Dej mi svou duši - Kapitola osm

25. duben 2016 | 07.00 |

Když se Christián probudil, v hlavě mu trochu třeštilo a nemohl pořádně zaostřit na předměty před sebou. Chtěl se chytit za hlavu, ve které mu třeštilo, ale zastavil ruku v půlce své cesty. Zmateně pohlédl za sebe a viděl, že ruku má spoutanou k noze postele. Zalomcoval s rukou, ale pouto neuvolnil. Trochu zavrčel a podíval se před sebe.

"Jsi vzhůru," slyšel známý, pobavený hlas a zamračil se.

"Koukej mě pustit, Zelmene!" přikázal mi zlým hlasem. "Mí bratři se sem jistě brzy dostanou a ty budeš-!"

Nedokončil svou výhružku, protože Zelmen se najednou zjevil přímo před ním a jemně se dotýkal jeho tváře. Ten chladný dotek ho přímo děsil a umlčel ho během krátké chvíle, aniž by Zelmen musel cokoliv říkat. Oči mu rudě slabě svítily, když si prohlížel mladíka před sebou a spokojeně se usmíval při pohledu do jeho vystrašených očích, přestože s Christián sám sobě lhal, že strach neměl, klepal se.

"Budu co?" zeptal se milým hlasem a chtěl po mladém chlapci, aby dokončil svou výhružku. Bavil se. A dokud se bude bavit, má Christián jistotu, že přežije. Prozatím. Avšak Christián moc dobře věděl, že zrovna Zelmen je nevypočitatelný. Přestože se tváří mile, pod tou maskou může klidně zuřit a potom najednou vybouchne.

Uhnul tváří stranou, když mu po ní Zelmen přejel dlaní. Zelmen se mile usmál, jakoby snad byli přátelé a odtáhl. Posadil se na postel před něj a spokojeně ho pozoroval.

"Bratři ti nakopou," řekl mu Christián jasný fakt. Věděl, že ani Ryan, ani Lucaw mu to nenechají jen tak projít. Zelmen však pořád vypadal spokojeně. Opřel se o postel, vyhodil si nohy nahoru a pozoroval chlapce před sebou.

"Co tvé zranění?" zeptal se ho úplně od věci, zatímco se spokojeně usmíval a prohlížel si ho, zatímco mu do noci slabě zářily rudé oči. Christián se zamračil a rozhodl se neodpovídat na jeho otázky. "Bolí to, když to někdo silně stiskne? Bolí to, když tě kousne démon?" Najednou se objevil v jeho těsné blízkosti a Christián se polekal, když si uvědomil, co se chystá udělat. Prudce pohnul rukou, ale pouto se neuvolnilo.

Zelmen mu vytáhl rukáv až k rameni a jednou rukou chlapce hravě uzemnil, zatímco pozoroval jizvy po hebké pokožce. Přejel po nich pomalu polštářky prstů a oči mu zářily víc a víc, zatímco se pomalu šklebil a jeho tesáky rostly.

Najednou se sklo v okně rozbilo a Zelmen poklidně pohlédl za sebe za tím nehezkým zvukem, který ho vyrušil v koncentraci, když vdechoval tu překrásnou vůni Christiánovy duše, která pronikala skrz jeho pokožku ven a volala ho, aby ji pohltil a celou si ji vychutnal.

Spatřil dvě osoby ve stínu a ušklíbl se.

"Očekával jsem vás," řekl pobaveně, když udeřil blesk a ozářil dvě osoby stojící naproti němu. "Ryane, Lucawe." Jemně přejel nehtem Christiánovi pod krkem, který nejistě polkl. "Chcete se také připojit k naší malé oslavě?"

Sotva se na to zeptal, rozsvítila se světla na svíčkách kolem dokola a Ryan a Lucaw se rozhlédli kolem, aby spatřili několik démonů a Athénu, jak je pozorují a čekají na rozkaz.

"Takže..." řekla Athéna a spokojeně se usmála, až jí tesáky zazářily. "Změní se Váš bratr sám nebo ho máme raději zabít rovnou?"

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře