Ukradenou knihu zapálil VZBOUŘENEC - 13. strana

9. únor 2016 | 07.00 |

Moc se omlouváme, že dnešní kapitola je takto krátká, ale příští kapitola bude poslední, takže Vás musíme zase navnadit, abyste byli schopni vytrvat a těšit se na další díl, na kterém se už pracuje. Zdraví Spisovaterka

_________________________________________________________________________________________________________________________________

Fria prsty pomalu přejížděla po knihách, otvírala jednotlivé spisy a voněla k nim, jakoby se nacházela na pokraji vzrušení a čistého šílenství démonů, kterým se naučila záhadně vládnout. Muž ji tiše následoval a přitom se rozhlížel kolem sebe, zatímco ještěrka pobíhala po jednotlivých regálech, očima zkoumala papíry pod svými tlapkami a hledala jeden určitý spis. Sundal si kapuci, když se zastavila a zakousla se do jedné z knih. Otevřel ji a prohlédl si Leonořinu tvář, která se na něj dívala z tlusté knížky. Přejel po ní prsty a zavřel fialové oči. Do prostoru jen tiše zašeptal, že se omlouvá, knihu k sobě pevně přitiskl a Fria mezitím utíkala po schodech do vyššího patra, aby se pokochala pohledem o to víc.

"Corazon měl pravdu," zašeptala pobaveně a zasmála se. "Měl pravdu! Je zde všechno!" Zatočila se uprostřed schodiště a poskakovala po schodech nahoru jako laň.

Orel na jejím rameni zahvízdal a spravil si křídla. Přitom jeho pohled padl na mladíka dole. Po chvíli se rozletěl pryč z okna. Fria se jen hrdě usmála a podotkla, že jeho potřebovat už nebudou. Zaměřila se na poličku před sebou a začala postupně vyhazovat všechny nepotřebné knihy. Ach, ten nehezký zvuk, když se krčí stránky, rval nám uši a my jsme si to přitom ani neuvědomovali! Mysleli jsme si, že je to jenom listí, zatímco jsme tvrdě, nerušeně spali.

Semme stál pořád na místě a zíral do prázdna, nehýbal se, zatímco skrz dveře za ním dovnitř profukoval chladný vítr. Kdyby se ohlédl, spatřil by Ikkeho a onoho muže, jak spolu bojují.

"Nedovolíš, říkáš?" zopakoval muž jeho slova pobaveným hlasem a vyzdvihl ho za vlasy.

"Je mi líto, ale už se tak stalo."

Ikke ho pevně chytil za ruku a trochu zavrčel. Nedovolí jim, aby cokoliv ukradli z té věže. A hlavně nedovolí, aby se o tom Noir dozvěděl. Najednou se ušklíbl a neodpustil si poznámku, že ho odhadl přesně. Temně fialové oči ho lhostejně sledovaly po dobu, co ho muž držel ve vzduchu, než ho od sebe odhodil a znovu na něj zamířil zbraní. Ikke znovu vytáhl svou zbraň a marně se snažil stisknout spouš. Avšak tentokrát spatřil náboj v čas a stihl se mu vyhnout, ale i tak ho poškrábal na tváři.

Dopadl na zem a pevně stiskl svou doručovatelskou zbraň. Spouš se pochopitelně zablokovala. I tak se rozběhl proti zahalenému muži a zaútočil o něm, jakoby chtěl skutečně vystřelit, ale za pomocí zbraně samotné ho udeřil, což mu překvapilo, div neztratil rovnováhu a neskončil ve sněhu. Chytil se za svou čerstvou jizvu a pochválil mladíka za vynalézavost. Namířil na něj a Ikke se rozběhl proti němu znovu. Přestože po něm muž vystřelil, uskočil stranou a znovu se dostal až k němu. Tentokrát muž věděl, co očekávat, tak mladíka zastavil a prudce s ním praštil o zem. Poradil mu, aby se vzdal a nechal se dobrovolně zabít.

Otočil se k odchodu, ale Ikke ho zastavil a pevně mu stiskl kotník. Pomalu k němu vzhlédl a oznámil mu sebejistým hlasem, že tak snadno se nehodlá vzdát. Muž jeho ruku jenom lhostejně odkopl a namířil na něj zbraní. Už se zdálo, že vystřelí a mladíka skutečně zabije, ale někdo střelil do jeho zbraně samotné. Podíval se za tím výstřelem a mírně vykulil fialové oči. Zbraň držela Leonora, za kterou utíkal Noir. Zahalený muž si zakryl tvář šátkem tvář a poklidně se na něj otočil, zatímco Noir polekaně zavolal Ikkeho jméno.

Leonora po chvíli vykulila oči a ruce se jí trochu zatřásly, když spatřila ony oči, které ji děsily a přitom nutily plakat.

"Nemožné..." zašeptala tiše.

Noir k ní doběhl a také vykulil oči, jako sova. Doručovatelskou zbraň, kterou doposud držel v ruce, pustil do sněhu a němě zíral před sebe.

"R-...Resone?" zašeptal tiše, zatímco se díval do chladných temně fialových očí muže před sebou, který na ně mířil zbraní a jeho pohled jim jasně říkal, že by si raději přál na ně zapomenout, než aby je musel nyní zabít, aby sám splnil úkol, jenž mu byl dán.

"Já a strach? Vyloučeno," zasmál se Sterm, zatímco mu Reson, jeho vězen po mnoho měsíců ne-li let, pevně svíral krk pohublou rukou a přimhouřil oči. "Spíše ty by ses měl obávat, co z tohohle vznikne, bratříčku."

Reson ho prudce přirazil ke zdi a do uší mu tiše zašeptal slova na rozloučenou.

"Nebudeš už déle vládnout, Stříbrná liško."

A než Sterm stihl zareagovat dostatečně rychle, sebral mu Reson jeho zbraň, střelil po něm a díky tomu získal náskok, kterého ihned využil a utekl skrz otevřenou bránu. Sterm za ním zakřičel, že mu neuteče tak snadno, a rozběhl se za svým bratrem.

Po tolika letech vězení bylo jasné, že jeho tělo moc dlouho nevydrží, bez jídla a bez vody a bez energie však utíkal kupředu a doufal, že alespoň k bráně to stihne, kde ho najdou démoni a raději zemře v jejich tesácích, než aby se jeho bratr déle bavil na jeho účet. Stříleli po něm a křičeli, aby se zastavil, však zastavil se pouze ve chvíli, kdy jeho bratr brutálně zavraždil onu mladou dívku. Tehdy viděl poprvé bestii, nikoliv svého bratra, a slíbil si, že mu nedovolí déle ubírat krev, jež mu nenáleží.

Nevnímaje déle střely, které na něj přímo mířily a slibovaly mu rychlou smrt, utíkal kupředu a doufal, že za bránou už čekají démoni, kteří jeho tělo roztrhají na kusy, protože jim zabil už tolik bratrů a sester. Rozrazil bránu, která se před ním zavírala a upadl do sněhu, zesláblý. Tiše dýchal a bylo mu jasné, že zemře. Jeho bratr měl pravdu; je stejná stvůra, jako on.

Pomalu přivřel oči. Najednou před sebou spatřil jakési boty a pomalu vzhlédl. Díval se do tváře Liberty, která ho trochu zaraženě sledovala, nakonec se pousmála a někoho zavolala. Fria a muž s ještěrkou k němu přišli. Liberty jim něco řekla a ti dva ho vyzvedli na nohy. Liberty k němu přešla a zašeptala mu do ucha svou otázku:

"Přeješ si očistit toto místo s námi, Potomku démonův?"

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 ˇ 2 ˇ 3 ˇ 4 ˇ 5
známka: 1 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Ukradenou knihu zapálil VZBOUŘENEC - 13. strana the-lonely-part 09. 02. 2016 - 18:07