Aréna smrti - Kapitola osmnáctá (2. část)

29. říjen 2015 | 07.00 |

   Šedý utíkal kupředu a zastavil se. Podíval se nahoru. Zděšeně sledoval, jak se ze seznamu vylosovala Mosesova karta.

   "Ne." řekl polekaně. Karta se rozpadla. "NE!" zakřičel na celý les a utíkal kupředu.

   "Ano." usmála se Vůdkyně a vzhlédla ke dveřím před sebou. "Už je konec. Poslední rozloučení se životem."

   Zjizvení potomci zmateně sledovali, jak se Mosesova karta rozpadá. Utíkali rychle za Šedým. Kdyby s ním šel někdo další, povedlo by se jim ho zachránit? Přežil by, kdyby se Šedý rozhodl vydat se za ním dřív? Dovolil by jim vůbec, aby ho chránili?

   Giloba se zastavil na stromě a díval se do dálky. Pohlédl směrem na východ a spatřil pod stromy probíhat Šedého. Neusmál se. Tiše sledoval toho, kdo zabil Kerberose.

   "Odpustíš mi?" zašeptal Giloba tiše k nebi. Políbil svůj kříž. "Nechť tvá duše náleží jenom peklu..."

   "Jak je možné, že by Moses prohrál?" zeptala se Černá polekaně.

   "Šel proti Gilobovi!" řekl Zelený. "Mohl mu alespoň stačit!"

0pt;line-height:115%">

   "Určitě použil nějaký špinavý trik!" řekla Bílá a oči se jí leskly. "Moses není mrtvý! Chce nás jenom přinutit, abychom se zbláznili! Moses není mrtvý!"

   "Anebo už jim nezbývá nic, na co nás nalákat." řekl Fialový zlým hlasem. "A pokud tam Šedý přiběhne sám, bude pro ně snadný terč. Pospěšme!" Ostatní souhlasili a přidali.

   Šedý se zastavil a díval se polekaně před sebe. Oči měl polekané, hýbaly se mu strachem z toho, co mu v nich odráželo. Na zem pustil i svou zbraň, která se zmenšila. Předtím byl připravený bojovat, ale to, co viděl nyní, mu sebralo všechnu odvahu. Ruce se mu klepaly. Měl strach. Strach ho pohltil, protože netušil, v co má nyní věřit. Klesl na kolena.

   "Copak je? Začínáš se bát o svou duši?" zeptal se Giloba vesele, zatímco stál na dřevěném kříži. Ten by nebyl ničím zvláštní, kdyby na něm nebyl Moses ukřižován, stejně jako Ježíš. Šedý to polekaně sledoval. Sledoval Mosesovu hlavu, která mu jen tak visela. Oči se mu mírně zaleskly. Zle zavrčel, popadl zbraň a rozběhl se proti němu.

   "Zemři!" zakřičel Šedý zle. Giloba se pouze ušklíbl a čekal, až k němu hříšník sám přijde. Podíval se však očima na hlavu posetou bílými vlasy, která jen tak visela. Už se tak moc neusmíval. Cítil snad lítost z toho, že zabil dalšího člověka? Že zabil přítele?

   "Zemřel jsi tak, jako jsi žil, jako odpad." řekl Giloba tiše, vzhlédl, však oči měl mírně posmutnělé. A přestože se to snažil skrýt za ďábelským úsměvem. Bílá, která tam doběhla jako první, si toho hned všimla. Všichni se zastavili, když viděli to, co viděli.

   Mosese ukřižovaného na kříži. Gilobu, který stál na kříži. Šedého, který skákal ke Gilobovi připravený ho násilně zabít a pomstít tak Mosese, který radši obětoval sám sebe, aby nemusel obětovat je. Věděl, že tady Giloba bude. Z určitého důvodu, který znal jenom on, se vydal na jistou smrt. Očekával smrt. Z jeho pohledu žil dlouhou dobu, zabil mnoho lidí, musel být očištěn smrtí, jako jí byli očištění druzí. A ironií na tom bylo to, že ho zabil právě Giloba, díky kterému to všechno začalo.

   "Je zajímavé, že když jsi mrtvý, lidé tě konečně začnou poslouchat." řekl Giloba vesele k mrtvému Mosesovi. "A dokonce k tomu ani nemají připomínky, protože jsou taky mrtví."

   Giloba zastavil Šedého pěst a pobaveně se mu zadíval do očí. Vyjednávači se jenom zasmáli. Byli poslední, kdo tam ještě z trestanců byl. Jasní favoriti postoupili do posledního bloku A. Ale oni to nechtěli. Kdyby s nimi šel Moses, mohli vyjít společně. Ale nyní je něco nutilo, aby zde ještě pobyli chvíli.

   "Mosesi..." řekla Bílá tiše a po tváři jí stékaly slzy, které se snažila zakrýt rukou přes obličej. "Proč jsi něco neřekl, pako?"

   Černá ji tiše sledovala. "Neprokazuj své city, když to není potřeba." řekla tiše.

   "Ale... proč on?"

   "Bylo potřeba oběti. A on se toho zhostil." Podívala se na bezvládné tělo Mosese, které vlálo ve větru. Bílázle zakřičela, popadla svou katanu a rozběhla se za Šedým. "Jen běž, hloupá, a nech se zabít." Okolo ní proběhli Fialový a Zelený, taky připraveni bojovat. Tiše je sledovala. "Proč vůbec bojujete, když už není třeba?" Pohlédla na Mosese. "Stejně... jeho život to zpátky nevrátí a vy ho nemůžete pomstít. Ani jeden z vás." Dívala se Mosesovi na bledou tvář, na které byla krev. "Svět je příliš krutý na to, abychom v něm žili všichni."

   Šedý se ohnal pěstí, ale Giloba seskočil z kříže, šíleně se smějíc. Podíval se na Mosese a pořád se usmíval.

   "Tak zase někdy příště." řekl vesele, odrazil se od země a se zbytkem Vyjednávačů prchali do lesa.

   "Počkej!" zakřičel Šedý zle a rozběhl se za ním, spolu s ostatními, až na Černou. Ta tiše sledovala Mosesovo tělo. Vylezla za ním a sedla si na trám, chytila ho za ruku.

   "Jaká ironie, že si byl pojmenován Mojžíš a zemřel jsi jako Ježíš." zašeptala tiše a podívala se na bílé vlasy. Setřela mu z nich krev. "Řekni, Bílá bude zuřit, že ano? Měl jsi ji rád, jako ona tebe?"

   "Zdechni!" zaječela Bílá vzteky a ohnala se katanou. Gilobu však netrefila. Pak vyskočila a zatočila se. To se už Giloba muset zastavit, pořezala ho po tváři. Ušklíbl se a odskočil od ní stranou. Zastavil pěst Šedého a použil ho jako štít proti šípům, které proti němu vystřelil Zelený. Šedý je však odrazil zpátky k Zelenému, aby si je bezpečně chytil a znovu vystřelil. Fialový po něm zaútočil seshora, ale Giloba proti němu hodil Šedého. Vyměnili se, a tak Fialový bezpečně klesal k zemi. Giloba se na něj podíval milým pohledem.

   Dal ruku před sebe. "Nedovolím ti to!" zakřičel Fialový zle a vytáhl své dva meče. Dal je před sebe. Čepel mířily Gilobovi přímo na obě strany krku. Giloba se ušklíbl, udělal krok a zmizel. Fialový zapíchl své meče do země. "Gilobo!" zaječel vztekle.

   "Řekni, Mosesi." zašeptala Černá tiše a vyrvala mu z ruky hřebík. "Věříš snad, že vyhrajeme?" Měla mírně ztrápený pohled. Prohlížela si hřebík od krve. Rozetřela si ji po tváři. Pousmála se. "Skončíme snad stejně?"

   Hřebík se odrazil od země a zacinkal. Vzhlédla. Měla zlý, temný pohled. Vstala a seskočila dolů.

   "Pokud jsi v nás věřil do této doby, věř, že i tebe odsud vyvedeme!" řekla zlým hlasem. "Stejně jako tys nám slíbil, že nás tímto peklem provedeš, my tě vyneseme do Ráje! Mimo tohle peklo! Jako že se jmenuji Alisia Phantomová!" Pohled měla vážný, o tomhle nežertovala.

   "Gilobo." řekl Šedý zle a Bílá okolo něj proběhla.

   "Utíkej!" proběhl okolo něj Fialový. Šedý se podíval zle za sebe, ale polekal se. Hromada šípů proti nim letěla. Popadl Zeleného, který to užasle sledoval, a prchal s ním pryč. Za nimi se zapichovaly šípy a Zelený to užasle sledoval. Šíleně se pousmál.

   "Hustý." řekl vesele.

   Bílá se zastavila. Tiše sledovala kříž před sebou. Obešla si ho a pohlédla na Mosesovu bledou tvář. Sledovala jeho poslední úsměv, který mu zůstal, až do smrti. Hrdě vzhlédla. Ostatní se postavili vedle ní.

   "Když ti někdo řekne, abys utíkal, proč většinou stojíš na místě a čekáš?" zeptal se Fialový zlým hlasem, div Šedého nepraštil.

   "Čekám, až poběží se mnou." odpověděl Šedý klidným hlasem. Fialový se bez odpovědi podíval na Bílou.

   Oči se jí leskly, ale slzy si nechtěla připustit. Vylezla po dřevě nahoru, zapichujíc do něj dýky a zastavila se u jeho tváře. Pohladila ho po bledé tváři. Pak se zamračila a vztekle vyrvala i druhý hřebík. A když Moses padal k zemi, vyrvala i poslední, který mu držel nohy. Chytila ho a dopadla s ním na zem. Položila ho na zem a oči se jí mírně zaleskly.

   "Lháři..." zašeptala skrz slzy, které skrývala pod vlasy. "Proč jsi říkal, že by se k nám mohl připojit?" Vzhlédla. "Byl jsi jedním z nás... už od počátku..."

   Smutně ho objala a vykřičela své slzy do nebe. Ostatní ji tiše sledovali s pohledy stranou. I Černé stékaly po tvářích slzy. Zakryla si tvář rukou, jakoby chtěla snad zakrýt i slzy. Pevně ji pak stiskla v pěst.

   "Proč lidé umírají?" zeptala se zle skrz slzy, které jí stékaly i po ruce. Vzhlédla temnýma očima. "A proč to bývají ti, co se snaží něco nebo někoho chránit? Očistil jsi tak svou duši?"

   Fialový tiše sledoval Mosese, který bílé visel přes rameno, zatímco ho pevně objímala a plakala. Sem a tam zakřičela do nebe svůj vztek, ale hned poté k sobě tiskla Mosese, jako bratra. Podíval se stranou.

   "Vzpomínko..." pomyslel si Fialový a zavřel oči.

   "Ten, který nás měl vyvést, jsi měl být ty." řekl Šedý tiše a podíval se na Mosese. "Proč jsi to na mě shodil, zmetku?"

   "Asi se bál že neuspěje." řekl Zelený tiše a zatnul pěsti. "Jak máme být Gilobovi soupeřem, když ho on neporazil?"

   "Možná proto, že si přivedl dostatek lidí, kteří Mosese oslabili před ním a pak to dílo jen dokončil." řekl Fialový a zvedl nějakého muže hlavu. "Jak barbarské." Pustil muže k zemi. "Ale čistá práce. Zemřel na vykrvácení, nikoliv na to, že by mu poškodil nějaký orgán. Mohli kdykoliv utéct. Ale radši si zvolili smrt. Zajímalo by mě, proč?"

   Šedý se díval do země. Zelený, přestože se chtěl dívat jinam a plakat, si skrz své vlastní slzy všiml, že i Šedý pláče.

   "Zaplatí za to." zasyčel Šedý tiše a rychle, aby si nikdo nevšiml, že brečí.

   "Souhlasím." řekl Fialový. I jemu se oči mírně zaleskly. Zavřel však oči. Nepřipustil si ani slzu. "Ale slzy si nechme, až budeme vítězové."

   Bílá však zakroutila hlavou a pevně držela Mosese. Černá ji tiše sledovala. A pak udělala něco, co ostatní zarazilo... Poklekla k ní a chytila ji za rameno, snad ji tak chtěla utišit. Zjizvení potomci mlčeli. Jen málokdy viděli Černou, že by prokazovala city. A navíc vůči Bílé to bylo skutečně prapodivné. Stejně jako předtím.

   "Slzy si schovej, až jich bude opravdu potřeba." řekla Černá však syčivým tónem, kterého se nemohla zbavit. "A pokud ti slzy dojdou, sama ti půjčím ty svoje." Bílá se mírně otočila, přestože pevně objímala Mosese. Oči měla plné slz. "V tomhle případě... Skutečně nelžu."

   V pracovně Vůdkyně se spustila prapodivná hudba, v nahrávce hrála pouze lyra, velmi pomalu. Znělo to krásně. Líbezná hudba se dostala až ke Zjizveným potomkům. Bílá vzhlédla, přesto pevně držela Mosese u sebe. A nakonec ho zase k sobě více přitáhla a zabořila mu ruku do bílých vlasů.

   "Promiň." zašeptala tiše. "Zachráníme tě..."

   "Máme ho pohřbít?" zeptal se Zelený tiše.

   "Měli bychom." řekl Fialový.

   "Raději bych ho viděl pohřbeného někde jinde, než tady." řekl Šedý a vzhlédl.  "Určitě by si přál, abychom ho pohřbili... někde daleko od Arény smrti."

   "To nejspíš všichni." řekla Černá.

   Bílá měla k Mosesovi snad ze všech nejblíže. Spojovaly je nejen stejně bílé vlasy, ale i věčně dobrá nálada. A nyní, když křičela do nebe svůj smutek, slyšel ho i Moses. Nebe jí odpovědělo zahřměním. Přestože začalo pršet, stáli Zjizvení potomci okolo Bílé a Mosese a čekali.

   "Bílá..." slyšela jeho hlas a mírně vzhlédla. Za Šedým spatřila nějakého bělovlasého chlapce v černém kabátě, jak se na ni vesele usmíval. Vzhlédl. Oranžově lávové oči ji probíjely skrz. "Půjdeme ven společně, že ano?" zeptal se vesele a naklonil hlavu na stranu. Bílá nepotlačovala slzy, které nyní nebyly tak velké díky kapkám deště. Pouze přikývla a pevně ho tiskla k sobě. Nechtěla ho pustit. Černá vzhlédla k nebi.

   "Proč je svět tak krutý?" pomyslela si a přimhouřila oči. "Gilobo... Nebyli jste vy snad v jednom týmu, který zabíjel druhé? Proč jste si teda nevzali vy dva život navzájem, aby ten druhý nemusel trpět, že je zde sám. Nebo jsi už tak krvežíznivý, že už jsi to přestal vnímat?"

   Po necelé hodině, kdy bílá odmítala pustit Mosesovo bezvládné tělo, ji konečně Černá, však velmi nerada, od něj odtrhla. Fialový a Zelený vykopali díru v zemi a Šedý ho pohřbil zahaleného do jejich plášťů. Přiložil k němu i jeho meč a položil do díry. Fialový a Zelený na něj poté naházeli hlínu. Tiše sledoval bílé vlasy, jak mizí pod hlínou. Tvář už neviděli. Měl ji skrytou pod pláštěm. I přesto v nich bolest zůstala nejen díky pohledu na jeho bílé vlasy. Šedý posléze vzhlédl k nebi a mračil se.

   "Vůdkyně." zavrčel zle a dal ruce v pěst. "A Gilobo! Připravte se... Dnes vás totiž pokoří... ještě jedna skupina!"

   A když udeřil blesk, odpřisáhl jim, že pomůže tento slib dodržet.

   Deska vypadla. Melodie lyry přestala.

   Giloba se tiše procházel uličkou. Lidé si špitali o tom, co udělal. Procházel okolo nich bez povšimnutí. Pak se zastavil v malé, temné místnosti. Dole ležel kus kovu. Přešel k lůžku a přejel po něm rukou. Zarazil se a zvedl bílý vlas. Důkladně si ho prohlížel a pevně stiskl. Dal si ho do kapsy. Zavřel oči, otočil se a kráčel ke dveřím. Před odchodem se však naposledy podíval na lůžko, kde předtím roky drželi Mosese proti jeho vůli, a pomalu odešel. Jeho pohled byl krutý a neutrální. Tak to mělo vypadat. Ano, on byl vůdcem Vyjednávačů, proto se ho všichni bojme. On nemá žádné city, ani smilování s někým jiným. Proč by měl? Život a svět ho odkopl hned na začátku. Proč by měl teda on přijmout svět? S myšlenkou, že zabil jediného člověka, který mu kdy důvěřoval. Jeho kočičí oči byly vypočitatelné, ale uvnitř byly velmi ztrápené a lesknoucí se. Toho si nikdo nevšímal. Nikdo nenašel odvahu se mu podívat přímo do očí. Došel k Vůdkyni a zastavil se vedle ní. Věnovala mu krátký pohled do očí.

   "Měli bychom jít." řekl Fialový a opíral se o své meče.

   "Jo." souhlasil Šedý, který seděl na kameni.

   "Vybojujeme si svobodu." řekl zle Černá.

   "A pomstíme ty, co padly!" souhlasila Bílá zle.

   "Jen čekej, Vůdkyně!" řekl zle Zelený.

   Pak před nimi něco zazářilo. To je zmátlo.kou, že zabil jediného člověka

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře