Pokus o báseň 4

Tak moc toužím po tvé duši,

Ach, jak rád bych tě líbal na rtech,

zbývá mi jen slastný vzdech.

Avšak má mysl tuší,

že něco špatně jest, že se něco blíží,

že se na mě nedíváš, jako předtím,

nyní se měníš pomalu ve splín,

zatímco se stíny plíží.

Ach, nepoznat a nemilovat;

tato slova tě vystihují,

i přesto, že tě ostatní hubují,

raději nemilovat, než potom bědovat.