Spisovaterka | Až tě znovu uvidím 47 (KONEC)

   "Dlouho jsme se neslyšeli, Jamesi," slyšel jsem hodně známý hlas a mírně vykulil oči. Rozhlédl jsem se spěšně kolem sebe. Nikdo nikde není, tak kde tedy...? "Nemusíš se bát," pokračoval ten hlas, který mě děsil a přitom jsem ho tak rád slyšel. "Nejsem nikde poblíž, jen sem ti chtěl říct... že jsem rád, že jsi to přežil. Vždycky jsem říkal, že jsi bojovník, chytrý bojovník, který si ví, jak poradit..." Dlouhou dobu bylo ticho.

   "Nepůjdu po tobě," řekl jsem tiše a osoba na druhém konci zpozorněla. "Jen mi řekni jednu věc... Proč zrovna Karolína? Proč jsi do toho zatáhl i ji?"

   Opět se rozhostilo ticho.

   "Byl to celé její nápad. Já ho jen zrealizoval," řekl tiše a já zklamaně zavřel oči. Toho jsem se obával nejvíce. "Řekni, Jamesi, až tě znovu uvidím... poznáš mě vůbec?" Zarazil jsem se nad jeho podivnou otázkou. Pomalu jsem se usmál. Vůbec se nezměnil.

   "Ovšemže tě poznám, když tě dostanu, Wehto Marco," řekl jsem s jistotou v hlase. Tohle není konec ani omylem. Na druhé straně se ozvalo jenom pobavené ušklíbnutí.

   "Už se nemohu dočkat naší další hry, pane policisto," řekl Matthew na rozloučenou, než mi pípnutí oznámilo, že náš hovor skončil. Ani já ne, Matthewe, pomyslel jsem si a vydal se směrem k autu, kde na mě čekal Fred.

_____________________________________

Ani nevíte, jak jsme rádi, že jste to s námi až doposud vydrželi! :) Byla to naše úplně první detektivka. Snad jste se pobavili nad absurdností tohoto příběhu. Pokud byste rádi uvítali i jinou (už pravděpodobně kratší) detektivku, můžeme se pokusit opět něco vytvořit, co Vy na to? Zdraví Spisovaterka