Hlas - Kapitola dvanáctá

22. březen 2016 | 07.00 |
› 

KAPITOLA DVANÁCTÁ: Jdi za svým snem

      Předala jsem Damadovi číslo a šla si s ním sednout přímo do nahrávacího studia. Byli jsme devátí. Jako desátá přišla nějaká hnědovláska s plnými rty, bledou pletí, s jasnýma, zlatýma, kočičíma očima a dokonalou postavou. Pohlédla na své číslo, na naše, a sedla si vedle nás. Prohrábla si vlasy, předala si je na pravé rameno a začala psát dlouhými nehty na mobilu zprávu. Pak někomu volala. Ostatní poté přišli za námi. Rodina od dívky taky přišla. I její matka vypadala dokonale.

      Porotci přišli před nás všechny a začali mluvit o tom, že pouze jeden smí postoupit, že pouze jeden získá roli, že o žádnou jinou se už nehraje. Tenhle proslov si vážně mohli odpustit, ale zabral jim požadovaných pět minut a pak se usadili zpátky do křesel, aby mohli lehce škrtat jména a vyhazovat ty méněcenné, které se jim nehodili do filmu. Damadovi už nebylo vůbec špatně. První dne byl nejhorší, včera mu bylo také špatně, ale dnes to bral úplně normálně. Jako očekávané zkoušení před tabulí.

      Jako první šel mladík, s tmavě hnědými vlasy, delšími, než ml Jiank předtím. Otočil se na mě, mrkl na mě stejně odporně, jako Thomias, který hned nakrčil nos a zle ho sledoval. To už bych raději volila Thomiase, než jeho! Ale očividně se dobře předvedl. Porotci ho poslouchali, a když kráčel zpátky a odevzdával sluchátka, něco si zapisovali a diskutovali. Hned první nasadil laťku příliš vysoko.

      Po něm se zvedla malá dívka, s blonďatými vlasy a s úsměvem kráčela kupředu, zatímco vyhodila žvýkačku do koše, spravila si vlasy a s vypnutou hrudí se postavila před mikrofon. Div ho nespolkla, jak výrazně vyslovovala. Chtěla jsem se smát, ale udržela jsem to v sobě. I ostatní bratranci se museli kousat do rukou, aby se nerozesmáli té její chůzi. Porotci ji také sledovali a až posléze, co prošla skrz dveře, si něco zapsali.

      Po ní dovnitř vešel mladík s vlasy, které lehce připomínaly odstín béžové, oči měl modré a díval se jimi přímo na mě. U něj si porotci hned něco zapsali a pak ho poslouchali. Trhal s hlavou ze strany na stranu, když hrál druhou postavu, což mě pobavilo. A pak s hrdostí k sobě samotnému odešel.

      Další na řadě byl černovlasý muž, okolo devatenácti let, prošel skrz dveře, típl cigaretu. Sotva popadl mikrofon, jeho hluboký hlas se rozezněl po místnosti a porotce zaujal. I když prošel skrz dveře, porotci se dívali před sebe. Nakonec si pouze vzali další papír.

      Černoška se postavila před mikrofon a spustila pisklavým hlasem svou řeč, až se porotci drželi za hlavy, že zrovna ji nechali projít. Když vyšla, její spis si výraznou červenou všichni škrtli, ale hned ho schovali pod další papíry, aby si toho slečna nevšimla.

      Japonec, který šel poté, také moc porotu neoslnil, protože sotva začal mluvit, hned si jeho spis škrtli, a když pokračoval i po rudém tlačítku na stěně, tak jeho spis roztrhali a křičeli všichni: "Ven!" Vymlouval se na to, že včera příliš křičel, nakonec ho ochranka musela odvést, až ječel, spíše pískal, jako nějaká krysa, kterou byste chtěli zabít, ona se vám bránila a nakonec by stejně utekla.

      Po něm vešel kluk s účesem, který připomínal květák. Bratranci se všichni začali smát, i ostatní se museli smát, dokonce i porotci se smáli a vůbec ho neposlouchali. U dabéra na vzhledu sice nezáleželo, ale to se vydržet nedalo. Všichni se smáli. Květák však poklidně vyšel z místnosti a všichni se smáli. Hrdě vypnul hruď, protože řekl vtip, a tak si myslel, že postoupil, protože všechny rozesmál.

      Jako další se zvedl mladík s číslem 8, který seděl vedle nás. Měl vlasy světle blonďaté, jako Pelter. A když pak začal výskat do mikrofonu, museli všichni porotci přerušit spojení a hned křičeli, aby okamžitě zmizel, že jim to stačilo. Pak si všimli, že mikrofon byl nastaven na stupeň pro děti. Květák se hned na to zasmál. Hned nám všem došlo, že to byl jeho nápad. Podařil se. Všechny pobavil a uvolnil tuhle atmosféru. Sice nepostoupil, ale pobavil se spolu s námi. Damad pak vzdychl. Pohlédl na své číslo 9.

      Vstal a sebejistě šel kupředu, zatímco měl v kapuci pořád kačera, který se díval na porotce vyčítavým pohledem. Porotci se začali zase smát. Damad však sebejistě kráčel k mikrofonu, přestože jejich smích ještě slyšel kvůli nezavřeným dveřím. Jen se smějte, však ještě uvidíte, napadlo mě se zákeřným úsměvem. Damad se zastavil před mikrofonem a podíval se mým směrem. Zvedla jsem palec, přestože mě neviděla, ale doufala jsem, že mu nějak pomohu tím, že mu budu držet pěsti. Přímo věděl, kam se má natočit. Podíval se na porotce, které tohle zaujalo. Upravil si mikrofon pro svou potřebu. Porotci si vzali propisky do rukou a já zpozorněla. Co udělal špatně?

      Sotva Damad spustil svým typickým hlasem, díky kterému mohl i Stístko mluvit, tak se všichni porotci smáli, jako blázni. I my jsem se smáli. Tohle dostalo všechny. Na text se skoro vůbec nedíval, jen občas se očima podíval dolů, aby si zkontroloval, zda mluví správné věty. Kdy se ho stihl naučit? Tehdy, když jsem ponocovala s Pivakem? Nebo během toho, co jsme jedli v restauraci, která se nás bude brzy obávat?

      Damad se nafoukl a spustil hlubokým hlasem. To porotce rozesmálo úplně, až se drželi za hlavu, nebo za pusy a nemohli se pak ani pořádně nadechnout.

       "Hele, já tu vykládám vtipy!" ozval se Anzoh pobaveně, ale taky se musel smát, když slyšel Damada mluvit zase pisklavým hlasem. Pak napodoboval učitelku, která s námi předtím cvičila.

       "Tohle je příliš na moji bránici!" přiznal se jeden porotce a smál se, jako blázen, kterého sotva pustili a zase vlekli zpátky do psychiatrické léčebny. Žena se snažila nebrečet, ale při tak dlouhém smíchu se jí slzy už ronily po tvářích. Hnědovláska vedle mě si odfrkla, ale potají se smála s ostatními

       "Děkuji za pozornost." skončil Damad veselým hlasem a rychle seskočil z podia a šel rychle ke dveřím. Porotci ho nezastavili a smáli se i poté, co přišel. Usmívala jsem se na něj. Okolo mě arogantně prošla dívka a podívala se Damadovi přímo do očí. Zle přimhouřila oči a kráčela okolo něj. Damad se za ní podíval, ale pak se posadil vedle mě.

      Dívka porotce moc neoslovila. Psali si toho celkem dost. Když však vyšla, zářila, jako malá holčička, před kterou jste dali roztomilé šatičky a panenku a řekli jste jí, že to je všechno pro ni. Posadila se vedle Damada a zamrkala na něj svůdnýma očima.

      Museli jsme čekat hodinu mimo místnost, aby se mohli porotci rozhodnout, kdo bude vítězem. Damad byl odhodlaný jen vyhrát. Bral to nyní opravdu vážně. A já taky. Všimla jsem si, že muž, co je předtím tolik zaujal, delší dobu telefonoval. Ale vrátil se v čas zpátky.

       "Děkujeme vám, že jste počkali." ozvali se porotci okolo dvanácté hodiny, když už jsme pomalu usínali nudou. Nic jsme nemohli dělat, protože jsme nemohli opustit budovu. Jen Jiank zase odešel ven, protože mu někdo telefonoval. Thomias pronesl něco v tom smyslu, že už zase má problém. Nevím, co tím myslel, ale raději jsem se o to moc nestarala. Jiank se vrátil přímo na vyhlašování výsledků.

       "Prý děkujeme." ušklíbl se Thomias pobaveně. Očividně tyhle porotce znal. "Hlavně že u nás to bylo hned jasné!"

       "Thomiasi." šťouchla jsem do něj, aby toho nechal. Odfrkl si, převrátil oči a díval se stranou.

      Porotci dlouho mluvili o roli, o kterou vůbec hráli. Upřímně řečeno, lehce mě to uspávalo, až mě i Anzoh musel budit. Pro všechny to bylo podstatné, jen mě to nutilo spát. Nevím proč. Rozhodně měli smysl pro dramatičnost. A délku. Mluvili alespoň půlhodinu pouze o té jedné roli. Zívla jsem a snažila jsem se, abych udržela víčka nahoře. Ale nešlo to...

       "Poprvé v celé naší historii máme tady tři osoby, které mají stejný počet bodů." řekli porotci a Damad vyvalil oči. Tři osoby? To znamená, že se o jednu roli budou rvát ještě tři další osoby?

      Když postupně hlásili jména, poznala jsem, že jedním z nich je i muž, který předtím telefonoval. Hrdě přikývl, protože s tím pravděpodobně počítal. Druhým se stal kupodivu Květák, což mě zarazilo úplně. Ale kdo byl ten třetí? Sotva to jméno řekli, Damad zkolaboval a vypadal jako mrtvola. Bylo to jeho jméno, které řekli zase jako poslední.

      Museli jsme ho dotáhnout do místnosti, kde se už Květák upravoval a druhý postupující se díval poklidně před sebe s jistotou, že ta role je jeho. Musela jsem Damada ovívat papírem a stejně byl mimo, dokud nepřišli porotci. S menším zamyšlením jsem si uvědomila, že byl z nich nejmladší. A byl to navíc jeho první konkurz. Co kdyby se to nepovedlo? Ne! Tuhle myšlenku jsem si přímo vyrvala z hlavy, aby mi tam nezavázela.

      Jejich úkol byl prostý. Měli dovykládat několik jazykolamů a co nejméně se splést. Kdo udělá nejméně chyb, bude mít tu roli.

      Jako první šel na řadu Květák. To však nejstaršímu z nich zazvonil telefon. Poklidně ho zvedl a poslouchal. Pak se usmál, zavěsil a podíval se vyzývavě na Damada. Šel k němu a dal mu ruku na rameno.

       "Koukej to vyhrát, abych tě pak mohl jednou potkat." řekl milým hlasem a pomalu odcházel. "Je mi líto, dostal jsem lepší nabídku, sbohem. Dejte mi vědět, jak to dopadlo."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře