Hlas - Prolog

1. únor 2016 | 07.00 |
› 

Pokračování od Důvěry... Opět prolog. Doufáme, že se Vám bude líbit. ;) Spisovaterka
______________________________________________________________________________________________________

      Nikdy jsem netušila, že i po smrti matky se budu moci zase normálně smát. Nevěřila jsem, že během jednoho večera přijdu o otce, který mě těsně před svou smrtí naposledy přitiskne k sobě a zašeptá mi, že mě má moc rád. Ale nyní je jim už lépe. Jsou zase spolu. Na pohřbu byli všichni přítomní. Protože se neurčilo, ke komu bych měla jít, předali mě do péče mé tetě Fergudě, matčině sestře, a jejímu manželovi, strýcovi Ovisovi, který byl pravděpodobně původem z Ruska. Alespoň se tak choval. Ferguda odjakživa žárlila na mou matku, nejen kvůli tomu, že uměla krásněji tančit, než ona, ale taky kvůli tomu, že získala mého otce. Nakonec se však i ona dočkala. Jen málokterá žena je dnes spokojená se svým manželem. A její rodina bez strýčka Ovise by už nebyla tak dokonalá, jako je nyní.

      Pamatuji si, jak velký šok pro mě bylo první seznámení s jejich rodinou, ve které budu muset strávit dva roky do svých osmnáctých narozenin. Jak jsem původně nadávala, že tam nezůstanu ani minutu navíc, tak vzápětí jsem hned musela začít pracovat. První den se mi v žádném případě nepodařilo udělat dobrý dojem, což mě lehce zklamalo, ale utvrdilo v tom, že to tam prostě musím vydržet. Vždyť jsou to dva roky, to přece uteče rychle, říkala jsem si. Jenže dny se neskutečně dlouho táhly. Co byste chtěli dělat na venkově, kde nemáte ani pořádné připojení na internet?

      Rozhodně jsem si nemyslela, že se budu bavit se svými šesti novými bratranci (ještě do nedávna jsem mívala pouze jednoho). Jen představa, jak s nimi normálně komunikuji, mi připadala rovnou děsivá a nelogická. A nakonec jsem s nimi sklízela seno, podřela si obě kolena, prožila skoro svou smrt v podobě zápal plic, šla jsem s nimi na jarmark a smála se, vydala jsem se s jedním z nich na noční oslavu, ze které bych se bez něj nemusela už vrátit, slíbila jsem si s nimi několik slibů, které hodlám dodržet. Mám je sepsané, jak by mohli jít nejrychleji uskutečnit. Ale nejdříve bych je měla zase představit, že?

0pt;line-height:115%">

Jiank je můj nejstarší bratranec. Je mu dvaadvacet let. Vůbec na to však nevypadá. Je lehce dotěrný a hodně arogantní, ale člověk si časem zvykne. Jeho koníčky neznám, spíše mi je odmítá říct, ale pravděpodobně hraje na kytaru a chodí s nějakou Brittany.

      Thomiase tipuji, že je po něm druhý nejstarší. Bez něj bych se obešla, ale už bych neměla šest jedinečných bratranců. Je hrozně nebezpečný a pořád po mně šmátrá rukama, nebo si mě důkladně prohlíží. Jednou mu ty oči vypíchnu a prodám je nějakému slepci. Možná se mu budou hodit, snad nebudou dělat to, co dělají věčně Thomiasovi. Věčně se dívají tam, kam nemají.  Jeho koníčkem je rozhodně kytara a zpěv. Má vlastní skupinu, ve které je hlavním zpěvákem. Hlas má skutečně dobrý. Chce být slavnou rockovou hvězdou a králem.Jeho nejslavnější písničky, které znají alespoň všichni na vesnici, vytvořil podle všeho Pivak.

      Pivaka určuji jako třetího nejstaršího, ale nejsem si tím úplně jistá. Ze všech bratranců mi přijde on jako nejrozumnější a nejmilejší. Stará se o mé bezpečí a není přitom takový, jako Thomias. Překvapil mě jeho životný sen. Chce být Dirigentem. Čekala jsem něco podobného, kde by mohl organizovat lidi, protože to mu jde na jedničku. Díky jeho schopnostem přemluvit rychle lidi, jsme stihli sklidit úrodu nejednou.

      Mým dalším bratrancem je Anzoh, který za žádnou cenu nedá pokoj a věčně se něčemu směje. Je to velký závislák na počítači, hrách a mobilu. V uších má skoro pořád sluchátka, nebo je má okolo nich alespoň obtočené. Jeho velkým snem je být hercem. Rozhodně na to povahu má. Hercem se už narodil. Už jako malý uměl falešně plakat nebo se vesele smát, přestože se mu ani do jednoho nechtělo.

      O pátém bratrancovi Pelterovi bych mohla mluvit věčně. Je sice tišší povahy, spíše uzavřenější, ale na druhou stranu, když se vám otevře, alespoň jako malý se mi otevřel, tak je to věrný přítel. Jeho sen je pracovat s dětmi. Na dnešní dobu poměrně nesobecký sen.

      A můj poslední bratranec, který má věčně hlad, stejně jako já, Damad si přeje být dabérem. Bezkonkurenčně vyhraje všechny konkurzy. Už jenom to, jak mu skáče hlas z hlubokého na pisklavý, je zajímavé. Nosí s sebou plyšovou hračku, na které si to pořád, už od malička, zkouší. Umím si ho představit, jak všechny konkurzy zvládne na první pokus, spíše na první slovo a pak se mu žádosti jenom pohrnou.

      A já se jmenuji Lennula. Byla jsem závislá na počítači, na hraní jakýchkoliv počítačových her, na pořádných nočních akcích. V jídle jsem bývala hodně vybíravá. A hlad mám pořád. Zjistila jsem, že jen za pár dnů, co jsem tady, už jsem zhubla kilo. Musím jej zase něčím nabrat, protože mám hlad. Mým snem je splnit sny bratrancům. Pak budu šťastná.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře