Dej mi svou duši - Kapitola čtyři

4. duben 2016 | 07.00 |

Když se Lucaw probral, měl ránu na hlavě a pistoli dohozenou daleko od něj. Nikde kolem něj ti démoni nebyli. Kam zmizeli? A kdo byl ten tajemný rusovlasý mladík? Poznával ho, znal ho. Děsila ho myšlenka, která by se mohla potvrdit. Přišel si pro Ryana? Dostal se k nim kvůli jeho vlastní nepozornosti. Ne, to už si neodpustí. Utíkal, jak nejrychleji mohl, a sotva spatřil rudou barvu, zamířil a vypálil.

Červené oči se poklidně podívaly stranou a muž uhnul hlavou na stranu, trup trochu sklonil a dvě kulky kolem něj líbezně protančily, zatímco on pobaveně sledoval Lucawa, jak zadýchaně stojí na místě a míří na něj.

"Dobrá trefa," usmál se na něj mile, to už po něm Ryan zaútočil, a tak byl donucen se rychle stáhnout. Ladným skokem na stranu dopadl tak, aby si prohlédl všechny tři bratři, a líbezně se usmál, zatímco mu tesáky zazářily do temnoty kolem.

"To je tvoje práce?" zeptal se Christián a mračil se na něj. Mladík ho sledoval a usmál se. Pobaveně zavřel oči a nadechl se krve ve vzduchu. "Odpověz, Zelmene!" zakřičel na něj Christián, hned se však polekal, když byl mladík u něj a prsty měl natažené, míříc na jeho krk s milým úsměvem na tváři. Tiše syčel.

"Tiše, chlapče, copak nevíš, že mám raději klid a ticho?" zeptal se, roztáhl mírně ruce a hned na to za ním vybouchla budova. Otočil se s pobaveným, šíleným úsměvem. "Áha... Já zapomněl, že si Athéna zase přivedla své hračky."

"Ty jsi jí tehdy dal právo měnit obyčejné lidi na svůj druh," zavrčel na něj Lucaw a znovu na něj zamířil. Zelmen k němu poklidně přišel a strčil prst do jeho pistole s milým úsměvem, zatímco se k němu nakláněl blíž a blíž, dokud se skoro nedotýkali nosy.

"Ano," přikývl a usmál se, jako malé spokojeně dítě. "To je pravda! Dal jsem jí možnost, jak vytvořit jed, který se v lidském těle rozpustí a z nich se potom stanou poloviční démoni. Nikdy nebudou mít však čistou krev, jako má nyní Ryan."

Vyndal svůj prst z Lucawovy pistole a vyskočil na kus spadlé budovy, aby si připadal, jako řečník, důležitěji.

"Pouze krev někoho z Vyšší vrstvy změní obyčejné lidské trosky n a někoho naší síly, nemám pravdu, Ry-a-ne?" zeptal se veselým hlasem a díval se na prostředního bratra, který po něm zaútočil. Zelmen se jenom rozesmál a hravě uskočil před Ryanovou pěstí, která zničila kámen na malé kousíčky. "Nepotřebuji ani znát skutečnost," ozval se za Ryanem a ten se prudce otočil, zatímco se na něj Zelmen mile usmívat a tesáky se mu jenom třpytily ve tmě, "Že i malý Christián byl nakažen. Můžu však pomoci; když mi ho dáte do péče, dám mu svou krev a díky tomu se z něj stane plnohodnotný démon."

Ryan proti němu vztekle zaútočil mečem, ale Zelmen byl už zase rychle pryč a smál se na celé kolo. Miloval, když mohl provokovat ostatní. Chritián zmateně zamrkal.

"Nakažen? Démon? O čem to mluví, bráško?" zeptal se Christián zmateně a zatahal Lucawovi za rukáv. Ten byl v šoku a zle zavrčel. Zamířil Zelmena a pálil, jako šílený. On i Ryan se snažili to před Christiánem utajit o něco déle, než by se začal proměňovat. Řekli mu, že ho nenakazil démon, že v sobě nese jen nějaký jed. Až tak moc nelhali, ale...

"Zemři!" zakřičel Ryan vztekle, když se rozmáchl mečem a útočil proti Zelmenovi. Ten stál na místě a pobaveně se smál. Najednou prudce zvedl ruku a zastavil tak ostrou čepel přímo před svýma očima a spokojeně sledoval zuřícího démona-člověka před sebou. Mile se na něj uculil a srazil ho svou silou k zemi jedním hmatem.

"Ryane!" zakřičel Christián polekaně. Zelmen na něj dal vítězoslavně nohu a nastavil ruku před sebe.

"Pojď, Christiáne," vyzval ho milým hlasem, ale Ryan na něj zamířil a vypálil. Avšak Zelmen tohle čekal. Rychle zvedl Ryana ze země a Christián to sledoval se slzami v očích, zatímco Lucaw zalitoval, že střílel tak zbrkle, když tři ze čtyř kulek prošly skrz Ryana a zanechaly mu v rameni, v hrudi a v boku menší díru, která se pomalu zacelovala. Zelmen si jenom olízl levý tesák a pustil prostředního bratra k zemi. "Mohu ho zachránit, pod podmínkou, že Christián potom připadne mi."

"Proč?" zeptal se Lucaw zle a dal ochranářsky ruku před Christiána. Zelmen se mile ušklíbl a kousl se do rtu, který mu začal krvácet.

"Kulky z tvé zbraně se velmi špatně hojí těm, kteří nemají čistou krev. Pokud mu dám svou krev, zachráním ho. Pokud ji nedostane, rány se mu dostatečně rychle nezacelí," řekl a dupl na Ryanova záda, až bratr bolestí zakřičel. "A zemře," dodal pobaveným hlasem a oči mu rudě zářily, zatímco sledoval Christiána, který nejistě svíral Lucawův kabát v rukách, zatímco se trochu třásl. "Chceš snad, abych zabil tvého bratra tobě před očima, Christiáne?" zeptal se Zelmen pobaveně a zvedl Ryana za hlavu před sebe.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře