Skryj svá křídla - Úvod

8. květen 2016 | 07.06 |

Pamatuji, že tiše jsem hleděl na ony překrásně žluté oči, které mě přímo uhranuly svou čistotou a něhou, která se v nich skrývala, na její bledou pokožku, jež nemohla být krásnější a zároveň člověku patřit nikdy nemohla, zatímco její bílá křídla vypouštěla peříčka, ve snaze ji zastavit před prudkým pádem, a snažila se pokrýt všechnu tu nehezky špinavou zemi kolem mě. Tehdy jsem poprvé spatřil anděla. Klesala ke mně a já ji mohl jenom tiše obdivovat. Kdo je a proč zde přišla? Netušil jsem. Její úsměv byl překrásný. Pokud někdo vyprávěl o tom, že spatřil anděla, mýlil se – já ji spatřil v celé její kráse. A hned jsem do ní zamiloval. Vlasy čistě stříbrné a pleť tak bledá jako její vlastní překrásná a neuvěřitelně dlouhá křídla. Klesla až ke mně a objala mě křídly, jako matka objímá své děti, které tolik miluje. Potom jsem si uvědomil svou krutou chybu.

Ten den... pamatuji, že mé rodné město hořelo, že jsem slyšel křik lidí, když jsem se s ní setkal poprvé. A přitom jsem na vše zapomněl.

"Zemři, hříšníku," zašeptala tiše a vyrvala mi dýku z boku, zatímco se mi šedá košile barvila pomalu, ale přitom příliš temně do ruda. "A tiše křič své hříchy do nebe," dodala a její oči jasně žlutě zářily čistotou.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře