Bornword 5

22. květen 2016 | 07.00 |
› 

Ano, pořád se snažíme. :) Kdo ví... Třeba to vážně jednoho krásného dne dokončíme. Ale dneska jenom krátce (nejraději bychom si nafackovali!!), omlouváme se, škola je opravdu  náročná. Spisovaterka

________________________________________________________________________________________

Začalo pršet. Tohle město mi připadalo už více než otravné. Chodil jsem z místa na místo, zatímco ostatní obvolávali Velitelství organizace Yfirvald. Viktorie bude určitě zuřit, že jsme vybrali tři, ale nemohu jinak. Všichni si zaslouží na nový život, ale tihle tři ho rozhodně budou mít ze všech nejdelší. Najednou mi někdo zavolal. Bylo to skryté číslo. Nenáviděl jsem ty, kteří se raději skryli za písmeny, než aby ukázaly svou pravou tvář, ale i tak jsem to zvedl. A pak jsem uslyšel Viktoriin hlas. Řekla mi, abych byl potichu a jenom ji poslouchal. Když skončila, div jsem mobil nepustil na zem. Už jsem se jí chtěl zeptat, co tím myslí, ale sama zavěsila a můj mobil zůstal hluchý. Cítil jsem, že se mi srdce rozbušilo, div neprasklo. Polkl jsem nasucho. To přece nemůže myslet vážně, pomyslel jsem si a znovu jsem pohlédl na obrazovku mobilu předtím, než zase zčernala. Podíval jsem se očima pomalu před sebe a zhluboka se nadechl. Tiše jsem se zeptal, zda si ze mě ti lidé kolem mě skutečně střílí nebo je to realita, která mi zatím unikala. Když mi nikdo neodpověděl, cítil jsem vztek, že mě nikdo neposlouchá. Už zase. Nejhorší na tom byl ten fakt, že to byl přímo její rozkaz. A ten se musel vždycky uposlechnout. I kdyby mi přikázala, abych se zabil, prohnal bych si kulku hlavou, abych ji poslechl. Takhle jsme byli vycvičení všichni.

Začal jsem znovu vnímat, když jsem slyšet nepříjemný zvuk. Ohlédl jsem se za sebe a pospíchal za oním zvukem, dokud jsem se nezastavil a neviděl, jak přede mnou skupinka lidí za pomocí sprejů ničí zeď před sebou. Napsali na ni jen jedno slovo. VON. Co to je? Aha, už si pamatuji. Naděje. Tiše jsem pozoroval, jak to všechno ničí tím přihlouplým nápisem. Stejně žádnou naději nemají. Chvíli na to kolem mě proběhlo plno ozbrojených lidí a počali ty výtržníky mlátit nebo rovnou zabíjet střelbou. Nic jiného si ani nezasloužili. Otočil jsem se k nim zády. Yfirvald jen tak nepadne. Bude potřeba větší sílu než jenom to vaše hloupé sprejování na zeď.

Zarazil jsem se, když jsem si vzpomněl na Bornword, jak to tam nyní vypadá?

Také to začalo nevinným sprejováním na zeď a nyní? Zavřel jsem oči nad osudem toho města a musel rozhodovat rychle. Ty lidi, které jsme vybrali, musíme odsud dostat, dokud jsou ještě při síle. Není času nazbyt. Už to dávno začalo a bůhví, kdy to skončí.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře