Ukrytí? - 10

24. červenec 2016 | 07.10 |
› 

"Jsem tvůj bratr," řekl Kuroshi, snažíc se najít odvahu a sílu pokračovat, a Shuusei se zarazil ve svém pohybu, poslouchajíc tu osobu před sebou, co se mu snažil říct těsně před svou smrtí. "Hideaki Myung..."

Tohle Shuusei nečekal. Zůstal na toho doktora chvíli hledět, zda si z něj dělá legraci nebo ne.

"To je lež," řekl mu přímo a pevně mu sevřel kabát mezi prsty, když s ním praštil o zeď znovu. "Hideaki Myung je mrtvý! Zemřel kvůli zmetkům, jako je ona!"

"Slíbil jsi, že tu noc zůstaneš doma!" řekl Kuroshi a praštil svého bratra do prsou, a potom znovu o něco silněji. "Slíbil jsi, že až se vrátíš, tak že se mnou půjdeš na ohňostroj! Ale podívej se, co z tebe teď je!"

Kuroshi měl v očích slzy, když mlátil do bratrovy hrudě, který ho zaraženě sledoval. Nikdo jiný o tom vědět nemohl. Proto ho zarazilo, že by právě tento mladý muž mohl být skutečně jeho bratr...

"Slíbils, že budeš dnes doma," ozval se Shuuseiovi v hlavě Hideakiho hlas. "Měl jsi se mnou stavět letadlo, pamatuješ? A také jsi říkal, že spolu půjdeme sledovat ohňostroj.

"

"Dobrá, dobrá, slibuji, až se to trochu uklidní, půjdeme se spolu dívat a ohňostroj a postavím s tebou to letadlo, platí? A teď jdi spát, je pozdě!" slyšel posléze i sám sebe, když se zaraženě díval před sebe, když do něj jeho bratr bušil pěstmi. Po chvíli přestal a ruce mu sklouzly slabě dolů. Může to být skutečně Hideaki Myung? Tak proč má jiné jméno? Proč vypadá jinak? Třináct let je skutečně dlouhá doba, ale i tak...

Kuroshi se o něj opřel, aby tak před Nanou skryl slzy. Ale už to déle vydržet nemohl. Chtěl to říct bratrovi ihned, chtěl, aby si vzpomenul, ale sám nenašel odvahu. Bál se. Ve skutečnosti po dobu těch dvanácti let... žil bezstarostný život se svou novou rodinou. A neměl starost o to, zda jsou jeho sourozenci naživu nebo ne. Tehdy utekl a přežil, ale to oni nevěděli.

Nana to jen tiše sledovala. Pohlédla ke dveřím, Mohla nyní utéct. Ale místo toho... Zavřela dveře a vzbudila tak pozornost staršího bratra. Otočila se na něj a nic neřekla. Shuusei ji sledoval pořád těma chladnýma očima, ale když pohlédl zpět na svého mladšího bratra, už nebyly tak chladné. Nakonec se s Nanou domluvil, že jí pošle nemalé odškodné za způsobené potíž a bez dalšího slova vyvedl svého bratra pryč. Nana se ho na něco ptala, ale to už mu bylo jedno.

Když vyšel Shuusei ven, všiml si blížící se ochranky. Neměl čas postarat se o psychicky zhrouceného mladšího bratra. Nemohl ho zatáhnout do své pomsty.

Řekl Naně, aby se o něj postarala, a sám se rychlým krokem vzdálil. Nana chytila Kuroshiho, který se chtěl rozběhnout za svým bratrem; sotva se setkali a on měl plno otázek, které křičely o pozornost, a zase před ním utíkal? Když Shuusei opustil budovu, vzal se Kuroshi veškeré naděje, že se s ním znovu sejde. Nana ho chvíli pozorovala a potom se ho zeptala, zda si chce o tom s ní promluvit. Kuroshi odvětil, že se vůbec neznají, a posadil se na zem. Nana se však pousmála a dřepla si k němu.

"Ale mně by celkem zajímalo... jak to, že jste se za celou tu dobu nestřetli?" zeptala se ho opatrně. "A jak můžeš s jistotou říct, že je to tvůj bratr, Hideaki Myungu? Nebo ti mám říkat Kuroshi Tsuki?"

"Prosím tě, mlč," poprosil ji Kuroshi tiše a zavřel oči, svírajíc si vlasy. Nana ho chvíli pozorovala, nahnula se k němu, opatrně ho objala a poplácala po rameni, říkajíc mu uklidňující slova.

A tak Nana mlčela. Věci se po delší chvíli uklidnili. Vypadalo to, že Shuusei Myung utekl bez větších problémů pryč. Nana musela Kuroshimu slíbit, že pomlčí o tom, co se tady stalo, a Kuroshi se rychle vytratil. Nana se za ním dívala a mlčela. Byla zmatená. Avšak... onen slib – měla ho porušit a získat tak pozornost matky? Nebo dodržet slib a nechat si tak čistý štít? Ocitla se v situaci, při které potřebovala někoho, kdo by jí poradil. Ale nikdo nebyl po ruce.

Kuroshi se snažil určit přibližnou trasu svého bratra, ale bohužel pro něj, nenašel ho. Shuusei se dostal do nemocnice, díky taxíku, a vyžádal si osobní informace jednoho z lékařů. Proto bylo Kuroshimu podezřelé, že mu volalo neznámé číslo. Nejistě ho zvedl.

"Zdravím," ozval se Shuuseiův hlas. "Musíme si promluvit. Na nic se neptej... Za hodinu na hřbitově." A potom zavěsil.

Kuroshi věděl, který z těch mnoha hřbitovů zde v Tokiu myslí. Bylo to místo, kde nyní spočívají jeho rodiče, sestra a bratr. Při vzpomínce na bratra a sestru trochu zaváhal s chůzí, ale nakonec se tím směrem vydal. Stejně tak Shuusei se vydal na smluvené místo. Předtím se však stavil v jejich starém domě a všiml si, že plno věcí je rozházených. Někdo tady byl. Neměl však čas zjišťovat kdo. Během chvíle zmizel z opuštěného domu a vydal se směrem k hřbitovu.

Když tam dorazil, Kuroshi už stál před hrobem jejich rodiny. Slyšel, jak někdo k němu jde zezadu, a tak se otočil. Sledoval svého bratra a ani jeden zřejmě netušili, kde by měli začít. Jen tak tam stáli dobrou chvíli a sledovali toho druhého.

Shuusei pohlédl na jejich rodinný hrob a přešel k němu, aby zapálil zhaslé svíčky a oprášil květiny.

"Byl jsi to ty...?" zeptal se Kuroshi najednou a Shuusei se zarazil. "Byl jsi to ty, kdo zabil Kima... a ty další?" Shuusei mlčel a vstal. Poklidně se na něj otočil. "Jsi jediná věc, která by je mohla spojovat," vysvětlil Kuroshi a hledal v bratrových očích odpověď.

Shuusei se na něj tiše díval a pousmál se. "Víš, jaké s nimi mám spojení?" zeptal se ho poklidným hlasem. Kuroshi mlčel. "Kvůli nim to všechno začalo; ti dva způsobili nestabilitu schodů předtím... tři záchranáři, které jsem zabil, byli zodpovědní za to, co se stalo potom; dva z nich mi donesli našeho bratra pod nos a ani se neomluvili za jeho smrt, tak jsem je potrestal. Co se Kima týkalo... byl to on, kdo zabil našeho otce."

"Proč jsi zaútočil na Nanu?" zeptal se ho Kuroshi po chvíli ticha, když si rozmýšlel svá další slova.

"Je dcerou té, která za to může nejvíc," řekl Shuusei upřímně a otočil se k odchodu. "Ale ještě jsem neskončil." Kuroshi ho však zastavil a otočil nenásilně na sebe. Shuusei se mu vytrhl ze sevření, ale věnoval mu ještě onu malou pozornost. Bylo mu jasné, že ho jeho bratr nepochopí. Ale Kuroshi ho chápal více než dostatečně.

"Řekni, Shuusei," oslovil svého bratra nejistě. "Hledáš odpuštění... nebo prahneš po pomstě?" Shuusei mlčel a sledoval ho chladnýma očima. Přistoupil blíž k němu, nahnul se k jeho uchu, aby ho slyšel dostatečně zřetelně.

"Pokud bych si měl vybrat," řekl Shuusei a díval se na hrob jejich rodiny. "Tak nyní prahnu po pomstě."

Potom odtáhl a odešel od svého bratra, který se za ním tiše díval. Kuroshi moc dobře věděl, že Shuusei nežertuje. Nebýval nikdy tím, kdo by dokázal žertovat o smrti. Bral všechno příliš vážně; proto, kdykoliv velel svému týmu, nikomu se nic nestalo a všechny zachránili. Na čí straně byla však chyba, že Shrin tu noc musel zemřít?

Kuroshi se rozběhl za Shuuseiem a skočil mu doslova pod nohy. Shuusei ho poklidně sledoval. Kuroshi ho nemohl nechat jen tak odejít; jednak zabil lidi, jednak mu pořád vše nevysvětlil. Ale i Shuusei měl nejednu otázku na svého bratra; kde byl celých těch třináct let? Proč jeho nebo sestru nehledal? Proč mu v tom nezabránil? Ale nyní...

Chytil Kuroshiho za rameno a bez větší námahy ho strhl k zemi. Prošel kolem něj bez povšimnutí. Kuroshi se za ním rozběhl, ale Shuusei se po chvíli rozběhl také. Mezera mezi nimi se zvětšovala. Kuroshi po delší chvíli už utíkat nemohl a mohl jen bezradně sledovat, jak jeho bratr opět mizí daleko před ním. V očích ho pálily slzy; musel svého bratra zastavit předtím, než něco znovu udělá.

Byl si vědom toho, že je to jeho chyba; kdyby se neskrýval před vlastním strachem, jeho bratr by se tak moc nezměnil! Jeho sestra by byla naživu. A nyní by byla v bezpečí nejedna osoba. Chvíli zůstal na místě a snažil se srovnat myšlenky. Vzpomínal si na to, co všechno spatřil v pokoji svého bratra. Napadala ho jen jedna poslední oběť. Když nemohl chytit Nanu, když mu to překazil on, mohl by se tedy vydat rovnou za Elisou Shionovou!

Shuusei si všiml svého zaměstnavatele, jak zrovna vytahuje několik lahví s vodou. Když ho spatřil, jen mu řekl, že si na chvíli půjčí auto a ignoroval hlas svého zaměstnavatele. Už déle čekat nemohl.

Dojel před stanici TBS a znovu si nasadil brýle. Nenávist se v něm stupňovala víc a víc. Musel to udělat. Vylezl z auta a vydal se rychlým krokem kupředu. Kuroshi mezitím utíkal městem na to samé místo. Stál před bránou a pozoroval Elisu Shionovou, která zrovna vešla dovnitř, a potom pohlédl nahoru na prosklenou část.

Věděl, že má poslední šanci.

Když se podíval dolů, všiml si, že zrovna unavená Nana Shionová vychází. Stmívalo se. Vyndal ruce z kapes a šel jí naproti.

"Kdy budeme začínat?" zeptala se Elisa, když kráčela do své kanceláře.

"Za půl hodiny, paní Shionová," řekla jedna z jejích sekretářek a předala jí kávu. Elisa jí ji ihned vrátila se slovy, že jí tam chybí dostatek mléka. Žena se jí uklonila a omluvila. Rychle běžela udělat kávu znovu. Elisa se pokojně usadila na židli a prohlédla si dnešní zprávy.

Nana dlouze zívla, kvůli nedostatku spánku. Z předchozího útoku se dostala poměrně snadno, ale hlavou jí vrtal onen slib tomu pošetilému doktorovi, který ji nejspíš sledoval a zachránil jí život. Sama sebe přistihla, jak se usmívá, když si v duchu říkala jeho jméno. Ale úsměv jí trochu zmizel, když si uvědomila jeho pravé jméno. A spojitost s tím, kdo se ji pokoušel zřejmě zabít.

Prošla kolem velké reklamy, kde byla vyfocena její matka, hrdě se tvářící žena, a tak jí věnovala krátký pohled. Přála si mít stejnou vnitřní sílu jako její matka, ale nebyla tak silná, jako ona. Neměla tak chladnou povahu a postoj ke všemu jako ona. Ano, i k ní samotné její vlastní matka měla chladný postoj. Chovala se k ní jako k cizí. Už od malička.

Trochu posmutněla a zpomalila. To byla její chyba. Shuusei se bezpečně dostal za ni, měl ji na místě, kde byl nejmenší dohled; jednak kamer, jednak lidí. Neopakoval stejnou chybu jako předtím, a místo toho se k ní přiblížil zezadu, chytil ji za ruku a druhou rukou jí před očima ukázal injekční těkačku. Nana vykulila oči a chtěla se bránit, ale zarazil ji jeho chladný hlas.

"Nehýbej se," řekl jí poklidně. "Nebo ti zaručím, že se už víckrát nepohneš."

Nana se na chvíli zamyslela, zda má riskovat, ale nakonec jí nezbývalo nic jiného, než jen poslušně přikývnout. Shuusei se postavil vedle ní, přikládajíc jí stříkačku k holé kůži na boku, se slovy, aby nedělala zmatek. Nana roztřeseně přikývla.

Nastoupila do jeho auta na místo spolujezdce a po celou dobu mlčela. Shuusei jí podal zezadu nějaké věci a potom jí je předal. Byla to jakási šála a provaz.

"Zavaž si prozatím jenom oči," řekl Shuusei a zahnul doleva. "HNED!" dodal vztekle, hrozíc jí injekcí. Rychle přikývla a zakryla si oči šálou. Cítila, že zastavili. Shuusei jí svázal ruce za záda a potom se rozjel kupředu.

"Kam to jedeme...?" zeptala se Nana tiše.

"Mlč," poradil jí Shuusei a přitom kradmým pohledem zkontroloval, zda nikde nemá mikrofon nebo nějakou kameru. Záměrně přejížděl ze strany na stranu, bylo mu jasné, že reportérka, jako je ona, je schopna si zapamatovat cestu i takhle šílenou. Ale rozhodně ne úplně do detailů; nebude schopna určit, kde jsou, až se zastaví.

A to mu přesně šlo. Když se konečně zastavil, Nana trochu zahýbala hlavou. Kdyby měla odkryté oči, dívala by se ven a potom na něj. Shuusei vylezl z auta a otevřel jí dveře. Chtěla pomalu seskočit dolů, ale on ji strhl k zemi. Zvedl ji zpět na nohy a zamkl auto na dálku. Tahal ji za sebou, zatímco pozoroval polorozpadlou budovu, kde bylo ještě plno policejních žlutých pásek. Ano, budova, před kterou se nyní nacházeli, byla bývalá budova Hikari Corporation. Tohle místo pojilo Shuuseie s jeho minulostí, přítomností i budoucností.

Nana nejistě nakračovala, zatímco ji Shuusei bezohledně tahal vpřed. Prošel kolem kádi s vodou, kde zemřela jeho sestra. Ani se na ni nepodíval. Doslova hodil Nanu na židli, která se s ní málem převážila a mladá reportérka trochu vykřikla. Měla strach. Nic neviděla a osobnost Shuuseie Myunga ji děsila o to víc, když mu neviděla do tváře. Lidé mají největší strach z nevědomosti, to je holý fakt už z předešlých století.

Shuusei ji chvíli pozoroval a potom pohlédl na káď plnou vody vedle sebe. Opatrně se jí dotkl a vzpomněl si, jak do ní hodil svou sestru. Kupodivu se šíleně pousmál a pohlédl na zmatenou reportérku.

"Kde to jsme?" zkusila se Nana zeptat znovu, trochu vystrašeným hlasem. Slyšela, že k ní Shuusei jde. Cítila, že na ni sahá a trochu s sebou trhla, avšak Shuusei ji nijak neosahával, hledal jednu určitou věc, kterou mohla mít jenom ona. Vzal jí mobil a prohledával její kontakty, dokud nenašel kontakt na její matku, Elisu Shionovou; ženu, které se dnes pomstí.

"Víš, jakou cenu má lidský život?" zeptal se jí Shuusei, zatímco hleděl na číslo její matky.

"C-?" nestačila Nana vyřknout svou krátkou otázku, než na ni Shuusei zakřičel svou otázku znovu, plný vzteky. Cítila v očích slzy; tento muž ji vážně děsil. Shuusei se po chvíli uklidnil a pokojně zavřel oči.

Kuroshi mezitím pobíhal po TBS a hledal Nanu. Nikde však k nalezení nebyla. Když našel její matky, neměla ani jediný náznak strachu o svou dceru, když jí řekl, že by se jí mohlo něco stát.

"Je mi líto, za chvíli budu muset říkat mnohem důležitější zprávy, než je tato," řekla Elisa Shionová chladně a prošla kolem něj, aby se připravila už ve studiu. Kuroshi se za ní bezradně díval. Kam ji mohl jeho bratr vzít?

Shuusei vytočil číslo Elisy Shionové a chvíli čekal, než si toho vůbec ta ledová královna všimla. Na chvíli zaváhala, podívala se na místo, kde se předtím střetnula s oním doktorem, a váhavě číslo zvedla.

"Sháněl se po tobě jeden doktor," řekla Elisa chladným hlasem, zatímco kráčela na vysokém podpatku kupředu a její kroky se rozeznívaly po celé chodbě. "Neříkala jsem ti snad dostatečně jasně předtím, aby ses nezaplétala s nikým od veřejnosti?"

"Tohle si můžete nechat na jindy," odvětil jí Shuusei chladně a Elisa se zastavila. Nezaujatě se dívala před sebe a zamrkala.

"Kdo jste?" zeptala se ho.

"Syn toho, jehož rodinu jste před třinácti lety úplně zničila," řekl Shuusei chladně klidným tónem hlasu.

Elisa mlčela a podívala se na hodiny nad sebou. Zbývalo jí ještě dvanáct minut. Má čas, který by mohl ztratit. Ale její dcera ho mít nebude. "A co chcete?" zeptala se ho s pohledem na hodiny.

"Řekněte... Když Vy jste předtím měla právo zničit mou rodinu, proč bych to právo nemohl mít pro změnu třeba já?" zeptal se jí Shuusei chladným hlasem a Nana trochu zvedla hlavu. Slyšela zvuk fotoaparátu na mobilu a znejistila. Vyfotil ji snad?

Shuusei Elise Shionové poslal nějakou fotku, kterou přijala i během hovoru a trochu povytáhla obočí. "Co to je?" zeptala se ho lhostejně, přestože svou vlastní dceru poznávala víc, než bylo třeba.

"Řekněte, paní Shionová, jak nízkou cenu má pro Vás lidský život?" připomněl jí Shuusei chladným hlasem její vlastní slova. Trochu ji to polekalo a její oči se jenom nepatrně změnily. Snad ten chlad v nich na chvíli roztál ve strachu o dceru.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře