Dej mi svou duši - Kapitola devět

"Proč by se měl měnit, když není démon, jako Vy?" ušklíbl se Lucaw a Athéna nebezpečně přimhouřila oči. Stiskla ruku v pěst, ale Zelmen ji zastavil tím, že Lucawovi zatleskal za jeho slova a dokonce ho i nahlas veřejně pochválil a mile se na něj usmál.

"Měl bych ho tedy změnit?" zeptal se s provokativně zábavným hlasem, to už po něm však Ryan zaútočil a přesekl tak část postele, ale Zelmen byl už dávno na druhé straně a provokativně se na něj usmíval. "Ryane, Ryane, ty mě chceš vážně tak moc zabít?"

Ryanovy oči se temně zablýskaly, když se po posteli rozběhl za Zelmenem a rozmáchl se mečem, ale Zelmenovu hlavu nezasáhl, jak si původně přál. Lucaw mezitím uvolnil bratrova pouta a rozběhl se s ním k oknu. Athéna mu však zatarasila cestu, a aby nepraštila Christiána, hodil ho Lucaw stranou na bezpečné místo, zatímco sám schytal prudkou ránu do břicha. Využil však Athéniny nepozornosti, chytil ji za nohu a přehodil si ji přes záda.

Avšak ani Athéna nebyla hloupá; využila, že jí dal dokonalý přehled o všem a kopla ho podpatkem do obličeje, div mu oko nevypíchla, dostala se z jeho sevření a tiše zasyčela, smějíc se, jako šílenec, zakrývajíc si ústa. Pochválila Lucawa, že se rozhodně zlepšil, avšak Lucaw její euforii nesdílel. Místo toho jí namířil pistolí přímo na hruď a vypadal, jakoby zaměřoval, zatímco se mu v očích temně zablýskalo. Zelmen to vše spokojeně sledoval, zatímco jedním okem sledoval i Ryana, uhýbaje před jeho mečem. Zbylí démoni jenom tiše vyčkávali.

Najednou se Athéna odrazila od Lucawova ramene, dopadla před Zelmena a místo jeho udeřil Ryan ji. Avšak... Ryan po chvíli vykulil oči a prudce zastavil svůj meč. Ruce se mu trochu zatřásly, když se mu do očí dívala polekaná plavovlasá žena.

"R-Ryane?" zeptala zmateně Agathia, vystrašeně sledujíc Ryana před sebou, který se nemohl ani pohnout. "Proč?"

Než si Ryan uvědomil, že je to jenom Athéna v přestrojení, skrz jeho hruď prošly její dlouhé drápy a ona ho odhodila stranou, zatímco se pobaveně smála Christian a Lucaw to jenom tiše sledovali, zatímco se Zelmen usmíval.

"Čas večeře, děti mé," řekl spokojeně, když Ryan dopadl na zem. Christianovy rudě zazářily oči a Lucaw se na něj zmateně podíval, když prošel kolem něj.

"Čas večeře..." zašeptal Christián a chvíli na to skočil spolu s démony po Ryanovi, zatímco to Lucaw jenom polekaně a přitom pořád zmateně sledoval.

Co se stalo s jeho bratrem?