Spisovaterka | Nikdy si nedávejte kávu aneb Veselá příhoda

Včera jsme měli menší oslavu a já (jako jediná, protože ostatní nadobro odpadli haha) se rozhodla, že se s Vámi podělím, co se mi přihodilo. Protože jsem zásadně "čajový" tip, nemám ráda kávu; nelíbí se mi její zápach ani nahořklá chuť. Nechci se však dotknout citů někoho jiného. No, zpátky k mé historce. Když přede mne postavili vídeňskou kávu, říkali mi, že vespod je čokoláda, že je to sladké, a šlehačka je na tom to nejlepší (prý). Bylo to zrovna ve chvíli, kdy už jsem chtěla odejít domů, ale říkám si: Tak fajn, bude mi blbě, ale proč jim tu radost neudělat, že? Však oni si potom vypijí litr čaje se mnou! Má první slova se potvrdila; bylo to hořké a šlehačka neměla žádnou chuť, takže tomu nijak nepomáhala. Říkali mi, abych si tam dala cukr. Přibližně sedm balíčků cukru padlo na onu kávu ve sklenici. Popravdě řečeno; šest balíčků dělalo kávu ještě hořkou, sedmý í udělal však přehnaně sladkou. Ale k mému překvapení jsem ji vypila bez větších problémů. A vězte, že potom si nepamatuji, co jsem to všechno navykládala, ale rozhodně to byla jediná chvíle, kdy jsem se bavila na oné oslavě. Předtím jsem si přála odjet, ale po vypití kávy jsem skutečně ožila. Ano, miluji kofein. Kávu nenávidím, ale kofein miluji na všechny způsoby! Po delší chvíli káva začala vyprchávat a já konečně začínala racionálně myslet. Mohu však slíbit, že si nikdy kávu nedám; pořád je to jenom odporná voda, která se nikdy nemůže srovnávat s tak dokonalým čajem. A pokud tento článek někdo smaže, tak mu vlastnoručně useknu prsty! Zdraví Spisovaterka