Spisovaterka | Tichý zvonek "nikdy" nezklame

   Po našem posledním velkém dobrodružství s naším zvonkem jsme se rozhodli, že i Vy si zasloužíte, abyste se královsky pobavili spolu s námi a smáli se, jako diví, a přitom si o nás mysleli, že jsme naprosto nemožní (stejně jako si to nyní myslíme my, když píšeme tento článek – ale k věci). Proč jsme se rozhodli psát zrovna toto téma? No, protože náš zvonek skutečně "nikdy" nezklame. Už se Vám někdy stalo, že očekáváte skutečně důležitou zásilku, na které závisí skoro celý Váš život a mnoho dalších životů poblíž Vás? Dobře, možná trochu přeháníme, ale v tu chvíli jsme to tak doslova cítili.

   Nuže, bylo nám oznámeno, že dojde velevážený balík, který musíme převzít osobně, jinak se dostane na poštu a to už by znamenalo problémy, protože vysvětlovat jim, co je v tom balíku a proč by nám ho měli vydat, opravdu neumíme a onu hovorovost naprosto postrádáme. Tak jsme si řekli, že to je přece směšně lehká práce. Až zazvoní zvonek, jenom otevřeme dveře, vezmeme si drahocenný balík do rukou, podepíšeme, že jsme ho převzali, zabouchneme dveře a budeme se moci radovat, že nejsme až tak neschopní. Ovšem, osud je pěkně hnusný v tom, že nám hází klacíky pod nohy.

   Balík měl přijít po sedmé hodině ráno. My jsme si pro jistotu přivstali a už jsme po domě pobíhali okolo šesté hodiny ranní. Máme říct pravdu? Byli jsme tak na jehlách, že jsme nemohli ani pořádně usnout den předtím.

   Kladli jsme si na srdce, abychom to nepokazili – říkáte si, co se může pokazit na tak jednoduchém úkolu? Všechno, milí zlatí, skutečněvšechno!

   Už před sedmou hodinou jsme měli uši nastražené, přestože jsme jinak měli všechny smysly otupělé. Avšak nikdo nestál u okna, aby kontroloval, zda auto náhodou nepřijelo o něco dřív. To by se u naší České pošty stát nemohlo. Kroužili jsme kolem dveří, jako supi nad mršinou. Ach, jak my jsme to čekání nenáviděli. Začínalo to být nesnesitelné.

   Už jsme to nevydrželi a chtěli jsme si jít stěžovat, div jsme se nepřizabili o práh, ve schránce nás čekalo velké překvapení. Byla úplně zničená tím, jak se někdo zřejmě pokoušel dostat dovnitř nějaký balíček nebo ho z ní vyrvat. Nicméně jsme nakonec přišli o schránku, protože jsme ji museli násilím celou rozebrat a oddychli jsme si, když balíček zůstal nepoškozen. Když jsme ještě toho dne volali na Českou poštu, dostalo se nám odpovědi: "Je nám líto, náš zaměstnanec, zvonil několikrát, klepal na okno, ale nikdo se mu neozýval."

   Obořili jsme se na ženu, která nám svým arogantním hlasem sdělila naučenou větu nazpaměť, zavěsili a potom jsme šli (jen tak pro jistotu) otestovat náš zvonek. Jaké překvapení pro nás bylo, že zvonek skutečně nezvonil. Potom nám došlo, proč jsme neslyšeli, když na nás zvonili s donáškou v ruce. Je to tak, jak jsme si mysleli.

   Tichý zvonek nikdy nezklame.