Dej mi svou duši - Kapitola jedna

14. březen 2016 | 07.00 |

Kapitola jedna

Několik budov najednou vybouchlo a zřítilo se, zatímco mezi troskami bylo nespočet přibližujících se povstalců, kteří se odmítali jen tak vzdát a útočili přímo na místo, kde byli ti, kteří proti nim zaútočili jako první a vzali jim tak možnost žít své poklidné životy v překrásných domovech, které nyní byly naprosto zničené. V tom velkém zmatku stál mladší chlapec se zavřenýma očima, zatímco vedle něj stál velký, svalnatý muž s rukami za zády a vše to tiše pozoroval. Pohlédl na mladíka za sebou, který pomalu otevřel oči, a tmavě rudé oči se dívaly před sebe.

"Kolik jich je?" zeptal se muž a pohlédl před sebe.

"Mnoho," řekl mladík pouze a zase zavřel oči. Svalnatý muž se podíval na přicházejícího jedince a ušklíbl se. "Jdeš pozdě, Ryane," vyčetl mu mladší se zavřenýma očima, zatímco se plně soustředil. Ryan se od nich zastavil jen kousek a díval se před sebe.

"Zase bude zábava?" zeptal se pobaveně. Starší ho varoval, aby nenadělal příliš škody, že už tak mají plné ruce práce. "To mi říkat nemusíš, zůstaň tady a chraň Christiána," řekl pouze a se šíleným smíchem seskočil dolů z budovy. Nejstarší nad ním jenom nevěřícně zakroutil hlavou.

"Měl by si dávat pozor, na Severu se jich hemží hodně," řekl Christián a posadil se.

"A právě tam míří," řekl muž krátce po něm a zadíval se rudýma očima před sebe. Christián se ho zeptal, zda má o něj strach, ale muž se jenom pohrdavě zasmál, že o něj se bát nikdy nebude.

Ryan utíkal skrz temné uličky a už z dálky slyšel řev lidí, ale také i těch druhých. Nehezky se ušklíbl, až mu tesáky zazářily ve tmě. Rozesmál se na celé kolo, když se dostal k nim a dotkl se svého meče, prosíc ho, aby si užil tuto překrásnou chvíli s ním. Vytasil ho z pochvy jedním prudkým tahem a odrazil se do země, aby přeskočil zničené auto a dostal se tak blíže ke středu všeho toho ruchu.

Hned je poznal. Byly to jenom pouhé loutky, které si už ochočili oni. Celé tohle nahráli, aby je vylákali? Hlupáci.

Rozmáchl se mečem a všechna je ztrestal. Věděl však, že toto není konec, že jich je tady rozhodně ještě spousta. Zavřel oči.

Nebyl tak dobrý v hledání, jako jeho mladší bratr, ale nějaké základy měl. Po chvíli ho to však přestalo bavit a rozběhl se kupředu. V hlavě měl jasný cíl; užít si boje co nejvíce.

"Lucawe," řekl Christián najednou a nejstarší z bratří se na něj otočil. Christián se zamračil a potom ukázal na levou stranu rukou, která na sobě nesla několik jizev. "Přijdou odsud za pět... čtyři... tři... dva... jedna!"

Když začal počítat, vytasil už Lucaw své dvě dlouhé pistole a mířil na místo, které určil jeho bratr. Měl pravdu. Lidé se k nim už sápali nahoru a křičeli, když se blížili ke Christiánovi. On se však nijak nehýbal a soustředil se, aby mohl podávat co nejpřesnější obrazy z bojiště. Lidé křičeli, že ho zabijí, ale jemu to bylo jedno. Věřil svému bratrovi.

Chvíli na to lidé popadali dolů na zem, avšak do měkkého. Lucaw nerad zabíjel, proto jho náboje byly tupé, aby lidi nezabily, ale zároveň byly upraveny, aby se v nich rozložili. Nenáviděl je za to, co provedli Christiánovi a Ryanovi.

Ryan se rozmáchl mečem, aby tak zrušil útok těch obyčejných lidí a potom prudce vzhlédl, aby mohl rychle uskočit před blížící se ránou. Zanechala po sobě jenom díru v zemi a pozorně poslouchal dění kolem sebe. Otočil se, když za sebou slyšel klapající zvuky podpatků. Mírně vykulil oči, když spatřil jakousi plavovlásku, která k němu kráčela s úsměvem. Oči se mu trochu zaleskly, hned na to se však zamračil a namířil na ní zbraní. Žena se zastavila.

"Nehezky mě tedy zdravíš, jen co je pravda, Ry-a-ne," medově prosekala jeho jméno s úsměvem. Byla překrásná, ale zároveň Ryan viděl její chladné oči. Rozmáchl se po ní mečem a ona se vypařila, jako pouhá iluze, kterou pro něj někdo stvořil. Vzhlédl k budově nad sebou s pohledem plné nenávisti, když spatřil sedící tmavovlásku na střeše, jak ho pozoruje s nadšením.

"Dlouho jsme se neviděli, Ryane! Agathia by nebyla ráda, kdybys ji skutečně takto rozsekal," zvolala pobaveně. "Počkat, vlastně jsi to už udělal!"

Ryanovy oči se prudce zablýskaly, když se rozběhl k budově, aby se k ní rychle dostal.

Christián s sebou najednou prudce trhl a začal se klepat. Lucaw se hned zeptal, co se děje, ale mladík nebyl schopen odpovědi.

"A-Athéna... je tady," zašeptal po chvíli, když s ním jeho bratr zatřásl, aby se vzpamatoval. Lucawovy oči se trochu změnily. Potemněly a vyhasly. Bylo mu jasné, že se Athéna musela střetnou už s Ryanem, jinak by si jí Christián tak rychle nevšiml. Po chvíli se mu povedlo ho zklidnit a řekl mu, aby mu určil jejich polohu.

"Budeš v pořádku sám?" zeptal se s pohledem na něj, když byl připravený vyrazit. Christián přikývl a pevně sevřel víčka.

"Ujisti se, že ji chytíte," řekl slova na rozloučenou svému bratrovi, který už mezitím seskočil z budovy a hnal se od uličky, kde nyní stáli Athéna a Ryan. Stáli? Ne, spíše bojovali. Byl to jednostranný boj plný nenávisti ze strany Ryana. Rozmáchl se mečem, aby jí mohl pořezat po celém těle, zatímco mu oči jasně rudě zářily. Athéna se bavila a smála se. Provokovala ho, aby ji skutečně zabil.

"Zabij mě, jako jsi zabil Agathiu!" smála se pobaveně, to už se však Ryan dostal k ní a málem by ji udeřil, kdyby se najednou nevypařila, jako prach. Ryanovy oči přestaly zářit, když je pevně zavřel a přál si neslyšet, nevidět, necítit. Athéna se zjevila za ním a objala ho zezadu, šeptajíc mu uklidňující slova, že to byl on, kdo zabil její sestru. Ryan se prudce rozmáchl rukou, ale Agathia byla zase pryč a tiše se mu vysmívala, její hlas se rozezněl v ozvěnách kolem něj.

Nic netušila... Neznala pravdu. A přece ho ranila její sprostá lež!

Najednou se zjevila nedaleko od něj, připraven zaútočit, zatímco jí tesáky jasně zářily, ale kdosi ji udeřil do zad, takže se rozpadla a zase se rychle z prachu složila, zmateně se dívajíc za sebe, šeptajíc jméno nejstaršího z bratří.

"Lucawe..? Proč?" zachraptěla tiše a rozpadla se úplně. Ryan se otočil na svého bratra a potom vzhlédl na budovu před nimi. Stála tam Athéna a usmívala se na ně. "Jestli chcete chytit lišku, buďte mazanější než ona!" zasmála se a zase se vypařily do světla měsíce. Oba bratři chvíli mlčeli, než Lucaw vyčetl Ryanovi, že jeho pohyby byly příliš zbrklé.

"Měli bychom se raději vrátit ke Christiánovi," zamítl Ryan další konverzaci na toto téma zlým hlasem a jako první se vydal loudavými kroky po schodech dolů. Lucaw si povzdychl a podíval se na svítící měsíc před sebou. Ptal se ho, zda už netrpěl jeho bratr dostatečně. Snad čekal, že mu Athéna odpoví se svým ďábelským smíchem, ale odpovědí mu byl jenom vítr, který ho zlehka ovál a potom se vypařil do temnoty noci.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Dej mi svou duši - Kapitola jedna primula 14. 03. 2016 - 21:20
RE(2x): Dej mi svou duši - Kapitola jedna spisovaterka 14. 03. 2016 - 22:33