Ukrytí? - 03

7. červenec 2016 | 07.12 |
› 

Shuusei pevně sevřel mrtvé tělo svého bratra a za pláče křičel a naříkal nad jeho ztrátou. Ignoroval lidi, které zachránili. Bratra mu to už nevrátí. I když ostatním chtěl říct, aby ho začali oživovat, bylo mu více než jasné, podle stavu v jakém ho přinesli, že je to nemožné. Chvíli se uklidňoval, než se plný vzteku vrhl na Kima, praštil s ním o auto a prudce se ho zeptal, proč ho nehlídal.

"Nejsem přece chůva," řekl Kim bez rozmyslu, a ta slova Shuuseie ranila nejvíce. "A navíc; byl snad už dostatečně starý na to, aby věděl, kdy má zůstat na místě!"

Shuuseie pohltila zlost a udeřil Kima do tváře. Kim se kupodivu nebránil a nechal Shuuseie, aby ho udeřil znovu. A znovu. Dokud Shuusei nepraštil vzteky do země a nesevřel Kimovu uniformu. Něco zašeptal, ale rozuměl mu jenom Kim. O to víc ho ta slova ranila.

"Byla to jen jedna věc," zašeptal Shuusei tiše. "Jen jediná věc... kterou jsem po tobě žádal." Když se na něj podíval, měl rudé oči. "Abys mi pohlídal bratra... a teď je mrtvý..." Potom se jeho pohled změnil na nenávistný, kdy zakřičel: "A to kvůli tobě!"

Dva záchranáři odběhli od dvou přeživších, aby odtrhli běsnícího Shuuseie od Kima. Museli vynaložit opravdu hodně síly. Shuusei nebyl jen tak pro legraci nejstarším synem pana Myunga, velitele celé zásahové služby. Během té velmi krátké šarvátky na sebe strhli nemilou pozornost reportérů, kteří tady přijeli kvůli nahlášenému sesuvu stavby.

Kdo chtěl být dnes viděn, musel být nejrychlejší a udělat interview se zde ubytovanými lidmi a přitom zachytit rvačku, která právě nyní začala.

"Hlásí se Elisa Shionová ze stanice TBS," ozval se jeden hlasitý, avšak chladný hlas ženy, který lidé milovali, budou milovat, ale jen několik málo z nich bude vědět, že hlas, který ona má, mluví jenom lži, které si nikdo nechce přát slyšet, jen málo z nich ho bude nenávidět, a pouze jeden jediný člověk jí bude přát jenom to nejhorší v životě. "Stojím právě ve čtvrti, kde se před tři čtvrtě hodinou začal sesouvat obchodní dům Hikari Corporation. Doposud nebyla zjištěna příčina sesuvu budovy ani kolik bylo nalezeno obětí. Jak se však vypadá, ne všichni byli tak šťastní, aby tento zásah mohli přežít." Kamera nyní zaměřil na dění vzadu. "Můžeme si povšimnout jak špatná je spolupráce skupiny, kterou vede Shuusei Myung, syn tak nadaného a všemi chváleného záchranáře." Kameraman rychle zaostřil na mrtvého Shrina a toho si všiml Shuusei. Prudce vstal a rozběhl se k nim. "Podívejte se, zdá se, že se Shuusei Myung příliš svému otci nepodobá, protože vidíme první oběť této nevydařené ak-..."

Dále už nehovořila.

Musela ustoupit rychle na stranu s chladnou tváří a vážným pohledem, když se Shuusei za křiku svých kolegů, kteří ho prosili, aby toho nechal, rozmáchl pěstí a rozbil jedním úderem sklo na kameře a značně ji poškodil. Zaútočil by jistě i na onu reportérku, kdyby ho Kim rychle nechytil. Elisa ho poklidně sledovala a chladně, vítězoslavně se na něj usmála. Podotkla, že nečekala tak prudkou reakci od tak vyrovnaného člověka, kterého vychovával jeho otec. V jejích očích bylo nadměrné potěšení z jeho reakce. Měla v očích přímo napsané, že toho bude moc litovat, až se jeho rodiče budou dívat zítra ráno na zprávy. Vlastně už dnes ráno.

Elisa Shionová hrdě sledovala onoho muže, jak kráčí pryč a otočila sena svého kameramana, který mezitím vytáhl jakousi jinou kameru, aby mohli pokračovat. Hlavní hvězda a nejlepší reportérka, která dokáže využít všeho ve svůj prospěch, Elisa Shionová, se nevzdávala nikdy, i kdyby šlo o nejhorší možné případy. S chladným, však hrdým hlasem pokračovala v příběhu, který mezitím smýšlela v hlavě a zdokonalovala ho za pochodu. Odsoudila Shuuseie za nezodpovědnost a také za chladnokrevnou vraždu svého mladšího bratra, který byl na svém prvním výjezdu.

Když se Shuusei vrátil až k brzkému ránu domů, stál před dveřmi a nevěděl, co má dělat. Kim navrhl, že půjde s ním, aby mu byl jakousi oporou, ale bylo mu jasné, že za dobu toho nespočtu prokřičených a probdělých hodin se Shuusei už alespoň částečně smířil se smrtí svého mladšího bratra. Horší to bude s ostatními. Už delší dobu stáli před dveřmi a Shuusei se díval očima bez života před sebe. Kim se tedy rozhodl, že zazvoní.

Přišla mu otevřít rozespalá Arisa. Před necelou hodinou se vrátila a před deseti minutami konečně usnula. Zívala, když jim otevírala, a přitom se jich ptala, co si přejí. Když je poznala, rozespale je pozdravila. Až po delší době zamrkala a rozhlédla se kolem. Když se zeptala, kde je Shrin, už stékali Shuuseiovi po tvářích další slzy. Ztráta bratra ho zasáhla tak moc, že už ani normálně přemýšlet nemohl, a ve dveřích pevně sevřel svou sestru v náruči. Ta chvíli zmateně hleděla na Kima, který si ztrápeně prohrábl vlasy. Netušil, jak a kde by měl začít.

Jen ji vyzval, aby šla v zbudit matku a otce. Přitom se dolů nachomýtl i rozespalý Hideaki, který si třel oči. Když dolů přišli i rozespalí manželé Myungovi, zrovna zeptal: "Kde je brácha Shrin?"

Pan Myung se zastavil ihned poté, co slyšel tu otázku. Prudším krokem přešel ke dveřím, odsunul svou dceru i nejstaršího syna stranou a rozhlížel se kolem. Zeptal se o něco prudčeji, kde je Shrin. Nadechl se a zopakoval svou otázku. Jinak pevný hlas se mu však nyní zatřásl. Paní Myungová někam zmizela. Než stihli Shuusei nebo Kim promluvit, už se ozýval hlas z obývacího pokoje. Onen chladný, jedovatý hlas reportérky Elisy Shionové, který si Shuusei vryl do paměti ihned po prvním písmenu, které vyslovila. Když se Kim dostal do obývacího pokoje, hleděla už roztřesená postava paní Myungové na obrazovku, přes kterou byl obličej jejího mrtvého syna. Zakřičela a hned na to propukla v pláč. Než Kim stačil zastavit pana Myunga a posléze Hideakiho, bylo pozdě. Vyslechli si každé jedovaté slovo té samozvané reportérky.

A bohužel shlédli i Shuuseiovu prudkou reakci. Elisa Shionová to okořenila také projevem, který byl pochopitelně vymýšlený za pochodu, a byla po celou tu dobu na sebe patřičně hrdá.

Kim se provinile podíval do země, a když kolem něj Shuusei pomalu prošel, všiml si Arisy, která to tiše sledovala, z očí jí padaly slzy a víčka se jí třepala.

"To je lež, že jo?" zeptala se tichým, roztřeseným hlasem. Dívala se spíše do prázdna než na obrazovku. "Hej, Kime..." řekla nyní už s pláčem. "To je lež... že jo?"

Kim mlčel a šel zavřít dveře.

Když jim potom popsal, co se pravděpodobně stalo, matka i sestra mladého Shrina plakaly. Pan Myung netrpělivě chodil z místa na místo. Když se dostal k Shuuseiovi udeřil ho a zakřičel na něj, hlasem plným smutku, že ho neměl nikam pouštět. Bylo zbytečné mu vysvětlovat, že za to Shuusei nemohl.

Hideaki sice všemu nerozuměl, ale byl už dostatečně starý na to, aby věděl, že je jeho bratr mrtvý. Neplakal. Musel zůstat silný, jako otec. Musel podpořit truchlící sestru a zhroucenou matku.

Nic se na tom nezměnilo ani dva dny poté, kdy se konal pohřeb. Až na to, že místo příbuzných byl chrám obklopen novináři a reportéry, kteří na ně čekali trpělivě ty dva, aby je mohli zahltit otázky. Pochopitelně nechyběla ani tmavovlasá žena s chladnýma, černýma očima a s hlasem stejně chladným, jako led. Ano, Elisa Shionová hrdě stála přím u vstupu do chrámu a čekala. Čekala na další skvělý útok od Shuuseie. Dal se tak snadno ovládat.

Hrdě zvedla hlavu a stiskla temně rudě namalované rty. Měla dokonalý vzhled, vlasy o něco kratší, než před dvěma dny. Její oděv byl stejný jako předtím; černé sako a mikrofon, díky kterému získá další nehezká slova, jenž bude moci použít proti rodině Myungů. Shuusei, sotva si jí všiml, podíval se stranou. To už se ho však zeptala, zda chce poničit další její kameru nebo tentokrát udeří přímo ji. Shuusei mlčel a snažil se nevybouchnout. Arisa ho chytila za ruku a stiskla mu ji, aby ho uklidnila, když vešli do chrámu. Hideaki na přání matky zavřel bránu.

Paní Myungová neudržel slzy ani nyní. Celý pohřeb se proto protáhl o deset minut. I tak to byla nekončící chvíle, kdy musela celá rodina hledět na svého prostředního syna. Všichni plakali, až na Shuuseie. Měl s onou reportérkou nevyřízené účty. Když pohřeb skončil, vyšel ke dveřím jako první. Byl připravený jí dokázat, že ho ovládat nemůže.

Sotva otevřel dveře, dala Elisa znamení kameramanovi, aby zača točit a pospíšila si, aby oslovila vycházejícího nejstaršího syna jako prvního. Bez ohledu na situaci, rozhodla se získat další skvělý kousek, kterým nikdo nebude moci trumfnout stanici TBS.

"Vedle mě stojí Shuusei Myung, starší bratr nedávno zesnulého Shrina Myunga, svého bratra," začala rychle mluvit, než si Shuusei stihl uvědomit, že je to zase ona. "Řekněte, cítíte se být vinen za smrt vašeho bratra?" Hodně krutá slova silné ženy, která byla s těmito slovy naprosto spokojená. Shuusei mlčel a snažil se kolem ní prorvat skrz dav moderátorů, kteří fotili jeho a jeho rodinu, zatímco držel za ruku malého Hideaki, aby ho ty krysy neumačkaly. Další a další zbytečné otázky. Nechtěl to poslouchat. Už chtěl zmizet. "Jak nízkou cenu má pro Vás lidský život?"

Krutá otázka, nad kterou se musel zastavit. Otupěle se otočil na Elisu Shionovou, která mu hrdě podávala mikrofon a žádala jeho reakci. Přímo měla v očích napsáno, aby opět vybouchl, aby měla ten nejlepší záběr ze všech. Temnýma očima mu vyhlašovala válku. Shuusei už by jistě vybouchl, kdyby ho Hideaki nezatahal za rukáv, zatímco se za něj schovával. Elisa si neodpustila další podpásovku, když se navážela do malého Hideaki. Ignorovala tak tichý, roztřesený hlas paní Myungové.

"Můžete uhnout?!" zakřičela na ni už paní Myungová hystericky a propukla v tichý pláč, zatímco kolem ní prošla. Elisa jí chladně ustoupila jenom o krok stranou a řekla svého kameramanovi, že za nimi pojedou a budou je sledovat.

"Brzy povolí," řekla chladným, však jistým hlasem.

Říká se, že hadi škrtiči svou oběť škrtí tak dlouho, dokud oběť nezemře. Někteří reportéři by se ke škrtičům přirovnat mohli. Strkají nos tam, kam nemají. Škrít své oběti tak dlouho, dokud z nich nevysají úplně všechno. Bohužel, po oné jedné smutné akci, kterou dle jejich názoru pokazil nejstarší syna pana Hyunga, nedali této rodině ani volnou hodinu. Kdykoliv doprovázel Shuusei svého bratra do školy, fotili je a natáčeli, ptali se jich, jak se jim žije s pocitem, že je jejich b bratr mrtvý. Pochopitelně nikdy u toho nechyběla ani ona. Arisa také neutekla jejich zvídavým očím. Bohužel pro ně, vždycky před nimi utíkala a zakrývala si půlku tváře. Vždycky však nekončící minuty proplakala v pokoji.

Paní Myungová podala výpověď se slovy, že už nemůže nikdy vyjít ze svého domu, že ji děsí ti, kterým kdysi zachraňovala životy. Myslíte si, že byla paranoidní? Co všechno mohou udělat média? Hodně.

Avšak nejen média jsou mocná; jsou to především slova, která prostí lidé slýchávají a věří jim doslova. Přitom znají pouze někdy jen dvacetinu celé pravdy. Jakékoliv výstupy rodiny v televizi byly upravené, jak jinak, tak, aby byli ukázáni jako bezcitní nebo pobuřující. Lidé nenávidělis, které předtím milovali a obdivovali. Jedna drobná chyba a stačila k tomu, aby narušila po generace klidnou atmosféru.

Stalo se jednoho večera, když jel pan Myung z práce, že po cestě na něj někdo čekal. Chtěl, aby mu zastavil, jako nějaký taxík, ale dovnitř nevlezl a jen ho pozoroval. Proto vylezl z auta a chtěl se ho zeptat, co se stalo, ale onen muž mu vrazil dýku do boku. Než stihl pan Myung jakkoliv zareagovat, okradl ho o peníze, doklady mu nechal a sebral mu auto. I přesto, že lidé kolem něj procházeli, mysleli si, že je opilý.

A tak zemřel pan Myung.

Našla ho ráno Arisa, která utíkala před reportéry. Měli další skvělé novinky pro své šéfy. Ani ne měsíc po Shrinovi tedy zemřel i milující otec a manžel. Rodina Myungů už skoro vůbec nevycházela ven. Do obchodu se matka bála, protože jí nikdo nechtěl nic prodat a nadávali jí. Proto chodil nakupovat Shuusei. Změnil se. Už se tolik neusmíval na lidi, jako předtím. Neusmíval se od doby, kdy jeho bratr zemřel a lidé z toho udělali bestseller televize roku.

Onen osudný den nastavil a dva měsíce a deset dnů po smrti Shrina. Osudné to datum. Média úplně zničila paní Myungovou. Slýchávat, že její syn i manžel jsou mrtví, ta slova ji dohnala až na samotný vršek skály u moře. Tiše pozorovala vlny, které byly tak svobodné a bezstarostné. Přála si stát se jednou z nich.

Hideaki měl před sebou velké rozhodnutí; bratr byl v práci a on byl nucen jít sám ze školy. Reportéři za ním pořád utíkali. Moc možností neměl. Sám tomu sotva rozuměl. Když utíkal lesem, ohlédl se za sebe, zda ho pořád pronásledují, ale potom mu sjela noha a on ji zmizel z očí. Když se reportéři dostali k okraji kopce, nikde chlapce neviděli. Pouze řeka tiše hučela do tichosti lesa.

Když se Arisa a Shuusei vrátili domů, ve stejný čas, nikde nikoho nenašli. Shuusei nechtěl televizi zapínat, ale protože se jim nemohli dovolat, zapnula ji Arisa. Sotva spatřili ten nehezký obličej, který se jim vysmíval už pár měsíců, chtěli ji vypnout, ale zděsily je dvě hlavní zprávy.

To, co si oba přáli nejméně, dovedla jedna jediná osoba zařídit během jednoho dne. A ještě se jim za to vysmívala. Elisa Shionová s menším úsměvem oznámila další tragickou zprávu pro zbylé dva pozůstalé Myungovi sourozence; jejich bratr se jim ztratil v lese, jeho stopy končily u prudké řeky, a jejich matka byla naposledy spatřena na skále nad mořem.

Oběma bylo více než jasné, co se stalo a proč to udělala. Nemohla už déle snášet ten nátlak médií. Ale nechápali jedno; proč byli ti reportéři tak bezohlední, že donutili i nevinného Hideakiho, aby zmizel.

"Neboj se, Shrine..." zašeptala tiše paní Myungová a dívala se chladnýma očima před sebe. Hrdě zvedla hlavu sledujíc moře, udělala jeden krok vpřed, zavřela oči, pousmála se a se slzou na tváři dodala roztřeseným hlasem: "Tvá matka tě bude brzy následovat."

Vlna s hlasitým duněním dopadla dolů, když do sebe vzala tělo nebohé, truchlící matky.

Více ani jeden z nich potřebovat vědět ani vidět nemusel, a tak televizi Shuusei prudce vypnul. Arise stékaly po tvářích oči, sotva viděla fotografii své matky, jejíž tělo našly, za onou ženou.

Nenáviděli ji oba dva. Shuusei přál Elise Shionové jenom to nejhorší. Bohužel pro něj... Vyhrála nad nimi bez problémů a ještě se tomu usmívala. Slíbil své sestře, že se pomstí. I kdyby měli jeho blízcí čekat několik let, pomstí je. Slíbil jí, že i ona bude ještě trpět, jako nyní trpí oni.

"Zničím ji," zašeptal Shuusei do vlasů plačící Arisy.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře