Hlas - Epilog

24. březen 2016 | 07.00 |
› 

      Oddychla jsem si, že jeden z těch největších nepřátel odpadl a zbývalo jen to pako. I tak mě zajímalo, jak se zrovna Květák mohl dostat až sem. Lehce mě to štvalo. Damad byl však připravený více. Měl pro to duši! Ty noci, kdy jsem ho nutila, aby četl jazykolamy, až se mu jazyk motal a lámal, se vyplatí! On to vyhraje, protože většinu z nich zná! Jak bych o něm mohla jenom pochybovat?

Damadovi a klukovi dali papíry, aby si je jednou přečetli a pak měli podle čísla dovykládat svůj jazykolam desetkrát za sebou. Byli za sklem, takže jsem Damada nijak nemohla uklidnit. Na hlavě měl však posazeného Stístka, který mu doufám napoví, kdyby zapomněl slova.

      Nevím proč, ale pak ze mě všechna ta úzkost, strach, nejistota opadla a já cítila, že bude nejlepší ze všech.

      S úsměvem jsem čekala, až začnou mluvit. Nejdříve mluvil kluk vedle. Několikrát se spletl v jednom jazykolamu. Doufala jsem, že tam daly ty, které Damad zná a kterého jsem ho pak naučila já. Protože jestli tam bude něco horšího, než: Roli lorda Rolfa hrál Vladimír Leraus, tak to nezvládne. Ale nic horšího, než tohle, rozhodně není.

      Celkem jsem byla překvapená, že něco skutečně vymysleli. Byl to tak hrozný jazykolam, že i Květák měl problém vyslovit jediné slovo správně bez toho aniž by se zakoktal.

      Napočítala jsem chyb přes třicet šest, pak jsem se ztratila u toho posledního jazykolamu. Držela jsem pevně palce k sobě. Damad byl totiž právě na řadě. Řekli číslo. Zhluboka se nadechl, aby se uklidnil.

      Pamatuji si, že jsem se s úžasem dívala před sebe. Usmívala jsem se, leč po mých tvářích stékaly slzy. Nikdy jsem neviděla Damada tak nadšeného jenom z toho, že se mohl uplatnit díky mluvení. Podíval se na mě milýma očima. Nakonec i přes všechny naše hádky jsem byla ráda, že mám šest bratranců. Vidět ho, jak září a vesele mluví, mě činilo šťastnou. A když se vyhlašovaly poslední výsledky, radostně vyhodil svého kačera do vzduchu a utíkal za mnou. Objal mě a já sledovala kačera, jak sedí na zemi a mírně žárlí. Usmála jsem se na něj a držela radostně Damada okolo ramen. Vybrali ho! Jeho přání se splnilo. A ani to moc dlouho netrvalo. Jeho cesta však teprve začíná. Stejně tak moje.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře