Hra - Epilog

1. květen 2016 | 07.00 |
› 

      Rozběhla jsem se do svého pokoje, kde jsem hledala Anzohovu kartičku. Vesele jsem si ji odškrtla, že jsem ji splnila. Prohlédla jsem si Anzohovu a Damadovu. Uložila jsem je obě do stolu a usmála se.

      Když jsem se vrátila, to už měl Thomias u sebe pravou kytaru. Pobavilo mě, jak do ní mlátil. Měl ji rozladěnou, ale v tuhle chvíli ho to ani trochu nezajímalo. Zkusil si stoupnout na stůl, div nevybulil květináč s květinami. Musela jsem mu pomoct zpátky udržet rovnováhu. Řekl něco v tom smyslu, že mě miluje.

      Myslela jsem si, že ho jeho velké ego přešlo, ale opak byl pravdou. Alkoholem mu ještě víc narůstalo.

      Slavilo se toho hodně. Můj nový pokoj. Pelter měl druhé kulatiny. Damad dokončil film. Anzoh měl své první představení, které jsem viděla jen já a dřela jsem na něm s ním jen já. Ale společně jsme si večer užili.

      Byli jsme vzhůru dlouho do rána. Mít sousedy, určitě by na nás povolali policisty. Vypouštěli jsme i rachejtle a smáli se přitom. Měla jsem obavu, aby se strýc neporanil, ale vždycky, když zapálil petardu a ona vyletěla, sletěl do sněhu, a tak se mu ostatní vyhnuly.

      Jednu jedinou nevýhodu bylo to, že jsem zůstala nakonec jako jediná střízlivá. Musela jsem je všechny postupně dostat do postele, což bylo skoro nemožné. Jiank se vzpíral, Thomias mě pořád osahával, Pivak pro změnu lechtal, strýc mě chtěl snad i políbil, ale zapáchala mu ústa, tetičce se motaly nožičky, Anzoh si vesele zpíval, že je králem celého světa, Damad dělal podivné zvuky, kachny, krávy, všechna zvířat dohromady a smál se, Pelter na mě dokonce usnul. Bylo nemožné se ho zbavit, protože se na mě zavěsil. Pak sem i to povedlo a já ho srazila ze sebe na postel. Oddychla jsem si, že je mám všechny z krku.

      Řekla jsem si, že udělám kompromis, a když se mohli opít oni, opila jsem se i já. Když jsem se vzbudila ve svém pokoji, jen ve spodním prádle, zakřičela jsem. Hned jsem vyletěla z pokoje, kde mám věci. Pak jsem si všimla, že jsou po schodech. Rozházené. Co jsem dělala, to se vážně nedozvím.

      Přestože jsme se na snídani dostavili všichni, jen jsme civěli do prázdna a čekali na nějakého sluhu, který by nás obsloužil. Pelter praštil hlavou o stůl a spal dál. No jo, dvacítka ho zmohla přes noc, napadlo mě a usmála jsem se. Bylo mi blbě. Neměla jsem pít.

      Kupodivu na záchod jako první vyletěl Jiank a strávil tam dost dlouhou dobu. Hned po něm tam zmizel Thomias. Představa, že se tam vystřídají všichni, mě pobavila. Mně bylo posléze dobře.

      Bavila jsem se tím, jak trpí. Ano, znovu to opakuji. Jsem sadistka. Mám šílenou náhradní rodinu. Je tak šílená, že je mi až moc podobná. Je tak šílená, že se jí nemohu vzdát. Je tak šílená... protože je moje.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře