Pokus o báseň 1

25. srpen 2015 | 18.00 |

 Neboj se, až nastane temnota, jednou ti vše řeknu,

až tě znovu uvidím, jistě před tebou pokleknu,

nevěřím na slova, že osud je daný,

protože je život předem prohraný,

přesto však vím, že i ty mᚠsvé starosti,

tak se směj a poděl se s mou radostí,

avšak ty jsi odešel a nechal mě tady,

už si vážně nevím se svým příběhem rady.

Kdy tě znovu uvidím, sama sebe se ptám,

možná, že až tě znovu potkám, začnu tam,

kde jsem si myslela, že jsem skončila,

a přesto jsem se jenom kolem tebe točila.

Přeji si zůstat svobodná, jako pára nad vodou,

obdaruj mě svými slovy, obdaruj mě svobodou.

Kdy tě znovu uvidím, už pomalu ztrácím slova,

nenu mě, prosím, cítit se jako čerstvá vdova,

nechci být jen pouhou panenkou na okrasu,

tvá slova mi kdysi dávala jasnou spásu.

Proto je toto má modlitba, vyslyš ji,

prosím, a vra se zpátky ke mně,

vždy víš, že jsi zažehl plamen ve tmě.

Tvé jasné, pronikavé oči na mě pořád hleděly,

nyní už tady nejsou, nyní se všechna světla vypařila,

všechno mi to už dávno báby pověděly,

že jsi zemřel ve válce, zatímco jsem vařila.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 ˇ 2 ˇ 3 ˇ 4 ˇ 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře