Aréna smrti - Kapitola devatenáctá (1. část)

31. říjen 2015 | 07.00 |

Kapitola devatenáctá: Síť krve z přátel?

"Vážně bychom měli zmizet." navrhl Šedý. Před nimi se rozevřela černá brána. "A to velmi rychle!" Země se zatřásla a všechno začalo vlétávat do černé díry před nimi. Dali se rychle na útěk. Šedý se rozběhl pro Bílou, která to užasle sledovala. Popadl ji za ruku a utíkal s ní pryč, to už myslela jenom na útěk. Okolo nich proletěla větev. Těla mužů okolo nich poletovala a všechno bylo nasáváno do díry, kterou někdo procházel. Když vyšli všichni ven, šíleně se usmívali.

   "Tak proto se Vůdkyně nedostavila." zasmál se Datel vesele.

   "A já si myslela, že by to bylo něco zajímavějšího, než tihle." pronesla Vzpomínka. Pak se zarazila a pozorovala Fialového. "Violen?!"

   "Copak nezemřel?" zeptal se Mučedník a zasmál se. Vzpomínka mlčela. Zatnula ruce v pěst.

   "Co ten tady dělá? Proč nezemřel? Proč ho Giloba nezabil?" ptala se sama sebe tiše. Uvnitř sebe skutečně zuřila. Zle zavrčela a vytáhla si oba meče. V očích měla jenom krutost a šílenost. "S radostí tě zabiju, Violene, za to, že ses dostal až sem!" zasmála se a rozběhla se za Zjizvenými potomky.

   "Myslím si, že ta se o to ráda postará sama." řekl Mučedník.

   "Souhlasím." přikývl Datel.

   "Ta lov musí milovat.

" zasmála se dívka vesele a měla přitom ruku před pusou. Podívala se za ní modrýma očima. "Ale i tak... Rozhodně by se měli bát před její silou!" Prohrábla si blonďaté vlasy. "Ach jo, měla jsem jí říct, aby mi je zkrátila jenom jemně. Takhle mi je oškubat."

   "Myš, nech těch poznámek." ozval se Datel.

   "Ale no tak, chci se pobavit."

   "Tak své chutě ovládej." Zavěsila se na něj a dala mu dýku pod krk.

   "Máš strach?" Lehce ji ze sebe sundal.

   "Z tebe?" odfrkl si ironicky. "Nikdy."

   Vzpomínka se nebezpečně rychle přibližovala ke Zjizveným potomkům. Fialový ji po celou tu dobu tiše sledoval. Stejně tak její vlídné oči sledovaly ty jeho nenávistné. Pevně stiskl rukojeti u svých mečů a byl připravený hned bojovat. Pohlédl na zbytek Zjizvených potomků.

   Náhle se zastavil a Vzpomínka utíkala přímo na něj. Meč si dala vedle sebe a ušklíbla se. I on se ušklíbl a čekal. Šedý se otočil. Sotva to spatřil, zakřičel na Fialového, ale to už jejich souboj začal.

   "Radši zmizte, nebo vás zabijeme společně!" zasmál se Fialový a odrazil od sebe Vzpomínku. Ostatní ho zmateně za běhu sledovali. Byl úplně šílený. I žena před ním se perfektně pohybovala. Dokázali úplně okopírovat pohyb toho druhého. Nebylo pochyb. Tohle byla ta osoba, o které Fialový mluvil, že se s ní chce setkat. Kvůli Vzpomínce se nechal chytit.

   "Máš snad o ně strach?" zasmála se Vzpomínka a ohnala se mečem. Lehce ho řízla potváři, on jí však přesekl celé rameno. Zmateně ho sledovala. Jeho oči byly jiné, než si pamatovala.

   "Ne, jen jsem se bál, že by mi jejich krev pošpinila zbytečně čepel." zasmál se Fialový vesele a kopl do ní. Vzpomínka se odrazila do země a využila toho, aby udělala přemet a dala meč před sebe, aby zastavila útok Fialového. A pak i ona začala útočit.

   "Co jsou zač?" zeptala se Bílá a přeskočila rychle strom.

   "Podle všeho, co si pamatuji, její skorošampióni." řekla Černá zle.

   "A co dělají tady?" zeptal se Zelený.

   "Pouze jedna skupina se smí dostat do posledního bloku A, nebo se snad pletu? Je to jasné. Přišli nás zabít, aby si mohli užít boj proti Vůdkyni, který by stejně prohráli. Ale to se jim nepovede!" řekla Černá zle.

   "Skutečně?" slyšeli něčí hlas. Černá vzhlédla, to už jí k zemi skopl Mučedník a poklidně ji sledoval spatra.

   "Hej!" zaječel Zelený zle a skočil po něm. "Běžte, zdržím ho!"

   "Ty prcku?" zeptal se Mučedník vesele a chytil ho za hlavu. Praštil s ním o zem. Sotva to spatřila Bílá, rozběhla se proti němu a on, protože nečekal, že by se strefila, schytal zásah pěstí přímo do obličeje. Zlomila mu nos. Pohled měla šílený, ale šílenost jí neovládala.

   "Běžte." řekla Bílá. "O tohohle se postarám sama!" Kopla do Mučedníka a rozběhla se za ním, aby ho srazila k zemi.

   "S tím nesouhlasím!" postavil se Zelený na odpor.

   "Já taky ne." řekla Černá za běhu a popadla ho přitom. "Ale pokud si přeje dostat nakládačku, tak si ji dostane sama! Dám Vůdkyni do dýně klidně i za ní a budu se přitom náramně bavit!" Podívala se však za Bílou. Sledovala, jak se Mučedník pomaluzvedá a směje se. "Neumírej." pomyslela si a utíkala pryč i se Zeleným pod paží.

   "Máš celkem ránu." zasmál se Mučedník.

   "Díky zapochvalu." ušklíbla se Bílá a dala ruce v pěst.

   "Grimmow by si s tebou užil. Škoda, že ho Labuť zabila dřív, než to bylo možné. Mohl se zbavit Fialového. No, hodně věcí by se vyřešilo, kdybyste vy vůbec neexistovali."

   "Kam tímhle míříš?"

   "Řekněme... Kdyby se vám něco stalo během přesunu nebo během odříznutí... hodně věcí by se nám dělalo lépe!" Zaútočil po ní. Skrčila se a podkopla mu nohy. Ale on se odrazilod země, kopl ji nohami do pusy a udělal přemet. Pobaveně vzhlédl.

   "Kdo to je?" pomyslela si Bílá mírně vystrašeně a dala ruce mírně před sebe v pěst. "Proč z něj mám tak velký strach? Ne... Přenesl svůj strach na mě, hlavní zákon boje!"

   Mučedník se vesele ušklíbl a narovnal.

   "Bude v pořádku?" zeptal se Šedý za běhu.

   "Mluvíme tady o Bílé." řekla Černá, která pořád držela Zeleného. "Věřte jí. Tu jen tak neskolí. Nerada to přiznávám, ale klidně bych ho nakopala za ni."

   "Tak jste seměly vyměnit." navrhl Zelený.

   "To už by mi nedovolila." zasmála se Černá.

   Šedý se podíval před sebe. Mírně přimhouřil oči. Věděl, že se nemá čeho bát. Skutečně věděl, že Bílá, přestože se uměla jen smát, tak měla ránu. Už jen tehdy, kdy pouze skočila na Gilobu, aby je ochránila. Nebo když se sama vrhla proti šavlozubým tygrům, sice ho pak stáhla s sebou, ale podle ran si s ním ještě chvíli předtím pěkně pohrála. Ale sám nevěděl, proč má o ni tak velký strach. Měl strach i o Fialového, přestože byli skoro jako rození nepřátelé. Ale mluvíme tady o Dětech Arény smrti. Jediná skupina, která se udržovala na vrcholku po celou tu dobu. A navíc... Nyní se Zjizvení potomci a Děti Arény smrti perou o to, kdo z nich půjde proti Vůdkyni. Ano, z jednoho pohledu by měli všichni raději zemřít. Ale z jejich pohledu to byla otázka času, než se tam dostanou. Všichni chtěli ven. Věděli, že Vůdkyně je čeká, ale chtěli ji porazit apokořit, jako to udělal Giloba, Moses nebo Tugera. Jediné, v co mohli nyní věřit, bylo, že se odsud dostanou právě oni, že se jim povede je porazit. Pod nimi rázem vybouchla země a odhodila je stranou. Zelený zakřičel bolestí a kopal kolem sebe nohami, zatímco se držel za levou nohu. Měl ji celou popálenou. Černá a Šedý vzhlédli. K nim přiskočil jejich protivník. Házel si s černou kuličkou. Usmívala se na ně.

   "Ale." řekla vesele Myš. "Tak jste se sem dostali. Myslím si, že alespoň jeden mohl projít. Koho si tak vyberu?" Zamyslela se a vybírala. Černá a Šedý proti ní zaútočili. Podívala se na Šedého. "Zřejmě ty to budeš." řekla vesele, chytila Šedého za ruku, přehodila přes sebe aodhodila stranou. "Měl bys rychle najít Datla, nudí se!" Pak uskočil před výstřelem z pistolí od Černé. Zle ji sledovala. "Ale... Tak ty jsi Černá. Jak výstižné pro tvé vlasy."

   "Šedý!" řekla Černá zle. "Koukej mu nakopat a zase se sem vrať! Zelený se nebude moci hýbat, tak doufám, že splníš i jeho část úkolu."

   "Spolehni se!" řekl Šedý a rozběhl se pryč.

   "Jen s myšlenkou, že právě Datel bude pro tebe vhodným soupeřem, tě tam pouštím. Nezklam mě." pomyslela si Černá s pohledem za Šedým. Zamračila se a podívala se na dívku před sebou. Mohla mít tak jedenáct, nebo dvanáct. "Řekni, co jsi zač, spratku?" zasyčela zle.

   "Já?" zeptala se Myš vesele. "Ach, já se zapomněla představit! 20041912-Myš. Tak zní mé jméno. "Vesele se zatočila. "A ty? Ne, počkej. Znám vás všechny. Jen jsem čekala, že tady místo tebe bude Bílá, s tou bych se pobavila."

   "Ou." ušklíbla se Černá a měla šílený pohled. "Ráda ti to vynahradím tím, že tě prostě zabiju a pak sem dotáhnu polomrtvou Bílou, platí?"

   "Ano!" zaradovala se dívka. Černá na ni namířila pistolí a usmívala se.

   "Pak nevidím důvod, proč nezačít." ušklíbla se.

   "Černá, miř přesně." pomyslelsiŠedý a hnal se kupředu. "A doufej, že i ostatní se dostanou bez problémů pryč." Rozhlížel se kolem sebe. Moc dobře věděl, že ho někdo sleduje. A iritovalo ho to, že ho nemohl vidět, takže nemohl určit, kdo to je. Ale poté mu to došlo. Pouze jedna osoba, kterou si pamatoval z toho dne před dvěma lety při začátku Her smrti, se ještě neukázala. Někdo se za ním rázem objevil, rukou se oháněl obří zbraní. Měl spokojený výraz, protože o něm Šedý nevěděl. Šedý se však prudceotočil a dal předsebe svou pistoli, a tím zastavil tu jeho, ale země pod ním popraskala. Útočník se usmíval a sledoval ho.

   "Dobrý postřeh." řekl vesele Datel.

   "Tak tohle je Datel." pomyslel si Šedý a odrazil ho od sebe. Datel poklidně přistál na zemi a kráčel poklidně k němu.

   "Klídek, nemusíš se bát, zabít tě nechci, prozatím."

   "A co teda chceš?" zeptal se Šedý zle.

   "Pobavit se?"

   "Pobavit?"

   "Řekněme... Až všichni tví společníci zemřou, Vyjednávači dostanou právo tě zabít. A námse otevře volná cesta, na kterou čekáme přes tři roky."

   "A co když zemřete právě vy?"

   Vzhlédl. "To se nestane."

   Fialový odskočil stranou a žena zapíchla do země, kde předtím stál, meče. Vzhlédla a sledovala ho spokojenýma očima. Usmála se a zaútočila po něm přímo. Zastavil její meče před sebou na poslední chvíli. Okamžitě se je snažil zlomit, ale Vzpomínka uskočila stranou. Držela si odstup. Kupodivu přestala útočit a nechala Fialového, aby všechen vztek ze sebe dostal.

   Fialový se zasmál a zaútočil. Ti dva si byli souzeni. Stejně šílené pohledy. Stejně velká láska k boji. Stejně velká láska k tomu druhému. Osud je rozdělil, když se Vzpomínka dopustila trestného činu aon u toho nebyl. Aby se s ní znovu sešel, dostal se od vězení, zabil muže. Doufal pouze v to, že ji nezařadili do Krvavých her. Někdy se totiž stalo, že byla vězňům udělena milost, nebo za ně někdo zaplatil. Ale to se stávalo jen málokdy. Kdo by si nechal ujít zábavu, že? Když je můžeme vidět, jak se zabíjejí, proč za to nepřiplatit ještě víc, abychom mohli být Sponzory a rozhodovat tako životě druhých, že? A proč se starat, zda přežijí, nebo ne? Máme přeci právo je zabít, když nás přestanou bavit. Jedno tlačítko a mohou zemřít.

   Sponzoři pozorovalizbylé dvě skupiny, které se chtěly zabít navzájem, aby se dostalido posledního blokua bojovali osvé vlastní životy naposledy s Vůdkyní, která prohrála jen párkrát. Spíše nechala všechny vyhrát. Viděla v nich sílu potřebnou pro své účely a tak je nechala, aby ji pokořili. Díky tomu vznikli Vyjednávači. Z vězňů, které nechala naživu, nebo které nechala "zabít" a přitom je odvedli k ní. A když pak nabídla jen dvě varianty, zvolili si všichni službu pod jejím jménem.

   "Myslím si, že vítězové jsou jasní." řekl sponzor klidným hlasem.

   "Ano. To ano." souhlasil druhý.

   "Však uvidíte." ozval sem už v šátku a muži se ohlédli. "Zjizvení potomci vám ukážou své jizvy, až to budete nejméně očekávat."

   "Pořád v ně věříš?" zajímala se žena.

   Muž zavřel oči. "Ano. Vyhrají a očistí tuhle Arénu smrti jednou pro vždy od všech hříšných lidí. Přivedou sem spásu a pokoru."

   "Co se takhle vsadit?" zeptal se muž. "Pět set tisíc na to, že Děti Arény smrti vyhrají!"

   "Dávám desetinásobek a vsázím na Zjizvené potomky."

   "Až moc jim důvěřuješ. Ale vzhledem k tomu, že vše, co jsi řekl, se stalo pravdou, přidám se na tvou stranu." řekla žena a zakryla si tvář vějířem a usmála se na něj. "Nebo nemohu?"

   "Ne, jinak tě zabiju."

   "Jak upřímné." Schovala vějíř.

   "Mou odpověď jsi měla čekat hned."

   Žena v tmavých saténových šatech k němu pomalu kráčela. Sedla si vedle něj. "Pobavíme se společně?"

   "Chceš zemřít?"

   "Ano." Muž na ni namířil a jednoduše ji zabil. Zbylí Sponzoři ho tiše sledovali.

   "Když souhlasíš, proč tak zmatené oči? A proč se vy díváte na náš obchod? Samas tím souhlasila. Přijala podmínky toho, že když se ke mně přiblíží, jistě zemře. Tak proč tak zlé pohledy na mě vrháte?"

   Sponzoři znechuceně odvrátili pohledy a nechali ženu spadnout na zem. Vějíř se dostal pod křeslo a muž v šátku se podíval na obrazovku.

   "Vyhrajte už konečně!" přikázal jim zle.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře