Ukrytí? - 09

21. červenec 2016 | 07.09 |
› 

"Kdo je majitelem toho auta?" zeptal se policejní náčelník a zapisoval si SPZ nákladního vozu, ve kterém byl nalezený mrtvý muž.

"Už to hledám," řekl muž, který hleděl do notebooku a kontroloval čísla a písmena. "Je to napsané na firmu Hikari Corporation. Přímý vlastník je majitel firmy. Pravděpodobně má všechna auta ve firmě napsaná na sebe, takže bude těžké zjistit nějaké podrobnosti. Vypadá to však, že se opil, usnul vzadu na sedadle, auto nešťastnou náhodou sjelo dolů a vrazilo do stromu."

"To jsou spekulace," upozornil ho náčelník a policista se mu omluvil.

Tak či onak muže našli pochopitelně mrtvého. Zbývalo určit důvod a čas smrti. A protože si mysleli, že Kuroshi Tsuki má málo práce, poputoval onen mrtvý muž rovnou k němu bez vysvětlení. A když dojeli do hospody, odkud předtím odjel, našli dalšího muže. Kuroshi si myslel, že neměli nic na práci, a tak mu poslali i jeho. Avšak znejistil, když si uvědomil, že mu na stole leží dva bývalí záchranáři, kteří sloužili s jeho otcem a bratry.

Myšlenky mu přebíhaly z jedné strany hlavy na druhou. Tlak médií na něj pomalu doléhal. Kdykoliv vykoukl ven ze své pracovny, povšiml si, že ona mladá žena to doposud nevzdala a snad nocuje spolu s pacienty ve stejných pokojích, vyptávajíc se jí na tu neexistující hvězdu. Kdy jí dojde, že si z nich někdo jenom vystřelil?

0001pt; text-align: left;">Nana se probudil na zemi ve dvoulůžkovém pokoji u dvou starší paní, které jí mile pozdravily; nebylo to poprvé, kdy u nich přespal nějaký reportér.

"Řekněte, slečno, copak tady děláte?" zeptala se jedna žena mile a pomohl jí vstát na nohy. Nana si povzdychla a odfoukal si rozcuchané vlasy z očí.

"Ale..." řekla smutně a dupla nohou do země. "Máma mi řekla, abych přišla na přednášku, kde mi řekla, že tam nemám co dělat, když mám být tady a snažit se najít tu celebritu, dokud tady ještě je!"

"A nejste vy náhodou dcerou té slavné Elisy Shionové?" zeptala se druhá unešeně. Nana se trochu pousmála a přikývla.

Už jí chtěla žena říct o autogram, ale to se dveře otevřely a někdo vešel dovnitř. "Kdo jste? Návštěvní hodiny jsou až..." začal a potom si zřejmě uvědomil, kdo to je a co tady pohledává. Zakřičel na ni a rychle se rozběhl k ní, zatímco se Nana pohotově schovala pod postel, oběhla ho a vyběhla z pokoje, za smíchu a radosti obou starých paní.

Když Nana vyběhla ven, ani nevnímala, kam utíká, a použila první otevřené dveře, aby se schovala. Doktor vyběhl ven a znovu zakřičel, aby se mu ozvala. Nová vrchní sestra ho ihned seřvala, jako malé dítě, aby v nemocnici nekřičel.

Nana chvíli čekala a chtěla vyjít, ale potom jí málem Kuroshi přivodil infarkt otázkou: "Co tady děláte?" Vyjekla, nadskočila a otočila se na něj. Ihned na něj zakřičela, aby ji tak nelekal. Potom se jí zazářily oči, když se pozorněji podívala za něj.

Kuroshi se otočil a pozoroval rozkládající se mrtvoly dvou mužů. Znovu se podíval na reportérku, která na to všechno jenom němě hleděla a rychle se přisouvala ke stolům. Kuroshi ji rychle zastavil a vedl ji zpátky ke dveřím se slovy, že je to pro ni jistě šok.

"Ale kdepak, kdepak, budete slavný, pane..." zamžourala na jeho jmenovku. "Kuroshi Tsuki! Musíte mě sem ještě odpoledne pustit, tohle bude senzační novinka!!"

Kuroshi ji však nenásilně vyhodil ven ze své pracovny a mile se na ni usmál. "Je mi líto, rozhovory pro reportéry nevedu a fotky Vám udělat nedovolím. Musíte si počkat, až provedu řádnou pitvu," řekl ji klidným hlasem.

"Tak se mi potom ozvěte a nikomu jinému," předala mu svou vizitku a rychle se rozběhla pryč, když slyšela známý řev doktora. Muž proběhl kolem Kuroshiho, který si prohlížel jmenovku, kterou mu dala, a nejistě polkl.

"Ta žena...?" pomyslel si a pomalu se podíval za prchající Nanou. I když se zavřel ve své pracovně, nemohl se na svou práci soustředit. Rozhodl se, že se půjde projít.

Shoda náhod tomu chtěla, že se znovu střetl se svým bratrem. Nejistě ho pozoroval. Už z dálky ho poznal (i když vypadal bleději, než předtím), stejně tak Shuusei jeho. Pousmál se, když ho viděl a mile ho pozdravil. Hned se mu omluvil, že předtím tak rychle zmizel a nedal na jeho radu.

"Už máte hotové, co jste potřeboval?" zeptal se ho Kuroshi a Shuusei přikývl. Kuroshiho oči spočinuly na jeho ruce. "Ale předpokládám, že byste nepřišel jen tak..."

"Bohužel, měl jste pravdu," řekl mu Shuusei trochu poraženecky. Kuroshi nad ním zakroutil hlavou. Když si však sundal bundu a ukázal mu ruku, nehezky se zamračil.

"Vnitřní krvácení," zkonstatovali oba dva najednou a Kuroshi se na svého bratra zaraženě podíval. Shuusei se pousmál.

"Kdysi jsem pracoval u záchranářů... Mohl bych to udělat sám, ale chtěl jsem raději práci dnešních odborníků," přiznal se Shuusei. Kuroshi se pousmál. Jeho bratr ho pořád nepoznal a nazval ho odborníkem.

Když potom Shuusei odcházel, děkoval Kuroshimu za jeho rychlou a pohotovou práci. Kuroshi pobaveně nadhodil, že ho může pozvat třeba na saké. Shuusei se ušklíbl a zeptal se ho, zda náhodou nemá pracovní dobu. Kuroshi se ho zeptal na to samé. Nakonec se domluvili na zítřejším večeru, pokud bude mít volno. Kuroshi mu předal na sebe kontakt, aby se mohli spojit, a Shuusei mu ihned poslal zprávu. Poradil mu, aby si to číslo uložil a odešel. Kuroshi se pousmál a sledoval svého bratra, jak odchází pryč.

Zítra mu to řekne. Tak se Kuroshi rozhodl. Avšak Shuusei už nepočítal, že si s oním doktorem zajde na skleničku saké. Dnes večer bude mít úplně jiné plány. Přestože se jeho pomsta posunula o pár hodin, než plánoval, dnes to udělá.

Nana si oddychla, když se dostala do prostoru pro uklízečky a toho doktora se zbavila. Rychle na sebe hodila tu podivnou výzbroj, podle ní, od uklízeček a vydala se pátrat dál. Jaké překvapení pro ni bylo, když narazila na další reportérku-rivalku. Hned zakřičela, že pracuje pro společnost NTV, na což druhá hned ukázala na ni a práskla, že je od TBS. Rivalita je hrozná věc; tentokrát však obě měly stejného nepřítele, šíleného doktora, před kterým utíkaly a snažily se přitom zůstat v nemocnici, aby našly tu neexistující hvězdu.

Na jedné z chodeb se rozdělily. Kuroshi se zrovna vracel a všiml si, že k němu utíká Nana. Převrátil oči a zakroutil nad ní hlavou. Pokojně vešel do své pracovny, a když kolem něj proběhla, pohotově ji stáhl dovnitř, zatímco jeho kolega proběhl kolem.

"Smím vědět, co tady ještě děláte?" zeptal se jí Kuroshi a Nana od něj rychle odskočila koktajíc na něj otázku, co si to k ní dovoluje. Kuroshi nad ní zakroutil hlavou a cvrnkl jí do čela, že už měla dávno zmizet. Zkontroloval chodbu a jeho kolega už tam nebyl. Otevřel jí dveře. Nepoděkovala mu a chtěla projít. Jeho ruka ji však zastavila.

"Můžete ji dát dolů?" zeptala se ho trochu zle. Kuroshi se pousmál a uvěznil reportérku mezi svými rukami.

"Nemohu," řekl provokativně a nemohl si pomoct, když sledoval, jak reportérka pomalu rudne. Zasmál se a pustil ji. "A teď už vážně odejděte, nebo svého kolegu zavolám."

"Jen to ne!" zastavila ho a rychle vyběhla ven, aby se s tou osobou nemusela setkat znovu. Kuroshi nad ní zakroutil hlavou. Jeho kolega kolem něj proběhl a zase se vrátil s otázkou, zda neviděl reportérku, kterou mu popsal. Kuroshi se jen zasmál, že neviděl. Potom se zarazil.

"Já tu Shionovou zastřelím," zavrčel jeho kolega zle a chtěl se rozběhnout kupředu, ale Kuroshi ho zastavil.

"Řekl jsi Shionová?" zeptal se Kuroshi zaraženě a pustil ho.

"Ano, proč?"

Kuroshi sám sebe přistihl, jak si nadává. Komukoliv jinému by ta těla ukázal, ale proč to musela být zrovna ona?

"To nic, utíkala tamtudy," ukázal na opačnou stranu, než Nana utíkala. Kolega mu poděkoval a rozběhl se kupředu. Kuroshi se zavřel ve své pracovně a znovu si prohlédl všechny mrtvé lidi. Tři z nich znal dokonale, o dvou z nich jenom slyšel. Co mu unikalo? Proč se jeho bratr najednou objevil? Měl zraněnou ruku. Kde se mohl zranit? Měl opět ten nepříjemný pocit při vzpomínce na svého bratra předtím a nyní.

Vzpomněl si na Arisu, která o něm nepříliš ráda mluvila – proč? Moc dobře věděl, co jim dvěma především Elisa Shionová udělala. Ale něco mu pořád unikalo – spojení mezi Shuuseiem a těmi oběťmi.

Potom si to uvědomil – poznával tři záchranáře, o těch dvou mužích také už někdy předtím slyšel – vše mu nyní do sebe zapadalo – a oči se mu trochu zaleskly. "Musím najít svého bratra," zašeptal do místnosti s mrtvými lidmi. "To kvůli mně... je můj bratr vrah."

Ale co mohl dělat? Kam mohl jeho bratr jít...? Potom mu to došlo. Prohlédl si kartičku, kterou mu nana Shionová dala.

"Nechce snad...?" zeptal se zaraženě a zadíval se před sebe.

Shuusei pevně stiskl levou ruku v pěst a zadíval se na budovu TBS před sebou. Tentokrát nezaváhá. Ví, kde má jít, ví, jak silnou tam mají ochranku; zná svůj cíl. A to mu stačilo. Pokud se k ní dostane v čas, nebude se muset o ochranku vůbec starat. Když bude u ní v přesně určený čas... není možné, že by nemohl uspět. Vydal se kupředu.

Kolem něj rychle proběhla i jiná osoba. Dostal se do vedlejšího výtahu a pozoroval svou další oběť; Nanu Shionovou. Ani si ho nevšimla, zatímco něco hledala v kabeli. Pozoroval ji chladnýma očima. Není možné, že by ho nyní poznala; měl na hlavě kšiltovku, na očích brýle a jeho oblečení bylo obyčejné. On ji však poznával; tu nenáviděnou tvář by poznal, i když se jedná o potomka toho, koho nenávidí nejvíce.

Stiskl ruce v pěst a vložil si je do kapsy.

Je připravený na všechno. Ví, jak mizerně placenou ochranku tady mají. Tady se nepřetrhnou, aby zachránili dceru nějaké ženy. Tady se stokrát raději vyspí, než aby udělali zbytečný pohyb navíc. Všechny nenávistné myšlenky se v Shuuseiovi shromažďovaly, když pozoroval onu mladou ženu, která si není ani vědoma vlastního nebezpečí. A to ho do jisté míry uspokojovalo. Nikdo nebude čekat, že zrovna ona bude další obětí šíleného vraha, který si (dle názoru TBS) vybírá oběti náhodně. Kdepak – mají s ním něco společného.

Víc, než je třeba.

Konečně oba výtahy zastavily s dvouvteřinovým zpožděním a otevřely se stejně tak. Nejdříve vyšla Nana, která zrovna vytáčela něčí číslo a pokojně se rozhlížela kol mobe dolů k hlavnímu vchodu. Bylo však příliš pozdě, aby spatřila nějaký náznak, že je Shuusei přímo za ní. Šel rychlejším krokem, aby dohnal dvouvteřinový rozdíl. Každá vteřina hrála v jeho prospěch. Nana šla pomalu, nebyla si vědoma nebezpečí, které jí doslova dýchalo na záda.

Nenáviděla vysoké podpatky na botách, které jí koupila její vlastní matka. Zpomalila, protože na nich špatně nakročila a noha jí sklouzla trochu na stranu. Zastavila se o zábradlí a nekráčela kupředu. Do telefonu se chtěla omluvit za předešlou pomlku ve své řeči, ale Shuusei se dostal za ní, přiložil jí jakousi látku na obličej a rychle ji tahal pryč. Pouze ony boty na vysokém podpatku po ní zůstaly. Doslova.

Kuroshi si ono spojení všeho uvědomil příliš pozdě. I tak utíkal, jak nejrychleji mohl.

Vběhl do budovy stanice TBS a rozhlížel se kolem sebe. Vytočil Nanino číslo a doufal, že tady ještě není, nebo že jeho bratr tady není. Podíval se na čas. Ani trochu se mu nelíbilo, že mu Nana neodpovídá. A potom se zarazil. Podíval se nahoru na schodiště, odkud vycházel zvuk nějakého vyzvánění mobilu. Vyběhl po schodech rychle nahoru, a když se tam dostal, sledoval vibrující mobil vedle bot na vysokých podpatcích. Ani trochu se mu to nelíbilo.

Shuusei praštil s Nanou o zeď a ona mohla konečně vykřiknout, ale nedokončený výkřik se jí rozplynul hned po prudkém nárazu do vzduchu.

"Co jsi vlastně zač, hm?" zeptal se Shuusei zle, zatímco ho Nana polekaně sledovala. "Kdo ti dal právo žít? Víš, jakou cenu má lidský život, že jen tak, bez rozmyslu, mluvíš a učíš se ty kecy do televize, a vydáváš to za pravdu?"

Nana se snažila promluvit, ale překvapila ji injekce v Shuuseiově ruce, která ji polekala.

"Zaplatíš za to, co udělala tvá matka," rozhodl Shuusei zle. "Až tě tady najde, bude jí to stejně jedno, nebo se snad pletu?"

Když si Nana uvědomila, že její smrt matku nijak nezraní, na chvíli se přestala bránit a dala tak Shuuseiovi jedinečnou možnost jí vpíchnout injekci na místo, kde uznával za vhodné. Jistě by tak učinil, ale to už po něm skočil Kuroshi a strhl ho k zemi. Hned se vrátil k Naně a kontroloval, zda je v pořádku.

"Jsi v pořádku?" zeptal se Kuroshi trochu zadýchaně a Nana roztřeseně přikývla a potom vykřikla, když se Shuusei vrhl na Kuroshiho a mrštil s ním o zeď naproti.

"Proč jsi mě sledoval?" zeptal se ho zle. "Co si od toho sleduješ? Myslíš si, že jí nějak pomůžeš, staneš se hrdinou a oni tě budou oslavovat v televizi? Pleteš se. Ty svině z tebe udělají vraha. Alespoň jsi mi tak pomohl, doktore. Opravdu moc. Nebudu se muset starat o to, co se se mnou stane, až odsud zmizím. Takže ti mohu poděkovat. Schválně... jaký příběh si tentokrát Elisa Shionová vymyslí tentokrát, co myslíš?"

"Shuusei, nech toho," zkusil ho Kuroshi zastavit a podíval se očima na injekci, kterou měl jeho šílící bratr v ruce.

"Už to nezastavíš, už ne," řekl Shuusei poklidným hlasem. Kuroshi pozoroval injekci v bratrově ruce a cítil v očích slzy. Podíval se mu do těch jeho temných, chladných, které ho děsily.

"Jsem tvůj bratr," řekl Kuroshi, snažíc se najít odvahu a sílu pokračovat, a Shuusei se zarazil ve svém pohybu. "Hideaki Myung..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře