Spi, můj maličký - Kapitola třetí

24. červen 2016 | 07.00 |

KAPITOLA TŘETÍ

Netušil jsem, že se někdy dožiju, aby mi to řekl zrovna on. Osoba, do které jsem se zamiloval, osoba, která se k nám dostala nešťastnou náhodou, a přesto jsem to tehdy nazýval osudem, osoba, která opětovala mé city, byla jenom kousek ode mne a já se jí doposud nemohl dotknout, aniž bych ji přitom nezranil. Nemohl jsem. Vstal jsem tak rychle jako nikdy předtím, a sevřel ho tak pevně, jako nikdy nikoho jiného. Sice skučel a nadával mi, abych ho pustil, zatímco mě kopal, ale já byl tehdy tak šťastný, že jsem prostě povolit nemohl.

Tu noc mi řekl ta nejkrásnější slova ze všech, přestože je hned zakryl nadávkami a vztekem, ale už to odpárat nemohl. Slyšel jsem ho. A odmítal jsem se ho jen tak pustit. Nakonec byly mé tiché prosby po nocích vyslyšeny. Nikdy jsem nebyl šťastnější.

Přestože jsem riskoval, že otčím vtrhne dovnitř, bylo mi to jedno. Odmítal jsem ho tu noc nechat odejít z mého náručí. Jen na krátkou chvíli, kdy jsem proklouzl pod jeho peřinu a mohl ho tak sevřít ještě víc, pevněji a konečně ho políbit a doufat, že mě políbí nyní stejně. A políbil. Byl to dlouho očekávaný polibek. Nemohu netvrdit, že to se mnou nic nedělalo, ale ujistil jsem ho, že jeho vyznání bylo více než dostačující. Po takovou dobu jsem měl strach, že už se ho nikdy nedotknu, a on se na místo toho obmotal kolem mě a nechtěl, abych se jakkoliv hnul. Hned na to mi vyhrožoval, že pokud ho zalehnu, tak mě kopne a pokouše. Jak roztomilé.

Vlídně jsem ho políbil na hlavu a pak na rty, ujistil ho, že ho nechám spát klidně na sobě, na což trochu zrudl a něco zabrblal, zatímco se ke mně lísal, jako kočka. Tohle mi tu noc stačilo. Nepotřeboval jsem, aby dělal cokoliv jiného. Jen jeho blízkost mi byla neuvěřitelnou oporou a pomocí. Avšak ten tlak v kalhotách byl neúprosný. Nemohl jsem ani usnout. Měl jsem tak zkaženou mysl, že jsem se musel dívat po pokoji a nespat, abych neměl zkažené myšlenky, které by vyvolaly nechtěnou reakci. A stejně se tak zčásti stalo. Nemohu tvrdit, že jsem si to neužíval, ale měl jsem obavy, abych ho zase nevylekal. Tehdy jsem se zachoval sobecky, uznávám. Ale čekat jsem nemohl. Když se probudil, zazubil se na mě a já mu spravil vlasy, které mu padaly do očí.

Zeptal jsem se ho, co se tak šklebí a on mě místo toho políbil.

Nepřestával se na mě zubit a připomenul mi, že ho něco celou noc tlačilo do břicha. A do pr... Díval jsem se stranou a dělal, že o ničem nevím, na což se rozesmál a lísal se ke mně víc. No, tímhle mi rozhodně nepomáhal, ale bylo to příjemné. Div jsem nepředl blahem, jako nějaká kočka. Musel jsem ho zastavit, jinak by to zřejmě skončilo tak, že bych ho zase znásilnil, ale nesouhlasil s mým rozhodnutím, které se mu nyní zdálo opět sobecké.

Už jsem ho chtěl políbit a vrhnout se na něj, přivlastnit si ho ještě víc, ale otčím začal řvát, abychom vstávali a šli připravit restauraci na otevření. Tak moc rád bych s ním zůstal a vzal si ho, klidně i dvakrát po sobě, ale riskovat, že to objeví otčím, jsem nechtěl. Jak by zareagoval? Jistě by si to odnesl dost i Uretan. A to jsem si nepřál. Mile jsem ho pohladil po hlavě a slíbil mu, že dnes v noci ho rozhodně nenechám jen tak usnout, na což se zazubil, že mě bude brát doslova, a taky na mě dá pozor, abych neusnul. Svůdně na mě mrkl. Bože! Provokoval mě víc a víc.

Kdybych tvrdil, že mi nedělalo problém jenom vstát, aby nešlo vidět, jak moc vzrušený jsem byl, lhal bych. Přišlo mi to trapné, ale bohužel; tak moc jsem ho chtěl. Vzal jsem si raději věci na převlečení a odešel z pokoje. Vidět ho, jak se převléká, asi bych nevydržel do večera.

Dal jsem si studenou sprchu, abych vychladl a své tělo soustředil na něco jiného. Trochu jsem si ulevil a při představě, jak přede mnou stojí a opakuje ta slova pořád dokola a dokola, jsem se úplně uvolnil. Těch pár minut ve sprše mi zchladilo hlavu a já necítil tak velký tlak v rozkroku. Doufám, že to do večera vydržím.

Při snídani, kterou jsme měli oba za pochodu, nám otec oznámil, že dnes večer někam odjede a vrátí se až pozdě zítra k ránu. Nemohl jsem si nevšimnout, spikleneckého pohledu mého mladšího nevlastního bratra. V tu chvíli jsem ho chtěl zabít, protože mě vzrušil tak moc, že jsem měl obavy, abych vůbec dokázal vytřít podlahu.

Štěstí, že na záchodcích byly zaschnuté zvratky, takže jsem znovu vychladl. A on mi pokoj nedal. Šel mi prý pomoci. Poslal jsem ho pryč se slovy, že musí vydržet do večera stejně tak jako já, a pokud se kolem mě nepřestane motat, tak to opravdu nevydržím. Jenže jemu se to snad líbilo; provokatér jeden, svůdník neposedný. Dlouhou dobu jsem se uklidňoval, že dnes večer mu to všechno vrátím; nevezmu si ho jenom dvakrát, ale tak moc, že nebude schopný zítra ani pozítří vstát!

Přišel večer a my jsme vyprovodili otce. Sněžilo. Řekl nám, abychom do hodiny zavřeli, všechno uklidili a šli spát. Nedovoloval nám dívat se na televizi nebo pouštět rádio, ale tato noc byla jenom naše. Zavřeli jsme o půl hodiny dřív, vyvedli opilce ven a vše uklidili. Nebyl jsem jediný, kdo měl problém se ovládat. V půlce uklízení podlahy mě Uretan začal vášnivě líbat a snažil se ze mě sundat košili. Musel jsem ho znovu odtrhnout, ale už mi to dělalo opravdu velký problém. Užíval jsem si dotyku jeho jedinečné kůže. S vypětím všech sil jsem mu řekl, aby uklidil ještě svou část, a potom se mu budu plně věnovat. Abych ho ujistil, že to myslím vážně, a zkrotil tak své vzrušení, stiskl jsem mu silně hýždě a přitiskl k sobě. Byl stejně vzrušený jako já. Byla to chyba. Zatoužil jsem po něm víc, než bylo zdrávo. Vykašlal jsem se na úklid. Rukavice i koště letěly stranou a já si ho vyzvedl do rukou, zatímco se mi zkušeně obmotal kolem pasu. Stejně bychom museli uklízet tak či onak. Vynesl jsem ho rychle nahoru. Chtěl jsem sice udělat něco romantického, ale to nám oběma bylo jedno.

Nerozsvěcoval jsem. Budu muset důvěřovat jeho tělu, že mě navede tam, kam on bude chtít, stejně tak on bude muset důvěřovat mě. Už cestou po schodech mě nedočkavě líbal a tahal za košili. Já mu to oplácel tím, že jsem hladil jeho hýždě a netrpělivě se o něj třel.

Pamatuji si jen, že jsem z něj serval oblečení a zahodil ho někam za sebe, stejně tak to svoje, a budu upřímný, že to, co jsem udělal předtím, bylo rozhodně snesitelnější, než to, co se dělo tuto noc. Ale tentokrát mi vycházel vstříc, po celou tu dobu se mě držel a odměňoval mě svými vzdychy a držel si mě blízko u sebe, jakoby se bál, že ho opustím někde uprostřed. To bych sám sobě musel nafackovat za tuto drzost. Byl jsem hrubý, nedržel jsem se zpátky, ale vzhledem k tomu, že se udělal dřív než já, se mu to zřejmě líbilo.

Když jsme leželi jeden vedle druhého, pořád propojeni jsme se dívali vzájemně do očí, zatímco jsem ho hladil po hlavě. Políbil jsem ho na hlavu a zašeptal mu do ucha jeho vlastní slova, na což se jeho tvář změnila na lehce rubínovou. Přitiskl se však ke mně víc a usadil se mi do klína. Tentokrát převzal kontrolu nade mnou on a musím uznat, že i po předešlém vyvrcholení mě toto zase vzrušilo. Sice to nikdy nedělal (alespoň mi to tvrdil), ale povedlo se mu mě vyvést k vrcholu neuvěřitelnou rychlostí. Skácel se na mě a během chvíle usnul. A já nezůstával dlouho pozadu.

Ráno jsme měli trochu problém se od sebe oddělit. Ale po společné koupeli, kterou jsme si opět vychutnali, mi oznámil, že mě zabije, jestli ho zadek bude bolet po celé poledne. Otčím se vrátil až k večeru. Před jeho návratem jsme uklidili, otevřeli bar a stihli se o polední přestávce ještě jednou vášnivě pomilovat.

Bylo mi jasné, že to, co děláme, je nemorální, ale ani jeden z nás to ovládat nemohl.

Otčím si tu noc zavolal Uretana k sobě a já na něj čekal dlouho do noci. Byla jedna hodina ráno, když se pomalu dopotácel zpátky. Přitiskl jsem ho k sobě, ale cítil jsem, že se třepe. Nebyla mu zima. Tak co se stalo...?

Chvíli jsem si ho prohlížel. Pořád se skrýval pod peřinou a říkal mi, abych šel spát, zatímco se mu třásl hlas. Plakal snad? Když jsem rozsvítil světlo a strhl z něj peřinu, chytil jsem mu obě ruce, aby se nemohl bránit. Viděl jsem, že nyní skutečně plakal. Ale to nejhorší...

"Promiň," zašeptal skrz slzy a za celou tu dobu, když jsem se díval na jeho spermatem polepené nohy, se na mě nepodíval. Umyl jsem ho přece víc než dost, tak kde...? Chvíli mi trvalo, než mi to došlo, a málem se mi zastavilo srdce. Pustil jsem ho a on se schoulil do kuličky, aby se přede mnou schoval. "Promiň," zašeptal znovu a popotáhl. "Nemohl jsem se mu bránit."

Na jeho zápěstích jsem si všiml rudých otlačených značek. Srdce se mi zastavilo, když jsem si jich všiml. Došlo mi to ihned. Ten parchant...!! Nemohl snad...?

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře