Srdce - Prolog

19. květen 2016 | 07.00 |
› 

      Pamatujete si na mě? Jmenuji se Lennula. Poté, co se ze mě stal sirotek, jsem byla dána do péče mé tetičky a strýčka, kteří mě nepřestávají udivovat ani po několika měsících, kdy s nimi trávím veškerý svůj čas. Zapomněla jsem připomenout podstatný fakt, ze kterého jsem byla na větvi i já. Mám celkem šest bratránků. Ano, správně, čtete dobře. Šest! Je celkem pech, že jsou to hovada, která nemyslí na nic jiného, než jak dostat holku do postele, ale na druhou stranu je s nimi i zábava. Pokud tu zábavu neprovádějí u mého pokoje ve čtyři hodiny ráno.

      Chcete něco vědět? Popravdě je nenávidím všechny. Ano, upsala jsem jim duši, že jim pomohu s jejich sny, které jsou až lehce dětinské. Kupodivu se mi to podařilo.

      Z mého nejmladšího bratránka (stejně starého, jako jsem já) jsem udělala dabéra. Damad nikdy neskákal větší radostí. Musím se zmínit také o Stístkovi, který je právoplatným členem naší poblázněné rodiny.

      Aby nežárlil, posléze jsem pomohla Anzohovi s jeho snem stát se hercem. Byl to opravdu těžký boj. Nejenže mi věčně házeli klacky pod nohy mí milovaní bratránci, ale objevila se zde i zrůda se jménem Dishu. Jak ráda bych ho nakopala, že málem vyřadit Anzoha ze hry, když se hrálo i o všechno. Jeho kartičku se slibem jsem mohla nakonec přidat úspěšně k Damadové.

      Jako třetí je na řadě Pivak. Ze všech bratranců je mi nejsympatičtější, ale občas se chová, jako pako. Jeho sen mi přijde poněkud náročný, ale pro něj úplně vrozený. Dirigent. Ano, čtete dobře, dirigent. Je to úplně jinačí osobnost, než jiní bratránci. Na rozdíl od nich je klidný. Tedy býval, než ho zkazili. Ale i tak jsem se rozhodla, že je nyní na řadě.

      Musím vás seznámit s tichým Pelterem, který se snad jako tichý už narodil. Snad ani nekřičel, když ho plácali, tak se báli, že nebude mluvit. Nemluví. Jen občas něco zašeptá, až mě děsí, když zjistím, že celou dobu stojí na místě a sleduje mě. I tak bych o něj nechtěla přijít. Je takovým uklidňujícím mezi svými rozdováděnými bratry.

      Po Pelterovi vás musím seznámit s bratránkem, kterého nemám moc ráda. Jeho jméno je Thomias. Docela slušně hraje na kytaru, má i vlastní skupinu, se kterou však nemůže pořádně prorazit do světa hudby. Nevím proč. Hrají dobře. Jen kdyby jeho šmátravé ruce nešmátraly tam, kam nemají. Pak by to byl dokonalý bratránek, který mi zahraje ukolébavku před usnutím. Jen to ne.

      Jako třešničku na dort jsem si zanechala naše arogantní pako, Jianka. Nejstarší ze všech bratranců. Čekala jsem, že bude mít mozek, ale pořád je to stejně beznadějný případ, jako zbylí bratranci. Už jsem si zvykla na jeho sarkastické poznámky. Většinou mlčí nebo rozkazuje. Přemýšlím, zda netrpí poruchou osobnosti...

      Moje teta Ferguda je hodně výstřední člověk. Dokáže křičet několik minut v kuse a přitom se skoro vůbec nehýbat ani nedýchat. Je hodně přísná, co se týče přípravy jídel. Díky ní jsem se také naučila vařit a uklízet. Ale pokud se jedná o jeden den, spíše večer v roce, večer, kdy je srpnová pouť, tak na sebe dokáže dát šaty, upravit se a být dokonce i milá. Jinak je děsivá, až hrůza.

      Strýček Ovis je rozhodně muž pod pantoflem. Cokoliv si teta přeje, okamžitě udělá, aby nemusel riskovat výprask. Ale i přes to všechno oba pořád tvrdí, že mají rádi toho druhého. Zvykli si na nedostatky svých protějšků a žijí spolu přes dvacet dva let a mají šest dětí. Jak dojemný příběh.

      Poté, co jsem splnila Anzohovi jeho velký sen, je na řadě Pivak. Doufám, že se mi znovu povede uspět. Nepřeji si nic jiného, než abych viděla jeho úsměv. Má ho rozhodně ze všech bratranců nejhezčí. Ale i on umí být bezcitná osoba.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře