Ukrytí? - 00

1. červenec 2016 | 07.27 |
› 

Plamen svíčky poklidně plul ze strany na stranu. Za oknem hustě pršelo.

Mladík bledé pleti a tmavých vlasů, jež byly rozházeny snad do všech směrů, sledoval, jak jednotlivé kapičky stékají po okně dolů na zem, kde se mění na řeku, která každou chvílí rostla a pomalu brala životy těm nejmenším tvorům, jako byli mravenci a jiný hmyz.

Utřel si nos a vzhlédl na temné nebe, ze kterého dolů sletěl blesk, rozzářil celý jeho malý pokoj, zatímco jeho temně černé oči zůstaly v naprostém klidu. Ten mladík se jmenoval Hideaki Myung a mohl mít sotva třináct let. Zvedl se ze stolu, na kterém doposud seděl a otevřel okno. Ihned dovnitř propustil nespočet malých kapiček, které útočily na jeho stůl a zanechávaly za sebou mokrou stopu, dokud se nevsákly do tmavého dřeva.

Opatrně se postavil a opřel se o zeď nad oknem, aby vystrčil hlavu ven. Kapky na něj zaútočily ihned. Pousmál se. Miloval déšť. Díval se dolů na projíždějící auta, která jen stěží svítila svým vyhaslými světly před sebe na kluzkou cestu, kde na ně čekala nejedna překážka. Nepostřehl ani, že dovnitř někdo vešel. Byl příliš uchvácen světem pod sebou, když tu ho najednou někdo chytil kolem pasu, polekal ho, že se pustil a málem vypadl z okna. Jeho starší sestra ho však rychle stáhla zpátky dovnitř, než by ji stihl převážit a oba by vypadli z okna.

Místo toho, aby po něm hubovala, začala se Arisa, starší sestra Hideakiho, smát.

"C-Co blázníš?" zakoktal zaraženě Hideaki a kopal nohami kolem sebe, aby ho ihned pustila.

"Vylekala jsi mě!"

Když ho pustila, cvrnkla ho do čela.

"Mluv se mnou slušně, bratříčku!" pokárala ho Arisa a předstírala svou zlost. Hideaki něco zabrblal a pořád jí vyčítal, že ho vylekala. "Kdybys pořád nelezl do toho okna, neměl bys nečisté svědomí a nemusela bych tě lekat. Víš, že ti máma zakázala tohle dělat," řekla a zatímco mluvila, natáhla se k oknu a zamknula ho. "Vážně, pořídím ti tady mříž a zámek!"

Pořád mu tím vyhrožovala.

"Tím budeš omezovat má práva, a to jako zdravotní sestřička nesmíš!" vrátil jí to uraženě Hideaki. Arisa nad ním zakroutila hlavou.

"Tati, Hideaki zase lezl z okna během bouře!" zakřičela za osobou, která se mihla mezi dveřmi. Starší muž si povzdychl a zase se vrátil.

"Hideaki, co jsem ti říkal?" ozvalo se jenom z chodby a Hideaki převrátil oči. Dole práskly dveře.

"Oh! Že by byl Shuusei tak rychle zpátky ze zásahu?" zeptala se Arisa do vzduchu a Hideaki toho využil, aby kolem ní proběhl. Ušklíbla se a rozběhla se za ním. Div s ním nespadla ze schodů, když ho chytila kdesi uprostřed a museli oba poskakovat současně, aby nespadli. "Tady bratříček by ti moc rád něco řekl, že, Hideaki?" zeptala se Arisa, která mezitím ve svém objetí drtila Hideakiho, který se už ani hýbat nemohl.

Nejstarší bratr si odložil černý kabát a zakroutil nad ní hlavou. "Že tě to pořád baví, Ariso," ušklíbl se nyní on a šťouchl ji do čela, až jí tam zanechal červenou tečku, což mu okamžitě po zjištění vyčetla. "Je na tom něco pravdy, Hideaki?" otočil se mezitím na svého malého bratra.

"To je jasné, že lže," zamračil se Hideaki, který měl doposud červené kolečko z Arisinina předchozího cvrnknutí. Shuusei nad nimi zakroutil hlavou. "Náš druhý bratříček se pořád učí?"

"Že mu z toho ještě nehráblo. Upřímně řečeno, když přijali na poprvé, jak je možné, že mozek rodiny to projel na plné čáře?" neodpustila si Arisa zlou poznámku, za kterou schytala káravý pohled matky. Shuusei objal matku a mile ji políbil na líčko.

Arisa mezitím spustila, jak se vůbec na zkoušky na zdravotní sestřičku v místní nemocnici nemusela vůbec učit, že ji přijali ihned po pracovním pohovoru a neměli s ní doposud žádný problém. Shuusei poslal Hideakiho spát. Bylo už dost pozdě a on měl za sebou dvě noční služby. Chtěl to mít už rychle z krku.

Zaklepal zdvořile na dveře a čekal.

"Zmiz!" ozvalo se z druhého konce dveří a Shuusei si jenom povzdychl.

"Čím déle se budeš šrotit, tím hůř se potom budeš cítit, pokud i podruhé vyletíš," ušklíbl se Shuusei zlomyslně. Slyšel, že se jeho bratr prudce zvedl a rozběhl hned se ke dveřím. Sotva se otevřely, nenechal svého mladšího bratra udělat prudký výpad proti němu a namísto toho ho pevně objal, přestože mladý muž v jeho náručí nadával a sliboval mu, že ho zabije. "Štěně, které sotva mělo devatenáct, si myslí, že přemůže nejsilnějšího z místních záchranářů?" bavil se Shuusei a srazil svého bratra k zemi. "Musíš ještě hodně cvičit, Shrine."

Shrin zle zavrčel, aby ho pustil, což však Shuusei odmítal udělat.

"Co kdybych ti řekl novinu, hm? Budu mít vyšší plat a budu tvůj nadřízený, pokud tě přijmou. Není to úžasné, bráško?" zeptal se Shuusei vesele.

"Řekni to ještě jednou a sejmu tě," zavrčel Shrin podrážděně. Fakt, že jeho sestra dostala místo ihned po škole ho rozčiloval nejvíce. A ani se nemusela snažit! On se dřel už předtím, ale místní záchranáři mu řekli, že si musí ještě doplnit znalosti a za rok se jim ozvat. Pochopitelně Shuusei na ně trochu naléhal, a proto musel čekat jenom půl roku.

"Zítra budeš jenom zářit," zasmál se Shuusei a konečně svého bratra pustil. Shrin mu slíbil, že pokud to ještě někdy udělá, tak ho uškrtí.

Shrin moc dobře věděl, proč tehdy neuspěl; měl strach vejít do místnosti, kde hrozilo k většímu výbuchu díky bombám s plynem. Kdo by neměl strach? Jenže to byl právě jeho úkol; zachraň dva lidi, kteří jsou uvězněni v místnosti... nepotřebné informace... máš časový limit dvě minuty. Stihl by to i s přehledem. Ale děsila ho představa, že když otevřel dveře, bomby vybouchnou. Byla to dost zapeklitá situace, která měl ověřit, zda by byl schopný riskovat svůj život, i kdyby se jednalo o podvrh nebo o omyl. Bylo však tady víc věcí, které ho znervózňovaly. Například jeho bratr Shuusei, který ho měl mít celou tu dobu pod dohledem a zároveň být jako jeho společník ve dvojici. Nechtěl od něj pomoc a zároveň ji potřeboval. Tehdy příliš spěchal, i když ho Shuusei varoval, co se může tát. Věděl to, a přesto ty dveře otevřel.

Tehdy mu řekli, že jeho rozhodnutí jsou moc zbrklá a jeho chování nevypočitatelné. Měl se prý změnit do jednoho roku, ale nedávno mu volali, že zítra to chtějí zkusit znovu. Dali mu jen půl roku. Víc čekat už nemohli.

Když pozdě v noci ulehal, všechny informace se mu míchaly dohromady a on nakonec usnul s otázkou v hlavě; co když zítra znovu neuspěji?Arisa si ze mě bude dělat pořád legraci. Co by však dělala, kdyby byla na mém místě ona?

"Připravený jít zítra podpořit svého bráchu?" zeptal se Shuusei s úsměvem, když kontroloval zavřené okno a puštěné topení. Hideki mezitím seděl na posteli a trucoval. "Rodiče by zešíleli, kdyby se ti něco stalo."

"Arisa je na mě poslední dobou protivná," postěžoval si Hideaki a Shuusei nad ním zakroutil hlavou. Poradil mu, aby šel už spát, aby mohl zítra povzbuzovat Shrina o to víc. "Stejně to zase neudělá," poznamenal nevrle. Dostal pohlavek a kázeňskou přednášku, že musí svému bratrovi věřit.

Rodina Myungů je totiž už po několik generací zodpovědná za klid a úspěšně provedené záchranářské akce v Tokiu. Nemohou si dovolit neuspět, aby nepošpinili své předky a nezklamali obyvatele, kteří na ně spoléhají.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře