Aréna smrti - Kapitola osmnáctá (1. část)

27. říjen 2015 | 07.00 |

Kapitola osmnáctá: Vyvedu vás zase zpátky, slibuji

Když půjdete proti Hrám smrti, lidé vás odsoudí. Když se protivíte zákonům, jste zločinci. Když půjdete proti lidem, skončíte v Aréně smrti. A zde přežívají jen ti silní.

   "Tady mě nedostanete." zašeptal Moses a Giloba se zarazil, zatímco držel svůj křížek a modlil se za jeho duši.

   "Co?" zeptal se a dupl mu na hlavu. Moses se však jenom ušklíbl, věnoval mu šílený pohled a ohnal se mečem. Gilobu pořezal na noze, Giloba nečekal, že by byl schopný ještě se bránit. Pak se rozběhl pryč. "Sledujte ho!" zakřičel Giloba. "Ale nezabijte ho! Musím ho zabít já, aby jeho duše našla klidnou cestu do pekla!" Pak se šíleně zasmál.

   "Promiň, Bílá." pomyslel si Moses za běhu. "Promiň, Labuť. Obě jsem vás zklamal. Jediné ženy, za které bych bojoval, jo? Giloba by to tak nějak označil. Nechtěl jsem, abyste trpěly. A místo toho je Labuť nyní mrtvá a Bílá bude trpět. To si nepřipustím!" Pevně stiskl meč v ruce. "Pokud mám padnout, tak s myšlenkou, že jsem jí nějak pomohl!"

   Vyjednávači zamířili a začali střílet. Kulky okolo něj poletovaly, některé se mu vyhýbaly, jiné ho zasáhly. Moc dobře si uvědomoval, že andělé pro něj zpívají, aby se vrátil do nebe za nimi, jakožto Boží spasitel a nositel božího jména. Věděl to, ale raději si zacpal uši a dělal ze sebe hluchého. Nechtěl odejít. Měl tady ještě povinnost. Nikomu nic nedlužil, ale i tak... Dlužil si to sobě. Po tolika letech krutosti se rozhodl proti tomu bojovat. A chtěl si vybojovat svobodu po svém.

   Kulky se do něj pomalu strefovaly, zarývaly se mu do kůže a kapky krve dopadaly na zem.

Vyjednávači nepřestávali střílet, ikdyž Moses počal zpomalovat. Podíval se před sebe. Viděl rozmazaně. Oči se mu leskly. Dal ruku před sebe a spadl na kolena. Střelba přestala.

   "Labuť, Bílá..." pomyslel si a mírně vzhlédl. "V čem jste si tolik podobné?"

   Slyšel za sebou Gilobův pobavený smích. "A mám tě!" slyšel jeho veselý hlas. Moses se zle ohlédl, pomalu vstal. Odmítal přijmout skutečnost, že by zemřel tak rychle a bez nějaké důstojnosti. Pevně stiskl meč a otočil se na Gilobu s úmyslem ho zabít. Zastavil tak jiného Vyjednávače, který po něm zaútočil. Poklidně se mu díval do očí a pak ho probodl.

   "Je mi líto, ale nemohu vás odsud vyvést všechny živé..." řekl Moses tiše a utíkal kupředu.

   Giloba ho sledoval a pak se podíval stranou. Usmál se a utíkal doprava od Mosese. Když se Moses ohlédl, neviděl ho. Mírně ho to děsilo, avšak utíkal kupředu. Moc dobře věděl, že pokud povolí, Giloba ho najde a zabije. Moc dobře si pamatoval, jak Giloba uměl brutálně vraždit, nejen jako Vyjednávač. Ještě když byli mladší, pamatoval si to všechno. Vyjednávači opětovali palbu za toho, který padl. Moses probíhal okolo stromů, které tvořily řadu. Rozkvétaly bílými květy. Vítr do nich zavál a strhl je z větví. Poletovaly okolo Mosese a on se za nimi tiše díval. Stoupaly nejdříve k nebi a pak klesly na zem. Proběhl okolo nich a některé i pošlapal.

   "To samé čeká i mě." pomyslel si a rychle se otočil za sebe, aby zabil Vyjednávače, který se pokoušel o to samé. Pořezal ho po těle a utíkal kupředu. Bolel ho bok, který měl probodnutý. Podíval se za sebe, nikoho neviděl, ani na stromech si nevšiml žádných Vyjednávačů. Utíkal okolo bílých květů, které mu zdobily a ukazovaly cestu za spásou. Nechtěl se ohlédnout. Věděl, že pokud tak učiní, Giloba na něj hned zaútočí. Vyskočil na větev a zabil nějakého Vyjednávače. Zbylí to zmateně sledovali. Oba klesali dolů a muži tekla krev z krku. Mosesovy oči byly lávově oranžové, ale nyní to vypadalo, jakoby je měl rudé od krve svých protivníků. Moses dopadl s mužem na zem, zanechal ho za sebou a rozběhl se pryč. "Pokoj tvé duši." zašeptal tiše a utíkal kupředu. Zase vyskočil na strom, nyní se Vyjednávač stihl ochránit zbraní. Tu mu však dal stranou a probodl ho. Nechal ho, aby spadl sám, a Vyjednávači do něj stříleli, v domnění, že tam je i Moses. Ten se mezitím schovával na větvích stromů a zabíjel další Vyjednávače. Spatřil Gilobu. Rychle se proti němu vrhnul. A když k němu klesal zezadu, zvedl meč nad hlavu, připravený ho zabít. Giloba se však poklidně otočil a jeho oči byly děsivé. Probodl Mosese do druhého boku. Moses byl zmatený, že si ho všiml tak rychle.

   "Copak nevíš, proti komu jdeš?" zeptal se Giloba vesele a skopl si Mosese z krátké čepele na kytaře. Moses se od něj rychle rozběhl pryč. Giloba ho poklidně sledoval, nebude se přece honit za malým zajícem, který mu stejně vběhne do rány, až to bude potřeba. Věděl to. "Jsi příliš zbrklý, a to tě zabije, příteli." dodal vesele.

   Moses se zadýchaně zastavil za stromem. Vyjednávači okolo něj byli mrtví. Měl tak jistotu, že po něm na krátkou chvíli nikdo nevypálí. Zakryl si vlasy černým pláštěm a sjel mírně na zem. Držel se za oba boky, které měl probodnuté. Zamračil se.

   "K čertu s tebou, Gilobo!" řekl zle. Díky tomu, že se schoval všem na očích, nemohli ho najít. Čekali, že bude v korunách stromů. Dokonce, když ho viděl Giloba, myslel si, že je to nějaký mrtvý Vyjednávač. Moses se za ním podíval a pohlédl na svítící měsíc nad hlavou. "Všichni jste tak hloupě naivní." dodal tiše a zavřel oči. Na krátkou chvíli si musel odpočinout. Přemýšlel, zda ho Zjizvení potomci už postrádají, nebo si toho ještě nevšimli. A pak si uvědomil, že i on je lehce postrádá. Při vzpomínce, jak se Bílá směje, se musel také mírně pousmát. "Jsou to cvoci..." zašeptal a sledoval měsíc. "kteří tě však pokoří, Vůdkyně. Dávej si na něj pozor."

   Pak za ním něco vybouchlo. Prudce se otočil, to už Giloba přesekl strom a on se musel skrčit, aby ho nezabil. Zmateně sledoval Gilobův šílený pohled. Šílenství bylo pro něj jako dárek. Dvojí ztráta přítele Kerberose se na něm rozhodně podepsala dostatečně. A navíc, Kerberose nejdříve zabil právě Moses. Druhého, ač nechtěně možná, zabil Šedý. Proto je oba dva nenáviděl stejnou porcí. Ale Mosese o něco možná víc. Protože to on viděl, jak se Kerberos rodí, a přeci jenom ho chladnokrevně zabil.

   "Neodpustím ti." zašeptal a ohnal se kytarou, to už Moses uskočil stranou, aby ho jen tím úderem nezabil. "Neodpustím ti!" zakřičel Giloba zle, odrazil se stromu a odletěl až k Mosesovi, na poslední chvíli ho Moses stihl zastavit, ale oba se pod tou rychlostí ještě pohyboval. Giloba měl zblízka pohled ještě šílenější, než kdy předtím.

   "Bojuj!" slyšel rázem hlas Bílé a ohlédl. Stála na skále a křičela. "Bojuj a vrať se zpátky! Mosesi!"

   "Bílá..." pomyslel si zmateně. Pak se podíval před sebe, to už ho Giloba pořezal čepelí na kytaře po rameni. Rychle od něj odskočil a vrhl proti němu dýky. Ty však vybouchly. Byly to speciální bomby. Moses se dal na útěk. Neměl v plánu to ukončit tak rychle. A navíc... Byl zraněný. Nemohl bojovat tak, jak by mu to vyhovovalo. "Mysli..." pomyslel si za běhu Moses a ohlédl se. Giloba za ním nikde nebyl.

   "Co přiměje lidi, aby se tě báli?" slyšel jeho hlas a zarazil se. "Ano." Zjevil se před ním, jako noční můra. Moses ho polekaně sledoval. Tváří byl skoro u něj. "Bude to tvůj vlastní strach, který jim dáš pocítit. Bude škoda tě zabít, ale nemáme na výběr." Díval se mu přímo do očí. "Jsi hrozbou pro lidstvo, která, pokud se dostane ven, bude nebezpečnější, než my všichni dohromady. Proto pokojně zemři a nechť tvá duše shnije v pekle spolu s tou mojí."

   Moses jeho čepel na kytaře zastavil a zlomil mu ji. Giloba zmateně sledoval, jak čepel letí pryč, přitom ho Moses sledoval zlým pohledem.

   "Odmítám upsat duši démonům." řekl Moses zle a probodl Gilobu. Ten se však podivně zakroutil, zmizel a zase se zjevil. "Kopie?!"

   Ohlédl se. Vyjednávač po něm vystřelil, střelil ho znovu do ramene. Padl na zem. Byl uprostřed louky. Zle zavrčel. Neměl, kam by se schoval, aniž by ho během běhu nezabili. Pak se zarazil. Ohlédl se směrem ke kameře, která na něj zabírala celým objektivem.  A došlo mu to.

   "No ovšem! Proč jsem si ničeho až do teďka nevšiml?!" pomyslel si Moses a podíval se před sebe. Ztuhl však. Z nebe sletěla kytara, ale konec jí chyběl, byl tam vyříznutý půlkruh. Díky tomu ho srazila k zemi, zabodla by se mu skoro do krku, kdyby ho měl o něco větší. Zmateně se díval na nebe, hledal Gilobu, který svou kytaru po něm hodil. Nikde ho neviděl. To ho děsilo.

   A pak, jako blesk z nebe, spatřil rudé vlasy, které poletovaly vzduchem. Nemohl utéct, ani kdyby chtěl nebo musel. Ztratil úplné právo bojovat o svůj život. Mohli ho jenom očistit od všech hříchů, které spáchal. Díval se na krvavé vlasy jeho přítele Giloby, který k němu klesal. Dopadl mu celou váhou na tělo. Rána byla opravdu velká. Tak velká, že Mosesovi zlomila skoro všechna žebra, proto zakřičel. Ale také mu slzy stékaly po tváři kvůli tomu, že nebyl schopný nic udělat proto, aby se jeho přátelům nic nestalo. Už zase...

   "Proč vždycky mí přátelé zemřou?" pomyslel si, když měl hlavu ve vzduchu a pusu otevřenou ještě z předešlého výkřiku. "Proč mě bůh nenávidí natolik, že mi bere úplně všechno? Co bych chtěl, aby mi patřilo nebo abych to měl z půlky u sebe a s někým se rozdělil?" Sledoval nebe a hlava mu pomalu klesala k zemi. "Bože, proč mě tolik nenávidíš? Nejsme snad všichni poslové boží?"

   Giloba zvedl kytaru, mírně si tím nadzvedl i Mosese. Popadl ho za kabát, vyzvedl si ho nad hlavu, Moses se jakoby probudil ze spánku. Díval se do jeho kočičích očí, které byly vypočítavé. Moc dobře věděl, co má použít, aby ho srazil na kolena. Pustil ho k zemi, a zatímco Moses padal k zemi, chytil kytaru, jako meč. Na jejím začátku se objevila čepel. Moses moc dobře věděl, že tady zemře. Tady a teď. Pousmál se a zavřel oči. Přijal své očištění od jeho dávného přítele. Mírně zvedl ruce, jakoby chtěl Gilobu naposledy obejmout. Giloba měl spokojený úsměv. Jeho oči sledovaly lávové, nenasytné a kruté naproti němu, které tolik rády viděly krev druhých. A pak...

   Ohnal se kytarou, pořezal Moses po celé délce těla, opravdu hluboko. Moses klesal k zemi, s menším úsměvem. Krev poletovala okolo Giloby, který tiše sledoval tělo svého přítele, jak pomalu letí vzduchem k zemi. Krev barvila všechny bílé květiny na rudé. Přichycovala se dokonce do jeho vlasů, což smutně zjistil tím, že se jich dotkl.

   "Takže... je skutečně konec, příteli?" zašeptal a Moses dopadl na zem. Jeho oči byly nyní něčím zaujaté. "Byl to dobrý souboj. Škoda, že už se nebude moci opakovat, však?"

   Ozvala se rána z děla. Moses se díval do nebe. Vítr mu zavlál do bílých vlasů, konečky měl však od krve. Ta pomalu stékala po hluboké jizvě v jeho těle na zem a zalévala tak květiny. Giloba stál nad ním a tiše ho sledoval spatra. Pak se k němu otočil zády.

   "Tohle ti patří, odpade." řekl Giloba zle, dal si kytaru na záda a pomalu kráčel pryč od těla. Věnoval mu poslední, krátký pohled za chůze a zmizel na stromě. "Postarejte se o zbytek!" zakřičel na ostatní a mizel v lese, zmítán vlastními myšlenkami. Měl neutrální výraz, směřující spíše k naštvanému, či smutnému. "Vůdkyně, spokojená s mou... čistou prací?" pomyslel si.

   "Zvedni to! Ty to upevni pořádně!" slyšel hlasy lidí za sebou.

   "Tvá duše bude spasena, Mojžíši, ale jenom já mohu být Archandělem." řekl Giloba po dlouhém boji s Mosesem. "Odpočívej v pokoji a shnij v pekle." Ohlédl se za sebe.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Aréna smrti - Kapitola osmnáctá (1. část) zly-ctenar 30. 10. 2015 - 16:11