Zdroj: Google.com
Název: Zabiják
Autor: Émile Zola
Žánr: Psychologický, naturalistický
Počet stran: 536
Rok vydání: 1877
Děj: Ve velmi naturalistickém románu sledujeme příběh z 19. století po dobu 20 let sestupný vývoj rodiny, které závislost na alkoholu dostane do bídy, šílenství, vězení a smrti v osamění.
Hlavní postavou naturalistického románu je Gervaisa – pradlena, žijící v Paříži na hromádce s Lantierem – opilcem, který z ní neustále tahá pracně vydělané peníze, a dvěma dětmi, Štěpánem a Klaudiem. Potom, co ji Lantier opustí, se snaží v Paříži probojovat v životě k lepším podmínkám. Do života ji vstoupí ještě několik mužů – asi nejdůležitější je pokrývač Coupeau. S Coupeauem má Gervaisa další dítě – Nanu. Gervaisin život se zdál být úspěšný, zařídila si prádelnu, která v dané době hodně prospívala. Coupeau však prodělal vážné poranění při práci a při léčbě se oddal alkoholu. Už nikdy nechtěl začít pracovat.
(Dále jen pro ty, kterým nevadí spoiler – vyzrazení děje, nebo si tuto úžasnou knihu přečetli)
Po nějaké době, na Gervaisin svátek se Lantier zase vrátil, Coupeau ho pozval k nim domů a začal s nimi bydlet, spolu s Coupeauem poté chodil do hospody. Netrvalo dlouho a Lantier Gervaisu svedl. Gervaise se pak přestává dařit v její práci. Soused Goujet nabídne Gervaise, že jí pomůže, půjčuje jí, přestože mu ona nic zpátky nevrací. Nabídl jí, že spolu můžou utéct, ona však odmítne. Zavřela krámek a přestěhovala se s Nanou a oběma muži do skromnějšího bytu. Alkoholu však posléze propadá také.
Coupeau nakonec skončí v blázinci, kde také zemře, poté, co do něj Gervaisa investovala všechny své úspory. Gervaisu však nakonec alkohol také zničil – začala pít, protože tak zapomínala na všechna neštěstí. Odmítla dokonce i poslední nabídku jejího souseda, Goujeta, který ji beznadějně miloval, ale nakonec opět odešel sám. Román končí Gervaisinou smrtí. Zemřela jako chudá, špinavá žebračka. Její a Coupeaova dcera Nana se nakonec stala prostitutkou.
Náš názor: Především nás zaujal název – očekávali jsme slušně vypadajícího záporáka, schovaného pod rouškou noci, který jakýmsi způsobem zabíjí lidi na potkání. Ale ne, byl to příběh, který byl až realisticky děsivý, my jsme mu přímo podlehli a zamilovali si ho. Ano, jsme šílení, ale tento druh příběhů nám skutečně vyhovoval. A co se týče děje samotného – realismus jsme si zamilovali. Všechno je popsáno dopodrobna a Vy máte skoro pocit, že tam skutečně jste, že se Vás všechno kolem Gervaisy dotýká, že dýcháte onen smrdutý kouř z továren někdejší Paříže, že ochutnáváte ono nepříjemně trpké víno, že se ponořujete hlouběji mezi nižší a nižší vrstvy lidí.
Pokud Vám nevadí detailně popsaná společnost (která se dost podobá té naší dnešní), tak po této knize sáhněte.
Hodnocení: 9/10 (bod srážíme jenom proto, že bychom velmi rádi viděli ještě detailněji popsané stavy delirium tremens)