Ukrytí? - 05

12. červenec 2016 | 07.13 |
› 

Kuroshi zaklepal na dveře a otevřela mu jeho adoptivní matka, paní Tsukiová, s úsměvem. Zeptala se ho, proč je doma tak brzy, tak podotkl, že ho jeho nadřízená tolik sedřela z kůže, že mu dovolila odejít o pár hodin dřív. Jeho adoptivní otec se jenom zasmál a pobaveně se ptal, co zase rozbil.

"Ale miláčku," praštila ho jeho manželka po plešatící hlavě. "Měl v něm trochu té víry, co ty na to? Však už tě živil dostatečně, podívej se na to banděro." Vařečkou se jemně dotkla manželova břicha, které se trochu rozvlnilo, a když se po vařečce ohnal, hned zaúpěl bolestí.

"Zas ta moje záda," zasténal.

"Záda? Spíše žaludek," zasmála se jeho manželka. Kuroshi se zasmál a poradil jim, aby se tak neškádlili, na což zmizel ve svém pokoji. Po chvíli tam však vešla paní Tsukiová a vyzvídala, jak se má ta hezká slečna. Myslela tím jeho sestru. B kužel pro Kuroshiho, jednou je viděla spolu, když zrovna probírali nějaké společné téma ohledně medicíny a léčby jednoho pacienta, ale ona si ihned vytvořila zamilovaný pár, a nyní se každý den ptala, zda z toho náhodou nevznikl nebezpečný trojúhelník.

Kuroshi si povzdychl, vstal ze židle, chytil matku za ramena a opatrně ji posouval pozpátku ze svého pokoje. "Slibuji, že pokud by se něco vyskytlo, budeš první, komu dám vědět," usmál se na ni mile a paní Tsukiová s radostně zasmála. Pohladila ho po hlavě a zmizela mu z dohledu.

Když se ho tedy ujali jeho adoptivní rodiče, netušil, jak se má k nim chovat. Jeho vlastní matka byla hodně přísná, zatímco paní Tsukiová byla někdy hodná až moc. Ale měl jí rád a respektoval ji. Pan Tsuki se hodně podobal jeho vlastnímu otci, jen s ním byla mnohem větší zábava. Překvapilo ho proto tehdy, že si ho vzali bez delšího váhání. Vymluvil se na ztrátu paměti.

Popravdě řečeno; velmi rád by zapomněl. Doposud ho však děsily zvuku fotoaparátů a kamera samotná. Nezapomněl na ženu, která to způsobila. Nezapomněl. Ale na rozdíl od Shuuseie, nerozhodl se s tím nic udělat. Však co zmůže proti ženě, jako je ona, která je profesionál ve svém oboru? Po té aféře s rodinou Myungů Elisa Shionová hodně povýšila. Bohužel pro něj, paní Tsukiová ji obdivovala. Byla to podle ní rázná žena, která ví, za čím by měly jít ostatní ženy. Nejednou se na toto téma spolu bavili. Kuroshi se snažil ze všech sil ignorovat a zároveň podporovat matku v této věci.

A bohužel pro něj, zaslechl ten nehezky chladný hlas Elisy Shionové, která něco vykládala. Nevnímal slova, jen ten hlas ho zabíjel zevnitř, zatímco ho paní Tsukiová radostně volala, že už je zase v televizi.

Kuroshi sebral všechnu odvahu (a hlavně sebeovládání) a s úsměvem vyšel z pokoje. Pan Tsuki opět opakoval svá slova, že je to jen další obyčejná žena, které se čirou náhodou daří. Paní Tsukiová ho jenom okřikla, aby byl zticha, že zrovna něco vykládá její bohyně. Kuroshi se jen ušklíbl a zakroutil nad ní hlavou. Kdyby byla v pubescentním věku, pochopil by to. Vesele zatleskala, když se na obrazovce objevila ona, Elisa Shionová, hrdě mluvím do kamery před sebou. Někoho jim představovala.

"A protože je stejně nadaná jako její matka, získala proto jedinečnou možnost s ní spolupracovat bok po boku," řekla Elisa hrdě a očima potom zabloudila někam za kameru, jakoby někoho hledala. "Nyní bude na krátkou chvíli rekapitulace dnešních událostí," rozhodla a sotva se tak stalo, vstala a přešla ke kameramanovi, tázajíc se ho chladně, kde je.

"Je mi líto, paní Shionová," uklonil se jí kameraman z respektu. "Vaše dcera ještě nedorazila."

"To se nedivím," řekla Elisa chladně a prošla kolem něj. "Vždycky má zpoždění, už od malička," dodala ještě chladnějším hlasem a kameraman se jenom zamyslel, zda tato žena může být schopna vychovat nějaké dítě, které by něco cítilo. Elisa vyšla z nahrávací místnosti a hned si vzala kávu od své sekretářky. Podotkla, že je příliš sladké, a tak jí ho vrátila, aby ho šla udělat znovu. Zastavila se, když měla výled na celou budovu ze schodů. Dívala se především ke dveřím, kde běžela mladá žena a omlouvala se za spěšného běhu na vysokých podpatkách. Elisa stiskla rty a poklidným krokem, na stejně vysokých podpatcích, jako mladá žena, kráčela po schodech k ní dolů. Sotva se dívka zastavila, hluboce vydechla a omlouvala se jí.

"Omlouvám se, matko, byla zácpa," řekla Nana Shionová zadýchaně. Elisa ji chladně sledovala a prošla kolem ní bez povšimnutí.

"Ať už se to příště neopakuje, máš za minutu výstup, první dějství jsem udělala za tebe. Měla bys mi být vděčná," řekla jí její matka chladným hlasem, bez kousku soucitu a odešla, zatímco za ní utíkala sklářka s novou kávou. Nana se za ní tiše, smutně dívala, a nakonec jenom němě přikývla. Věděla, že její matka někdy svou práci bere jako představení. Naučí se lži nazpaměť a potom je říká, jako čistou pravdu. Stiskla v ruce svou kabelu a rychle se rozběhla nahoru, aby se připravila. Za necelou minutu totiž bude muset říkat další směšné lži lidem po celém Tokiu.

Shuusei seděl se svým zaměstnavatelem v hospodě, společně popíjeli a řešili to, co vždycky. Přesněji řečeno; Shuusei jen poslouchal, jak jho zaměstnavatel nadává na všechny okolo. Alespoň přehlušil televizi.

Když si povšiml té nehezké tváře Elisy Shionové, stiskl svou sklenici tak silně, že málem napraskla. Jeho zaměstnavatel do něj šťouchl, aby se uklidnil a někomu řekl, aby přepnul stanici. Všichni ho však ignorovalo a Shuusei se rozhodl, že si sedne zády k televizi. Získal tak ironickou pochvalu od svého opilého zaměstnavatele, že je rozumný.

Když se znovu ozval hlas, zarazil se. To už nebyla ona. Když se otočil, spatřil jinou, mladou ženu, která však jakoby z oka vypadla Elise. Byla to Nana Shionová, její dcera. Avšak její hlas nezněl tak chladně, jako matčin. Pozoroval ji, ale přitom viděl jenom ty samé rysy, jako u její matky. Napil se piva ze sklenice, kterou málem při položení zpátky rozbil od vzteku. Zatímco mu jeho zaměstnavatel nadával, že už moc pil, říkala Nana hlavní zprávu večera; mladá žena byla nalezena v kádi, přivázaná k židli. Když to slyšel, uklidnil se a otočil se za jejím hlasem. Byla tam ukázaná jeho sestra, celá mokrá a mrtvá. Jeho zaměstnavatel zpozorněl.

"Není to tvoje setra?" zamžoural na televizi pořádně, ale to si s ním Shuusei z ničeho nic přiťukl.

"To se ti jen zdá," zalhal pobaveně a oba se napili. Úsměv mu hned zmizel, když poslouchal lži, které si dcera oné zlověstné ženy vymyslela. Nezapomněla také připomenout její spojitost s již zesnulým členy rodiny.

Kuroshi to tiše sledoval. Pozoroval dívku, která byla skoro přesnou kopií ženy, která to před lety všechno začala, jak vykládá o smrti jeho sestry. Oči se mu zaleskly a pokoušel se jí dovolat. Nezvedala mu to. Ale on té ženě nevěřil; jeho sestra přece mrtvá být nemohla! Vždyť s ní přece mluvil, než...

Paní Tsukiová si pochvalovala novou tvář a o to více zaradovala, když se pod mladou ženou konečně objevilo její jméno. Nana Shionová. Kuroshimu se zaleskly oči při vzpomínce na onu ženu, její matku.

Shuusei se otočil chladnýma očima za sebe, když ona mladá žena mluvila dál. Nakonec řekl svému nadřízenému, že už půjde. Přitom však zaslechl nepříliš hezký rozhovor mezi dvěma, už zestárlými pracovníky. Moc dobře je poznával, ale ignoroval je.

"A pamatuješ si na smrt toho mladýho?" zeptal se jeden a hodil na stůl kartu, zatímco ten druhý vzal jinou a zamračil se. "Ten mladý, záchranář. Pamatuješ? Strhlo se na něj schodiště, po kterým jsi věčně skákal a šéf ti říkal, abys oho nechal. Stejně tak ty petardy. Zatraceně, říkal jsem ti, abys je donesl až na nový rok. A co ty sakra děláš?! Přineseš je tři měsíce dopředu, jenom pro jistotu, co? A pak si s nimi ještě hraješ!"

"Co to meleš?" zeptal se opilecky ten druhý. "Tys po tom schodišti taky skákal! Chtěl to pojištění úrazu, co?" Napil se piva a říhl si. "A co teprve tne záchranář? Když to bylo už tak podělané od těch petard, že se sesypaly základy už tak mizerně postaveného baráku, tak musel jít po schodech a jistě si chtěl taky zaskákat, co, Tak prostě chcípl."

Oba se pobaveně zasmáli a hned na to jeden začal nadávat, že druhý podváděl, protože prohrál. Shuusei je tiše poslouchal a očima se díval někam do neznáma. Prošle kolem nich, ale zřejmě zakopl, protože spadl a strhl jim dolů k zemi několik akrem. Hned na něj začaly nadávat.

"Opilce by měli pomáhat vyvádět!" zařval jeden a škytl. Sám byl už opilý dostatečně, ale ještě dál pil spokojeně sake. Shuuseiův pohled se nijak nezměnil, když ze sebe skutečně udělal opilce, který se potácel ze stran na stranu. Až venku se podíval n a to, co ukořistil; klíče s popisným číslem od domu. Pevně je stiskl. Hikari Kagari. Musel nejdříve vystřízlivět od vzteku, aby mohl být schopný znovu myslet.

Kuroshi se zavřel ve svém pokoji a nemohl se bránit slzám. Nyní byl úplně sám, neměl už ani sestru. Stejně tak truchlil i Shuusei, který však truchlil nad tím, že ještě nebyl schopný zničit Elisu Shionovou. Ale vzpomněl si na dívku předtím. Když chce zničit hlavní královnu, musí se zbavit jejího nástupce jako první.

Vyrušil ho však jeho vlastní mobil. Volalo mu neznám číslo. Chvíli váhal, ale když se uklidnil, konečně ho zvedl.

"Slyšels to taky?" zeptal se ho známý hlas a on pocítil nejistotu. Proč mu Kim volal? "Myslím si, že mám podezření, kdo by něco tak bezohledného mohl udělat. Jenom idiot, který je natolik zaslepený pomstou vůči vaší rodině, že zabil i tvého otce. Ale bohužel... Nebyl to on." Shuusei mlčel a chvíli nechápal. Potom mu to došlo.

"Nechceš snad říct, že-..." začal, ale Kim ho pobaveně přerušil.

"Ano, to já ho tehdy zabil. Ty jsi stejně odešel, tvůj bratr se ztratil, tudíž jsem nyní velitelem já. A tvá milovaná sestřička je taky mrtvá. Dobrá práce, Shuusei," pochválil ho Kim a zavěsil. Shuusei mlčel. Dalo mu to všechnu jeho vnitřní sílu, aby nevybouchl. Říkal mu Kim pravdu? Ovládla ho snad média, aby to udělal?

Shuusei moc dobře věděl, že je zde jenom jeden způsob, jak to zjistit. Nemusel dlouho čekat a jeden z opilců, Hikari Kagari vyšel ven, motajíc se kolem dokola, hledajíc zřejmě své auto. Pozoroval ho, jak jde nakonec pěšky, protože auto nebyl schopný najít.

Jen zavolal svému nadřízenému, že zítra pravděpodobně nepřijde do práce.

Když dojel domů, našel v poště dopis. Otevřel ho a televizní společnost TBS mu děkuje za poslané informace a souřadnice ohledně případu a fotek, které jim poslal. Pousmál se, jak snadno se dají ostatní obalamutit, něco vytáhl z kapsy a prohlédl si rodinnou fotku. Přejel po ní prsty.

"Už to bude brzy, slibuji," zašeptal do temnoty noci, než zmizel ve svém skromném domě.

Nana si povzdychla a protáhla se, když jí skončila práce a uklidila rozházené papíry okolo. Hledala svou matku a čekala, že bude pochválena, ale její matka už dávno odešla. Zklamaně si povzdychla.

Když vycházela z budovy TBS, všimla si jakési modré dodávky, ale prošla kolem ní rychlým krokem. Za to Shuusei, který před malou chvílí narychlo přijel, ji pozoroval. Stejná, jako matka. Prohlédl si budovu, kde už zítra začne pracovat, jako jeden z těch, které naprosto nenávidí. Rozjel se kupředu. Měl ještě jedno místo, kde by se měl zastavit dřív, než dnešní noc skončí.

Kuroshi seděl ve svém pokoji a prohlížel si rodinnou fotku. Přemýšlel, kde je jeho bratr, zda ví o smrti jejich sestry, nebo se to teprve dozví. Neudržel slzy při myšlence, že by mohl být taky mrtvý. Když slyšel klepání na dveře, fotku rychle schoval a slzy setřel. Dovnitř vešel pan Tsuki, který se ho vyptával, zda má na chvíli čas. Bylo mu jasné, ž starému pánovi opět luplo v zádech a potřebuje j spravit. A měl pravdu.

"Připomněla ti snad ta zesnulá dívka někoho? Znal jsi jinak než z práce?" zeptal se jeho adoptivní otec opatrně. Kuroshi bohužel musel poraženecky přikývnout. "Půjdeš jí na pohřeb?" Kuroshi roztřeseně zakroutil hlavou. "Víš moc dobře, že co se týče tvé minulosti, přijali jsme tě bez otázek. Pokud by sis však kdykoliv vzpomněl, neboj se za námi přijít a promluvit si s námi o tom, dobře?"

Kuroshi se trochu usmál a poděkoval.

"A teď už spát," poradil mu jeho adoptivní otec, rozcuchal mu vlasy a zhasl. Kuroshi se chvíli díval do tmy a potom se konečně dostal do postele, poslepu, když si málem urazil malíček o postel.

I tak usínal se vzpomínkou nad svou starší sestrou... kterou uvidí už pouze jednou, na pohřbu, pokud se tam rozhodne jít. Měl by se podepsat jako její bratr? Ne... Hideaki Myung je pryč už dvanáct let. Jeho tělo se nikdy nenašlo, vzala si ho voda. Nyní je Kuroshi Tsuki. Zavřel oči a přál z celého srdce, aby se spletli a zítra ráno hlásili omluvu.

Shuusei zabočil doleva, vypnul světla a potom konečně zatavil, dívajíc se poklidně na dům před sebou, ve kterém svítilo pouze jedno světlo a to světlo před hlavními dveřmi, zatímco se nějaký opilec potácel ze strany na stranu a hledal klíče. Shuusei si prohlédl klíčenku a posléze číslo na domě. Pevně klíče sevřel a vystoupil z auta. Byl rozhodnutý. Nic jh rozhodnutí už změnit nemohlo. Nikoho neměl, kvůli komu by toho litoval. Někdo mu zavolal. Byl rád, že i vypnul zvonění, když pozoroval opilého muže, jak zvedá předložku a hledal své ukradené klíče.

Šel k domu, zatímco zvedl hovor od svého nadřízeného.

"Kde jsi? Máme tady zásilku. Proč jsi tak najednou zmizel?" zeptal se ho přísný hlas.

"Jdu si vyřídit staré účty," řekl Shuusei chladně. "Dnes večer taky už zřejmě nedojdu." Chvíli bylo ticho.

"Neříkej mi, že si chceš zničit život úplně?" zeptal se jeho zaměstnavatel starostlivě. Shuusei mlčel a hleděl před sebe.

"Nestačí mi zničit jenom ji. Všichni zaplatí..." rozhodl se, když sledoval Hikariho Kagariho, jak se snaží dostat do svého domu, a zavěsil. Všichni zaplatí.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře