Aréna smrti - Kapitola čtvrtá (3. část)

28. srpen 2015 | 07.03 |

   Na zemi leželo špinavé tělo. Chlapec s bílými vlasy se pomalu procházel, tvář měl z půlky zakrytou černým límcem od kabátu. Zastavil se. Nohou kopl do těla před sebou. Šedý se ani nepohnul. Chlapec na sobě neměl masku. Poklidně si poodkryl límec, vypadal jako dítě. Přimhouřil oči barvy lávy a vzhlédl k bílému nebi, které naplnil ihned plyn.

   Zase očima zaměřil na tělo před sebou. Netušil, zda je mrtvý, nebo ne. Vzal ho s sebou a pro druhý případ měl maso na delší dobu. A tak zmizel v temnotě propasti spolu s Šedým na zádech.

   Šedý sebou trhl a vstal do sedu. Zmateně se díval před sebe. Pohlédl na sebe a pak si prohlédl své ruce.

   "Já žiju?" zeptal se zmateně.

   "Jen tak, tak." slyšel něčí hlas a trhl za ním hlavou.

   "Kdo je tam?"

   "Rozhodně ne nepřítel."

   "Vylez!"

0pt;line-height:115%">

   "Měl bys poděkovat tomu, kdo ti vybíral zbraň. Díky ní totiž žiješ."

   "Cože?"

   Bělovlasý mladík konečně vylezl zpoza stínu a nesl nějaký pytel. "Ano, ale tvá zbraň se zničila. Zachránila ti život a splnila své poslání." Hodil s pytlem o zem před něj. "Měl bys jí poděkovat."

   "Co jsi udělal?" zeptal se Šedý zle, ale chytil se hned za bok.

   "Být tebou se moc rychle nehýbu. Jed, který se ti dostal do těla, než jsem tě našel, jsem nedokázal ničím vytáhnout. Zkoušel jsem všechno, když jsi byl mimo. Nakonec jsem nebyl schopný ani spravit tvá zlomená žebra. Ale žiješ, poděkuj za to své zbrani."

   "Co jsi zač?" zeptal se Šedý zle, držíc se za bok. Mladík sledoval jeho bolest ve tváři a spravil si límec, aby mu šla vidět celá tvář.

   "Vězeň číslo 199761-Moses."

   "Moses?"

   "Ano. A ty?"

   "1998164-Šedý."

   "Šedý." zopakoval si mladík a opřel se o stěnu. "Už jsem o tobě slyšel. Přežívám tady už od minulých her. Blok G neotevřeli, protože blok H nebyl ještě vyčištěný. Ale nemysli si, že ti nějak pomůžu. Jenom fakt, že by tě našel někdo jiný a mě pak taky, mě mírně děsil. Tak jsem tě radši odtáhl. Máš štěstí. Už jsem tě chtěl naporcovat a sníst."

   "Co?"

   "Sponzoři o mě už ztratili zájem, prý jsem nepotřebný."

   "Nepotřebný?"

   Označení Nepotřebný znamená, že osoba nic nedělá a nebojuje, Sponzoři se od něj odvrhnou. Nebude dostávat jídlo ani léky. A pokud přežije, Vyjednávači se o něj budou muset postarat. Ale Mosesa nechali na pokoji. Proč? Vůdkyně jim řekla, že si ho přeje sledovat delší dobu. Moses byl samotář. Ale sponzory přestal zajímat, když se objevili další hráči.

   "Ano, není mě zde potřeba."

   Šedý mlčel a sledoval mladíka, menšího než byl on sám, před sebou. "Moses... Mojžíš?"

   "Ano. Věříš snad, že vyvedu nějaký lid odsud? Pak ses spletl, stejně jako sponzor, který mě platil. Nikoho odsud nevyvedu."

   "Co se stalo?"

   "Řeknu ti pouze tohle... Vyvedu lid ze tmy."

   "Lid ze tmy?

   "I sponzoři samotní si musí uvědomit, že tyhle hry stály už milióny životů. A pořád počet přibývá. Jenom nyní plyn zabil přes tisíc lidí. Pokud to tak bude pokračovat, zůstaneme jenom my dva. A na konci se utkáme spolu. Ten, kdo vyhraje, bude bojovat o svůj holý život."

   "Co tím myslíš?"

   "Jednou se vyskytla chyba. Hned ji však opravili. Ale na krátkou chvíli jsem se dostal do bloku A."

   "Do bloku A?"

   "Zřejmě mě chtěli postrašit, ale to se jim nepovedlo. I tak, viděl jsem vraždy, o kterých by se ti ani v noční můře zdát nemohlo. Krev byla vodou, jed byl místo vzduchu, těla žen a mužů představovala půdu. A na samotném vrcholku hory z lidských těl seděla ona..."

   "Kdo?"

   Moses se nadechl, že mu odpoví, pak mu však zazářilo znamení na krku a polekal se. Mírně se ohlédl a zakřičel. Klesl na kolena a držel se za krk. Šedý zmateně sledoval, jak se svíjí v bolestech. Pak očima pohlédl na jeho meč, který měl opřený o zeď. Konečně se natáhl pro pytel a Moses se podíval, jak ho otevírá. Hned se polekal. Moses se po chvilce zvedl, držíc se za krk zezadu, hledíc spíše k zemi.

   "Když lovec přijde o zbraň, zemře." zašeptal.

   "Co se stalo?" zeptal se Šedý otupěle.

   "Pravděpodobně, když jsi padal, dopadl jsi na záda, odrazil ses a zbraň se rozbila. Pád byl příliš silný na to, aby to vydržela."

   "Moment, nenašel jsi nikoho dalšího?"

   "Dalšího?"

   "Dva další lidi? Nikoho jsi neviděl? Ani na stěně přichycené?"

   Moses mlčel. "Ne, nikoho, jenom tebe." Šedý se polekal. "Jsi snad ze skupiny?" Pak zpozorněl. "Nepotkali jsme se náhodou?"

   "Tak tos byl ty?" Šedý si rázem vzpomněl.

   "Už si vzpomínám. Pět vás je, že ano? Zjizvení potomci, správně?" Šedý přikývl. "Je mi líto, ale nikoho z vaší skupiny jsem neviděl. Ale mohu ti říct jedno. Vy máte velkou naději se odsud dostat. A nemyslím jenom z tohohle bloku, ale celkově z Arény smrti."

   "Skutečně?"

   "Sponzory zatím bavíte. Udělají všechno pro to, abyste přežili. I kdyby měli zasáhnout a uškvařit své vlastní favority."

   "To je možné?"

   "Značky, co máme všichni na krku, nejsou na ozdobu. Dávají Vůdkyni a sponzorům možnost našeho okamžitého zlikvidování. Pokud se nepletu, bude se blížit hodina do vašeho rozdělení. Doufej, že tě hledali a jsou někde poblíž. Pokud odešli a zanechali tě tady v myšlence tvé smrti, hrozí vám všem smrt."

   "Cože?"

   "Ano, když se jenom jediný člen oddělí, všechny čeká trest. Buďto se uškvaří zaživa, nebo si na nich smlsne Giloba. A nechtějte potkat Gilobu. Je natolik šílený, že pro svého boha prolije litry krve, aby ho uspokojil."

   "Myslíš toho červenovlasého magora?"

   Moses se zarazil. "Vy jste se s ním už setkali a přežili? Všichni?"

   "Jo."

   "Giloba je jedním z nejsilnějších Vyjednávačů. Vyjednávači jsou skupina elitních zabijáků, kteří se nezbláznili. Jsou to bývalí vězni, kteří odmítli soutěžit a radši se přidali na stranu Vůdkyně. Když jich přibývalo, utvořila z nich Vyjednávače. Především Giloba je postrachem pro všechny. Nikdy nevíš, kdy mu rupne v bedně a jak tě zabije."

   "Ty ho znáš?"

   "Ano, narazil jsem na něj, ale ani jednou jsem s ním nebojoval. Ale jen slyšet křik zbylých vězňů přes noc je děsivý. To mi věř."

   "Tak jako tak, musím najít ostatní." řekl Šedý a pomalu vstal. "A je mi jedno, zda přitom vybouchnu sám, nebo jestli mě Fialový uškrtí. Musím vědět, že se zase setkali. Jinak bych nemohl přestat."

   Moses také vstal. "Řekni, za co bojuješ?"

   "Za svobodu."

   Moses mlčel, mírně vykulil oči, ale hned je zase přimhouřil. "To je dostatečně dobrý důvod, proč žít. Následuj mě, pokud si myslíš, že můžeš ještě bojovat, když nemáš zbraň."

   "Zbraň si klidně vytvořím."

   "Pak můžeš dopadnout jako já, jako Nepotřebný."

   "Tak ať! Ale dostanu se odtud!"

   Moses nic nenamítal. Vydal se kupředu následován Šedým, který nesl na zádech zbytky po své zbraně. Když se objevili u díry, hodila pytel. Moses ho tiše sledoval, jak zahazuje vlastní zbraň, a pak se vydal bez zájmu kupředu. Zase si obličej mírně zakryl límcem a pozorně se rozhlížel, když opouštěli úpatí hory. Poté se s ním rozběhl pryč.

   "Vypadá skoro jako Bílá." pomyslel si Šedý a sledoval bělovlasého chlapce vedle sebe. "Ale proč jsou si tak podobní?"

   "Doufej, že se Giloba bude bavit a nebude se obtěžovat přestat. Pokud najdeš svou skupinu v čas, Giloba se ani nehne. Nebude mít potřebu se vás zbavit, neporušujete pravidla, zatím." řekl Moses a odrazil se od země. Šedý vyskočil
za ním.

   "Proč jsi mi pomohl?" chtěl vědět.

   "Jak jsem řekl, riskovat, že by mě tam někdo našel, to se mi moc nechce."

   "Proč teda nebojuješ?"

   "Proč bych měl zabíjet, když jsem zabil dostatek lidí a jim to stejně nestačilo, abych postoupil."

   "Ale proč na sebe nějak neupozorníš?"

   "Nepotřebuji se odsud dostat. Dokud budu moci krást ostatním zásoby a oni si toho ani nevšimnou, tím lépe pro mě."

   "A neuvidí tě?"

   "Mám na sobě rušivý plášť. Zruší všechnu komunikaci v oblasti tří metrů. Tebe ani mě neuvidí. Je vytvořen z látky, kterou mi zanechal otec. Povedlo se mi ji vyvinout, když jsem byl ještě v cele. Díky tomu na mě nepřišli. Myslí si, že se potloukám někde kolem. Až bude potřeba, plášť sundám, aby mě mohli vidět a zapsat si, že jsem stále naživu."

   Šedý si prohlížel černý plášť, který se sem a tam mírně zaleskl. Když se na to Šedý zaměřil, spatřil drobné, bílé, rušivé částečky. Pohlédl na chlapcovu tvář. Přemýšlel, zda ho už někde neviděl. Žádnou tvář mu však nepřipomínal. Zaujaly ho však chlapcovy oči. Lávově pálivé oči se na něj podívaly a pak pohlédl zase před sebe.

   "Měl by sis dávat pozor na to, komu věříš." řekl Moses. "Nikdy nevíš, jestli tě chci zabít, nebo ne."

   "Pochybuji, že bys stihl vytasit rychle ten dlouhý meč." namítl Šedý.

   "Chceš to snad zkusit?"

   "Radši ne."

   Odrazili se od větve, která se prohnula a zatřepala. Lístky se od ní oddělily. Vůdkyně zpozorněla a sledovala větve, které se prapodivně pohybovaly, přitom vítr ani nezavál. Zastavila kameru a přiblížila si ji na úplné maximum. Použila rázem pudr na svou obrazovku a opatrně, jakoby roztírala zbytek tuhy z tužky, jezdila prstem po obrazovce. Poměrně důkladně. Giloba ji mlčky sledoval a usmíval se nad její šíleností. Vůdkyně však nebyla šílená. Vše, co dělala, mělo svůj smysl. A proto ji i Giloba měl v úctě. Jenom ji byl schopný poslouchat. Byla natolik šílená, až byla geniální. Klidně mohla jít mezi šašky, kteří bavili lidi dole pod ní, ale lidé si jí na rozdíl od nich vysoce vážili.

   "Nikdo není šílenější než já." zašeptala tiše a přejížděla rukou po obrazovce. Giloba pak zpozorněl. Vůdkyně se usmála. "Tak tady ses nám schovával..." Na obrazovce se objevily dva obrysy, Šedého a Mosesa. "Mosesi, chlapče, proč ses nám neozval, hm?"

   "Mám ho zneškodnit?" zeptal se Giloba hned.

   "Ne." zadržela ho Vůdkyně a usmála se. "Lidé si ho nepamatují. Strávil zde takovou dobu a dokonce se před námi skryl tak dobře, že ho ani přístroje nedokážou zachytit. Ale stačí trocha pudru a hleďme! Náš mrtvý bojovník je opět na světě."

   "Mám obnovit jeho číslo?"

   "Na to přece nemáš právo."

   "Pak mi dovolte jeho jméno očistit."

   "Ne, chci se pobavit. Zajímalo by mě, kam ho Moses vede. Kde ho chce zabít."

   Moses se odrazil od větve a mírně se podíval za sebe. Spatřil nahoře kameru, která je sledovala. Strhl Šedého k zemi a oba spadli na tvrdou zem, div Šedému nezlomil další žebra.

   "Co děláš?" zeptal se zle a držel se za hruď.

   "Všimli si nás." řekl Moses a díval se nahoru. Vstal. "Ale jak?!"

   "Vždyť jsi říkal, že..."

   "Nejspíš přišla na možnost, jak oklamat systém."

   "Co tím myslíš?"

   Moses se zamračil. Popadl ho za ruku. "Dělej!" za běhu se podíval za sebe na kameru, která je sledovala. "Sakra!" pomyslel si zle a utíkal kupředu. "Jak na to mohla přijít?! Ta potvora! Copak jí nestačilo, kolik lidí zabila už předtím? Chce snad zabít i mě za to, že jsem ji obelstil?"

   Vůdkyně se usmívala. Přejela rukou po obrazovce. Moses se dotkl země a ta pod ním zazářila. Polekaně se podíval na země. Rychle strhl Šedého k zemi a země vybouchla, jako minové pole. Rychle utíkali pryč, když země vybuchovala. Moses zle zavrčel. Sledoval kameru, která na ně byla nalepená. V tomhle bloku ani v těch dalších nešlo o počet vámi zabitých lidí. Šlo o to hlavně přežít. Blok H byl oproti tomuhle skutečné nebe. Proto se říkalo, že stačí sto bodů k výhře. Pokud se někdo k tomuhle číslu dostane, může klidně odejít. Ale stejně se sem vrátí...

   Z nebe rázem vyletěla jakási koule. Moses vzhlédl. Jeho a Šedého zakryl obří stín. Ozvala se obří rána, která smetla k zemi celý les. Vůdkyně se usmála. Všichni se zarazili v boji a dívali se směrem k lesu, který se pomalu vypařoval díky velkému, ohnivému výbuchu. Muž v zeleném šátku mlčel a díval se na obrazovku, kde se mu objevil jenom oheň. Kamera pak zmizela, protože se rozpadla v ohni. Napojil se na jinou, která to všechno sledovala opodál. Rychle odletěla pryč, jinak by se také rozpadla. Muž přimhouřil oči a pohlédl na Vůdkyni, která se usmívala. Ruce měla založené, nohu přes nohu a vítězoslavně se na něj podívala.

   "Ani ty všechno nerozhoduješ." řekla vesele.

   "Co se stalo?!" ozval se rázem hlasatel, zatímco lidé mlčeli a dívali se na obrazovky před sebe. Země se otřásala. Zbylí bojovníci mlčeli a sledovali plameny, které poletovaly vzduchem a ničily všechno okolo. Hledaly všechno živé, co by mohly pohltit a zničit. Vůdkyně se usmívala, zatímco i Aréna smrti se začala otřásat v základech. Výbuch odvál jedovatý plyn pryč. Lidé sundali masky.

   "Tohle je muselo zabít." řekla vesele. "S každým blokem se zvyšuje riziko jisté smrti. Pro vás dva tahle hra skončila. Šedý, Mosesi, zemřeli jste zbytečně, z nepozornosti." Usmála se. Pak však ztuhla a dívala sepřed sebe. Dokonce i  Giloba zpozorněl. Lidé mlčeli a zmateně se dívali před sebe. Dva muži v kabině, kde všechno řídili, také hleděli na obrazovky před sebou a sluchátka jim spadla z uší. "Nemožné!" řekla Vůdkyně a polekaně sledovala obrazovku před sebou. "To je blbost!"

   "Dokud budu mít svou vůli..." řekl Moses tiše a pak vzhlédl. "nezlomíte mě!" Rozžhavený meč měl před sebou. "Dokud mě má zbraň bude bránit, nezabijete mě!" Meč mu celý hořel, přesto ho však držel, zatímco ruku měl popálenu, půlku rukávu měl pryč, protože mu shořel. Všechen výbuch však odnesl jeho meč, který jeho a Šedého ochránil.

   "Co to je?" zeptala se Vůdkyně zmateně.

   I zbylí bojovníci v Aréně smrti to viděli. Zjizvení potomci se jenom ušklíbli. "To se dalo čekat." zasmála se Bílá. "Přidá se k někomu, kdo mu zachrání zadek, a pak se bude vychloubat, že přežil."

   "Neudělali jsme my to samé?" zeptala se Černá pobaveně. "Do toho, najdi nás. Jsi náš vůdce, tak si nenech useknout hlavu zbytečně."

   "Radši sem hned naklusej, nebo si pro tebe dojdu." vyhrožoval Fialový vesele.

   "Dobrý nápad, využít ho jako štít." uznal Zelený vesele.

   "Mosesi!" řekla Vůdkyně zle. "Kde se celou tu dobu schovával?!"

   Moses dal meč dolů, zatímco mu ještě hořel. Ale jednou se jím ohnal a pak mu zase vychladl. Na místo toho začala hořet tráva okolo nich, ale hned vyhasla, protože začalo pršet. Moses vzhlédl, bílé vlasy se mu přilepily na tvář. Dal si kapuci na hlavu, kterou mu strhl výbuch.

   "Už není potřeba se skrývat, viděla tě." řekl Šedý.

   "To je mi jedno." řekl Moses. "I tak si nezaslouží, abych ji vyvedl." Otočil se na něj. "V pořádku?"

   "Ano."

   "Fajn, pokračujeme, pokud ještě můžeš."

   Šedý vstal. "Nemohu skončit, musím se k nim vrátit. Patřím Zjizveným potomkům."

   "Patříš?"

   Zjizvení potomci se pousmáli. "Hezky řečeno." řekla Černá hrdě.

   "Tak už sem naklusej." zasmál se Fialový. Bílá se usmívala.

   Pršelo. Vůdkyně mlčela. Mračila se. Pak se usmála. "Paní?" začal muž vedle ní. Zvedla pouze ruku a muž zmlkl. Giloba zmizel. Nestál za ní, jako před chvílí. Dívala se na obrazovku. Usmívala se. Sledovala dvě kamery zároveň. Na jedné byl Šedý a Moses, na druhé byl zbytek Zjizvených potomků. Věnovala jim bílý úsměv.

   "Do toho, začněte se zabíjet navzájem." řekla vesele a udeřil blesk. "Přeci jenom o tomhle jsou Krvavé hry. O vlastní hrdosti. Na konci se stejně všichni budete muset zabít navzájem. Taková jsou pravidla, která měla být zrušena, ale ještě nebyla."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře