Důvěra - Epilog

27. leden 2016 | 07.00 |

     Poté, co jsem absolvovala mučení v podobě lechtání, jsem se jich konečně zbavila a utekla do domu, kde mě však hned našli pod stolem a vytáhli zpod něj, přesněji řečeno Thomias se na to přímo těšil. Nešlo se prostě nezačít smát, přestože jsem už nedokázala ani pořádně dýchat. Nakonec přestal, ale já se i tak smála. Pak jsem se snažila nadechnout. Ale pak...

    Dýchat jsem rozhodně nemohla, když mi Thomias zakryl ústa svými. Zmateně jsem ho sledovala, až lehce polekaně. Podíval se na mě svýma svůdnýma očima a jedním na mě mrkl. Přiložil mi prstům k ústům a přejel mi s ním po rtech.

     "Zkus ji jeden den neznásilnit." navrhl mu Pelter a já celá zrudla. Zrovna tohle bych od něj nečekala. Ale kupodivu to zabralo, protože pak ze mě Thomias slezl a pomohl mi dokonce vstát. Mlátil mě lehce do hlavy a pak se rozběhl do kuchyně, protože teta něco vytahovala z ledničky, na což slyšel i Pelter. Jak nevychované! Ale rozběhla jsem se za nimi.

    Kvůli Pivakovi a mně nemohla prý už usnout, tak udělala ze smetany nanuky. Taková potupa, že pro mě a Pivaka byly speciální s jahodovou polevou, kterou bylo napsáno: Viníci. Oběma nám to přišlo lehce bizardní. Pak přišel strýc s tím, že nanuky máme slízat navzájem, což jsme oba rázně odmítli. Ostatní se našim utrpením rozhodně bavili, ale pod jejich přísným dohledem jsme rozkaz museli splnit. Pak mi nanuk spadl k zemi. Pivak ho odkopl stranou, jakože ho slízal a dělal, jak ho vychutnává.

    Strýci to však neuteklo. Řekl mu, aby to slízal ze země. Civěl na něj. Prý je to trest za podvádění. Pivak zanadával poněkud nahlas, ale zem lízat nezačal. Pak jsem byla na řadě já. Protože mě zbylí bratranci rozesmáli, nemohla jsem pořádně lízat a skoro pořád mi zmrzlina, která mi vůbec nechutnala, padala z pusy, protože jsem ji měla děravou od smíchu. Trest byl skutečně hořký a hnusný. Alespoň pro mě.

Měla jsem pak velký hlad.

    A když jsme pak sledovali televizi, provokativně jsem mlaskala, když jsem si sama udělala popcorn. Především Damad mě se slinou na jazyku, která mu pomalu stékala po bradě, sledoval. Dala jsem misku k sobě s pohledem: Moje a spokojeně pokračovala v jídle. Jenže pak mu po bradě stékala druhá slina, dokonce se i oblízl. Už předtím ho snědl skoro celý on! Otočila jsem se k němu zády a chroupala popcorn sama. Objevil se však přede mnou a čichal. Nečichal ke mně, ale čichal popcorn. Zamračila jsem se a misku mu dala. Ani si ji nevzal a jedl ji, zatímco jsem ji držela ve vzduchu. Alespoň si ji mohl podržet, prase. Očividně ho etiketa ani trochu netrápila a nezajímala. Na to jsem nepotřebovala školu.

    Odtáhl. Ani nepoděkoval! Když začal nějaký večerní film, zmizel strýc za tetou do kuchyně. Žvýkala jsem v puse pokrájené jablko a přemýšlela. Tentokrát to nebolelo, jako poprvé. Polkla jsem kousek jablka a strčila si do pusy celý měsíček. Měla jsem hlad.

    Před týdnem bych v tuhle dobu počítala kalorie za celý den, ale nyní mi to bylo tak nějak ukradené. Vzpomněla jsem si na sliby, které jsme si dali. Polkla jsem poslední jablko a talířek dala na zem. Lehla jsem si na prázdný gauč.

    "Beztak ji podvede." tipoval Thomias lehce otráveně hned v úvodu romantického filmu a popíjel přitom coca-colu z plechovky. Dostal se však do sporu s Jiankem, který pil pivo, že určitě budou nakonec spolu, jako v ostatních filmech. S Thomias nesouhlasil, protože svět viděl prostě jinak, než ostatní. Po chvilce však dali pokoj. Sedla jsem si a jako jediný zpozorněl Pelter, který byl po celý film potichu. Šťouchl do Damada, který zaštěrkal kačerem a získal mi pozornost od ostatních.

    "Řekla jsem, že vám pomůžu! A své slovo dodržím!" řekla jsem s rukami stisknutými v pěst. Hleděli na mě a zamrkali. Jako by se domluvili. Všichni najednou. Přišlo mi to komické. Ale neztratila jsem vážnou tvář. Rozhodla jsem se sama za sebe! Pokud budou oni ochotni podporovat mě v tom, co jsem naspala (sice to byla blbost, ale i tak...), pak jsem ochotna je následovat a splnit jim jejich sny! To byla druhá věc, kterou jsem tam měla napsanou. Až se splní jejich sny, mohu začít plnit ten svůj. A pokud jim to rodiče nedovolí, postavím se za ně. Splní si je. Nechci, aby jejich sny vyhasly jen tak. Dokážou to. Všichni na to mají dostatečný potenciál. Jen doufám, že mou důvěru nezklamou. Uvidím, jak se svých rolí zhostí.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře