Aréna smrti - Kapitola druhá (4. část)

12. srpen 2015 | 07.01 |

   "Už je ti líp?" zeptala se Bílá. Zelený se konečně probudil. Byli někde v jeskyni. "Ostatní se šli podívat po nějakém jídle. Omdlel jsi, poté, co jsme skončili. Už máme 45 bodů!" Zelený se chytil za pusu a za břicho. "Říkají, že na postup, pokud to bude nerozhodně, stačí sto bodů. A za ty body, co tady získáme, si můžeme pak taky něco koupit. Lepší vybavení. A pokud dosáhneme tisíce bodů... můžeme vykoupit jednoho z nás!"

   "Vykoupit jednoho z nás?" zopakoval Zelený. Bílá vesele přikývla. Ukázala mu nějakou knihu.

   "Je to v pravidlech. Bylo to u té krabice, která je hned vedle tebe. Stejně tak potřebné věci. Až na jídlo."

   "Musím jít na velkou."

   "No, být sledována úplně všude a muset jít na velkou, nechtělo by se mi."

   "Můžeš se alespoň pokusit se mnou soucítit?!"

   Fialový se mírně přikrčil. Před ním kráčela laň. Zatočil si s meči a čekal. Pak se rozběhl proti lani, která sotva stihla postřihnout, že jí podřezal krk. Padla na zem, mrtvá. Prohlédl si své meče.

   "Touží nějak moc po krvi.

" pomyslel si a schoval meče. Chytil laň za nohy a tahal ji pryč. Hned se však zastavil.

   "Doufám, že ti nebude vadit, když se s námi podělíš." ušklíbla se Sasanka. Fialový přimhouřil oči. "Ach, pamatuješ si na mě ještě? Jsou to dva roky, co? Moc ses nezměnil. Celkem ti závidím. Ale kdepak máš skupinu? Proč jsi tady tak sám? Nemáš strach, že tě zabijí?"

   "Neprovokuj ho, Sasanko." řekl Kolibřík a přišel k ní. "On zrovna není moc dobrý na vtipy."

   Ozvaly se varovné výstřely a Šedý se prudce otočil. Rozběhl se rychle směrem k Fialovému. "Ten hlupák!" pomyslel si. "Na koho to narazil, že musel hned začít útočit a sám?!"

   Fialový zapíchl své dva meče vedle hlavy Sasanky, která ležela na zemi a lapala po dechu. Nohu měl na jejím krku. "Nezaručím, že se vás nepokusím zabít. Ale i tak bych se s vámi chtěl potom sejít i mimo Arénu smrti." řekl veselým hlasem a Šedý tam doběhl.

   "A nejsi náhodou magor?! Ty se odsud nedostaneš! Zemřeš tady!" zakřičel Kolibřík.

   "Říká ten, co se klepe, jako ratlík."

   "Ty jeden...!"

   Šedý rázem zvedl zbraň z vody a namířil ji na Kolibříka, který se chystal zaútočit. Vzhlédl a polekal se.

   "Sakra!" řekl a rychle uskočil stranou, chytil podivným hákem i Sasanku a Šedý vystřelil. Výstřel ho srazil k zemi. Ozval se obří výbuch, který zaznamenali snad všichni.

   "To mělo větší účinek, než jsem myslel." pomyslel si Šedý a sledoval zničenou zemi. Černá seskočila ze stromu a srazila ho pěstí k zemi.

   "Na co jsi myslel, idiote?!" zaječela zle a Fialový k ní přiskočil. "Mohl jsi mě zabít, kdybych byla o jeden skok rychlejší!"

   "Vzhledem k tomu, že se nikdo nehlásí, jako mrtvý, tak to oba přežili. Byla to rána k ničemu." řekl Fialový klidným hlasem. "A nikdo se tě o pomoc neprosil, Šedý, tak si nehraj na hrdinu. Příště zaměř alespoň správně. Ještě se nechystám zemřít..."

   "Co to bylo za ránu?" zeptal se Zelený.

   "Asi si Šedý zkoušel novou hračku." řekla Bílá. Rázem před ni skočila zahalená osoba, kopla ji do břicha a Bílá zmateně odletěla stranou. Zelený se za ní polekaně podíval a pak pohlédl na útočníka. Rychle vytáhl luk a šípem zaměřil osobu, ale zase zmizela. Objevila se za ním. Polekal se, to už ho však přitiskla ke zdi a držela.

   "Kde se skrývá Datel?" zašeptala tiše.

   "Ne-Nevím." řekl Zelený.

   "Lžeš." stiskla mu krk silněji.

   "Nelžu!"

   "Jistě Datla znáš, prý se sem vrátil. Kde je? Mluv, Zelený."

   "Neznám... ho."

   "Pak jsi mi k ničemu." Vytáhla si lesknoucí dýku a chtěla mu podřezat krk, ale někde jiný jí pořezal po ruce. Rychle Zeleného pustila a odskočila od něj stranou. Spatřila Šedého, Fialového a Černou, jak stojí ve vchodu.

   "Co jsi zač?!" zeptal se Šedý zle.

   "Musím zmizet." pomyslela si osoba, hodila něco před sebe. Před ní se objevil černý kouř, který ostatním zabránil ji spatřit. Proběhla okolo nich a zmizela zase na skále. "Tihle zřejmě Datla neznají. Musím hledat dál! On je naším hlavním cílem!"

   "Všichni jsou v pořádku?" zeptal se Šedý, zatímco kašlal.

   "To je... uspávací plyn, všichni rychle pryč!" zakřičela Bílá. Ostatní ji poslechli a všichni rychle vyběhli ven. "Co si sakra myslí?! Jestli ji ještě potkám, tak jí zakroutím krkem!"

   "V pořádku?" zeptala se Černá.

   "Jo." řekl Zelený a kašlal.

   "Na co se tě to ptala?" zajímal se Fialový.

   "Něco ohledně Datla." odpověděl Zelený.

   "Datla?" zpozorněl Šedý. "Myslíš Datla z Dětí Arény smrti?"

   "Ty ho znáš?" zeptala se Bílá.

   "No, spíše jen z doslechu a z databáze. Je to... dá se říct... zástupce vůdce Dětí Arény smrti."

   "Když ses o tom zmínil, taky už vím, o koho se jedná." řekl Fialový a pohlédl na nebe. "Začíná se stmívat. Jak to? Mělo by být nanejvýš poledne."

   "Tady ubíhají hodiny rychleji." vysvětlil Šedý. "Je to napsáno v pravidlech."

   Zjizvení potomci si nalezli útočiště ve stromě, kde našli velké, opuštěné hnízdo. Bylo pro ně ideální. Vylezli na strom a nikdo o nich nevěděl. Hnízdo bylo obrovské, proto se nemuseli na sebe mačkat. Ale i tak si Zelený lehl vedle Šedého, spíše jemu na nohy, aby měl polštář. Šedý tiše sledoval Fialového, který seděl na boku hnízda a sledoval noční oblohu. Bílá se taky opírala o Šedého a spokojeně spala. Černá byla opřená zády o Fialového, který s tím stejně nesouhlasil. Ale z neznámého důvodu ji ze sebe nesundal a nechal ji tak poklidně spát i nadále.

   "Paní, neměli bychom je přenést do cel na noc?" zeptal se muž.

   "Ne." usmála se Vůdkyně. "Dokud zde budou diváci, tiše rozhodují o tom, jak proběhne jejich první noc v bloku H."

   "Ale Vůdkyně!" Zmlkl. Mířila mu pistolí na čelo.

   "Protivíš se mi snad?"

   "N-... Ne!"

   "Tak mlč a sleduj." Ukázala se jí na tabulce mapa celé arény bloku H. "Moc dobře víme o jejich poloze. Jejich čísla jsou jejich značky, díky kterým je můžeme sledovat. Nikdo nám neuteče. Jediný způsob, jak se odsud dostat je ten, že vyhrají celou soutěž, nebo zemřou. Tyhle dvě cesty by snad pochopilo i děcko. Odkliďte těla!"

   "Rozkaz."

   "Ráno ať mají krásnou půdu pod nohama, jako první den."

   A tak muži pronikli do všech bloků a odvláčeli několik desítek těl, možná že i stovek.

   "Pro tento rok jsme zřejmě vyčerpali vězně." pomyslela si žena. "Ty, co tady přijdou jako noví, nemůžeme zařadit mezi ostatní, neměli by stejný čas. Prostě budou muset čekat v celách a bavit se, jak zbylí vězni předešlých her umírají. Taková je naše hra, kterou nám zkorumpovaná vlády povoluje. Jak naivně trapné, že jim nedochází, že někteří nemuseli skutečně nic udělat."

   "Paní, někdo s vámi chce mluvit." řekla žena a předala jí mobil.

   "Prosím?" zeptala se Vůdkyně zdvořile. Mlčela. "Ano, jsem to já."

   "Myslíte si, že by i nováčci mohli vyhrát soutěž?" zeptal se hlas muže. Podívala se na sluchátko. "Přemýšlejte pozorně. Kolik už zabili jenom během první hodiny, hm?"

   "Kdo jste?"

   "Uklidněte se. Bavme se společně."

   "O co vám jde?"

   "Udržte Zjizvené potomky dál od potíží a nabídnu dvojnásobek ceny, než jsem jim dal celkově jenom za dnešek. A tím myslím, sečtěte všechno dohromady a vynásobte dvakrát."

   "Dvojnásobek? Zešílel jste snad?"

   "Ne, budujeme tady nový systém, ne?"

   "Oni nejsou vojáci, které si můžete koupit."

   "Znělo to, jako byste o ně měla strach." Žena přimhouřila oči. "Ale to je pochopitelné. Jenom fakt, že jsou to nováčci a kolik toho zatím provedli? Myslím si, že vítězové jsou víceméně jasní. Místa se budou tento rok měnit. Na seznam připíšeme další jména."

   Žena se usmála. "Jste pošetilý."

   "Ano. A proto patřím do tohoto krásného, krvavého Nebe."

   "Z nebe se můžete propadnout do pekla. Ale z pekla se už nikdy nevrátíte do nebe." zakončila jejich konverzaci Vůdkyně a položila sluchátko. "Tenhle maniak." pomyslela si. "Podporoval vždycky nováčky, kteří byli skoro vítězové, a my je museli odstranit." Kousla se do prstu. "Pokud nelže, můžou se z nich stát skutečně vítězové, aniž bychom jim v tom mohli zabránit? A pokud ano, budeme mu muset vyplatit všechny peníze, co do nich vložil?" Zamračila se. "Zelený šátku, jak hnusná je tvá barva."

   Muž na tribuně se usmál a položil sluchátko. "Myslím si, že si rozumíme, Vůdkyně." řekl veselým hlasem. "Zjizvení potomci, bojujte o svou svobodu, jako zvířata. Vždyť jimi vlastně jste. Tak to všem okolo dokažte! Šedý, ukaž jim, že jsi přece jenom nevinný."

   Byl v černé místnosti, zase byl celý šedý. Rozhlédl se kolem sebe. Pomalu k němu plula Bílá a usmívala se na něj. Pak k ní připlula Černá, která skoro nešla vidět. Fialový a Zelený na něj zaútočili zezadu a probodli mu tělo. Otočil se na ně, to už ho zepředu probodly Bílá a Černá. Zmateně sledoval jejich pobavené tváře a pak pozoroval, jak se smějí, však bez hlasu.

   Prudce otevřel oči a zhluboka oddychoval. Šedý byl mírně zpocený a zmatený z toho, co viděl. Fialový se na něj podíval a mlčel. Pak se podíval zase před sebe na hvězdy.

   "Špatné sny?" zeptal se klidným hlasem.

   "Tak nějak." řekl Šedý a vydechl.

   "Dvě skupiny jsou mimo hru, alespoň co víme my. Určitě se ostatní vraždí navzájem, zatímco spí. Byl dobrý nápad vylézt si sem a vyhnout se hromadnému zavraždění."

   "Máš pravdu... Nemůžeš spát?"

   "Díky tomu, co jsem udělal, nemohu spát."

   "Co jsi udělal?" Fialový mlčel.

   "Kdybych řekl tehdy něco jiného, nemuselo to tak dopadnout..."

   "Nemuselo?"

   "To je jedno, spi dál s otevřenýma očima a možná se společně probojujeme kupředu. Nezaručuji však, že vyváznete bez zranění."

   "Zranění se v téhle hře rozhodně nevyhneme." souhlasil Šedý a opřel se o hnízdo. "Kéž by se tohle nikdy nestalo." pomyslel si a zase zavřel oči. Fialový ho tiše sledoval a pohlédl před sebe.

   "Dobré ráno!" zakřičel hlasatel a všechny probudil, jak diváky a sponzory, tak bojovníky v Aréně smrti. "Máme zde druhý den v Aréně smrti! Včera nám zemřelo poměrně dost lidí. Ale pamatujte, v bloku H smí projít jenom pět skupin! A máme jich tady ještě šestnáct! Tak se snažte, děti naše! A ať máte hodně štěstí!"

   Fialový vstal a Černá spadla na zem. Protřela si oči a viděla, že už slunce svítí na obloze. "Podle hlášení je tady ještě šestnáct skupin." řekl Fialový a Bílá zamrkala. "Měli bychom si pohnout a zlikvidovat je, abychom odsud rychle vypadli."

   "Uvědom si, že se nám nemusí dařit pořád." řekla Bílá a protírala si oči. Dlouze zívla.

   "Ale čím dřív zemřeme nebo vyhrajeme, to rozhodujeme my." řekl Šedý a vstal bez varování, takže Bílá a Zelený spadli na zem.

   "Oprava, to rozhodují sponzoři." řekl Zelený.

   "A po včerejšku by nás přece nemuseli chtít hned zabít." řekla Černá a zase se chystala ke spánku. "Tak by nás mohli varovat, pokud by po nás někdo chtěl jít. Jdu spát..."

   "Takhle by se taky teoreticky dalo vyhrát." zasmála se Bílá a lehla si vedle ní.

   "Hele, koukejte vstávat, jasné?" řekl Šedý zle. Ozval se výstřel a ostatní se podívali za sebe. Spatřili velkou kartu nějaké albínky, která se rozpadla.

   "Už z rána začínají zabíjet." řekla Černá. Ozvaly se další tři rány a ty je už mírně zarazily. Byli tam tři plešatí muži a jejich karty se následně taky rozpadly. Zamračili se.

   "Nyní to už berou vážně." řekl Fialový. "Včera to bylo rozehřívací kolo. Nyní začínají pravé, Krvavé hry."

   "Krvavé?"

   "Prolívá se zde krev."

   "Aha." usmála se. "Pak bychom měli začít taky! Naši sponzoři na to přece čekají!"

   "Ano..." souhlasili všichni.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře