Pendulum - Prolog

7. srpen 2016 | 07.03 |

(PENDULUM - KYVADLO)

Když se probudil, ještě pořád ho celé tělo bolelo. Jeho poslední zákazník nechal na stole obálku, pravděpodobně naplněnou částkou, na které se dohodli. Pomalu vstal a zaúpěl bolestí v zádech. Když viděl sám sebe v zrcadle, zhnusil se sobě víc, než kdy jindy. Nenáviděl se. Mohl ho mít každý, když mu zaplatí jeho určenou částku; dětinské rozhodnutí, které jako mladý učinil, v naději, že nikdo nebude schopný zaplatit tolik peněz, které on sám určil; ale každým dnem k němu chodili lidé, kteří mu dokazovali, že jsou to pro ně jenom drobné. K čemu by měl peníze, když si úplně zničil život? Přestat však nemohl; sex s těmi lidmi (muži i ženami – neviděl v nich rozdíl) mu snad něco dával; naplňoval tu prázdnotu, která ho trýznila svým hlasem, kterým mu šeptala do ucha, že se jí jen tak nezbaví. I když se mu to hnusilo, dokázal se změnit v kohokoli; v sexu mohl hrát muže i ženu, sadistu i masochistu, nadřazeného i podřízeného, zvíře i pána – skutečně kohokoli si jeho zákazník nebo zákaznice přáli. Mladík bez budoucnosti i minulosti, žijící jen okamžiky se svými jedinečnými klienty, jejichž jména mu musí po každé jejich "schůzce" opakovat znovu a znovu, aby je stejně znovu zapomněl, mladík nosíc jméno Nizas. Pobaveně se pousmál nad penězi v obálce, byl to spíše vynucený, smutný úsměv, když obálku hodil někam za sebe za postel. Znovu si lehl a povzdychl si. Hledě na popraskaný strop nad sebou přemýšlel, zda by se měl jít umýt po jeho posledním zákazníkovi, nebo se na to vykašlat, jako posledně.

Nakonec si vybral první možnost, převalil se na břicho a trochu se stočil do klubíčka, jako zranitelné kotě. Když s touhle prací začínal, byl skutečně dítětem. Ale musel začít pracovat, když ho nevlastní matka vykopla na ulici s tím, že je jen příživník. Přál jí už od první chvíle, kdy ji poznal, aby zemřela na obezitu, připomínala mu spíše loď, než člověka, a jídlo, které spořádala i za něj, by nakrmilo celou rotu vojáků a ještě by měla polovina z nich na zítřek plné mísy jídla. Nenáviděl ji. Prohlédl si hodiny ve svém přiděleném pokoji a pozoroval, jak se ručička pomalu posunula o minutu napřed, zatímco se kyvadlo jen zlehounka kolébalo ze strany na stranu.

Rozhodl se, že lenošil už delší dobu, a tak se jeho cesta nyní ubírala směrem do koupelny. Pořádně se umyl a očistil od svého posledního hosta. Bylo mu jasné, že kdyby jeho další mužský host zjistil, že byl tak sobecký, že se ani neočistil od předešlého hosta, zřejmě by odešel i se svými penězi. Nizas se nad sebou pousmál a pozoroval své temné vlasy, které se mu nyní díky vodě lepily na tvář. Byl k smíchu. Mírně pěstí udeřil do zdi. Jeho vrstevníci studují, užívají si život a on tady prodává své tělo. Rozesmál se tak hlasitě a smál se tak dlouho, že se po chvíli začal dusit vlastním smíchem. Když se už konečně upokojil, pozoroval bílou lepkavou hmotu, která mu stékala po nohách, sperma toho muže předtím, jehož jméno okamžitě zapomněl, sotva ho uslyšel. Jakže se jmenoval? Jim, John, James? A není to jedno? Zaplatil ihned a užil si. Nepotřebuje si pamatovat jména – nutilo by ho to na ně myslet a vyčítat si, že je podvádí s někým jiným. Nizas nevěřil na lásku, ale především neuměl milovat. To vždycky svým zákazníkům říkal, než oba zaujali své předem dané pozice. Jen jedno děsivé a přitom přitažlivé jméno si pamatoval doposud.

Po koupeli sešel dolů po schodech, v županu, a ihned vzhlédl ke dveřím. Stačil mu jen jeden nádech a okamžitě poznal parfém oné ženy – tak podlé, tak chladné, tak nadřazené vůči němu, dokazujíc mu svou moc jenom jediným pohledem těch modrých očích, které se skrývaly pod temným kloboukem s tmavě fialovým brkem, zatímco její drobné, však neuvěřitelně silné tělo bylo skryté pod několika vrstvami těch nejcennějších látek světa, zbarvené do tmavého odstínu červené, mísené s fialovou. Poznával ji ihned díky tomu dokonalému parfému. Na dálku by si nebyl jistý, ale její jedinečná vůně ji prozradila pokaždé. Tiše ji sledoval, zatímco ona pokojně kráčela k němu a sundala si koženou černou rukavici. Zvedla mu ruku, aby ji na důkaz své podřazenosti vůči ní políbil. A on také učinil, zatímco před ní poslušně poklekl na jedno koleno, ovládán jen jejím jediným pohledem, jako poslušný sluha, který svou paní nemůže zklamat. Ta žena se jmenovala Agnes, její jméno si jako jedno z mála pamatoval důkladně. Podepsala se na jeho těle hned při prvním jejich setkání. Vryla mu své iniciály do kůže za pomocí háčku na oblečení se slovy, aby na ni nezapomněl, protože se sem bude vracet ještě mnohokrát. A protože jí její muž nedokázal dostatečně uspokojit, svůj slib (spolu se všemi výdaji spojenými s ním) dodržovala pravidelně.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře