Aréna smrti - Kapitola třetí (2. část)

18. srpen 2015 | 07.23 |

   Lidé ti zaujatě sledovali se zatajeným dechem. Muž v zeleném šátku přihodil další tři tisíce a Vůdkyně se usmála.

   Giloba přejel rukou po strunách. Země se otřásla a z kytary vyletěla podivná záře, stejně jako vyletěla ze zbraně, když ji použil Šedý. Všichni se stihli skrčit v čas k zemi, takže se jich ani nedotkla.

   Sotva se Šedý podíval stranou, polekal se. Krev mu ztuhla v žilách. Zbledl. Pot mu zmizel úplně. Giloba si odfrkl a dal si kytaru na rameno. Pobaveně se usmál a sledoval pět lidí na zemi.

   "Škoda, minul jsem." řekl vesele.

   Zjizvení potomci hleděli na rozrytou půdu, která byla spíše spálená, úplně zdemolovaná, ještě se z ní kouřilo. A les? Minimálně ten, co tam předtím byl, do poloviny zmizel. Kouřilo se z něj. Giloba se ušklíbl. Pohlédl na zem a sledoval všechny Zjizvené potomky. Pomalu kráčel k Černé.

   "Ale nyní rozhodně neminu." řekl Giloba tiše.

   Z jeho kytary se rázem stal z půlky meč, který se ohnal před sebe. Černá se polekaně podívala za sebe a v očích se jí odrážel strach ze smrti. Nepřála si zemřít. Tady si nepřála zemřít. Ještě chtěla vyjít ven. Nadechnout se čerstvého, volného vzduchu. Chtěla být svobodná. Oči měla lesklé, div se nerozplakala, když spatřila lesknoucí se čepel na kytaře, jak k ní klesá.

V mysli se jí ozývalo tolik myšlenek. Třeba ta, že má utíkat, že má vstát, že ho má seknout, že ho má kousnout, ale i ta... že brzy zemře.

   "Řekni, chceš zahrát před odchodem do pekla?" zeptal se tiše, zatímco pak prudce ohnal mečem dolů. Černá ho polekaně sledovala. Z očí stékaly slzy, které si přála před ostatními zatajit. Pak jí však něco zastínilo a postavilo se to před ní. Krev vyletěla do vzduchu a v podobě kapek poletovala okolo. Černá se polekaně dívala před sebe, zatímco krev byla okolo ní.

   Šedý, Fialový a Zelený to zmateně sledovali, Bílá se však usmívala, s mírným pohledem k zemi.

   "Díky, ale nechci." řekla Bílá vesele, zatímco stála před Černou, jizvu od Gilobova meče měla přes celé tělo a usmívala se. Pomalu vzhlédla a padala k zemi. "Hraješ příšerně."

   Dopadla na zem a ostatní mlčeli. Giloba se ušklíbl, jeho kytara se změnila zpátky na obyčejnou kytaru a pomalu mizel v lese.

   "Bílá!" zakřičeli všichni okolo, zatímco se Bílá vesele usmívala, jako by se nic nestalo. Černá ji sledovala. Ve vzduchu bylo pomalu něco cítit. Šedý to hned rozeznal a chytil se za pusu.

   "To je..." pomyslel si. I ostatní se drželi za pusu a nosy, ale pak popadali všichni k zemi.

   "Do vzduchu po tvém finálním seknutí se uvolní z tvé vlastní kytary, z nástroje božího, Ergotamin." pomyslela si Vůdkyně vesele a pohlédla na muže v šátku. "Jak zareaguješ na tohle? Tví favoriti jsou poměrně slabí."

   Pak se lidé ozvali a Vůdkyně zpozorněla. Přimhouřila oči. Šedý se pomalu zvedal. Ona se zvedla rychleji, prudčeji a zamračila se. Když si nasadila brýle, viděla, že droga už pominula. Posléze se probouzeli i ostatní. Černá se hned podívala na bílou.

   "Co jsi to udělala?!" zeptala se zle. Hned za ní vybouchla bomba a podívala se za sebe. Zásoby byly úplně zničené, hořely.

   "Musíme odsud!" řekl Fialový, vyhoupl si Bílou na záda. "A hned!" Všichni se rozběhli pryč, jenom Šedý se díval na kameru nad nimi. Zamračil se. "Pohni si!" zařval na něj Fialový zle a rozběhl se pryč. Šedý se chvíli díval nahoru.

   Vůdkyně přimhouřila oči. Když se ozval další výbuch, i Šedý utíkal pryč. Vůdkyně se kousla do prstu.

   "Ten pohled..." pomyslela si. "Je stejný jako od něj."

   Šedý se za sebe neohlížel, utíkal a okolo něj vybuchovala země. Lidé křičeli, samotáři umírali. Skupiny se rozpadaly. Vyjednávači se už jenom hrnuli a zabíjeli je, když utekli do sebe příliš daleko, a vesele se smáli, když lidé pod jejich rukami umírali. Giloba pobaveně sledoval stromy, které padaly k zemi a hořely. Díval se před sebe.

   "Jak dlouho přežijete, Zjizvení potomci?" zeptal se Giloba vesele.

   Fialový nesl na zádech Bílou, která se doposud neprobudila, měla okolo sebe obvázaný plášť od Černé, který však prosakoval. Šedý je konečně doběhl a mírně zpomalil, protože Fialový nemohl běžet tak moc rychle. Musel pevně držet Bílou, aby nespadla a zároveň se dívat pod nohy, aby nešlápl na minu, kterých tady bylo požehnaně.

   "Slabí si neurčují dobu smrti." usmála se Vůdkyně a přejela rukou po obrazovce. Ozval se křik a les se rozhořel. "A dokud já neřeknu, vy prostě nezemřete. Berte to jako dárek. Otevírám vám dveře do bloku G."

   "Zbývá nám šest skupin a několik samotářů. Samotářů smí projít jenom šest, skupin může být jenom pět! Do toho!" smál se hlasatel. "Pozabíjejte se ve jménu svého města a dopřejte svým sponzorům to, co si všichni přejí. Zábavu a pokušení! Zabijte se navzájem!"

   "Moc povzbuzující to teda není." řekla žena v davu.

   "To je jedno, stejně jsou to všichni zrůdy!" zasmál se muž.

   Šedý utíkal kupředu, oči ho pálily od prachu a slzely mu. "Tady nemám co dělat!" pomyslel si. "Nepatřím sem! Já nejsem vrah!"

   "Tady nikdo neuvěří, že jsi nic neudělal." slyšel hlas od Černé a vzhlédl. "Taky mohu tvrdit, že jsem nevinná, ale jim je to stejně jedno. Dokud je budeš bavit, nechají tě naživu." Otočila se na něj. "Neprojevuj před nimi city. Jinak tě zradí a rozcupují na kousky."

   Šedý ji zmateně sledoval, ale nakonec přikývl. Fialový se podíval na Bílou, která měla hlavu na jeho rameni.

   "Vydrž." pomyslel si. "Odejdeme odsud všichni, společně."

   Pod nohou ucítil tlak a polekal se. Podíval se na zem, zatímco se odrážel od země. Vůdkyně se mile usmála a vzhlédla. Napila se čaje. Když pokládala šálek na talířek, země pod Fialovým se rozzářila.

   "Sakra!" zaklel zle a rychle se odrazil, zatímco za ním země vybouchla. Zavřel oči nad palčivou bolestí, kterou ucítil po noze. Nohu měl popálenou. Dopadl na zem.

   "Fialový!" zastavil se Šedý.

   "Běž! Jsem v pohodě!" řekl Fialový zle a rychle vstal, ale pak zase spadl na zem. "Nepoddám se jim! Dokud se tam nedostanu, nepoddám se jim!" Odrazil se od stromu. Bílá se nehýbala. Fialový ji pevně držel na zádech, aby mu nespadla. Pod ním se zase rozzářila země.

   "Fialový!" zakřičel Zelený vystrašeně.

   To už k němu utíkal Šedý, a zatímco země zářila jasněji, jako náznak výbuchu, strhl ho rychle stranou a země vybouchla. Výbuch odhodil Černou a Zeleného od zbylých tří Zjizvených potomků, co nejdále. Kouř a oheň pohltil celý les. Všude se rozložily plameny.

   "Který blbec šlápl na minu?" zeptala se Labuť zle.

   "Zřejmě nějaký samotář!" navrhla Vlaštovka.

   "Vypadá to tak." souhlasila Sýkora zle.

   "A tak, jako motýl klesá na květinu, aby ji opiloval, i vy klesáte o blok níž. Spíše výš." řekla Vůdkyně pobaveně. "Pokud přežijete, proberete se v pravém pekle, nikoliv v tom, které jsem právě vytvořila."

   Bílá zasykla bolestí. Fialový měl popálená záda, protože se snažil ochránit ji a částečně i Šedého. Když se Šedý probudil, zmateně se díval na zelené stromy nad sebou. Prudce si sedl a tím probudil Fialového a Bílou. Polekaně se díval před sebe. Fialový se taky podíval za sebe a ztuhl. Bílá vykulila oči, zatímco se držela za zranění na břiše.

   "Neříkejte mi..." řekl Šedý polekaně. "že jsme v bloku G?"

Všichni se polekaně dívali kupředu. Před nimi jasně zářilo velké G světlou barvou. Nedaleko za písmenem G se probudili i Zelený a Černá. Také se polekali, když to viděli.

   "Jak to?" zeptala se Černá zmateně. "Vždyť ještě před chvílí hořelo!"

   Lidé nesouhlasili. Sponzoři zuřili. Na obrazovce se zobrazili ti, co se dostali do bloku G. Ticho... To se rozneslo po celé Aréně smrti. Tichý hněv byl nejhorší. Muž v šátku se však usmíval.

   "Řekni, Šedý, co podle tebe vyhraje. Mé peníze nebo vaše touha po svobodě? Co si z toho tipneš?" zeptal se vesele. Dotkl se červeného kříže. U nich se objevila lékárnička.

   "Použijte to na zastavení krvácení. – S." přečetl si Šedý a pohlédl na kameru nad nimi. Skrčil lístek a zamračil se. "Muž se zeleným šátkem." pomyslel si zle. "Proč nás prostě nenechá zemřít?!"

   Muž se usmál. "Ano, hněv ti zachrání život." řekl muž vesele. "Díky tomu poznáš, že ještě žiješ." Vstal. "Pro dnešek Hry budou končit. Měl bys odpočívat, Šedý."

   Měl pravdu. Aréna rázem zhasla. Lidé z tribun zmizeli. Aréna smrti byla taky prázdná. Vězni se probudili v celách tak, jako první den byli zařazeni. To je zarazilo úplně. Když se podívali ven, viděli velkou hromadu těl před vězením. Šedému se udělalo špatně. Zelený se radši ani ven nedíval.

   Vůdkyně vesele kráčela dlouhou chodbou a usmívala se. "Za tři hodiny ať jsou všichni na svých předešlých místech!" zasmála se. "Krvavé hry musejí pokračovat. Je pouze pauza na oběd a na jejich zotavení. Dejte jim do těl klidně tisíce drog, hlavně aby vydrželi!"

   "Nepřeháníte to trochu." slyšela něčí hlas a zastavila se u rohu. "Vůdkyně?"

   "Mimochodem." řekla vesele a usmála se. Podívala se vedle sebe. "Dobrá práce."

   "Děkuju." usmál se na ni Giloba.

   "Blok H byl kompletně zničen. Vyjednávači vážně neumějí pořádně vyjednávat."

   "Pěkná ironie, co?"

   Giloba se rázem přestal opírat o zeď a pomalu kráčel k ní. Namířil na ni prstem a skoro se dotýkal jejího čela. Chyběl mu jenom malý kousíček. Pak se k ní přiblížil. "Řekni, chceš zahrát před odchodem do pekla?" zašeptal jí do ucha sladkým hlasem. Vůdkyně mu dala menší facku.

   "Uvědom si, s kýmže máš tu čest." řekla vesele. "Až se bude blížit velké finále, budu stát v prvních řadách."

   "Vždyť to vy mě krmíte a živíte."

   "Tak si to zapamatuj."

   Zastavil ji před odchodem svou kytarou. "Ale vy jste taky jenom pouhá žena. To si zapamatujte."

   Vůdkyně mlčela a hrdě se dívala před sebe. Měla zamračený pohled. Giloba okolo ní prošel a brouzdal si jakousi melodii, zatímco si na rameni nesl kytaru a houpal se za chůze ze strany na stranu.

   "Maniak." řekla Vůdkyně tiše.

   Bílou odvezli hned na sál. Černá jenom tiše doufala, že to přežije. Samozřejmě to hned zamítla, že by na něco takového jenom myslela, ale i posléze cítila menší strach o její život. Fialový se díval do stěny a taky přemýšlel, zda je Bílá v pořádku. Taky ho zajímala noha Šedého, kterou si popálil. Šedý o tom mlčel, Zelený si toho nevšiml. Přesto si prohmatával kotník, aby zjistil, kolik kůže má spálené. Nakonec si ji jenom zakryl nohavicí, jakoby nic. Vůdkyně sledovala operace všech zraněných lidí. Jenom první dva dny probíhá soutěž a už vymřeli skoro všichni z bloku H, bylo potřeba probudit i zbylé hráče, aby byl otevřen blok G pro další pobavení lidí. Sledovala Bílou, která před lety porušila pravidlo a vyvraždila skupinu dřív, než bylo třeba. Usmála se. V hlavě se jí promítalo, jak je poslala před lety kvůli ní pryč. Sledovala její bílé vlasy. Přemýšlela nad tím, jak výstižné kódové jméno dostala. Stejně tak zbylí z její skupiny. Skoro všichni měli jména odvozená od vlasů. To ona rozdávala přezdívky. Ještě téhož dne začaly Krvavé hry znovu.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře