Aréna smrti - Kapitola první (2. část)

28. červenec 2015 | 09.22 |

   "Ano, ale změna je život, jak říkají prostí lidé. Bude to větší zábava, než jsme doufali. Tento ročník bude vážně zajímavý. Kolik lidí se nyní dostane ven, hm? Jeden, dva, nebo rovnou pět?"

   "Máme osm bloků. Ti nováčci začínají v bloku H, ale kolik se z nich dostane jenom do bloku G, hm?"

   "Vsaďme si na naše favority a sdílejme s nimi jejich slávu."

   Jídlo, které bylo dáváno na příděl, se nedalo ani jíst. Ti, co už byli někdy v Aréně, dostávali lepší jídlo. Záleželo to podle rozdělení. Pokud se někdo dostal do bloku D, dostával vydatnou stravu. A pokud měl někdo jít do bloku A, dostával přímo královské hody.

   "Co to je?" šťouchla do toho Černá. "Ani humusem se to nazývat nedá."

   "Spíše to vypadá jako sračka." poznamenal Fialový.

   "Tohle jíst nebudu!" řekla Bílá protestně. Šedý ji tiše sledoval. Seděla jenom o stůl od něj. On seděl s Fialovým. Nechtěl, aby je někdo podezříval předčasně, že mají něco v plánu.

   "Tak to sežer!" řekl muž zle, chytil Bílou za hlavu a přitiskl ji k tácu s jídlem. Šedý hned vstal, ale Fialový ho okamžitě posadil zpátky a sám si také sedl. Šedý zuřil.

    "Uklidni se." řekl Fialový klidným hlasem a otevřel oči. "Když je nebudeš provokovat, dají ti pokoj a zajisté ti dobré sponzory. Co jsem slyšel, tak sponzoři jsou tady hlavní. Dají ti jídlo, vybavení a léky, v případě nutnosti. Rozhodují i o tvém životě. Pokud je přestaneš bavit, zbaví se tě. A jsou to oni, kdo rozhodují, zda postoupíš, nebo ne. Rozhodnou taky o tom, zda to bude dřív, nebo později, než ostatní. Tak se zklidni."

   "Ale...!" řekl Šedý zle.

   "Překousni to. Dělá si to sama."

   "Jak to můžeš říct tak klidně?!"

   "Moje kamarádka to není a nikdy nebude. Můžeš být jedině rád, že si tě nikdo nevšiml. Vyvolávat zbytečně vzpoury tě připraví jenom o život."

   "Jak to víš?"

   "Stačí jenom pozorovat a mlčet."

   Bílá zvedla hlavu. Mračila se. Bílé vlasy měla nahnědlé od omáčky. Zle zavrčela a vstala. Vzala talíř a hodila s ním o zem. "Táhněte k čertu, vy hovada!" zaječela vztekle.

   "Zadržte!" zastavila je vedoucí a muži se na ni podívali. "Nechte ji. Má kuráž. A ta se tady cení."

   "Zdechni." řekla Bílá zle.

   "O tebe se sponzoři přímo poperou."

   Bílá popadla nůž a rozběhla se proti ní. "Řekla jsem: Zdechni!"

   Pak se však zarazila, žena jí zastavila ruku, pouze tím, že ji chytila za zápěstí. "Neměla bys mě podceňovat, dítě, ostatně já tomu tady šéfuji!"stiskla jí zápěstí a Bílá zakřičela. Klesla na kolena a pustila nůž k zemi. "Ber tohle jako první varování. Příště bych nemusela být tak jemná. Jenom proto, že vím, že sponzoři budou chtít tvou výdrž a sílu, nechám tě naživu." Pustila jí ruku. "Kdybys to nebyla ty, zabila bych tě."

   "Mrcho."

   Žena se usmála a poklidně okolo ní prošla, zatímco se Bílá zle dívala před sebe. Z vlasů jí ještě padaly kapky omáčky. Šedý ji tiše sledoval, mírně ztrápeně. Pohlédl zle za ženou. "Slibte, že budete dodržovat pravidla."

   Šedý rázem vstal a žena se zastavila. Podívala se jeho směrem. Mračil se na ni. Otočila se na něj a čekala, co řekne. "Slíbím vám jediné: Tady nezemřu!" řekl zle Šedý. Žena ho sledovala a usmála se.

   "O tom ty naštěstí nerozhoduješ." věnovala mu milý pohled a odešla. "Takhle si sponzory nekoupíš. Měl by ses nad tím zamyslet, 1998164."

   "Nepotřebuji sponzory!"

   "Pak zemřeš ihned. Dostaneš tu nejmizernější zbroj. Zamysli se nad tím, než půjdeš do Arény smrti, ve které už částečně jsi. Vítěz smí odejít do dalšího bloku. Poražení jsou zde, dokud nevyhrají blok H. A ten, kdo vyhraje blok A, bude mít tu možnost odejít. Ale moc se neradujte, hovada." Všichni umlkli. "Zatím se to nepovedlo snad nikomu, co si pamatuji? Možná jednomu ano, ale ten hned zemřel. Ani cenu si pořádně neužil." Vesele se ušklíbla a odcházela pryč.

   "My se odsud dostaneme!" zakřičela Bílá a Vůdkyně se na ni podívala. "A je mi jedno, že vy s tím nesouhlasíte! Budeme zase volní! Nejsme vrahové, jako vy, když se smějete nad smrtí druhých lidí!"

   "Mlč, 1999167." udeřila ji žena tak silně, že Bílá sletěla k zemi. Pomalu vstávala, ale žena ji uzemnila podpatkem. "Dejte ji na samotku. Nechci ji ani vidět!" Bílá zle zavrčela a zakřičela jejím směrem. Byl to křik hněvu a nenávisti, když ji odváděli pryč.

   Ze samotky ještě téže noci byl slyšet křik Bílé. Šedý se držel za uši. Bylo to nesnesitelné. Zelený ležel vedle něj na posteli a také se držel za uši. Bál se křiku Bílé, zněl skutečně děsivě.

   Žena chytila Bílou za bradu, když konečně přestali, a mírně ji zvedla. "Zavři už tu svou tlamu." řekla a přitiskla ji prudce ke stolu. Bílá zakašlala a zle zavrčela.

   "Jdi do prdele." zasyčela.

   "Pokračujte." řekla žena bezcitně a Bílá zase zakřičela. Ruce měla přidělané ke stolu, stejně tak nohy. Nikdo tu noc nespal. Křik zněl celých šest hodin, kdy mohli spát. A byl to křik opravdu vytrvalý. Bílá se rozhodně odmítala jen tak vzdát, a tím provokovala ženu. Ráno, okolo čtyř hodin ráno, kdy zhluboka oddychovala, popálená a zraněná, k ní žena zase přišla. "Pořád ještě žiješ? Jsi skutečně vytrvalá." Bílá se dívala do stropu a ignorovala. "Dejte jí poslední dávku, pak už ji pustíme."

   Bílá opět zakřičela. Fialový se tiše díval směrem, kde Bílou mučili. Šedý se opíral o zeď, seděl na posteli a Zelený se k němu ze strachu tiskl. Tiše se díval před sebe. Také pohlédl na bránu, za kterou zmizela Bílá. Ani nechtěl přemýšlet, co jí tam dělali. Křik však byl děsivý až do konce.

   "Ze samotky odcházejí lidé poslušní." řekla Vůdkyně a pevně stiskla bičík v ruce. "Proto doufej, že už se tady nedostaneš. Každému to jednou stačilo. Ale i tak nemáš moc času."

   Bílá se tiše dívala před sebe. Nepromluvila. Usmála se. "To nebolelo tak moc, jak jsem slyšela." řekla provokativně. Žena k ní přišla a chytila ji pod krkem. "Do toho, zničte si své peníze jedním stiskem, pokud se vám uleví." Žena se usmála a pustila ji.

   "Rozhodně nejsi blbá. Zabít tě by nemělo smysl, jedině bych přišla o sponzory." zasmála se žena a odcházela. "Ošetřete jí rány a doveďte ji k ostatním tak, aby byla schopna boje a během cesty přežila! Je to jasné?!"

   "Rozkaz!" řekli muži okolo ní. Bílá se i tak usmívala.

   Hry v Aréně smrti začínaly vždy stejně, v sedm hodin ráno. Trvaly do doby, než byl jasný vítěz. Nikdo nedostal ani trochu jídla. Když budou hladoví, o to víc se budou chtít zabít navzájem. Tohle Vůdkyně Arény smrti moc dobře věděla, byla za to ceněna. Zbavovala lidi trestanců tím, že je nechala, aby se zabili navzájem a pustila jenom jednoho, který už nikdy nic neudělá.

   "Hlášením všem vězňům." ozvalo se z rozhlasu a vězni vylezli ze svých cel. "Nahlaste, prosím, své skupiny se jmény a čísly svých společníků. Ti, co se nepřihlásí, budou sami, nebo přiřazeni. Opakuji. Nahlaste, prosím, své skupiny se jmény a čísly svých společníků. Ti, co se nepřihlásí, budou sami, nebo přiřazeni. Děkuji vám za pozornost."

   Vůdkyně se usmála a kráčela na svých černých podpatcích chodbou kupředu a začala se smát. Když se jí otevřely dveře, rozesmála se naprosto šíleně a pokračovala kupředu v doprovodu muže s brýlemi, který nesl seznam všech vězňů.

   Sponzoři přijížděli, usazovali se do svých lóží a obyčejní lidé si sedali na tribuny. Už předem křičeli jména těch, které si pamatovali z předešlých her. Někteří měli vítězství skoro v kapse. Tohle byla jejich jízda na svobodu, pokud ovšem vyhrají. Sto výher, osm obtížností, z toho v H jsou začátečníci.

   "Přes noc jste zapomněli, kdo jste." řekla Vůdkyně hrdě a kráčela okolo dlouhé řady lidí. "Přes noc jste ztratili všechny vzpomínky na svou minulost, stejně jako vaši příbuzní. Nikdo vás tam venku už nezná. Jste pro ně jenom zvířata, se kterými se chtějí pobavit. Chtějí vidět vaši krev, vaše maso. Dopřejte jim pořádnou zábavu hned od začátku. Sponzoři si vás oblíbí. Budou vám dodávat všechno, co bude potřeba." Okolo ní prošel muž a tahal Bílou, která se šíleně usmívala a zařadil ji mezi Šedého a Fialového, oba ji jenom tiše sledovali. Usmívala se poněkud jinde. "Pravidla hry jsou jednoduchá: Přežijte, co to dá! Pokud pobavíte ty hlupáky tam venku, jednou se odsud možná dostanete! Výhry si dobře hlídejte! Jedna chyba vás stojí život! Hrajte proto hru o život pořádně. Vítejte v Aréně smrti!"

   Vešli v řadě do místnosti, kde jim předali naprosto stejné oblečení, šedomodré barvy. Převlékli se do něj a to staré zahodili. Opět se museli seřadit tak, jak stáli předtím.

   "Co se stalo?" zeptal se Šedý. Bílá se usmála.

   "Náramně jsem se bavila." řekla bílá vesele, přestože jí ještě jizvy šly vidět.

   "Moc to tak nevypadalo." řekla Černá.

   "Dali jste jim ten seznam?" zeptal se Zelený.

   "Teprve ho budeme sepisovat." řekl Fialový.

   "Hej, slyšel jsem, že nováčci tvoří hned skupinu." slyšeli jeden hlas a Šedý se otočil.

   "Tak to nevydrží. Nováčci sami hned zemřou. Potřebují někoho, kdo je dovede alespoň na začátek ke zbraním." zasmál se druhý.

   "Takže zbraně nedostaneme ihned." pomyslel si Šedý a rozběhl se k ostatním.

   "Jak se budeme jmenovat?" přemýšlela Bílá nahlas.

   "Co takhle Bílý zadek?" zeptala se Černá.

   "To bylo hnusné!" praštila ji Bílá deskou, na které měla papír a přemýšlela dál. "Černé kozy, to je trefné."

   "Ty mrcho!"

   "Jen ti to vracím."

   "A co takhle Pětilístek?" zeptal se Zelený. Fialový se zachechtal. "Něco proti?"

   "Nerad ti beru iluze, mladej, ale s tímhle jménem nás nikdo podporovat nebude. Budeme hned odsouzeni k těm slabším. O to ti snad jde? Kdybyste vnímali vězně okolo, uvědomili byste si, že jejich jména musí vzbuzovat strach. Volil bych jiné."

  "Tak říkej, když jsi tak chytrý." řekla Černá zle. "Já s tím prostě pořád nesouhlasím! A vůbec! Kde je, sakra, Šedý?!"

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře