Ukrytí? - 02

5. červenec 2016 | 07.08 |
› 

Arisa vyběhla z restaurace, jako splašená, zatímco za ní utíkal její otec, aby zjistil, co se stalo. Nabídl jí odvoz, ale to už za spěšného kroku říkala, že se tam dostane sama. Chytil ji nenásilně za loket a trochu s ní zatřásl. Když měl jistotu, že se konečně vzpamatovala, zeptal se jí znovu, co se stalo. Arisa pomalu vydechla a zavřela oči, než se chvíli na to otcovi podívala do očí.

"Vezou do nemocnice hromadnou nehodu," řekla narovinu. "Nevolali ti, protože ti nechtěli kazit oslavu, ale potřebují někoho. Mámě to neříkej, nechtěla jsem zkazit oslavu." Poslední větu dodala spíše plačtivým hlasem. Otec ji k sobě přitiskl a vtiskl jí pusu do vlasů. Popřál jí hodně štěstí a pevné nervy, než ji konečně pustil a ona se rozběhla kupředu.

Sledoval ji, jak mává na taxík, rychle do něj nastupuje a mizí v dálce před ním. Když se vrátil do restaurace, uklidnil svou ženu, že se nic až tak vážného nestalo. Číšník se jenom pozastavil, když jim nesl jídlo, ale nijak scénu nekomentoval.

Restauraci nakonec opustili všichni po půlhodině. Lidé se za nimi dívali a špitali si. Arisa mezitím dorazila do nemocnice a měla co dělat, aby všechny informace stíhala sbírat do hlavy. Omluvila svou matku, že jí nebylo dobře, což všechny zarazilo, ale přijali to (a nepoznali, že je to lež). Když se jeden z doktorů zeptal, zda jí nemá zavolat, trochu arogantně se ho zeptala, zda mu nestačí lidi, kteří jsou kolem něj.

Měli málo lidí a plno zraněných.

Bylo na čase brát svou práci vážně, jako matka.

"Tati, jdeš dnes na noční?" zeptal se Shuusei, když zavíral vchodové dveře, na což se na něj jeho otec zmateně podíval s otázkou, proč ho to zajímá. "No, měl bys být se Shrinem a vysvětlit mu co a jak. Je sice vyloučené, že půjde hned na příští zásah, ale bude lepší, když bude znát ty hlouposti kolem. Vezmu tu noční za tebe. Možná bych měl Shrina vzít-..."

"Ani náhodou," zamračil se otec, vzal papuč a jemně svého syna praštil do hlavy. "Stojíš si na vedení? Třetí noční po sobě?! Co budeš dělat, až zkolabuješ? A ani se nesnaž říkat, že jsi včera spal, ty tři, čtyři hodiny nenahradí nekvalitní spánek!" Káral ho zvednutou rukou, jako malé dítě, na což se musel Shuusei ušklíbnout a podívat se stranou, jinak by se začal smát.

"Prosím tě, sám jsi nebýval o nic lepší," zasmála se paní Myungová. "A kolikrát jsem se musela zlobit na tebe, že si bereš samé noční a mně se snad vyhýbáš záměrně!"

Pan Myung se jenom škodolibě ušklíbl a Shuusei převrátil oči.

Odkašlal si, aby je upozornil, že je pořád tady. Sundal si kabát a neustoupil na svém předešlém rozhodnutí. Otec však rázně zakročil, že zavolá Kimovi, aby ho vyhodil, sotva ho uvidí. Kim byl Shuuseiův dobrý přítel a do jisté míry sdíleli stejný post; byli zástupci jeho otce.

"Kim v tomhle bude na mé straně, stárneš, otče," řekl mu Shuusei, div nedostal svého otce do kolen pod poznámkou, že stárne. Prošel kolem něj a vyběhl po schodech nahoru. Zaťukal na Hideakiho, zda se chce zase pokusit spadnout z okna, na což se mladík polekal a zakřičel, když skutečně málem vypadl. Hned se rozběhl ke dveřím a pěstmi mlátil svého bratra, který se té scéně jenom smál. Na jeho: "Mohl jsem umřít!" reagoval: "Tak neseď v okně, nebo to řeknu mámě." Hideaki našpulil pusu a zamračil se.

"Stejně tam zase poleze," poznamenal Shrin a Shuusei mu věnoval otrávený výraz s otázkou v očích; to budeš prudit i ty?

"Ty bys měl zalézt, budeš mít se mnou první noční," řekl Shuusei a protože na něj Shrin udělal nehezký obličej, hodil po něm papučí, která se odrazila od zavřených dveří koupelny. Hideaki se nemohl přestat smát a nakonec se i Shuusei musel zasmát. Takovéhle hlouposti řešit... jsou snad malí?

Avšak s tou noční směnou to myslel doopravdy. Proto byl Shrin překvapený, když pro něj najednou přišel, popadl ho za límec a bez nějakého slova ho doslova hodil do auta.

"Tak my jedeme," řekl Shuusei spěšně, protože už otec utíkal k autu (aby do něj nasedl, nebo svého syna vyhodil), rychle nastartoval a rozjel se bezohledně kupředu. Pan Myung jenom zakřičel, že až se vrátí, tak ho praští, a zakroutil nad nimi hlavou. Hideaki se jenom dusil smíchem, zatímco seděl na okenním parapetu. Všiml si přísného pohledu matky a rychle zalezl zpátky.

Nevyhnul se následnému výslechu a za trest musel stát v koutě s rukama zvednutýma za bedlivého dohledu matky.

"Jednu věc nechápu," řekl Shrin otráveně a hlavně rozespale. "Kdo vymyslel tak hloupé testy? Nemělo by to být spíše o dobrovolnosti?"

Shuusei ihned poznamenal, že čekal, kdy ho to napadne. Ve skutečnosti tento způsob výběru vymyslel právě jejich dědeček, otec od jejich otce, který trval na tom, aby do sboru nepřibírali úplně nemotorné pacholky, kteří nic nevydrží. Trvalo to dlouho, ale prosadil si svou.

Shrin dlouze zívl a navrhl, že se prospí, to už ho Shuusei praštil do hlavy, aby ho probudil. Měl štěstí, že zastavil na červenou, protože jeho bratr po něm zaútočil. Chvíli se tak bratrsky šťouchali, dokud se oba najednou nezklidnili, když se Shuusei znovu rozjel kupředu.

"Doufám, že se nebudeš vytahovat," řekl mu Shrin narovinu a neodpustil si štípnutí na bratrově krku. Shuusei se na něj nepodíval, ale dokonale mu vlepil pohlavek. Řekl mu, aby to už víckrát nedělal, jinak ho ze svého auta vyhodí. "To je tátovo auto," ušklíbl se Shrin provokativně. Shuusei poklepal prsty na volant a nijak na bratrova slova nereagoval. Shrin však nepřestával otravovat a prudit. Shuusei měl však pevné, zlaté nervy, díky tomu, co někdy musel zažívat na přednáškách ve školkách nebo ve školách, si zvykl.

"Doufám, že půjdeš příkladem," řekl Shuusei úplně od tématu a s úsměvem. "Jsi přece můj bráška."

Shrin ho varoval, že pokud ho tak ještě někdy nazve, udělá mu monokl. A tak s menšími šarvátky po zbytek cesty se záhadným způsobem oba bratři dostali na stanici, kde Shrin nepřestal otravovat. Shuusei, aby se pobavil, před ním utíkal, zatímco ho Shrin urážel, a ostatní kolegové je jenom tiše sledovali.

Výhružky, kterými Shrin zaměstnával Shuuseiovu hlavu, neber čtenáři vůbec vážně. Už jako malí toto dělali. Shrin však Shuuseie nedoběhl a padl únavou na schodech za posměšného úšklebku svého bratra, který však sotva stíhal dýchat, cvrnkl ho do čela a poradil mu, aby s ním začal běhat o volných hodinách. Když Shrinovi podal pomocnou ruku, celou místnost kolem nich pohltilo blikající červené světlo. To značilo pouze jediné...

"Dělej, vstávej," řekl Shuusei už za rychlé chůze pryč. "Vstávej!" zakřičel na svého bratra, když sbíhal schody dolů.

Shrin se za ním zmateně díval, ale rozběhl se po schodech zase rychle dolů. Poslední tři seskočil a křičel za svým bratrem, co se stalo. Rudé světlo blikalo na každém rohu minimálně dvakrát.

"Máme výjezd, ty tady ale zůstaneš!" rozhodl Shuusei za svého bratra, když vběhl do místnosti, kde se už všichni ostatní rychle připravovali a sdělovali mu informace.

"Na to ti kašlu!" řekl Shrin zle. "Bude to můj první výjezd."

Shuusei trochu vztekle udeřil do své skříňky a způsobil tak dvouvteřinové ticho. Ukázal káravě na svého bratra prstem a důrazně potom říkal: "TY zůstaneš TADY!"

Shrin se ušklíbl a napodobil svého bratra: "TY mi NEROZKAZUJEŠ." Bohužel pro Shuuseie, Shrin to bral jako nějakou formu zábavy. Připomenul mu během oblékání uniformy, že toto není cvičení, jako předtím, a každá chyba je fatální v jejich případě. To však Shrina nepřimělo, aby to bral jako vážnou situaci. Během cesty k sanitkám, Shrin pořád něco vykládal, zatímco se Shuusei snažil soustředit na informace od Kima.

"Může být někdo tak laskavý a něčím připoutat Shrina?" zeptal se Shuusei bez obalu, na což Shrin ihned reagoval a svého bratra praštil do hlavy. Kupodivu se o to Kim pokusil, ale vyrušil ho Shrinův mobil, který e rozezvonil. "Nevíš snad, že mobily mají být vypnuté doma?" zeptal se ho bratr přísně.

"To je Hideaki, ty pako," zasmál se Shrin a zvedl hovor, když došli do garáže. "Copak se děje?"

"Táta Vám vzkazuje, že pokud se okamžitě nevrátíte, dojede tam sám a budete oba mrtví," citoval Hideaki svého otce a Shrin se musel začít smát, když se ozval jeho otec, který mu říkal, aby dával důraz na poslední slovo. "Slyšel jsi, takže si pohněte. Co je to za hluk?"

"Ách, máme poplach," řekl Shrin, než mu Shuusei sebral mobil. "Hele! Ještě jsem neskončil!"

"Hideaki, měl bys být už v posteli," řekl Shuusei, zatímco za sebou zavřel dveře od sanitky a zamkl je, ukazujíc Shrinovi, aby šel dozadu, a Kimovi, aby jel a zapnul sirénu. "Máma bude zase vyvádět a až se Arisa vrátí, podá si tě."

To už se ozval znovu otec, že by měl před výjezdem hodit Shrina domů. Shuusei mu bohužel sdělil, že musí jet k sesuvu jakési staré budovy, kde má být dle všeho uvězněno nad deset lidí, a že bohužel nemá čas objíždět celé Tokio kvůli bratrovi, který potřebuje praxi.

"Slíbils, že budeš dnes doma," ozval se Hideaki a Shuusei zůstal chvíli potichu. "Měl jsi se mnou stavět letadlo, pamatuješ?" Ne, Shuusei se musel praštit do hlavy. Úplně na to zapomněl. Souhlasil, že mu to slíbil, ale obával se toho, co přišlo potom. "A také jsi říkal, že spolu půjdeme sledovat ohňostroj," dodal Hideaki smutným hlasem. Vydíral ho snad? Shuusei si povzdychl a Kim mu hlavou ukázal, aby si pospíšil, že brzy budou na místě.

"Dobrá, dobrá, slibuji, až se to trochu uklidní, půjdeme se spolu dívat a ohňostroj a postavím s tebou to letadlo, platí? A teď jdi spát, je pozdě!" řekl Shuusei a díval se po ulicích, okolo kterých projížděli, a poklepal Kimovi na ruku, aby nezapomenul odbočit.

"Dobře," řekl Hideaki. "Měj se a máš prý pozdravit Shrina, ať nedělá žádnou hloupost."

"Pitomost," ozval se pan Myung, sotva Hideaki ukončil hovor s bratrem. "Ne hloupost, ale pitomost."

Shuusei si vypnul mobil a schoval ho do přehrádky za rázného pohledu od Kima. Už z dálky byl vidět prach, který stoupat ze zbořené budovy. Nebyl to ani náhodou hezký pohled, ale nebylo to ani nic neobvyklého. Stará budovy, slabé základy, stačil trochu silnější vítr a lidé uvnitř byli zavaleni.

Shuusei ihned popadl Shrina a doslova ho hodil zpátky do sanitky a zavřel ho, zatímco mu opakoval, aby zůstal tady a raději jenom sledoval. Mezitím Kim už ukazoval ostatním plánek budovy a svítil na něj baterkou. První patro kupodivu ještě drželo pohromadě, jinak ostatní patra byla už zničena. Když si i Shuusei v rychlosti prohlédl plánek, vydali se kupředu. Bohužel Kim musel zůstat na místě a hlídat Shrina. Budova vypadala v pořádku, ale stála na špatném místě. Byla postavena na místě, které bylo známo sesuvem půdy.

Dovnitř pronikl o něco statnější záchranář a utíkal po nepříliš spravených schodech nahoru, následovaný Shuuseiem a ostatními. Rozdělili si po dvojicích a prozkoumávali místo kolem dokola. Bylo jim nahlášeno, že někde nahoře by měly být dvě zraněné osoby, které však nebyly zavaleny. Jedna z nich jim totiž volala.

Když se dostali ke dveřím, které nešly otevřít, ukázal Shuusei svému kolegovi tři, potom dva a nakonec jeden prst, než je on vykopl a ten druhý pronikl dovnitř. Byli tam dva muži středního věku, se zraněnými nohami. Nejdříve zkoušeli, zda vnímají, a potom se jich ptají, zda kolik lidí je v budově. Neměli času nazbyt, a tak Shuusei ostatním řekl, že našel ty dva, kteří jim předtím volali, a spolu s kolegou jim pomohl na nohy. Byli lehce potlučení a od kouře, ale chodit uměli.

Shrin se chopil situace, kdy se Kim nedíval, a vyběhl ze sanitky za pomocí předních dveří. Vběhl do domu a prohledával přízemí. Když nikoho nenašel, rozhodl se, že půjde nahoru za ostatními. Avšak... na šestém schodě se s ním celé schodiště strhlo, a když se Shuusei chtěl dostat dovnitř, zavalil ho hustý prach, který mu oslepil oči a on musel ven.

"Co se děje?" zakřičel Kim, když mezitím ošetřoval raněné v sanitce. Až nyní se zarazil. "Kde je Shrin?" zeptal se sám sebe trochu polekaně. Shuusei ho chvíli sledoval a potom se trochu polekaně otočil za sebe.

"Neříkej mi, že jsi tam i ty, blbečku!" skoro zoufale zakřičel a vběhl dovnitř, nehledě na prach kolem sebe. Když chtěl vylézt po schodech, šlápl nohou do prázdna a málem spadl. Prach se pomalu stáhl k zemi, a tak mohl Shuusei sledoval velkou díru před sebou místo schodiště.

Na druhé straně spatřil i zbytek týmu, který mu hlásil, že dál už nikdo není díky bohu. Shuusei je poslal na opačnou stranu s tím, že podle plánku by tam mělo být ještě jedno schodiště, a sám se tam rozběhl. Už tam chtěli jít všichni, ale jeden se zarazil a zasvítil dolů pod sebe. Polekaně vykulil oči a zastavil dalšího nejblíže sobě, zatímco trochu polekaně ukázal dolů pod sebe. Stejný pohled měl během chvíle i onen druhý kolega.

Shuusei se dostal k druhému schodišti a zkoušel, kolik toho vydrží. Avšak patro nad ním se trochu zatřáslo díky silnému větru. Volal na ostatní, aby si pospíšili, zatímco pořád hleděl nahoru. Když kolem něj proběhl poslední, zarazil se. Spočítal je ještě ve spěchu, ale protože se otřes nahoře nad ním ozval znovu, vyběhl ven. Když dorazili k sanitce, znovu ostatní přepočítal a ptal se na chybějící dva.

"Shuusei!" křičeli oni dva nejmenovaní záchranáři a Shuusei se za nimi ohlédl. Někoho nesli. Když byli o něco blíže, Shuusei polekaně vykulil oči. Ne, jenom to ne! Zaleskly se mu oči.

Ti dva se před Shuuseiem zastavili a pomalu položili tělo mrtvého muže dolů na zem, pomalu a s úctou, zatímco se Shuuseiovi leskly oči. Slzy dlouho neudržel, a když klesl na kolena, nebyl schopný řeči. Místo toho začal křičet a naříkat, zatímco k sobě tiskl ono mrtvé tělo, které ti dva předtím vyprostili ze sutin schodiště.

Mrtvé tělo svého bratra Shrina.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře