Aréna smrti - Kapitola pátá (1. část)

31. srpen 2015 | 07.00 |

Kapitola pátá: Když výhra nic nezmění

"Vyhrál jsem nad světem a oni mě hodili do propasti." pomyslel si Moses. Utíkal kupředu a v zádech měl Šedého, za nimi padaly hořící kameny, které proti nim vysílali jiní sponzoři. Poohlédl se. "Přesto jsem pořád naživu a vzhůru se zbraní, které se všichni tolik bojí!"

   Ohnal se mečem za sebe a přesekl kámen na polovinu. Čepel mu zůstala rozžhavena, zatímco ho dvě poloviny kamene minuly, už nehořel. Poklidně vzhlédl k těm ostatním. Zmizel. Objevil se pokaždé u kamene a pak skončil na zemi. Meč měl zase rozžhavený. Když se jím ohnal stranou, čepel mu vychladla, kameny praskly a spadly k zemi na dvě poloviny. Lidé začali jásat.

   "Kdo to je?" zeptala se žena unešeně.

   "Je silný." uznal muž ve spodních řadách hlasitě. Moses se podíval do kamery nad nimi. Ženy vesele zajásaly a zatleskaly. To už se však Moses objevil před kamerou a obrazovka praskla.

   "Ničit vybavení vážně nemusí." řekla Vůdkyně zle.

   "Víte moc dobře, jak nesnáší, když je středem pozornosti." zasmál se Giloba a zhryzl hroznové víno.

   "Je teprve druhý den a Krvavé hry se sotva rozjely. Tento rok to jde příliš rychle. Musíme je někde zbrzdit, jinak to skončí do týdne..."

   "No, zbývá ještě 7 bloků, tam se přece můžeme kdykoliv objevit.

To my vybíráme místo a jejich smrt. Nebo se snad pletu?"

   "Ale máš snad rozkazy."

   "Nebojte se, o toho se postarám, jako o prvního."

   "Ale ještě ne." zastavila ho.

   "A proč ne?" otočil se na ni prudce, svírajíc v ruce svou kytaru ze zlosti.

   "Lidé je milují, musí to být nečekané. Neseber jim slávu ihned."

   "Pche, takhle využívat mých služeb!"

   "Tehdy jsem rozhodla za sponzory, že ušetřím tvůj život. Měl bys mi děkovat."

   "Líbat nohy ti nebudu."

   "Ani nemusíš." řekla Vůdkyně, když Giloba zmizel za dveřmi. "Protože tebe nikdy nepřinutím, abys přede mnou poklekl. Sám jsi mi to řekl tehdy do očí... Moc dobře si to pamatuji."

   Moses schoval meč. Spolu s Šedým se zase rozběhli kupředu. Před očima se mu objevila tabulka, na které zadával nějaká čísla.

   "Pokud se nepletu, hledáme Bílou, Černou, Fialového a Zeleného, je to tak?" zeptal se Moses.

   Šedý přikývl. "Je vážně dobrý." pomyslel si. "A to jsem je ani nepředstavil."

   "Už je mám."

   "To byla rychlost!"

   "Nejblíže k nám je Fialový a Zelený."

   "Nejblíže?"

   "Vypadá to, že je něco muselo rozdělit. A nevypadá to moc dobře. Radši pospěšme!"

   "Hej! Co se děje?"

   "Povím ti to cestou!" odrazil se od země a pak od větve. "Dělej!"

   "Jed už sice pominul, ale i tak... Mohu ho tam zasadit znovu." pomyslela i Vůdkyně, pak však svou ruku zastavila. "Ne, to už by bylo příliš podlé. Musím jim přece dát chvíli klidu, aby se mohli najít. Anebo je mám zničit ihned, aby sponzorské peníze připadly mně?" Pohlédla na lidi, kteří tleskali. "Mám jim sebrat naději, kterou do těch děcek vkládají...?" Pohlédla na Šedého na obrazovce. "V čem ses změnil, Manrine Shisone, za ty dva roky mimo Arénu smrti? V čem jste se všichni změnili?"

   "Tak povíš mi, co se děje?" zeptal se Šedý už mírně zle.

   "Dá se říct, že všichni z tvé skupiny jsou v maléru." řekl Moses.

   "Není to má skupina! A vůbec, jak to myslíš?"

   "Tak, jak to říkám. Nejblíže jsme k Fialovému a Zelenému. To jsou zřejmě ti dva, co spadli, pokud se nepletu."

   "Jo, ti dva. Takže to přežili. Díkybohu."

   "Moc se neradu, poblíž nich jsem spatřil nejspíš Uškrcení hady."

   "Uškrcení hadi?"

   "Ty lidi v kápi, nepamatuješ si?"

   "Aha, ty myslíš je..." Šedý si rázem rozpomněl na skupiny, které předtím viděl. Pak se mu vybavila i dívka, která napadla Zeleného a Bílou. Dal ruce v pěst. "Přišli snad dokončit, v čem jsme jim zabránili?" pomyslel si Šedý zle a zrychlil. "Neměl bych mít strach. Je tam přece Fialový, ale i tak... Pokud je tam celá skupina, bude jich tam poměrně hojně. Jenom na začátku jich byly desítky. Kolik jich je nyní?"

   "Hlavně zůstaň pozoru. Nenech se jimi vyvézt z míry. Nezáleží na počtu, ale důvody lidí, kteří tě skutečně následují."

   "Kdo tohle řekl?"

   "Já. Pospěšme!"

   "Co je to vůbec za náramek?"

   "Máš ho v té krabici v oblečení."

   "Jak to-?"

   "Musel jsem zkontrolovat žebra, nechal jsem ti ji tam. Nejde vůbec cítit, co? Sice tohle je oblečení trestanců, ale poměrně dobré. Pamatuji si, že se do něj vešla i zbraň. Jinak, řekni si svému sponzorovi o novou. Chceš snad, aby ti Giloba usekl hlavu bez zaváhání?"

   Šedý mlčel. Věděl, že Moses má pravdu. Při vzpomínce na to, že tak snadno zabil lidi jenom tím, že si pohrál na kytaru, se mu udělalo nevolno. Ale taky ho to povzbudilo, aby postupoval rychleji. Bez nich dál projít nemohl. Začali jako skupina. Odejdou jako skupina. Tak zněl plán. Ale vytvořit skupinu z lidí, kteří se nenávidí navzájem, bylo poměrně hloupé. Ale zachránilo je to. Protože se spolu naučili vyžít. A navíc, bojovat proti někomu, jako je Bílá nebo Fialový, se Šedému zrovna moc nechtělo. Jen myšlenka, že by je potkal a nebyl by s nimi, ho vyděsil natolik, že málem sletěl z větve dolů na zem, ale udržel se. Byla to jen krátká myšlenka, jen záblesk, ale i ten mu vliv strach do žil tak velký, že se nemohl pohnout.

   "Klid, už tam za chvíli budeme." ujistil ho Moses a přidal. "Ale měli bychom zrychlit. Jsou tam všichni z Uškrcených hadů."

   Jak ironický název, že? Hadi jsou většinou ti, kteří škrtí své oběti. Ačkoli byste u těchto hadů jenom stěží hledali zuby, kterými by zabíjeli, naháněli dostatečně velký strach jenom svými tmavě modrými plášti, na kterých zezadu měli kříž. Mohli bychom je nazvat i Vyjednávači, protože dělali to, co oni. Jak sami říkali, oni jenom...

   "Očistíme duši." řekla dívka a usmála se. "A vy odejdete v pokoji."

   Měli bychom si je nejspíš představit. Přestože mají zakryté tváře, musíte je od sebe rozeznat. Je to snadní. Ženám vylézají náušnice a lehce i vlasy. Ta, která napadla Zeleného, byla 1987196-Minerva, jejich vůdkyně, sebejistá tmavovláska, která přišla dokončit své dílo. Hledala Datla z velmi dobrého důvodu. Měla s ním nevyřízené účty. Pak 1987186-Athéna, která hrdě svírala dvě katany. Byla to její starší sestra. A jejich nejstarší sestra, 1987176-Xania,se jenom zasmála a zaútočila na Fialového svými dvěma meči, ale Šedý to vykryl. Odrazil jí stranou. To už se nějaký muž rozháněl mečem, který měl tvar kříže. Zelený a Fialový se před ním skrčili. Muž je tiše sledoval, modlil se za spásu jejich duší. Ano, takový byl 19752410-Zeus, tichý, klidný a nenechal se vyprovokovat. Jeho práce byla vždy důkladná. Namísto toho, 1987258-World, byl pravý opak. Sotva se Zeus ohnal mečem, hned zvedl ruce a rozhazoval okolo nich bomby, nedbaje, že jsou vedle něj a jeho společníků. Vesele se zasmál, protože mu už nedocházelo, že může zemřít. Strach ze smrti neměl. Byl odsouzen na smrt a skončil tady. Chtěl si to užít za každou chvíli. Bomby vybouchly, Fialový popadl Zeleného a utíkal s ním pryč. To už se však před nimi objevil další člen a on Fialového zastavil. Zvedl ruce. Fialový rychle srazil Zeleného k zemi. Šedý plyn vyletěl muži z pláště a on se poklidně podíval na Fialového a Zeleného, jak jsou oba tvářemi k zemi, aby se nenadechli.

   "Copak?" zeptal se Hádes a Fialový otevřel oči. "Bojíte se snad smrti?"

   "Rozhodně nezemřu tvojí rukou!" řekl Fialový zle a zaútočil po něm svými meči. "Tady... zemřít nehodlám!" zakřičel na něj zle a ohnal se mečem. Hádes uhýbal ze strany na stranu, jako by byl z papíru, a vesele se usmíval, že ho rozčílený Fialový nemůže strefit.

   Uškrcení hadi rozhodně nepatřili mezi začátečníky. Jejich výhry byly obrovské, skoro tři stovky bodů měli na účtu. A přesto byli teprve v bloku G. Proč? Protože Vůdkyně chtěla s nimi déle pobavit. Už dávno neplatilo pravidlo, že pokud stokrát vyhraješ, smíš odejít. Nyní to bylo jenom o zisku, zábavě a vlastnímu potěšení. Nepřála si, aby někdy odešli.

   Zelený zamířil na Athénu, která ladně poletovala vzduchem, jako květ třešně, a vyhýbala se jeho útokům díky tanci. Pak se náhle skrčila, stiskla katany, usmála se a zaútočila. To už její meče zastavil luk od Zeleného. Usmála se a podívala se mu přímo do očí.

   "To nebylo špatné." uznala vesele Athéna. "Ale svedeš toho víc proti Bohyni války a moudrosti?"

   "To se neboj!" řekl Zelený, přestože nad ním v síle vyhrávala. Snadno ho přetlačila, div ho už k zemi nesrazila. Posléze se tak stalo a zapíchla mu meč vedle hlavy. Usekla mu naštěstí jenom pár vlasů. Dala mu špičku meče ke krku. Zamračil se.

   "Nějaká poslední slova?" zeptala se klidným hlasem.

   "Ano!" zasmála se dívka v davu. "Athéna je skutečně neporazitelná!"

   Vůdkyně to tiše sledovala. "Stačí, když zemře jeden a můžeme skupinu rozpustit." pomyslela si a usmála se. "Zachráníš je, nebo je necháš, aby zdechli?" Podívala se směrem na jejich sponzora. "Nebo to bude úplně jinak, co říkáš, cizinče?"

   Muž měl ruce založené na hrudi, seděl zpříma a vychutnával si souboj Zjizvených potomků proti Uškrceným hadům. Nic ho nemohlo učinit šťastnějším, než tohle. Usmál se. Bylo to i přes šátek viděl. Jeho oči byly nanejvýš spokojeny. Odrážela se v nich krev, ale taky zlost a touha po boji z Athéniny strany.

   "Je konec, co?" zeptal se vesele. "A já vám tolik věřil, že s těmi hračkami alespoň něco předvedete..."

   Zelený rázem vyndal svůj šíp a zapíchl jí ho do ramene. Zakřičela a zvedla se od něj. Zle zavrčela a pohlédla na ruku do krve.

   "Ty zmetku!" zakřičela zle.

   "Svá slova zpátky nevezmu! Zničím to tady!" zakřičel Zelený a namířil na ni šípy. Polekala se. "A rozhodně tady nezemřu!" Fialový se na něj podíval a usmál se. "Ale zabíjet taky podle jejich pravidel nehodlám!"

   "Co se s tebou stalo v té propasti?" pomyslel si Fialový a odrazil Minervin a

Xaniin meč. "Tvůj postoj k těmto Krvavým hrám se úplně změnil. Myslíš si, že můžeš vyhrát nad někým, jako je ona?" Sledoval pohled Zeleného. "Ale oči máš rozhodné. Možná, že se přeci jenom dostaneme tam, kam potřebuji. Počkáš tam na mě?" Pohlédl před sebe. "Nebo zase utečeš do vyššího bloku?"

   Ohnal se mečem a kopl do Xaniy, která spadla na Minervu, a běžel rychle k Zelenému.

   "Zemři!" zakřičela Athéna zle a ohnala se katanami. Obě však zastavil Fialový, jednu mu však vrazila do ramene. Zamračila se.

   "Je mi líto, ale to já ho zabiju." zasmál se Fialový. Athéna zavrčela. "A tebe a tvé sestry taky."

   "A co když tvá výhra nic nezmění?!" zakřičela Athéna zle a ohnala se po nich obou svými katanami. "Co když stejně zdechnete v dalším Bloku?! Co když se nedostanete ani do bloku C?!"

   Rázem její katany zastavil Fialový svým jedním mečem. Sledoval ji. "Je mi líto, ale s tím se nemohu smířit. I kdybych měl zemřít, tak se musím dostat do bloku A, protože tam bude čekat ona."

   "A koho to zajímá?"

   Fialový ji od sebe odstrčil a posekal po celém těle. Zmateně sledovala svou krev. "Mě ano." řekl klidným hlasem, zatímco žena padala k zemi. "Zapamatuj si, neřvi na druhé lidi, které tím můžeš nasrat." Zelený to polekaně sledoval. "A ty, prcku, zlepši své útoky, abych tě nemusel věčně bránit."

   "Sestro!" zakřičely Minerva a Xania. Už to vypadalo, že se Zjizveným potomkům přičte bod, ale Minerva s Xaniou popadly Athénu a vzhlédly. "Tohle vás bude mrzet!" A pak zahalení lidé rychle zmizeli.

   Moses se zarazil. "Co se děje?" zeptal se Šedý, když to zpozoroval. Moses pohlédl na svůj náramek.

   "To je divné." řekl.

   "Ale co?"

   "Uškrcení hadi se stahují." Udeřil blesk. "Pravděpodobně si uvědomili, že se blížíme. Ale zbylí dva z tvé skupiny jsou oddělení úplně. A taky mají potíže. Radši je vyzvedni za běhu."

   "Rozumím." Společně seskočili k zemi. "Za co tady vůbec jsi?" Moses mu věnoval krátký pohled, mlčel. "Asi mi to neřekneš, co?"

   "Za to, za co jsi tady i ty."

   "Co?"

   "Falešné obvinění, proti kterému se nelze odvolat."

   "Takže i ty..."

   Moses přikývl, ale neřekl mu však, za co ho odsoudili. Šedý si pak uvědomil, že možná nebude jediný, koho falešně obvinili. Pak přemýšlel, zda to Vůdkyně všechno nepřipravila sama, aby získala, co nejvíce hráčů Krvavých her. Nevybírala je už snad dopředu? Nevybrali si je samotní sponzoři? A proč se za ně znovu postavil ten zahalený muž? Proč jim i po jejich prvním zklamání pořád důvěřuje, že by mohli postupovat až do cíle?

   "No to bylo dost!" slyšel zlý hlas, který ho probral z myšlenek. Vzhlédl a sledoval Fialového. "Ani jsem nečekal, že bys to přežil." Pak si všiml Mosesa. Hned po něm zaútočil, ale Šedý ho chytil rukou za krk a srazil k zemi. To zarazilo Zeleného.

   "Proč po něm hned útočíš?" zeptal se zle.

   "Neudělal snad on to samé?" zeptal se Fialový zle.

  "Bohužel, mé krytí bylo prozrazeno." řekl Moses a chytil se za límec. Pohlédl na kameru nad nimi. "Bude to proti jejich pravidlům. Ale mě baví je pokaždé naštvat něčím jiným."

   "Co?"

   "Přidám se k vám. Za to by mě měli okamžitě zastřelit. Ale jak to tak vypadá, Vůdkyně má vůči vám jistou slabost. Pokud by neměla, rozhodně byste zemřeli, sotva byste se probrali."

   "Jak to můžeš vědět?"

   "Nejsem zde první rok."

   "Co jsi vůbec zač?" zeptal se Zelený zle anamířil mu na hlavu šípem. Moses zůstal naprosto klidně stát. Poté se dotkl jeho čela a usmál se.

   "Bang." řekl a Zelený ho zmateně sledoval. "Stačilo by mi udělat jenom tohle a ty bys byl mrtvý. Neměl bys útočit tak nerozvážně, když máš tak pomalou zbraň."

   "Mám zbraň, kterou mi zvolil náš sponzor."

   "Správně určil tvé dovednosti. Ale ještě se toho máš hodně co učit."

   Slyšeli výbuch a Moses se usmál. "Co to bylo?" zeptal se Šedý.

   "Lov započal již včera. Pojďme se stát lovci. Už jsem asi pochopil, proč to všechny před lety tak moc bavilo." řekl Moses vesele. "Pojďme lovit slabší kořisti společně."

   Vůdkyně je tiše sledovala. "Mosesi, snažíš se snad jít proti mně, ty skrčku?" zasyčela zle. Moses se pouze podíval na kameru a usmál se na ni. Zamračila se. "A ty máš ještě drzost se na mě smát!?" udeřila do obrazovky, která se rozpadla. "Měla jsem tě zabít hned, když ses tam ukázal. Kdybych věděla, že mu způsobíš tolik potíží, nechala bych Gilobu, aby ti vyřízl jazyk a ukřižoval tě!" Pak se zarazila. Usmála se. "Ikdyž... To není zas tak špatný nápad..." Založila ruce za hlavu. "Nikdo nebude porušovat pravidla, která jsem sama zavedla. To prostě nejde." Dovnitř vstoupil muž. "Mají dostatečně silné hlasy, aby je někdo vyslyšel. – Chtějí žít."

   "Prosím?" zeptal se.

   "Ale to nic. Jen jsem si sama předem rozhodla, kdo určitě postoupí. Letos to vypadá, že se nováčci dostanou skutečně daleko."

   "Vůdkyně?"

   "To nic, odpade, ty bys to stejně nepochopil." usmála se na něj. Dotkla se nějakého tlačítka a pak dala Spustit.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře