Spi, můj maličký - Kapitola čtvrtá

15. červenec 2016 | 07.04 |

KAPITOLA ČTVRTÁ

Pevně jsem svého bratra stiskl a nezmohl se na jediné slovo. Poslouchat jeho pláč mi trhalo srdce. Já sám měl sice na krajíčku, zatímco jsem jeho malé zubožené tělo tiskl k sobě. Cítil jsem, jak se klepe, a já nemohl udělat nic, čím bych ho mohl uklidnit. Už jenom to, že jsem ho držel u sebe, ho jistě děsilo. Pevně jsem ho sevřel v náručí a prohrábl mu opatrně vlasy. Ztuhl a na chvíli se nehýbal a nevydal ani hlásku. Bylo mi jasné, co s ním to hovado mohlo dělat. Ale nedokázal jsem si to představit. Ani jak dlouho to muselo trvat. Pevně jsem svého bratra držel a nechtěl ho nikdy nechat jí. Navrhl jsem, že ho umyju, ale to se ode mě odsunul a dal mezi nás své ruce. Zakoktal, že se zvládne umýt sám, zatímco se mu oči leskly.

Chtěl jsem ho políbit, ale to už mi zmizel z dosahu. Mohl jsem se za ním jenom smutně dívat. Bylo mi jasné, že to křehké přátelství mezi námi, o které jsem takovou dobu bojoval, bylo naprosto zničeno na malé kousíčky. I kdybych se snažil po dobu tisíců let je posbírat všechny, ne každý kousíček bych byl schopný najít. Mohl jsem jenom tiše zuřit a nenávidět otčíma. Jak si to mohl dovolit?! Je ještě nezletilý! Ano, i já jsem udělal něco podobného předtím, ale on... Udeřil jsem do polštáře a kousl se do rtu. On by snad mohl mít i nějaký mozek na rozdíl ode mě! Nakonec jsem to vzdal. Vstal jsem z postele svého bratra a šel si lehnout do té své.

Když se mi podařilo trochu usnout do polospánku, ucítil jsem, jak se ke mně něco zezadu lísalo. Prudce jsem se otočil a málem jsem Uretana zalehl, který mě rychle objal a skryl svou tvář přede mnou v mé hrudi. Opatrně jsem ho uzavřel ve své náruči a choval ho, jako malé dítě, něžně ho hladil po zádech, abych ho uklidnil. Vlídnými slovy jsem ho uklidňoval, že všechno bude v pořádku. Chtěl jsem tomu věřit. Za každou cenu. Ale osud je větší svině, než se zdá.

Dalšího rána jsem se probudil příliš brzy. Jen tiše jsem ho pozoroval a přitom přemýšlel, co udělat se svým otčímem. Tohle mu pece projít jen tak nemůže... Ale když něco namítnu, může to obrátit proti mně. O to horší pocit to byl, když jsem si uvědomil, že proti němu nemám nejmenší šanci. Kdybychom se dostali do sporu a já byl hodně přesvědčivý... kdyby se dostalo až k soudu, kdo z nás by vyhrál? Komu by nakonec Uretana svěřili?

Když se ozval ten odporný hlas, něžně jsem políbil svého nevlastního bratra, svého milence na čelo a vlídně mu zašeptal, aby se probudil. Váhavě otevřel oči a zadíval se jimi na mě. Pevně mi stiskl pyžamo a zašeptal, že nechce jít ven. Změřil jsem mu teplotu. Otčím je pořádně hloupý, a pokud budu přesvědčivý, možná mohu Uretana na jeden den dostat z jeho spárů. Musím to s ním do té doby vyřešit. Navrhl jsem mu, aby zůstal v posteli, dokud se nevrátím a jistě bych ho políbil, kdyby ještě nebyl roztřesený z toho, co mu to hovado udělalo.

Otčím se mě u skromné snídaně zeptal, kde je bratr. Nejprve jsem nereagoval, ale když jsem mu chtěl odnést teplý čaj a chleba s máslem a solí nahoru, zastavil mě ve dveřích a zlomyslným hlasem zavrčel svou otázku znovu. Šel z něj cítit alkohol.

"Uretanovi není dobře," řekl jsem pouze a obešel ho. Cítil jsem na zádech ty oči opilce, kterého jsem tolik nenáviděl. Opatrně jsem otevřel dveře a položil jídlo na zem. Zamkl jsem pro jistotu dveře, než jsem se vrátil ke svému milencovi. Jemně jsem ho pohladil po hlavě a on se na mě loudavě otočil. Něžně jsem ho políbil na čelo, na což si mě on pomalu přitáhl a jen letmo mě políbil na rty, zatímco zrudl. Pousmál jsem se. Nemá ze mě strach ani z mých polibků... Když jsem mu řekl, že pro dnešek má ode mě dovoleno zůstat v pokoji, zastavil mě před odchodem. Držel mě za košili a ruka se mu klepala.

"Nechoď," zašeptal tiše třesoucím se hlasem. A tak jsem ulehl vedle něj, pevně ho sevřel v náruči a nesměle ho políbil na rty. Tiše se na mě podíval a zřejmě čekal na mou odpověď, zatímco se ke mně opatrně lísal, jako zraněné mládě. Pohladil jsem ho po hlavě.

"Nikdy..." zašeptal jsem také tiše a držel ho ve své náruči. "Bez tebe nikdy a nikam," slíbil jsem mu předtím, než jsem ho hluboce políbil a zatoužil po něm. Svou tužbu jsem však musel ovládnout. Nemám jistotu, že nebude mít strach poté, co to hovado dole s ním provádělo včera večer. Zatímco můj milenec spal, přemýšlel jsem, jak se mu pomstít a přitom jsem měl tak nehezké myšlenky, že říkat Vám je, zhnusil bych se sám sobě.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře