Všichni chtějí vládnout světu 22

21. únor 2016 | 07.00 |
› 

V místnosti bylo pořád ticho. Hodiny tiše tikaly, zatímco se minutová ručička znovu posunula. Jako první to ticho prolomila Elizabeth se slovy, že by se měli prospat. Její bratři tiše seděli naproti sobě a zírali do země, spíše do prázdnoty před sebou. Oba bez duše přikývli a jako první vstal Nicolas. Vzal si deku a hodil sebou na postel. Elizabeth se rozloučila s Pratchettem a odešla. Pratchett zůstal sedět na židli a hleděl do prázdnoty před sebou. Artur je zrádce? Vyloučeno, pomyslel si ihned o té myšlence. Do jisté míry však neměl už čemu věřit. Poslal je přece na místo, které se potom zřítilo a málem by je zabilo... a přesto se odtam dostali živí. Donutil ho k tomu Salieri? Zapálil si cigaretu a přešel k oknu, které až poté, kdy viděl Elizabeth v jejím pokoji, zatřel pomocí žaluzií. Sundal si pásku přes oko a pohlédl do zrcadla před sebou. Přejel si rukou po dlouhé jizvě. Pousmál se však. Nicolas usnul a hlasitě chrápal, jako vždycky.

Chtěl se jenom ujistit. Chtěl slyšet Arturův názor na tuhle zapeklitou informaci, kterou předtím dostali. Přešel tedy k telefonu a pokoušel se Arturovi dovolat. Na druhé straně však bylo ticho přerušované občasným pípnutím, když se telefon snažil spojit hovor, zatímco druhý telefon jenom hlasitě vyzváněl do opuštěného pokoje Artura Salieriho. Pratchett se posadil na stůl a složil. Po chvíli to zkusil znovu. S pohledem na hodiny se musel trochu praštit. Jen blbec volá v pět hodin ráno. Položil sluchátko zpátky, sundal si špinavou košili a šel si lehnout.

Jako každé jiné ráno ho probudil otravný budík, po kterém se rozmáchl rukou, aby ho umlčel. Otevřel oko a rukou přejel po jizvě na tom druhém. Už tomu bude pár let, kdy mohl otevřít jenom jedno oko, a přesto si na to nemohl nikdy zvyknout. Usmál se však a překryl nehezkou jizvu páskou přes oko. Přešel ke stolu, kde se po chvíli rozezvonil telefon. Vzal sluchátko do ruky a telefon zvedl, jinak by ho jistě zasáhl meč a zničil by ho, jako ten poslední, který pořád byl v koši, připravený na své vyhození a osvobození z tohohle pekla. Pohlédl na Nicolase, který se jen převalil na posteli a spal dál.

"Zdravím, pane Salieri," pozdravil ho zdvořile.

"Je Nicolas vzhůru, nebo pořád chrápe?" zeptal se Salieri, bez odpovědi na pozdrav. Pratchett si povzdychl. Jenom poznamenal, že jeho bratříček měl rušnou noc, takže by mu mohl dát dneska alespoň den volna. "Tak se tedy obracím na tebe, Pratchette," oslovil ho přímo jménem a Pratchett zpozorněl. Chtěl si zapálit, ale tohle ho zaujalo. Odložil cigaretu i zapalovač.

"A s čím?" zeptal se ho pokojným hlasem. Bylo slyšet, jak Salieri vydechl. Zase kouří předražené smradlavé doutníky, které chutnají jako popel. Promrhané peníze. Salieri se Pratchetta zeptal, zda Nicolas neměl poslední dobou nějaké problémy. Pratchett mlčel. Moc dobře věděl, kam tím míří. Přimhouřil oko a mlčel. Salieri se zeptal, zda náhodou nezaútočil znovu, aniž by si toho jeden z nich všiml. Pratchett na to nemohl skutečně nic říct. Jen ta bolestná vzpomínka v podobě jizvy přes oko ho zapálila. Odvětil mu však pokojným hlasem, že Nicolas v poslední době neměl žádné problémy s ovládáním svého vzteku, protože dostával, podle něj, zajímavé práce, kde se mohl vyřádit. Salieri ho pochválil za moudře zvolená slova a rozesmál se.

"I tak by mě zajímalo," začal Salieri a Pratchettovi bylo jasné, jaká budou jeho další slova. "Koho jako dalšího zabije?"

Zavřel poklidně oko, aby nezačal zuřit, a pevně stiskl ruku v pěst. Chvíli bylo ticho a tak se Salieri zeptal, zda ho slyšel. Pratchett se musel ovládat, aby se sluchátkem surově nepraštil, ale nakonec nasadil falešný úsměv a odvětil, že Nicolase má bezpečně pod kontrolou už pár let a pokud by se něco vyskytlo, vždycky by se mu povedlo ho zastavit.

"Přestože bys potom přišel i o své druhé oko?" nechal Salieri otázku vyznít do vzduchu a Pratchettův úsměv se pozvolna vytrácel. Měl pravdu. Nicolas dlouhou dobu nepodlehl svému meči, spíše touze po krvi. Bylo to možná tím, že dospěl, takže se naučil svůj vztek ovládat, nebo na něj měli ostatní dobrý vliv. Předtím zabil jejich rodiče a jeho zranil, když byl ještě mladý. Od té doby už nikdy nepodlehl svému meči tak, jako ty dvě noci v minulosti. Znovu se pokusil nasadit úsměv.

"Myslím si, že to budu řešit, až ta situace nastane, pane Salieri," odvětil milým hlasem. Pohlédl na cigaretu, která ležela vedle zapalovače. Jak rád by si nyní zapálil. Salieri byl chvíli potichu. Nedalo mu to spát, a tak se ho zeptal: "Mimochodem, jak se má Artur? Povedlo se Vašim lidem zmizet z oslavy v čas? A kdo byl její narušitel?"

Mnoho otázek, žádná odpověď.

"Už musím jít," řekl Salieri jen a zavěsil. Pratchett se zamračil a kousl do cigarety, kterou si vložil do úst. Nenáviděl, když Salieri ukončil hovor dřív, než mu odpověděl i na jeho poslední otázku. Kdyby to udělal on, hned by všem přikázal, aby ho našli a zabili. Zapálil si, pokrčil rameny a vydechl kouř do poloprázdné místnosti. Uklidil prázdné skleničky a láhve od vína.

Chtěl jednu rozbít o Nicolasovu hlavu, ale rozhodl se, že ho nechá ještě chvíli spát. Když byl venku, podíval se do uličky před sebou, kde včera našel pomlácenou Elizabeth. Jeho sestra se uměla rychle oklepat z jakékoliv rány. Podíval se nahoru k jejímu oknu a viděl ji, jak ho otevírá. Pousmál se a vrátil se zase zpátky. Dokud budou jeho sourozenci v pořádku, nemá problém dělat Salierimu poslíčka. Ale jenom do doby, než se dotkne někoho z jeho rodiny. Vyšel po vrzajících schodech nahoru a cestou típl cigaretu, která mu už dohořívala a chutnala hnusně.

Vrátil se do místnosti, která zůstala naprosto stejná, jen Nicolas změnil polohu ve spánku. Zakroutil nad svým bratrem hlavou a přešel k oknu. Roztáhl žaluzie a hned si zakryl oko, tiše nadával a syčel, ale po chvíli si podrážděné oko zvyklo a zornice se zúžila, aby snesla to otravné světlo. Slunce přece nemuselo vycházet tak brzy a nemuselo mu kazit den tím, že mu jako první věc zasvítí prudce do oka. Má už jenom jedno a nepřál si oslepnout úplně, zatraceně. Jeho pohled znovu padl na chrápajícího Nicolase. Přešel k němu a skopl ho z postele. Jako vždycky tohle jeho bratra neprobudilo. Zakroutil nad ním hlavou. Vodu pro tentokrát vynechal úplně. Sice by to byla příjemná sprcha pro jeho bratra, ale rozhodl se, že ho vzbudí rychleji a účinněji. Vzal jeho meč, zamířil a jistě by mu probodl rameno, kdyby Nicolasova ruka nevystřelila proti meči v pochvě. Jeho bratr však i nadále spal.

"Zatraceně, už se vzbuď," zavrčel Pratchett rozčíleně a kopl do svého bratra, jako do pytle brambor. Ale to s Nicolasem ani nehnulo. Povzdychl si a nakonec mu to nedalo. Namířil na něj pistolí. "Jestli do deseti vteřin nevstaneš, zabiju tě. Tentokrát nežertuji."

Začal hlasitě odpočítávat, a když řekl deset, zmáčkl kohoutek a stiskl ho. Nicolas však uhnul hlavou na stranu a hlasitě zachrápal. Pratchett si povzdychl a dupl mu na hruď a svůj tlak na nohu postupně zvětšoval. Věděl, že tímto ho nevzbudí, ale značně potrápí. Nicolas se rozmáchl rukami, jako želva obrácená na krunýři, a po chvíli ze sebe Pratchetta sundal. Otevřel podrážděné oči a dlouze zívl. Chodící mrtvola. Pratchett si postěžoval, že už ho budil pěknou dobu, ale Nicolas se jen poškrábal na uchu, že to bylo poprvé, co mu řekl, aby vstával. Pratchett trochu zle zavrčel, že by se měl naučit poslouchat, když na něj lidi mluví, ale Nicolas jen vyplázl jazyk a kroutil hlavou do stran, zatímco napodoboval Pratchetta. Zmizel v malé místnosti, která by se jen stěží mohla nazývat koupelnou, a opláchl si tvář.

Pratchett ho tiše sledoval a najednou se telefon rozezvonil znovu. Jen zanadával, že už jde, aby umlčel tu otravnou věc, když viděl Nicolasův otravný pohled, zatímco měl v puse kartáček a vlasy rozcuchanější, než předtím. Pratchett zvedl sluchátko a slyšel hlas jednoho ze Salieriho lidí, který jim oznamoval, že pro ně má Salieri úkol a přeje si s nimi mluvit osobně. Pratchett trochu přimhouřil oko a zeptal se, proč jim to nevyřídí Artur, jako obvykle. Dostal odpověď, kterou očekával.

"Artur je momentálně mimo sídlo, proto to vyřizuji já," řekl muž otráveným hlasem a zavěsil. Pratchett se zamračil. Ten jeho tón ho rozhodně vytočil. Praštil se sluchátkem o telefon a přešel k oknu. Podíval se skrz žaluzie na Elizabeth, která stála venku a rozhlížela se kolem. Po chvíli znovu zmizela uvnitř budovy. Pratchett se nakonec rozhodl, že se alespoň převleče. Upravil si pásku přes oko a v zrcadle viděl odraz Nicolase.

Řekl mu, že by se měl raději převléct. Nicolas mu jenom ukázal prostředníček, že on má času dost, zatímco se loudavým krokem přemístil ke své posteli. A znovu usnul! Pratchett dostal tik do oka, přešel ke svému bratrovi a surově ho z postele skopl, a aby předešel, že si znovu půjde lehnout, sedl si na postel a sledoval ho výhružným pohledem, že pokud se jen přiblíží, zřejmě mu ustřelí něco, čeho potom bude litovat. Nicolas ho otráveně sledoval a poškrábal se za uchem s otázkou, zda má s ním nějaký problém. Pratchett se však ušklíbl a rozesmál se. Nicolas mlčel a sledoval ho.

"Co je tady tak vtipného?" zeptal se nechápavě.

"Ale nic," smál se Pratchett dál. "Jen mi to připomnělo, že ses vůbec nezměnil od dítěte, kterým jsi byl."

Nicolas ho sledoval očima dravce a potom je podrážděně přivřel. "Neštvi mě," řekl pouze. Pratchettův pohled padl na Nicolasův meč, který ležel pod stolem. Přešel k němu a zvedl ho. Prohlédl si část jeho čepele a rychle ji znovu schoval. Ruka se mu trochu zatřásla. Je možné, že to, co Salieri říkal, je pravda? Ne, vyloučeno. Podíval se na Nicolase. I kdyby měl riskovat svůj vlastní život, nedovolí Salierimu, aby z Nicolase udělal nestvůru větší, než je nyní.

Hodil po svém bratrovi jeho meč, který zmateně zamrkal s otázkou v očích; co se zase zatraceně děje?

Nicolas vstal a sledoval Pratchetta, který si oblékal černé sako a kráčel ke dveřím. Pratchett se na něj také podíval, nechápavě.

"Dělej," řekl jenom a Nicolas na něj nepřestával zírat. "Máme práci."

Nicolas se nehezky ušklíbl, přešel si ke skříni, aby vzal jinou košili a popadl svůj meč. Usmál se a kráčel ke dveřím, kde už stál jeho bratr.

"Copak?" zeptal se Pratchett a pobaveně se ušklíbl. "Vypadá spokojeně. Máš náladu jít ničit?"

Nicolas se na něj podíval a v očích mu jasně zářilo šílenství, jako den předtím, když měli jít přerušit onen nezákonný obchod se zbraněmi.

"Jako nikdy předtím," zasmál se Nicolas s pohledem maniaka.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře