Všichni chtějí vládnout světu 24

6. březen 2016 | 12.16 |
› 

Nicolas si za cesty důkladně prohlížel ženu na fotografii. Přemýšlel, zda udělali tehdy dobře, že nezabili Luckyho Luciana rovnou, ale nakonec ho z těch myšlenek vyvedl Pratchett, který mu fotografii pohotově sebral a poradil mu, aby se raději soustředil. Nicolas ho jen otráveně sledoval, ale nic nenamítal. Podíval se kolem sebe na opuštěné uličky. Na chvíli se zastavil a Pratchett se po chvíli zeptal, na co zase tak zírá. Nicolas ho ignoroval, ale stiskl si rukojeť meče. Pratchett také zpozorněl a sledoval svého bratra.

"Dávám ti pět sekund, abys vypadla zpoza toho rohu, jinak tě zabiju," varoval Nicolas klidným hlasem. Vypadla? Pratchett zpozorněl. Podíval se k uličce, kde se díval i Nicolas, a po chvíli zpoza rohu vylezla Elizabeth, mračila se a dala ruce v bok s otázkou, proč ji nevzali s sebou. Nicolas zrovna držel čtyři vztyčené prsty a zbýval mu palec. "Máš štěstí," řekl znuděným hlasem a otočil se k odchodu. Pratchett nad nimi jenom zakroutil hlavou.

Elizabeth však nečekala ani chvíli a praštila Nicolase zezadu do hlavy a hned na něj prskala vztekem, že by si měl uvědomit, s kýmže to mluví, ale Nicolas se jen podrbal na hlavě. Pratchett se rozhlédl kolem. Jistě na sebe upoutali pozornost. Kde mají v tak velkém městě hledat jednu ženu? Neřekl sice, kdy ji bude chtít dovést, ale bylo mu jasné, že chce, aby to splnili ještě dnes. Měli by se pořádně dívat kolem sebe, aby jim nic neuniklo. Alespoň jeden z nich. Jeho rozhled byl sice omezený, ale lepší, než nic. Oběma jim zacpal pusu a připomněl jim, aby byli zticha, jinak jejich kořist vyplaší. Elizabeth se trochu otřepala a poznamenala, že Pratchett je bezcitná bestie. Pratchett ji ujistil, že se snaží jen nepokazit jejich práci. Očividně ti nijak moc nepomohlo. Oba pořád hlučili a tak je Pratchett musel praštit. Konečně bylo dostatečné ticho, aby mohl poslouchat tiché uličky velkoměsta. Ano, překvapovalo ho, že bylo až tak velké ticho. A také znervózňovalo ho to ještě víc.

Podíval se na mraky. Ještě aby začalo pršet, pomyslel si trochu otráveně a vydal se kupředu. Ti dva se konečně zklidnili, ale to ticho kolem dokola bylo k nevydržení. Proč lidé neslavili, jako každý jiný den, přestože nebylo co? Nebyly peníze? Vyloučeno, vždycky nějaké měli. Nebylo proč? Vyloučeno, vždycky se něco našlo, i ta největší blbost; třeba jen fakt, že povyrostli o jeden centimetr například. A hlavně to ticho ho znervózňovalo z toho důvodu, že by je mohl někdo slyšet a pozorovat je delší dobu, a přitom by o něm ani nemohli vědět. Rozhlédl se po uličkách kolem něj a otočil se na své sourozence, kteří se zastavili. Okem pohodil doprava a potom doleva a oni přikývli. Prošli kolem něj bez povšimnutí a on si mezitím zapálil cigaretu. Až potom se ohlédl. Z levé strany vyletěl plešatý muž, snažíc se o útěk, ale po chvíli skončil na zemi, když ho Nicolas uzemnil s chladným pohledem před sebe, však hned na to se usmál, když se ozvala rána. Další dva muži křičeli, pobíhali kolem něj, zatímco jim hořely kabáty. Chvíli na to je Elizabeth oba uzemnila a hrozila jim kulometem přímo před obličeji a radila jim, aby byli zticha. Pratchett k nim poklidně přišel a dřepl si k tomu, kterého držel Nicolas. S úsměvem se ho zeptal, zda budou ochotni jim v jejich malé práci trochu pomoci.

Jeho úsměv rychle zmizel, když prudce vytáhl pistoli a mířil jí muži přímo na krk. Rychle vstal, dostal se za něj a ruku s nožem mu zkroutil na stranu, pevně mu sevřel zápěstí a nůž skončil na zemi. Muž nejistě polkl a pomalu se podíval očima na Pratchetta. Nicolas si nemohl pomoci, ale ušklíbl se.

"Střeste se před Salieriho psy," řekla Elizabeth pobaveně, zatímco štěrkala s láhví s alkoholem uvnitř. "A zemřete," dodala, když láhev zapálila a hodila ji zpět do ulice, odkud předtím vyhnala ty dva muže pod sebou. Byl slyšet křik. Zřejmě tam ještě někdo zůstal, ale to jí nevadilo.

Nicolas dupl muži na ruku, když se pokoušel sebrat svou zbraň a chlap se rozkřičel bolestí. Patou mu drtil skoro všechny kosti v ruce. Pratchett se jich zeptal, zda si nechtějí promluvit, jako civilizovaní lidé. Najednou se mu však muž vysmekl ze sevření a zaútočil proti němu nožem přímo. Bylo jasné, že Pratchett v čas zareagovat nestihne.

Elizabeth i Pratchett zmateně zamrkali, když se Nicolas během dvou krátkých vteřin dostal k muži, držel muže za čelo a tahal mu hlavu dolů, zatímco muž měl jeho meč pod krkem.

"Snad jsem viděl špatně, ale o co ses to nyní pokoušel?" zašeptal mu Nicolas tichým, syčivým hlasem do ucha a muž zbledl, když jeho hlas slyšel. Pomalu se na něj podíval očima. "Chtěl jsi připravit mého bratra o druhé oko jako ta svině Salieri? Nebo ses ho rovnou pokoušel zabít?"

"Nicolasi," oslovil Pratchett svého bratra trochu přísně, ale Nicolas ho ignoroval. Vyptával se tím šíleným tónem hlasu muže, kde sebral odvahu na to udělat to jemu přímo před očima. Zeptal se, zda má rodinu. A potom Elizabeth a Pratchett vykulili oči, když Nicolas držel špičku meče před mužovým okem a víčka mu držel tak, aby nemrkal. Ostatní muži to jen tiše sledovali ze země. Poslední slova hlupáka? "Nicolasi!" oslovil ho Pratchett rázně.

Nicolas však svého bratra ignoroval a pomalu přibližoval špičku svého meče k mužovu oku. Najednou se zarazil. Muž se klepal strachy, div neplakal ze strachu. Pratchett využil situace a rychle Nicolasovi meč sebral. Nicolas se zaraženě díval před sebe a nakonec muže po chvíli ticha pustil. Muž klesl na kolena, polekaně se ohlédl za Nicolasem a rychle se rozběhl pryč s křikem. Nicolas zamrkal. Co to teď bylo? Když se podíval stranou, protože cítil prudký vítr, schytal silnou ránu do obličeje pěstí od Pratchetta, div nepadl na zem. Po chvíli ticha se podíval na Pratchetta.

"Zasloužil jsem si ji," řekl klidným hlasem. Pratchett mlčel, a ani nic k tomu, co se odehrálo před malou chvílí, neřekl. Nicolas pohlédl na meč, který se válel ve špinavé kaluži. Zvedl ho ze země a očistil. Elizabeth, aby přerušila to trapné ticho, se zeptala, co má udělat s těmi voly pod sebou.

Pratchett jen mávl rukou, párkrát vystřelil a Elizabeth rychle odskočila stranou. Vyčetla mu, že ji mohl zranit. Muži zůstali ležet na zemi, mrtví. Pratchett ji ignoroval a pohlédl na Nicolase, který zíral na meč ve špinavé kaluži a nezvedal ho. Elizabeth přešla k Pratchettovi s tichou otázkou, zda to Nicolasovi někdy řekl. Pratchett odpověděl záporně. Proto mě to znepokojuje víc, pomyslel si. Myšlenka, že by mu došlo, co se tehdy skutečně stalo, myšlenka, že by se to stalo znovu a tentokrát by mohl zabít jednoho z nich. Obě myšlenky ho děsily natolik, že musel promluvit, aby se mu neudělalo mdlo. Zeptal se Nicolase, zda tam chce prostát celou věčnost, nebo se vrhnou na práci.

Nicolas neodpověděl a sledoval svůj meč v kaluži. Po chvíli ho zvedl, připnul k pásku a vydal se za svými sourozenci. Ani jeden z nich nepromluvil o tom, co se před malou chvílí stalo.

Pratchett se sem a tam podíval za svým bratrem, který kráčel s rukami v kapsách a se lhostejným pohledem v očích kupředu. Po dlouhé době si Pratchett uvědomil, že by se to mohlo opakovat, že by mohl zranit i lidi, kteří jsou mu blízcí a ani by si toho všimnout nemusel. Pohlédl na fotografii, kterou mu předal Salieri. Elizabeth si mezitím pročítala údaje, které o ní znali. Jméno... Igea Lissoni. Lucky Luciano si rozhodně uměl vybírat, co se týkalo žen. Avšak Elizabeth znepokojoval ten fakt, že byla milenkou Lucky Luciana. Tudíž musela mít pořádnou ochranu. Tohle nebude lehké, ani kdyby si to z celého srdce přála. A pokud se k ní vůbec dostanou, jak ji rychle přivedou k Salierimu. Kousla se do rtu. Nenáviděla takovýhle druh situací, kdy předem věděla, že by se jim to nemuselo podařit. Schovala fotografii do obálky a snažila se uklidnit.

Pratchett si všiml nejistoty své sestry. Zeptal se, zda je všechno v pořádku, a dostal skvěle naučenou odpověď, že ano, a jako přídavek i úsměv. I přesto svou sestru nepodezříval a věřil jí. Rozhlédl se kolem. Ten klid ho skutečně znepokojoval celou tu dobu. Potom se najednou zastavil a prudce se ohlédl. Nicolas mu věnoval nechápavý pohled a ohlédl se také. Chvíli bylo ticho a potom zpoza rohu vyšla tmavovlasá žena s deštníkem, který se jí kroutil nad hlavou podle směru, který mu ona sama určovala. Nikde nikoho neviděli. Copak se tady milenka Lucky Luciana může procházet jen tak sama a bez ochrany? Copak jsou úplně praštění?

Nicolas rozhodně nemeškal a nezaváhal, jako Elizabeth a Pratchett. Rozběhl se rychle k ženě, která se až po chvíli zarazila a podívala se za tím hlukem, který způsobil Nicolas. Pozvolna zvedla víčka, když už byl u ní a natahoval k ní ruku. Potom ji však rychle stáhl, protože kdyby tak neučinil, jistě by mu dýka usekla prsty. Podíval se očiam stranou a rychle se vyhnul několika kulkám, které vystřelili muži za rohem. Po chvíli vylezli. Bylo jich přibližně dvanáct.

"Skutečně jste si mysleli, že bychom nechali mladou paní jít jen tak samotnou?" zeptal se ho jeden muž ve slunečných brýlích pohrdavě. "Idioti!"

Nicolas jen krátce zasyčel a pohlédl očima na ženu, která mu věnovala milý úsměv. Vytáčely ho ženy, které se chovaly, jako právě ona. Potom jeho pohled upoutal znovu muž před ním.

"Slyšel jsem toho o vás hodně," začal muž v brýlích vesele a kráčel směrem k Nicolasovi, který měl ruku na rukojeti svého meče a tiše vyčkával. "Ale nikdy by mě nenapadlo, že si zrovna Vy přezdíváte Salieriho psi."

A potom se rozesmál spolu se skupinkou, která se přemístila k mladé paní. Chvíli se smáli, zatímco Elizabeth dostávala zlost. Vysmívali se jim? Jak troufalé! Když je znají, měli by si být vědomi toho, co dovedou. Nebo co dovede každý z nich!

Už k nim chtěla přejít, ale Pratchett ji zastavil. Podívala se nejdříve na něj a potom na Nicolase, který poklidně stál a sledoval ty lidi před sebou. Jeho oči byly naprosto znuděné. Pohlédl jimi na ženu, která zmateně zamrkala a zamračila se na něj s otázkou v očích, jak si dovoluje se na ni tímto pohledem vůbec podívat! Nicolasovy oči potom přeběhly k muži úplně vlevo a k muži úplně vpravo předtím, než se znovu vrátily na toho uprostřed. Nehezky se ušklíbl. Elizabeth se nechápavě zeptala, na co Nicolas čeká, ale Pratchett se ušklíbl stejným způsobem.

"Přemýšlí," řekl jen a Elizabeth dodala, že to asi hodně bolí. Muži před Nicolasem se pořád pobaveně smáli, přestože už sotva popadali dech. Nicolas je nechal, aby se zasmáli z plna hrdla. Nebránil jim v tom. Potom najednou zvedl ukazováček a prostředníček.

"Máte dvě minuty na to, abyste odsud vypadli nebo mě zabili," řekl jim narovinu. To je pobavilo ještě víc. Nicolas je nechal, aby se smáli, zatímco se ujistil, že jeho meč mu nevypadne z pochvy. Překřížil ruce na hrudi a čekat. A počítal. Elizabeth se jen trochu polekaně, co ten maniak proboha zase dělá. Pratchett ji ujistil, že o něj mít strach rozhodně nemusí.

"Spíše o ně bych se strachoval," řekl Pratchett popravdě. Pro případ nouze však zkontroloval, zda má všechny náboje v zásobníku, kdyby jeho bratr potřeboval menší asistenci.

"Zabiju tě klidně do pěti sekund," zasmál se muž brýlích, vytáhl pistoli a střelil. Zarazil se, protože Nicolas nikde nebyl. Až když vzhlédl, viděl, že ho Salieriho pes hravě přeskočil a sledoval ze vzduchu. Začal po něm střílet, ale ani jednou se nestrefil. Zarazil se, když byl Nicolas poblíž mladé slečny a potom po něm znovu vypálil za onen nehezký trik, jak ho zarazit před jeho zabitím. Pratchett se jen pobaveně zeptal, zda si je vědom toho, že pět sekund už dávno uběhlo. Muž dostal tik do oka a vypálil i po nich. To už ho loktem Nicolas srazil k zemi a kroutil mu ukazováčkem před očima do stran.

"Domluvili jsme se přece na dvou minutách, takže si nevšímejte nikoho jiného, než mě," ušklíbl se na něj Nicolas pobaveně a rychle se skrčil před úderem muže nalevo od něj. Elizabeth zaraženě stála na místě, nakonec se pousmála a řekla, že před chvílí sice přemýšlel, ale nyní zapomněl určitě to, co si chtěl původně naplánovat. Pratchett jenom s úsměvem přikývl.

"To by nebyl Nicolas, kdyby neplánoval, když už je pozdě," poznamenal Pratchett a kroutil hlavou nad svým bratrem, který se vyhýbal útokům mužů kolem sebe, zatímco měl ruce v kapsách a tím je provokoval ještě víc. Elizabeth pohlédla na Igeu a přimhouřila oči.

"Copak nemůžete zabít jednoho skřeta?" zeptala se vztekle, sebrala muži jeho pistoli, zamířila a vystřelila.

Najednou Nicolas vytasil svůj meč a Igee se zatřásly ruce. Pustila pistoli na zem, zatímco sledovala, jak se kulka rozdělila na dvě části po Nicolasově rychlém pohybu mečem. Trochu zbledla a zaklepala se. Nicolas se jen nehezky ušklíbl a vzhlédl k lidem před sebou.

Pratchett zpozorněl.

"Váš čas vypršel," řekl Nicolas pobaveně. Dřív, než ho mohl Pratchett zastavit, vytasil Nicolas svůj meč a nehezky se ušklíbl na lidi před sebou. "Je na čase se pobavit," dodal už jen, když čepel meče zazářila ve vzduchu. Jakoby paprsek slunce vyšel ven, aby ji ozářil a ona se mohla tak překrásně zalesknout. Nicolasovy oči potemněly, zornice se mu úplně zúžily, přestože kolem dokola nebylo tak prudké světlo, a on se rozběhl, jako splašený kůň kupředu. Muži se mu snažili bránit se, ale bylo to marné. Muž v brýlích váhavě ustoupil, ale nakonec i jeho hruď našel Nicolasův meč, který se s nehezkým smíchem vrhl hned na dalšího, který se pokoušel utéct.

Pratchett a Elizabeth to tiše sledovali. Oba si moc dobře pamatovali scénu před lety v bance. Naprosto totožné.

Elizabeth udělala ze strachu krok dozadu. Nemohla uvěřit tomu, co právě nyní sledovala. Její bratr se musel pomátnout, jinak si to vysvětlit nemohla. I přestože, že muži byli už dávno mrtví, meč, který svíral Nicolas v ruce, pořád zářil čistotou a neměl dost a chtěl pořád více krve. Tak svou touhu přenesl i na Nicolase, který vzhlédl k poslednímu muži před sebou, který rychle utíkal pryč a křičel. Jeho hlas se zadrhl, když mu meč prošel skrz hrdlo. Padl na zem jako pytel brambor. Igea to rozklepaně sledovala. Nicolas se na ni podíval lhostejným pohledem a pomalu kráčel k ní.

Zakřičela a rozběhla se rychle pryč. Avšak po chvíli spadla na zem a klepala se a křičela, kroutila hlavou do stran, že nechce ještě zemřít. Nicolas se však čím dál víc a víc usmíval. Jakoby ho bavilo poslouchat její křik, který byl popravdě otřesný. Pratchett a Elizabeth tomu jen tiše přihlíželi. Copak zapomněl, že ji mají dovést Salierimu. Živou?

"Prosím, Bože, slituj se," zakřičela Igea zoufale a sledovala se slzami v očích blížícího se Nicolase, v jeho očích viděla jen tváře těch, které už zabil, zlost a lhostejnost vůči tomu světu kolem něj. Stejně jako svět odmítl jeho, odmítl i on svět. Zakřičela přes celou ulici. Pratchett a Elizabeth byli pořád v šoku. Už by se přece mohl probrat.

Elizabethin pohled padl na Nicolasův meč. Rozběhla se kupředu, přestože za ní Pratchett volal. A potom pochopil. Uvědomil si, že se mu ta scéna odrážela v oku. A přesto si přál, aby to nebyla skutečnost, aby raději přišel o druhé oko Nicolasovou rukou, jako tehdy. Přál si nevidět, ach, tak moc si přál být slepý, než sledovat scénu před sebou.

Elizabeth se zastavila před ženou, kterou sotva poznala, roztáhla ruce a zavřela oči, zatímco Nicolas prudce pohnul rukou kupředu, zatímco mířil na Igein bok, aby ji mohl potrápit chvíli předtím, než ji zabije. Avšak nebyla to Igea, kdo byl zasažen. Elizabeth stiskla zuby k sobě, když jí čepel meče poškrábala pod pravým prsem, a klesala k zemi, zatímco žena utíkala pryč s křikem a pláčem. Chytila se za své zranění. Nemohla uvěřit tomu, že to Nicolas skutečně udělal. Zavřela oči a padla na zem.

"Elizabeth!" zakřičel polekaně Pratchett, když to viděl. Jeho oko se lesklo, zatímco utíkal k Elizabeth, která ležela na zemi a krvácela. A Nicolas stál nad ní a sledoval ji chladnýma očima, které toužily po krvi. Zvedl meč nad hlavu a stiskl ho oběma rukama.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře