Aréna smrti - Kapitola druhá (3. část)

9. srpen 2015 | 07.09 |

   Zjizvení potomci se konečně dostali ke konci lesa, zůstali na stromech. V dálce spatřili jednu samotářku, která utíkala, popadla svůj batoh a zase mizela v lese. Pak se z druhé strany přihnalo několik děvčat. Byl to Rozbřesk labutí. Popadly své batohy a zmizely zase v lese.

   "Nikdo se nechce střetnout s jinou skupinou." řekla Černá. "Je celkem pochopitelné, že se nyní budou ostatní snažit přežít, co nejdéle. Pokud se zalíbí sponzorům, dostanou větší zásoby."

   "Fajn, já si tam jdu!" zasmála se Bílá a seskočila dolů.

   "Ty hlupačko!"

   Bílá vesele utíkala přes louku. "Přeskočilo jí snad?" zeptal se Zelený. "Takhle ji zabijí! Považují to za oddělení od skupiny!"

   Fialový rázem seskočil dolů a hnal se za Bílou. "Hej!" řekl Šedý a sledoval, jak Fialový utíká za Bílou.

   "Zlikvidujte je." usmála se Vůdkyně.

   "Stůj, ty krávo!" zakřičel Fialový a doháněl jí. Natáhl k ní ruku.

0pt;line-height:115%">

   "Teď!" řekla Vůdkyně a stiskla tlačítko.

   Země pod nimi vybouchla a odstřelovači začali střílet. Šedý, Zelený a Černá se za nimi rychle rozběhli, skrz minové pole.

   "Máme zde menší konflikt, mezi skupinou, očividně." ozval se hlasatel. "Pokud se zase nedostanou všichni k sobě, budou Bílá a Fialový zabiti."

   "Nehýbej se." řekl Fialový zle, zatímco Bílou chránil svým tělem. "Pokud nechceš, aby nás našli i přes ten kouř, nehýbej se."

   "Tak ze mě slez." řekla zle, ale on ji chytil za pusu.

   "A zmlkni, mluvíš příliš nahlas." Kousla ho.

   "Tak mě pusť!"

   Z druhé strany vyběhl Úsvit. "Kolibříku, seber to!" zasmála se dívka.

   "Jasně, Sasanko!" souhlasil Kolibřík a probíhal okolo letících kulek, zatímco je dívka se smíchem odrážela díky mečům a hnala se za Kolibříkem. Všichni popadli minimálně dva batohy, přestože pro jednu skupinu byl pouze jeden batoh pro každého, ale to jim bylo jedno.

   "Tak si tu zdechněte, Zjizvení potomci" zasmála se Sasanka a vesele utíkala pryč. Všichni z Úsvitu zmizeli v lese.

   "Tohle nevypadá dobře." řekla Černá a rychle se vrhla do kouře. Popadla Fialového, který držel Bílou, a společně utíkali skrz kouř. Nakonec vyběhli všichni Zjizvení potomci ven.

   "Berte, co nejvíc to jde!" zakřičel Šedý.

   Všechny skupiny se hnaly pro své věci. Někteří jim je však sebrali. Zjizvení potomci nesli taky každý dva batohy a mizeli v lese. Myšlenka, že by museli nyní skončit, se jim hned smazala z mysli. Nyní, když hra teprve začala, nemohli přece prohrát. Už jednou přišli o možnost svobody. Mají 21 bodů. Musí jich získat víc.

   Pak však pod nimi začala vybuchovat země. Lidé zmlkli pod tím návalem. Mrtvoly přibývaly na tabuli. Lidé mlčeli, sponzoři se usmívali. Poté se ozval hlasitý křik lidí. Na tabuli byli ukázáni Zjizvení potomci, všichni na zemi a zranění, v bezvědomí.

   Jako první se probudil šokem Šedý a rychle se snažil probudit ostatní. Moc dobře věděl, že pokud je tam nechá, zabijí je všechny, protože se od nich oddělí. A tak rychle přesekl strom, sebral jeho kůru. Vůdkyně se usmála nad jeho vynalézavostí. Strčil kůru stromu z kopce, a když se za ním ozval výbuch, sjížděl dolů po kůře s ostatními.

   Vůdkyně zmačkla tlačítko, země pod nimi vybouchla a oni skončili pod vodou, všichni. Klesali dolů bez jediné pomoci.

   "První akce byla hotova. Druhá akce ještě probíhá." usmála se Vůdkyně. "Musíme zvyšovat úroveň nebezpečnosti, aby to lidi nepřestalo bavit. Sponzoři nás budou nenávidět. Zbytečné peníze nám tolik pomůžou..."

   Lidé buráceli a dávali svou radost najevo. "Nikdy Aréna smrti neměla tak velký úspěch jako za tuhle první hodinu!" křičel hlasatel a lidé s ním. "Aréna smrti... nese svůj název oprávněně! Jenom za tuhle chvíli... v bloku H zemřelo přes tisíc vězňů!"

   "Tisíc?" pomyslel Šedý polekaně a otevřel oči. Z pusy mu vyletěly bubliny. "To je několik skupin a spousta samotářů..."

   Rychle se vynořil na břeh a vykašlával vodu. Rozhlédl se kolem sebe a viděl, že na březích jsou i ostatní. Zhluboka oddychoval a začal rychle něco kašlat. Nejen voda, ale i zvratky z něj vypadly. Ze svého posledního jídla neměl vůbec nic, čím by se mohl posílit. Spadl do bláta a oddychoval. Věděl, že pokud by je někdo nyní našel, hned by je zabil. Dostali přímé zásahy z minového pole.

   "Nejsem Šedý..." pomyslel si. "Nejsem Šedý. Takhle se nejmenuji. Ale... Jak se vůbec jmenuji?" Zavřel oči. Byl v bílé místnosti, on sám byl zvýrazněný jako Šedý. Rozhlížel se kolem sebe. Spatřil několik lidí rozdílných barev. "Pravda." pomyslel si. "Naše rozdělení bylo podle barev. Takže všichni z našeho ročníku... jsou zvýrazněni jinou barvou." Ohlédl se. Spatřil Bílou, jak k němu pomalu kráčí. Vybavila se mu stejná dívka s bílými vlasy, jak se na něj usmívá a podává mu ruku, vypadala však mladší. "Kdo to je?" Pak se propadl do země. Prudce s sebou trhl a probudil se. Uběhly dvě hodiny, co byl mimo.

   Černá pomalu otevírala oči. Všimla si, že Bílou pomalu stahuje proud a chytila ji za ruku, aby neodplula. Vytáhla i ostatní. Všimla si Šedého a zamračila se. "Tohle je tvoje chyba!" řekla zle. "S Bílou si to vyřídím později."

   Šedý se pousmál. "I přes vzájemnou nelibost k sobě pomalu nacházejí cestu všichni." pomyslel si Šedý, když vytahoval Zeleného, a usmíval se víc. "To je dobře. Pokud budeme spolupracovat, získáme si vítězství snadněji!"

   Fialový se probudil a vstal. Sledoval vodu, která odnášela jeho krev. "Měli by nám poslat nějaké léky." pomyslel si Fialový a pohlédl na zbylé lidi kolem sebe. "Možná toho už moc nevydrží."

   Zelený zakašlal a vzpamatoval se hned, když ho Černá propleskla. Bílá seděla na kameni a byla schoulená do klubíčka.

   "Měli bychom někde najít lékárničku." řekla Černá a rozhlížela se kolem sebe. "Tak to znělo v pravidlech. Sponzoři by nám ji měli poslat. Za jejich peníze se nakoupí určené zboží..."

   "Moc spoléháš na sponzory." řekla Bílá. "Kdo by nás chtěl podporovat po naší předešlé diskvalifikaci?"

   "Někdo přece musí dávat peníze i jinam, než na ty silné, ne?" zeptal se Zelený.

   "Hlupáku, je to jenom pro jejich vlastní zábavu." řekla Bílá a sklonila hlavu k zemi. "Čím rychleji zemřeme, tím rychleji zbohatnou ti, co vsadili proti nám, a Aréna smrti získá peníze od těch, co si na nás vsadili. Je to jednoduchý systém, když se nad tím zamyslíte."

   "V tom případě." ušklíbla se Černá, přešla k Šedému a políbila ho. Bílá se prudce otočila a zamračila se. Šedý ji od sebe hned odstrčil. "Sponzoři by tohle měli ocenit. Láska na bitevním poli je sice odrhovačka, ale i tak..." Utřela si pusu. "To na lidi stále zabírá."

   "A proč zrovna já?!" zaječel Šedý zle.

   "Máš s tím problém?"

   "Ovšem že mám!"

   "Tak si zvykej! Díky tomu nám rychle stoupne cena."

   Sponzoři si skutečně začali špitat a přihazovali ceny i na Zjizvené potomky. A pak se před nimi objevila zelená krabice s léky. Sledovali ji, jak k nim pomalu klesá a otvírá se.

   "Od vašich sponzorů." přečetla Bílá a z druhé strany byl vzkaz pro ni. "A co t, Bílá, bude taky nějaká pusa? – S." Zamračila se a roztrhala papír. "Leda v pekle!" zaječela zle.

   "Začíná se nám to pomalu rozvíjet, že?" zeptal se muž a napil se vína.

   "Opona se teprve zvedla, uběhla sotva hodina a několik skupin je už kompletně vyhlazeno. Je to mnohem lepší hra, než byla předtím. Asi zde chyběli Zjizvení potomci. Rozdmýchali dým nenávisti a krutosti. Vyřadili hned favority, to se přece nedělá." ušklíbla se Vůdkyně. "Hrajme i nadále hru Bohů a Lidí."

   "Jsou plně závislí na svých sponzorech." pokračoval muž vesele. Ostatní skupiny také postupně dostávaly potřebné věci a otvíraly bedny. Buď je měli plné, nebo poloprázdné. "Brzy si bez nich nebudou moci ani prdnout. Sponzoři jsou jejich hlavním zdrojem jídla, hlavním zdrojem života. To oni rozhodnou, jak a kdy zemřou a jakým způsobem." Usmál se. "Tyhle jatka nezastaví nikdo pouhou silou."

   "Pokud nemá skutečně velký vliv, nepřinutí nikoho, aby přestal sázet. Jedině to by nás mohlo zastavit." usmívala se Vůdkyně a opřela se o židli. "Jak jsem si myslela. Nováčci mají vždycky problémy. Ale Zjizvení potomci se zatím drží. Dopřejme jejich sponzorům ještě větší zábavu, než jenom boj o holý život a přežití."

   "Paní?"

   Vůdkyně se usmála. "Ale ještě nic nepodnikejte."

   "Rozumím."

   Muž v zeleném šátku tiše sledoval Šedého. "Šedý, nezklam mou víru ve vás. Zjizvení potomci musejí přece vyhrát."

   "Celkem by mě zajímalo, co si od toho ti lidi slibují." řekl Fialový a obvazoval si zápěstí, které měl rozedřené. "Jestli si myslí, že po tomhle se hned někdo požene, aby zabíjel dál, tak je magor." Okolo něj proletěl nůž, pořezal ho na tváři a zapíchl se do stromu za Bílou, která se musela skrčit, aby nezabil ji.

   "Který magor tak špatně míří?!" zaječela zle.

   "Přestaňte!" slyšeli hlas. Na kopci stály nějaké dívky a pohlédly za sebe. K nim pak přešla Labuť a tiše sledoval Zjizvené potomky pod sebou. "Zjizvení potomci, jo? Ty zabít nepotřebujeme. Vítězství nám nijak neohrozí." Odcházela pryč. "Nováčci, co hned skončili, budou okamžitě zabiti jiným. Neberme jim to potěšení."

   "Tak to počkat!" řekl Zelený zle a vstal. Hned však ztuhl. Okolo něj proletěly zelené vlasy a vedle něj pak stály dvě malé dívky, se zelenými vlasy a usmívaly se. Dýky měl pod krkem. "Co to jo?"

   "Kiwiové." řekl Fialový zle a ohlédl se. To už měl před očima dvě dýky, které držel hnědovlasý kluk.

   "Nehýbejte se, pokud nechcete zemřít." řekli ti tři najednou a ušklíbli se. Rázem k nim seskočilo několik dalších dětí, se zbraněmi. Několik kluků hned namířilo pistole na Šedého. Ten si uvědomil, že mají tu samou, jako on, ale zvětšenou. Hrábl pro ni do kapsy.

   "Copak ti nedošlo, že ji musíš namočit?" zeptala se dívka za ním a přiložila mu dýku ke krku. "Ale nyní je ti to stejně k ničemu. Všichni zemřete. A my dostaneme 7 bodů."

   Šedý ji však chytil za tvář a přitiskl prudce k zemi. Ostatní jenom sledovali krev, která se rozprskla okolo nich. Šedý pospíchal k vodě.

   "Zjizvení potomci získali bod!" zasmál se muž a hned hlásil, jak jsou na tom ostatní.

   "Zastavte ho!" zakřičela dívka.

   Šedý rychle ponořil zbraň pod vodu. "Pokud to chápu správně," řekl klidným hlasem a vstal. "tak to stačí jenom namočit a sama se hned aktivuje." Zbraň se zacvakla. Děti se polekaly. Šedý si dal velkou zbraň na rameno a poklidně vzhlédl. "Rozhodně se nenechám zabít nějakými spratky, jako jste vy, co zničili celou ulici jenom proto, že jim rodiče odmítli koupit lízátka."

   "Zemřete!" zakřičely malé děti, které proti nim utíkaly. Pak se však cosi stalo, co je všechny zarazilo. Nikdo, kromě Zeleného, nezaváhal a hned ty děti zabil. Mírně vyletěly nahoru a společně spadly na zem. Zelený je polekaně sledoval, jak krev doposud poletuje kolem jejich hlav. Chytil se za pusu. Nevydržel to a začal zvracet.

   "Neuvěřitelné" zakřičel hlasatel. "Copak jsou Zjizvení potomci jenom bestie, co si přejí vyhrát svobodu ze všech nejvíce? A vědí vůbec, co by je čekalo, pokud by se dostali do bloku A?"

   Na tabuli se objevilo několik obrázků dětí. "Kiwiové..." ozval se počítač a všechny obrázky se rozpadly. "Byli poraženi, do jednoho. Vítězové: Zjizvení potomci, výhra: 24 bodů."

   "Dokáže je teď vůbec někdo zastavit?" zasmál se hlasatel vesele. Sponzoři se hned hlásili k jiným skupinám.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře