Dej mi svou duši - Kapitola dvě

21. březen 2016 | 07.00 |

"Řekni, Lucawe, jak dlouho chceš ještě čekat, než se Christián začne měnit?" zeptal se Ryan, zatímco v ruce držel plechovku piva. Lucaw mezitím všechny mapy pečlivě srovnal a ujistil se, že jsou všechny. Nad bratrovou otázkou si jenom povzdychl.

"Máme čas ještě tak dva měsíce a pár dní k tomu," řekl Lucaw a usadil se do křesla naproti Ryanovi. "Do té doby se musíme dostat z města a naučit ho všechny základní pravidla, která ovládáš, bratře." Ryan mlčel.

"Jak dlouho jsi to před ním vůbec chtěl tajit?" zeptal se ho Ryan trochu povýšeně a opřel se o křeslo. "Moc dobře víš, že po kousnutí démonem se brzy začne měnit. To, že mě kousla jedna svině hned při narození, to jenom potvrdilo."

"Na rozdíl od něj ses s tím prakticky narodil. Musel jsi sám pochopit, jaké jsou tvé hranice, abys nás nezabil," řekl Lucaw a napil se vína. "Ale s ním to bud horší. Chvíli žil jako člověk a nyní bude něco mezi démonem a člověkem." Vzhlédl k Ryanovi, který se mračil. "Pořád to nemůžeš odpustit otci, který tě změnil?" Ryan mlčel. Nakonec vstal a přešel ke dveřím.

"Dlouho to před ním neutajíme. Jizvy, které mu Athéna způsobila, jen tak nezmizí. Postarám se, aby zemřela dřív, než její jed začne působit a on se začne měnit," řekl Ryan nepřítomným hlasem. Lucaw také vstal a přešel k němu, když neodcházel. Poradil mu, aby se prospal a nemyslel na to, co není moudré.

Ačkoliv nerad, Ryan s ním souhlasil a odešel. Lucaw mezitím celou noc strávil nad knihami o démonech a jejich jedech. Doba, kdy Athéna kousla Christiána, se rovnala nyní půl roku. Měli příliš málo času na to, aby ho promarnili. Ale toto město opustit jen tak nemohli, když si Athéna přivedla svou armádu démonů a chystala se to tady zničit. Prioritou bylo chránit zdejší lidi. Potom se mohli až starat o bratra.

Den po onom velkém útoku se už životy všech skoro vrátily do normálu. Budovy se musely opravovat a silnice byly uzavřené. Ale svět se nijak nezměnil.

Ryan to všechno tiše sledoval ze střechy domu a tesákem se kousl do rtu, který mu začal krvácet. Slízl si kapičku krve a začichal. Zavřel oči. Měl hlad. Hladověl už několik měsíců, protože musel pracovat. Ale nyní bylo mrtvých dost, jejich duše nikdo postrádat nebude.

"Nejdeš doufám lovit?" zeptal se ho Lucaw trochu přísně a Ryan se ušklíbl.

"Moc dobře víš, že abstinuji už dlouhou dobu," řekl mu Ryan pobaveně a otočil se na svého bratra. Lucaw se však neusmíval. Věděl, že to přišlo v tu nejhorší možnou dobu, ale už přes tři měsíce na přání Lucawa nikoho nenapadl, hladověl, a to pro něj nebylo dobré.

"Ano, ale v boji tě to potom bude omezovat," řekl Lucaw a přešel k němu. "Pokud uvidíš umírající lidi, co když tě popadne amok a chtíč a hlad tě ovládnou."

Ryan se rozesmál. "Na rozdíl od těch nestvůr, které si Athéna ochočila, mám lidskou vůli a hladu jen tak snadno nepodlehnu. Kdybych ji neměl, dávno byste byli už s Christiánem pod drnem a já si užíval duše lidí, které tady ještě zbyly."

Lucaw si povzdychl. Na cestu už bylo takřka všechno připravené. Pohlédl na vycházející slunce a nemohl se nezeptat svého bratra, zda chce jít lovit. Ryan seskočil ze střechy domu dolů a vzhlédl ke svému bratrovi. Ušklíbl se a jeho tesáky zazářily.

"Už je na mě příliš pozdě, jdu spát," řekl pobaveně a vešel do malého domu. Lucaw ho pozoroval a potom pohlédl do dálky před sebe na vycházející slunce. Zakroutil nad svým bratrem hlavou a za pomocí žebříku zase sešel dolů. Než se dostal do domu, našel už spícího Ryana na pohovce v obývacím pokoji, kde bylo všechno zastřené, aby se dovnitř nedostal ani paprsek světla. Když se ujistil, že jeho bratr tvrdě spí, vylezl z vedlejšího pokoje rozespalý Christián a zíval.

"Vyspal ses pořádně?" zeptal se ho Lucaw a zavřel za sebou dveře, aby se jeho bratr neprobudil dřív, než bude potřeba. Christián rozespale přikývl a dlouze zívl. Posnídali skromně a potichu. Poslouchali přitom rádio, kde se řešil včerejší noční útok démonů. Ani jeden se k tomu nevyjadřoval. Jen Lucaw se zeptal, zda už nabral sílu zpět a může zkontrolovat situaci. Christián se usmál a přikývl. Zavřel oči a chvíli se plně soustředil.

"Nikdo není v blízkosti města na dva kilometry, nikoho jsem také necítil," řekl a napil se čaje. Lucaw přikývl a dopil kávu. "Kdy vyrazíme na cestu?"

"Za dva měsíce, ale bude lepší, když vyrazíme o něco dřív," dodal ihned, když si všiml Christiánova zaujatého výrazu.

"Proč?"

"Protože se tetě po tobě stýská," smál se Lucaw nevinně. Nemohli mu říct, kam ho berou, tak si vymysleli s Ryanem další tetu za mořem, ke které jako malí vždycky jezdili, a potom šli pracovat sem. Vyprávěli mu i o ní, jako o nějaké milé ženě, která je vždycky přivítala s radostí a nezlobila se na ně, ani když něco rozbili. Nikdo takový pochopitelně neexistoval. Na chvíli se zamyslel, zda mu stálo za to lhát svému bratrovi.

Na druhou stranu bylo to to jediné, co pro něj tehdy mohli udělat. Když ho Athéna kousla, měli obavy, aby nezemřel.

Když slunce znovu zapadlo, probudil se Ryan s dlouhým zíváním a posadil se, aby se porozhlédl okolo sebe. Sotva došel ke dveřím, viděl, že Christián a Lucaw se už chystají. Jen vzal svůj kabát. Ptát se nemusel. Byla to v podstatě jejich práce; zabíjet stejné, jako byl Ryan.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře