Ukrytí? - 01

3. červenec 2016 | 07.21 |
› 

Toho rána byla vzhůru neobvykle jako první Arisa a všechny nedočkavě budila, a především bušila na Shrinovy dveře a vyčítala mu, jak si to může dovolit; bude to jeho pohovor a on hodlá přijít pozdě? Až na to, že je Arisa budila tři hodiny předčasně. Shuuseie nehezky obelstila a vykřikovala: "Poplach! Poplach!" Takže on a otec byli na nohách jako první a utíkali za ní a slibovali jí, že jí potrestají. Hideaki rozespale vykoukl z pokoje a zase zavřel dveře, aby mohl jít spát. Matka jenom zakřičela na svou dceru, aby byla už konečně zticha, zatímco ještě s ranním rozcuchaným účesem pomalu kráčela ze schodů.

"Propánakrále, křičíš tady jako na lesy. Víš, kolik je hodin?" ptala se jí protivně, ale pochybovala, že by někdo z nich mohl znovu usnout. Podívala se na hodiny v kuchyni a vzdychla si. "Výborně, co máme podle tebe tři hodiny do sedmi hodin dělat? To si budeme povídat nebo zkoušet Shrina, zda umí hasit?"

"To je dobrý nápad," zatleskala Arisa, ale schytala pohlavek od svého otce.

"Ještě jednou vykřikneš poplach mimo nemocnici a nepřej si mě," zavrčel na ni nevrle, rozespale.

"Najdi si někoho, kdo předtím nesloužil dvě noční po sobě, sestřičko," řekl Shuusei, ale ujal se vaření jejich opravdu brzké snídaně. Hideaki, přestože se předtím zavřel v pokoji a pokoušel se znovu usnout, nakonec slezl pomalu po schodech a otevřel ledničku s otázkou, co má sebrat z ledničky.

"Mléko by se celkem hodilo," řekl Shuusei se svým obvyklým úsměvem. "Rozhodně udělám dvojitou kávu pro všechny, bude jí potřeba," dodal si spíše jen tak pro sebe.

"Od kdy Hideaki pije kávu?" ušklíbla se příliš energetická Arisa a Shuusei se na ni káravě podíval. Pokrčila rameny a vyplázla na něj jazyk, jako malé dítě. Matka jí hned napomenula a dlouze zívla.

Shrin si jen postěžoval, že mohl ještě dvě celé hodiny spokojeně spát a užívat si bezstarostný život ve snu.

A tak rodina Myungů byla donucena začít celý svůj den ve tři hodiny ráno. Přestože byli všichni zvyklí žít v pohotovosti, byli občas rádi za nějaký ten den volna. I hodina spánku navíc pro ně byla posvátná. Na druhou stranu, pro Shrina to byl velký den. Paní Myungová řekl Shuuseiovi, že by měl odpočívat, když celé dvě noci nespal a pouze dnes jenom dvě hodiny. Shuusei se však mile pousmál, že to by měl říkat o ní.

"Nebyla jsi náhodou předtím týden v pohotovosti v nemocnici beze spánku?" zeptal se jí trochu vyčítavě a přinutil ji sednout si. "Raději bych se bál, aby se tobě dnes něco nestalo, než že tady bratříček zkolabuje během zkoušky. Učil se dostatečně – zná věci, které by měl jako správný potomek našeho otce znát."

Pan Myung se nyní unaveně narovnal a předvedl grimasu, za kterou ho jeho manželka pokárala, ale ostatní to rozesmálo. Poučil svého syna, že si má pamatovat, že dneska to zvládne levou zadní. A i kdyby se mu to nepovedlo dnes, nikdo ho za to odsuzovat nebude. To ovšem už tak vynervovaného Shrina nijak nepovzbudilo.

Protože Shuusei správně vydedukoval, kam by byla schopná Arisa tuto konverzaci zavést, rozhodl za Shrina a Hideaki, že se půjdou proběhnout, což nikdo nechápal. A než stihl Shrin zaprotestovat, že ve tři hodiny ráno jen stěží něco uběhne, už ho a Hideakiho tahal Shuusei ke dveřím, nehledě na to, že byli v nočních oděvech.

"Buď rád, že jsem tě zachránil před zvířetem zvaným Arisa," zasmál se Shuusei a kolem něj proletěla papuče.

"Já jsem tě slyšela!" ozvala se hraným plačtivým hlasem Arisa. A protože se hned na to změnila v křičící a běsnící zvíře, uhodl Shuusei správně, že bude lepší zmizet okamžitě za dveře. Shrin mu vyčítal, že se kvůli němu ani nenajedl, zatímco sípal, když bez rozcvičky předtím byl donucen pobíhat po chodníků podle trasy, kterou určoval Shuusei.

"Zvykej si, tohle bude tvá práce," ušklíbl se nejstarší bratr jen a zahnul doleva.

"Nejraději bych se na tu rodinnou tradici vykašlal," přiznal Shrin nahlas a vrazil do Shuuseie, který se za jeho slovy zastavil. Otočil se však na něj s podobnou grimasou, kterou předtím udělal jejich otec.

"Taky jsem tak předtím myslel, ale přemýšlej; kdo by ti v této době dal tak dobře placenou práci, jako je u sanitky nebo v lékařství celkově? Vezmi si, vystuduješ ekonomku a za pár let budeš mimo hru, protože dopředu půjde zase jiné odvětví. Ale lidi budou potřebovat lékařskou péči neustále, protože se pořád objevují nemoci; jak tady, tak i v jiných zemích," vysvětlil mu Shuusei jednoduše.

"Nemluv na mě tak dlouhými větami," napomenul ho Shrin znaveně a zívl.

Shuusei ho trochu pošťouchl a rozběhl se kupředu, čímž donutil oba rozespalé bratry znovu k výkonu. Během běhu jim nabídl dohodu; dokud se i Hideaki nepřipojí k nim, tak takhle budou běhat pokaždé, když budou mít oba volno. Shrin hned negativně dodal, pokud se vůbec někam dostane. Ale pohlavku od Shuuseie se vyhnul v čas.

Zastavili se až po delší chvíli, když Shuuseiovi volal jejich otec, aby se ihned vrátili.

Pan Myung netrpělivě přešlapoval z místa na místo a kontroloval mobil. Ze všeho nejmíň si přál, aby museli mít pohotovost. Dnes si přál, aby se nic nestalo. Jeho manželka ho pohladila po rameni, aby ho uklidnila, ale moc to nepomáhalo. Když je konečně v dálce spatřil, začal na ně trochu káravě křičet, aby si pospíšili, jinak je tam nechá doklusat, když tolik milují utíkání, na což se nemohla Arisa přestat smát.

Když jeli na místo setkání, otec se snažil vést veselou, milou konverzaci. Shrin se však do ní moc nezapojoval. Za poslechu tichého rádia díval se Hideaki z okna. Za pět let ho bude čekat to samé. Budou do něj také hučet? Dalo by se říct, že byl nervóznější, než samotný Shrin, který si pořád něco tiše opakoval a nevnímal snad ani svět kolem sebe.

Pochopitelně; vždycky tady byla možnost, že se jeho rodiče nebo Shuusei se sestrou přimluví, aby měl nějaké bod navíc, ale nikdo z nich nic takového neudělal. A Shrin jim za to byl vděčný. Představu, že by jim měl být něco dlužný, ne... To není to správné spojení... Představu, že by dostal místo neoprávněně, by neunesl.

Arisa poklepala otcovi na rameno a zeptala se ho, zda je potom může pozvat na oslavu, protože oficiálně bude pracovat už rok jako zdravotní sestřička a rychle dodala, že to bude přede vším na oslavu přijetí jejího staršího brášky. S úsměvem se podívala na Shrina, ale ten mlčel. Měl strach. Co když to bude tentokrát stejné? Nebo ještě horší? Co když zapochybuje?

Všechny tyto myšlenky se mu proplétaly v hlavě a jemu začínalo být špatně. Když zastavili, jako první vyběhl z auta k nejbližšímu koši. Shuusei jen poznamenal, že je to z nervů, aby uklidnil vystrašenou matku. Arisa jen mrzutě poznamenala, že ona nervy neměla, na což jí otec připomenul, co vůbec všechno dělala, až se začala červenat.

Přesně v celou hodinu začala zkouška. Měla jednoduchý systém; pohovor, krátký test o obecných znalostech a potom praxe. Každému z účastníků byl přiřazen úkol, který budou muset splnit v páru s jedním ze stálých záchranářů. Shrin měl jít až jako devátý. Arisa si přála jít se svým bratrem, aby ho mohla jako vyškolená psychiatrická pomoc (jak jí občas přezdívali ostatní) uklidnit, že to zvládne. Bohužel, vybrala si jí jakási dívenka s baculatými tvářemi, která byla rozklepanější, než její bratr. Což ji překvapilo nejvíce – její bratr byl skoro na infarkt, zatímco ona už prožívala zřejmě první stádium infarktu.

Shuusei poklidně sledoval svého bratra a přitom mu podvědomě posílal zprávy, že se má uklidnit. Shrin netrpělivě trhal nohou a očima kmital ze strany na stranu. Věděl, kde předtím udělal chybu, proto se na ni nyní zaměřil, aby ji už neudělal. Nemohl více pošpinit jméno Myung. Najednou na sobě ucítil ruku.

"V pohodě?" zeptal se Shuusei trochu starostlivě a podal mu láhev vody, kterou jeho bratr odmítl. Shuusei se k němu posadil. "Je to stejný systém jako před půlrokem. Dají ti situaci. Hlavní je, aby ses soustředil a důvěřoval tomu, koho si vybereš za parťáka. Záměrně vybíráme situace, které se stávají ojediněle, ale musíme vědět, jak zareagujete, když do toho jdete úplně poprvé," snažil se mu poklidně vysvětlit, co se od něj očekává.

"Je zde možnost, že si znovu vyberu tu stejnou věc?" zeptal se Shrin skoro nepřítomně, na což Shuusei musel bohužel souhlasit. Shrin jen trošku rozklepaně přikývl a sebral svému bratrovi vodu, kterou trošku hltavě pil. Hideaki po boku matky svého bratra starostlivě sledoval. Pousmál se však a řekl, že svému bratrovi věří. Když se podíval na matku, nemohla se na něj neusmát zpátky a souhlasila s ním.

Když se konečně objevilo číslo Shrina, trochu rozklepaně vstal a otočil se na Shuuseie. Ukázal na něj a řekl mu, že chce jeho za parťáka. Shuusei se nemohl na chvíli přestat smát, ale když se uklidnil, odkašlal si a vstal. Potřásli si rukou a formálně se představili. Když Shrin vytahoval úkol, přál si, aby to bylo něco normálního, něco, co by zvládl i laik.

Lehce si oddychl, když jeho úkol zněl: Prozkoumat ohořelé místo, kde se mohou nacházet oběti. Místo: třetí patro. Žádná zmínka o továrně, kde by mohly být nějaké barely s výbušnou látkou nebo s čímkoliv jiným. Shuusei ho musel upozornit, aby nelelkoval, že dostanou pouze určitý čas. Oblek už Shrin poznával. Nejen z předešlé zkoušky, ale protože ho otec, matka, bratr i sestra mívají v šatníku už po delší dobu. Jen on a Hideaki ne. Slíbil bratrovi, že tentokrát otce ani matku nezklame. Shuusei se jen usmál pro sebe a mlčel, zatímco si utahoval oblek.

"Jestli to projedeš, tak se ti budu smát až do tvé příští zkoušky, pokutě tam vůbec pustím," řekl pobaveně, na což schytal ránu po hlavě od helmy. Škrábal i místo, kde ho bratr strefil a řekl mu, že teď bude o něco hloupější než je on sám, na což schytal další ránu.

Přestože si z toho Shuusei dělal legraci a snažil se tak odlehčit Shrinovi (což bylo pro něj to hlavní), Shrina to nijak neuklidnilo. Došli do oddělené části a Shuusei ho uklidnil, že je to jenom zkušební test. Nedodal, že jen malé procento ho neudělá, protože věděl, kde jsou jeho hranice.

Když jim siréna oznámila začátek, rozběhl se Shrin jako první. Mapu dostali už předtím, nepotřebovali ji, ale postupovali podle skutečnosti. Vše probíhalo kupodivu hladce, nikde nikdo nebyl, dokud se nedostali do zatarasené místnosti. Shrin se zarazil a vzpomněl si na svou chybu předtím.

Shuusei si všiml, že jeho bratr je nerozhodný, a tak na něj promluvil. Poradil mu, aby nestál přímo před dveřmi, ale vedle nich, až je bude vyrážet, aby tak zabránit případné chybě. Shrin trochu rozklepaně přikývl a postavil se trochu stranou, než vyrazil dveře. S těžkým dusotem dopadly na zem a jako první dovnitř pronikl Shuusei a hned za ním Shrin. Našli tři, jakože zraněné, lidi, ve skutečnosti zkušené záchranáře, kteří tam mezitím hráli karty. Hned se začali smát a gratulovali Shrinovi, že tentokrát jeho úsudek byl správný. Když si Shrin sundával helmu a nadýchával se čerstvého vzduchu zvenčí, poděkoval Shuuseiovi za radu.

"Nevím, o čem to mluvíš," řekl Shuusei a sundal si rovnou celý oblek. Zanadával, že v tom je příšerné horko.

Když se potom vracel i s ostatními, všichni mu tleskali. Shrin šel jako poslední s pohledem trochu k zemi.

Když po nekončících hodinách skončil přijímací pohovor, pan Myung si vzal slovo, jako velitel záchranné služby. Všem poděkoval za účast a Arisa mu podala list s přijatými lidmi. Paní Myungová seděla vedle Shrina spolu s Hideakim a laskavě mu třela rameno. Arisa svého bratr pozorovala a snažila se na něj mile usmívat, přestože sama neznala výsledky. Shuusei stál vedle otce a sledoval ostatní uchazeče o místo.

Pan Myung četl nekončící seznam jmen, která rodinu Myungů v podstatě nezajímala, a trochu se zarazil nad jedním jménem, ale hned se sám pro sebe na chvíli usmál, a zase stejným hlasem pokračoval, když řekl i poslední jméno: "Shrin Myung."

Shrin zmateně zvedl hlavu a zamrkal, Shuusei zavřel oči a usmál se sám pro sebe. Když se potom říkaly časy, měl Shrin jeden z nejlepších, stejně tak z testů, kde měl nejvíce bodů. Arisa se radovala i za svého bratra, přede všemi ho pevně objímala a smála se.

Skutečně dodržela své slovo a šli do poměrně drahé restaurace, kde to náležitě oslavili. Otec Myung sice káral svého syna, že měl být o něco rozhodnější, co se týkalo praxe, ale jinak byl na něj náležitě hrdý. I když nenápadně, poděkoval Shrin Shuuseiovi.

"Nevím, proč mi děkuješ," řekl Shuusei, zatímco si vybíral nějaké jídlo. "Nijak jsem ti neporadil ani nepomohl, takže vrkáš na špatný strom." Vysloužil si kopanec do nohy, ale stejně ta to oplatil i Shrinovi, který trochu nadskočil. Vymlouval se na menší bolest v zádech s křečovitým úsměvem. Když chtěl bratra kopnout o to silněji, kopl do nohy stolu a musel se od bolesti postavit. Podotkl jen, že musí na toaletu, zatímco se Shuusei nenápadně smál.

"Jako malí..." zakroutila nad nimi Arisa hlavou.

"Nebývala jsi o nic lepší, sestřičko," zasmál se Shuusei. Arisa se naklonila na stůl až k němu a už ho chtěla šťouchnout do čela, ale on posunul hlavu dozadu s úsměvem. Arisa našpulila pusu. A začala zajímavá situace. Místo toho, aby Arisa stůl obešla a dostala se k bratrovi blíž, natahovala se přes něj ve snaze ho šťouchnout do čela. Vzbudili dost pozornosti.

To už se jejich matka trochu rozčílila, práskal do stolu, čímž všechny, kromě těch dvou, polekala a šťouchla oba dva do čela se slovy, že by se měli chovat, jako dospělí lidé. Arisa poznamenala, že ona na rozdíl od něj dospělá je. Hideaki si musel zakrýt pusu, aby se nerozesmál.

Když se Shrin vrátil zpátky, už se chovali jako spořádaná rodina. Až na to, že kopance od nohou nepřestávaly přicházet jak z Hideakiho strany, za ze strany Shuuseie. Ale byli poučeni; kopat se, kdykoliv se matka nedívá! Stejně tak Arisa házela vražedné pohledy na Shuuseie po celou dobu, kdy se matka věnovala Hideakimu.

"A co kdybychom byli úplně mimo Tokio a vy měli pohotovost?" zeptal se Hideaki najednou a upoutal tak pozornost celé rodiny. Byla to dobrá otázka, kterou nakonec zodpověděl jeho otec.

"To se nemůže stát, vždycky tady musí někdo zůstat," vysvětlil mladému Hideakimu pokojně a s úsměvem. "A než se zeptáš: Proč?, rovnou ti i odpovím. Protože jsem já velitelem celého sboru, tady Shuusei je něco jako můj zástupce, maminka pracuje jako vrchní sestra a Arisa je jen pár příček pod ní jako sestra, sice podřadná, ale velmi potřebná. A ty se také jednou přidáš k nám."

Hideaki zamrkal a zeptal se, co kdyby chtěl dělat něco jiného. Tentokrát bylo na panu Myungovi, aby se zeptal: "Proč?" Hideaki pokrčil rameny. Bylo mu teprve třináct a už má vědět, že za pár let bude pracovat s nimi? Co když se na to nebude hodit?

Někdo z řad Myungů, kdo není v lékařském oddělení? Doposud se nikdo takový nevyskytl.

Najednou se Arise rozezvonil telefon, zatímco pan Myung trochu nazlobeně káral syna za jeho předešlou otázku.

"Cože?" zeptala se Arisa trochu hlasitěji a očima kmitala ze strany na stranu. "Kde...? A kolik?" V očích měla najednou strach. Prudce vstala, sebrala si věci a řekla jen: "Jedu tam!"

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře