Ukrytí? - 11

26. červenec 2016 | 07.09 |
› 

"Musíte být hlupák; nemám o svou dceru zájem," zareagovala Elisa okamžitě a pohlédla na hodiny. Kráčela poklidně kupředu, kvůli téhle hlouposti se zdržovat nebude. "Když je tak neschopná, že se nechá chytit... v mé rodině jí není potřeba."

Shuusei se spokojeně usmál nad odpovědí, kterou Nana slyšela, protože jí mobil dal zrovna k uchu.

"Nepotřebuji slabé lidi ve své rodině," dodala Elisa chladným hlasem. Ani špetku strachu neprojevila o svou dceru. Matka, která obětovala nejeden život, aby se dostala tam, kde je nyní. Rozvedla se s manželem. Dcery si nikdy nevšímala, tak proč by začínala nyní?

"Beru na vědomí, Vaše dcera asi nemá nic, co by Vám řekla na rozloučenou," řekl Shuusei, pozorujíc Nanu, které po tvářích stékaly slzy. "Zaplatíte stejným dílem, jako museli zaplatit i jiní, když jste je připravila o rodiny. Ale protože Vaše dcera nechce zemřít jen tak, uzavřeme dohodu."

"Jak jsem řekla; nepotřebuji slabé-..." začala Elisa, ale Shuusei ji prudce přerušil.

"Během dnešního vysílání si dvakrát poklepete na pravý ukazováček. Je jedno jak," určil jí Shuusei své podmínky.

Spokojeně se usmál, když Elisa na druhém konci hovoru mlčela. "To bude znamenat, že přistoupíte na mé podmínky, zachráníte tím život své dcery. Sbohem."

A potom zavěsil.

Elisa se zaraženě dívala před sebe a očima kmitala ze strany na stranu. Až po delší chvíli dala mobil dolů, ale pořád ho držela v ruce. Ani si nevšimla, kolik času tam jen tak stála. Za dvě minuty má začít její vysílání a ona není nijak připravená, nýbrž naopak; aniž by si to přiznala, je psychicky mimo.

Nana mlčela a snažila se ze všech sil potlačit slzy. Najednou jí Shuusei prudce strhl šátek z očí a ona pomalu otevřela oči. Trochu je přivřela, když jí je ihned podráždilo světlo nad ní. Zarazila ji úvodní znělka TBS. Shuusei televizi před nimi trochu zesílil a upravil anténu tak, aby jim nic nenarušilo signál. Nana se rozhlédla kolem a snažila se určit, kde je; káď vedle ní jí hodně pomohla. Nejistě polkla a podívala se na Shuuseie, který kroužil kolem televize a pokoušel se ji uvést do chodu, aniž by tam musel celou dobu stát. Tohle si chtěl vychutnat do poslední chvíle.

Když konečně skončil, usadil se na židli vedle Nany a pokynul jí, aby se dívala s ním. Nana mlčela a tiše se dívala na obrazovku, kde se po chvíli objevila její matka, s hrdou tváří. Nijak ji nevyvedlo z míry, že její dcera může zemřít, když ona neučiní správné rozhodnutí podle Shuuseie. Nana se podívala do země, ale Shuusei jí doslova přikázal, aby se pořádně dívala.

"Ten úkol," začala Nana nejistě, ale Shuusei se na ni nepodíval. "Co za tím sleduješ?" Shuusei mlčel a pokojně sledoval Elisu, jak začala vítat její diváky.

"Pouze to, co udělala ona předtím; je to jenom o rozhodnutí – o rozhodnutí, které je správné nebo špatné ze strany toho druhého. Není to spravedlivé?" zeptal se Shuusei chladně.

"Ne..." řekla Nana tiše a podívala se na matku, na kterou byl nyní záběr. "Není... Protože když jeden člověk řekne lež... ten druhý musí trpět."

"Učíš se rychle," pochválil ji Shuusei sarkasticky, nespouštějíc oči z obrazovky. Jeho samotného zajímalo, zda ho Elisa Shionová poslechne, nebo je jí život její dcery lhostejný.

Nana se na chvíli podívala na káď vedle nich. Byla si moc dobře vědoma, že jeho vlastní sestra zde zemřela.

"Řekni... Proč jsi zabil svou vlastní sestru... a zrovna zde?" zeptala se ho opatrně. Shuusei mlčel. Najednou vstal a zakryl jí oči. "Hele! Jen jsem se zeptala!" řekla Nana zle, ale potom jí Shuusei zacpal pusu rukou.

"Ticho, rušíš svou matku, nemůže se soustředit," zavrčel Shuusei zle a pustil ji.

"Stejně to neudělá," řekla Nana tiše.

Kuroshi doběhl do nemocnice a řekl svému kolegovi, aby mu půjčil auto. On se zrovna vypořádával s reportéry, a tak mu bylo jedno, kdo se oho ptá, hodil mu klíče a řekl mu, aby na něj dával bacha. Kuroshi pokrčil rameny a rozběhl se zase rychle ven. Děsila ho myšlenka, co by mohl jeho bratr udělat. Ale měl představu, kde by mohl být.

"Nemáš tady deku? Je mi zima na nohy," poznamenala Nana. Shuusei ji však ignoroval. "Jasně, jasně, už mlčím," dodala Nana otráveně a vzdychla. Po chvíli však dodala: "Fakt si myslíš, že to matka udělá?"

"Musí, jinak zemřeš," řekl jí Shuusei jistou věc. Nyní jen velmi tiše přemýšlel, zda to byl dobrý nápad; jestli nepřestane řečnit, asi jí to čekání brzy ulehčí. Shuusei měl však velmi pevné nervy. Čekal dvanáct let.

Elisa říkala jednu zprávu za druhou, pozorně sledujíc tabule před sebou. Kdykoliv byl však záběr na jiné reportéry, nejistě se dívala na hodiny. Je nemožné, aby měla o svou dceru strach.

Nejistě sevřela své ruce a jako silná osobnost se dívala upřeně na kameru, čekajíc na svůj další výstup. Byla si vědoma, že brzy zprávy skončí. Rozhodnutí bylo jenom na ní. Věděla, že se rozhodla správně. Její dcera toho nebude litovat. Nikdy si stejně nerozuměly, tak proč by měla...?

Nana pozorovala svou matku, zatímco se její kolega už loučil a přál všem ostatním dobrou noc. Podívala se trochu k zemi. Co mohla očekávat od osoby, která se o ni nikdy nechtěla starat, pro kterou byl jenom přítěží? I tak ji to trochu rozesmutnilo. Ani špetku citu její matka neměla?

Elisa se dívala na kameru a potom učinila své rozhodnutí. K překvapení jak Nany, tak i Shuuseie, poklepala si na pravý ukazováček a s úsměvem všem divákům popřála dobrou noc. Shuusei mlčel; překvapilo ho, že skutečně přistoupila na jeho podmínky.

Elisa zůstala chvíli tiše sedět, přestože se všichni už připravovali k odchodu. Vstala a vzala si kabelku, ale zavolalo ji opět číslo od Nany. Na chvíli zaváhala a potom hovor zvedla.

"Spokojený?" zeptala se Elisa Shionová poklidným hlasem.

"Zítra ráno uděláte speciální televizní noviny, přijdu tam a domluvím se s Vámi osobně. Měla byste znít šťastněji, Vaše dcera přežila," řekl Shuusei lhostejně a hodil Naně telefon do klína. "Pozdrav svou matku," dodal, vzal si bundu a připravil se k odchodu.

Kuroshi v tu chvíli dojel před bývalou budovu Hikari Corporation. Rozběhl se rychle ke vchodu, a když se dostal dovnitř, stejně jako Shuusei Myung se i on zastavil.

"Co tady děláš?" zeptal se Shuusei nechápavě. Kuroshi se proti němu rozběhl a chtěl ho udeřit, ale Shuusei se jeho ráně vyhnul a chytil ho za zápěstí. "Můžeš přestat běsnit; žije a nic jí není. Můžeš to oznámit v televizi a budeš hrdina."

Kuroshi ho chtěl praštit, ale Shuusei ho srazil k zemi. Poradil mu, aby odsud rychle zmizeli a sám se vydal ven. Kuroshi se za ní chtěl rozběhnout, ale Nana ho nejistě zavolala. Byl to skutečně on, nebo se jí to jenom zdálo? Kuroshi se k ní rychle dostal a spěšně ji prohlédl.

"Jsi v pořádku?" zeptal se trochu polekaně a Nana pomalu přikývla. Pevně ji objal k sobě a ohlédl se, když slyšel prásknutí dveří. "Musíme odsud zmizet," dodal rychle, rozvázal Nanu a společně rychle utíkali pryč jiným vchodem. Když totiž vešel dovnitř, všiml si několika kanystrů; bylo mu více než jasné, že Shuusei toto místo chce nadobro pohřbít a měl pravdu.

Když se dostali ven, Shuusei vylíval poslední kanystr s benzínem na dveře a kolem budovy, kam jenom kapky dopadly. Vytáhl zapalovač a pozoroval poletující plamínek ze strany na stranu. Připomněl mu plamínek svíčky, kterou jeho bratr Hideaki míval tak rád, stejně jako deštivou noc. Pousmál se a hodil ho proti dveřím. Ihned vzplály, stejně tak zbytek budovy, kam dopadl benzín. Zakryl si oči před prudkým světlem a rozběhl se ke svému autu.

Kuroshi se s Nanou dostal ven a když si všiml blížícího se ohně, zakryl Nanu svým tělem a pevně ji objal, když okna vybouchla a střepy z nich se rozletěly vzduchem. Netrvalo dlouho a lidé přivolali hasiče a záchranku. Oba ošetřili, neměli naneštěstí žádná zranění.

"Tvůj bratr..." začala Nana nejistě, když je po třech hodinách vezli domů. "Řekl, že záleží na rozhodnutí, které udělá má matka... Nevím, kam tím přímo mířil."

"Myslím si..." začal Kuroshi nejistě. "Že chce po tvé matce, aby se vzdala své práce a omluvila se veřejně." Nana přikývla.

"Taky mě to napadlo... ale to by po ní nechtěl její dřívější souhlas. Mohla se mě vzdát a..."

"A žít s pocitem viny?" přerušil ji Kuroshi. "I když tvou matku nenávidím stejně jako můj bratr... nemyslím si, že by byla schopna žít s pocitem, že svou dceru zabila její vlastní slova a rozhodnutí." Opatrně Nanu k sobě přitiskl a soucitně ji pohladil po rameni. "Žádná matka nemůže být tak krutá, aby dobrovolně zabila své dítě, to přece musíš vědět."

Nana nepřítomně přikývla. Poděkovala mu za záchranu, když se zastavili před jeho domem a Kursohi vystoupil.

"Však mi to brzy oplatíš, budu hrdina, ne?" ušklíbl se Kuroshi provokativně a zavřel za sebou dveře auta. Nana nad ním nevěřícně zakroutila hlavou a pousmála se.

Kuroshi se dostal až ke dveřím a zarazil se. "Shuusei?" zeptal se nejistě, když viděl, že ve stínu jeho domu někdo stojí. Jeho bratr vylezl na světlo a pozdravil ho, jakoby se nic nestalo. Kuroshi trochu ustoupil, když se Shuusei přiblížil. "Mám zavolat policii?"

"Nemusíš, hodlám se brzy udat sám," řekl mu Shuusei přímo. Kuroshiho jeho slova zarazila. Jeho bratr byl už na odchodu, ale on ho zastavil. Shuusei se na něj otočil se zvednutým obočím. Musel to vědět. Rozmyslel si proto velmi dobře svou další otázku. Cítil nejistotu ve svém hlase, když se ho ptal.

"Nemůžeš se té pomsty vzdát?" zeptal se ho Kuroshi opatrně, držíc ho za loket. Shuusei chvíli mlčel a potom se mu za sevření vtrhl a o krok ustoupil, jakoby se svého bratra bál. Měl svůj vlastní plán, jak se nechat chytit a jak ji stáhnout úplně ke dnu vlastními slovy.

"Je mi líto, bratře, ještě jsem totiž neskončil," řekl Shuusei chladně. "Ale neboj se... Použiji její vlastní zbraně, rozumíš mi?"

"Její vlastní zbraně?"

Shuusei zvedl bratrovu bradu a pousmál se. "Stejně jako ona zničila naši rodinu, zničím i já ji... pouhými slovy," slíbil mu Shuusei s menším úsměvem a rozcuchal Kuroshimu vlasy. "Pro vlastní bezpečí... víš, že bys měl žít dál pod jménem Kuroshi Tsuki, že?"

Kuroshi pomalu přikývl. Už se nemohl vrátit a žít, jako Hideaki Myung. Takhle byl v bezpečía jeho bratr se nemusel strachovat. Shuusei se usmál.

"Tohle je teprve nový začátek, rozumíš?" ujistil se Shuusei a vydal se od Kuroshiho. Poradil mu, aby se zítra ráno díval na zprávy, že o něm ještě uslyší. Sice o tom žertoval, ale Kuroshimu do smíchu nebylo ani náhodou. Pozoroval svého bratra, jak jede pryč autem svého nadřízeného. Co mohl udělat, aby svého bratra zastavil?

Nana seděla za stolem a tiše pozorovala reklamy v televizi. A přitom přemýšlela o tom všem, co se v nedávné době odehrálo.

Shuusei tu noc nespal a pokojně hleděl do zatemnělé místnosti před sebou. Seděl na židli a přitom si pohrával s vybitým mobilem. Nakonec se pousmál. Zítřek bude ten nejlehčí ze všech. Moc dobře věděl, jak Elise Shionové zavařit ještě víc. Prohlédl si noviny před sebou a posvítil si na jedno číslo, které posléze vytočil a čekal na spojení.

"Dobrý den, televizní stanice NTV, jak Vám můžeme pomoci?" zeptala se ho žena na druhé straně hovoru mile. Shuusei se pousmál. Bylo už opravdu pozdě a ona musela ještě pracovat; litoval ji.

"Zítra v osm hodin ráno odvysíláte jednu důležitou zprávu, zapište si ji," poradil ji a pokojně sledoval noviny, jejichž titulní stránka nesla fotografii Elisy Shionové, která vyzývala lidi, aby se zítra ráno dívali na televizi, že bude mít exkluzivní rozhovor s jednou osobou. Nadiktoval ženě slovo od slova, co má nějaký reportér říct, a zavěsil, aniž by se ho žena stačila zeptat, kdo ve skutečnosti je. Pousmál se. Už mu chybí jen kousíček.

Nana se pokoušela dovolat své matce a varovat ji; bylo jí více než jasné, že Shuusei Myung se nezastaví jen tak. Kuroshi mezitím seděl v prázdné místnosti a přemýšlel, co by měl udělat. Věděl, že svého bratra nezastaví. Jeho oči byly více než rozhodnuté.

Přece tady byla jedna věc, kterou mohl udělat. Pustil si televizi a půlhodinu předtím, než měl jejich rozhovor začít, čekal a doufal, že bratr neudělá nic šíleného. Ten den pro Shuuseie poprvé přijela limuzína, aby ho odvezla do stanice. Nyní šel opět v obleku, bez brýlí; neměl už co skrývat. Když se střetl s Elisou před vysíláním, jen ji mile pozdravil. Neodpověděla mu. Nijak ji neděsil, spíše ji štvalo, že musela podlehnout jeho pravidlům.

Když se usadila vedle něj a jen pár minut zbývalo do vysílání, neodpustil si Shuusei poznámku: "Divím se, že jste se nakonec rozhodla zachránit svou dceru."

"Nemyslete si, že to bylo v jejím zájmu," řekla Elisa chladným hlasem a upravila si vlasy.

"Že ne?"

"Každý z tohohle nějak vytěží; já udělám rozhovor s nevýznamným hlupákem a Vy budete v televizi. O to tady jde, nebo snad ne?" zeptala se ho chladným hlasem. Rozhodně však nehodlala hrát fair hru. Měla pro něj záludnou otázku, kterou ho nadobro pohřbí zaživa mezi reportéry i lidmi.

Když se rozsvítil nápis, že už vysílají, trochu pozvedla bradu a pozdravila jejich diváky. V tu chvíli Kuroshi televizi vypnul, vyběhl z domu a mířil pouze na jedno jediné místo; před stanici TBS. Měl hodně špatné tušení, kam tenhle rozhovor povede.  Mezitím se už rozjela diskuze dvou naprosto odlišných lidí.

"Všichni jsou si vědomi onoho obvinění, které před třinácti lety padlo na Vaši hlavu," řekla Elisa pokojným hlasem. "Chtěl byste nám po tolika letech konečně říct, co se tu noc vůbec stalo?"

"Není třeba, neudělalo by to ze mě spasitele ani hrdinu," řekl Shuusei s chladným klidem. Elisa na chvíli mlčela, ale pokračovala.

"V pořádku," usmála se. Rozhodla se zaútočit přímo na jeho slabou stránku. "Tu noc zemřel Váš mladší bratr, že ano? Shrin Myung, nepletu se? Býval jste záchranář, co Vás přimělo změnit profesi? Slyšela jsem, že pracujete nyní jako podřadný dovozce," snažila se Elisa odlehčit situaci a podívala se do kamery, aby svým přísným pohledem uklidnila i lidi ve světě.

"Kéž bych byl jen podřadným dovozcem. Ve skutečnosti jsem jen obyčejný vrah," řekl Shuusei klidným hlasem. Elisa se na něj zmateně podívala a pokusila se o svůj chladný úsměv.

"Ano, ano, všichni jsme do jisté míry vrahové; jíme přece maso, takže zabíjíme zvířata. Ale to přece není-..." chtěla pokračovat a hrát na svou notu, aby uklidnila zděšené diváky, ale Shuusei ji drze přerušil.

"A proto si myslím, že když nyní diváci přepnou na stanci NTV, s radostí Vám potvrdí to, co jsem tady prohlásil," řekl Shuusei poklidným hlasem. "Přepněte na jejich stanici a dozvíte se pravdu, jak se mi to povedlo před Vámi skrýt."

Pousmál se. Hra skončila.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře