Všichni chtějí vládnout světu 2

12. září 2015 | 07.00 |
› 

Ráno ho neprobudily sluneční paprsky, ale otravný budík. Muž s delšími světlými vlasy se rozehnal pěstí po budíku, který jednou ranou odrovnal a shodil z malého nočního stolu. Trochu zavrčel, že nehodlá vstávat až tak brzo, a převalil se na záda. Světle modrošedé oko se zadívalo do díry ve stropě, která byla nehezky překryta jakousi plachtou, zatímco přes to druhé oko se táhla dlouhá jizva. Zavrčel. Vstal otráveně z postele, vláčel se malou místností k druhé posteli a kopl do osoby pod dekou, aby se probrala. Když to nepomohlo, skopl ji na zem, ale ozvalo se jen zachrápání. Povzdychl si a poškrábal se na hlavě. Přešel k oknu a roztáhl žaluzie. Bohužel ten náhlý dostatek světla nepřinutil osobu na zemi se ani pohnout.

Zívl. Tohle ráno bylo skutečně nehezky zabaleno do špíny. Jako by se pokoušelo něco skrývat. Podíval se po ulici dole pod ním a nikde nikoho neviděl. Nejednou se svým bratrem snili o dni, kdy všichni zničehonic zmizí a oni budou mít konečně pokoj. Otevřel okno, aby do malé místnosti propustil trochu vzduchu. Zapálil si cigaretu. Prudce otočil hlavou za telefonem, který se najednou rozezvonil. Chtěl k němu přejít, ale rychle po něm skočil. Letěl proti němu meč v pochvě a srazil ho k zemi, ale muž s delšími vlasy ho včas chytil a zachránil před pádem, který by se jistě rovnal rozbití. Vzdychl a podíval se na černovlasého muže, který vylezl zpod peřiny a měl podrážděné oči.

"Umlč tu neschopnou věc, Pratchette, nebo ji rozdrtím," zavrčel na něj jeho mladší bratr nevrle a znovu si lehl na zem, usnul jako mimino, aniž by si uvědomil, že už není v posteli, ale na tvrdé, chladné zemi. Ale ani mu to nevadilo.

Pratchett si povzdychl a zakroutil nad ním hlavou. Položil telefon na stůl, postavil se, a když se trochu poupravil, zvedl hovor.

"Prosím?" zeptal se zdvořile.

"Mám pro Nicolase práci. Je tam nebo chrápe někde jinde?" zeptal se hlas na druhé straně. Pratchett se hraně usmál.

"Pane Salieri, jakpak se máme?" zeptal se zdvořile, ale pan Salieri ho okamžitě seřval, aby šel najít svého líného bratra, protože s ním nutně potřebuje o něčem mluvit. Pratchett se pousmál. Klidným hlasem mu poradil, aby se uklidnil, a on se ho pokusí najít někde v bordelu kolem něj. Pan Salieri si povzdychl a přikázal mu, aby mu to netrvalo příliš dlouhou dobu.

Pratchett mu poděkoval a položil sluchátko na stůl tak, aby je nemohl slyšet mluvit. Vstal a kopl do těla na podlaze. Nicolas vypadal, jako mrtvý. Černé krátké vlasy na bledé kůži způsobovaly, že na první pohled vypadal skutečně jako mrtvola. Kruhy pod očima jenom potvrzovaly první myšlenku, že na zemi neleží živý člověk, jeho bratr, ale pouze jeho pozůstatek, který zřejmě omylem ve spánku zabil a doposud si to neuvědomil. Kopanec očividně nestačil, aby se ta mrtvola uráčila zvednout ze země nebo alespoň víčka a reagovat na něj. Pratchett kolem něj prošel, zapalujíc si cigaretu a zmizel za dveřmi. Když se po chvíli vrátil, zatímco Nicolas spokojeně chrápal na zemi, jeho starší bratr se nehezky ušklíbl a ostříkl ho chladnou vodou. Nicolas pouze zamlaskal a otočil se k němu zády, pokračoval ve svém spaní. Pratchett si povzdychl. Něco si zabrblal pro sebe, když šel pro Nicolasův meč, který předtím hodil po telefonu. Ze sluchátka se ozýval tlumený rozzuřený hlas pana Salieriho.

"Jasně, jasně, jen mě nechte, abych ho probudil," zabrblal si Pratchett pod nos, zatímco vydechl kouř z cigarety. Držel meč v jedné ruce. Najednou dal ruku prudce dolů, mířil svému bratrovi na hruď. Nicolas prudce zvedl ruku a zachrápal, když mu špička meče mířila přímo na srdce. Pratchett ho poklidně sledoval a povzdychl si. Meč byl naneštěstí v pochvě, takže by ho jenom silně udeřil, kdyby nezareagoval tak rychle. "Nedělej mi to ještě těžší a vstávej, nebo tě praštím tak silně, že už rozhodně nevstaneš."

Nicolas zamlaskal a otevřel podrážděné oči. "Proč bych měl sakra vstávat? Je ještě noc," zavrčel nevrle.

"Ne, už je poledne, ale to je detail," upřesnil Pratchett a promnul si krk. "Salieri s tebou chce hodit řeč, je asi hodně nakrknutý, tak si pohni."

Nicolas otráveně zívl a neohrabaně vstal ze země, aby se dopotácel k židli, zvedl sluchátko a zmohl se na pouhé opilecké: "Co je?"

Salieri na něj zuřivým hlasem vychrlil několik nadávek, zatímco se Nicolas ledabyle dloubal v nose. To je dobré vědět. Pratchett pouze vzdychl a zakroutil hlavou nad svým bratrem. Nicolas si nikdy nedělal starosti s tím, s kým mluví a především jak. Vzhledem k tomu, že práce od Salieriho rodiny je živila, nemohli si dovolit s ním hovořit právě takto. Ale Salieri to vždycky nějakým způsobem přehlédl, rozdýchal nebo přijal, jako fakt, že Nicolas je nepoučitelný. Měl proto své patřičné důvody, proč mu to toleroval.

Když se Salieri konečně uklidnil a byl schopen myslet, zhluboka si povzdychl předtím, než začal.

"Mám pro Vás dva menší prácičku," řekl hned v úvodu. Proč by jinak také volal, že? Pratchett přešel k oknu a roztáhl další žaluzie. Zarazil se. Sledoval, jak nějakou ženu udeřil muž silně do tváře, až jí z nosu začala téct krev. Ona se mu podle všeho jenom vysmála do obličeje a schytala kopanec do břicha. Tiše tu scénu sledoval až do chvíle, dokud si muž nespravil sako, nezakryl si tvář kloboukem a neodešel směrem k východní čtvrti. Sledoval ho modrošedým okem a mlčel, zatímco si odklepl popel z cigarety do popelníku na parapetu. Pohled mu znovu zaputoval k té ženě, která poklidně vstala a hrdě se dívala za mužem, přestože jí z nosu tekla krev a ret měla rozbitý.

"Na to ti seru," ohlédl se za slovy svého bratra a přešel k němu, aby mu dal pohlavek, jako malému chlapci. Nicolas na něj vztekle zavrčel, aby si hleděl svého, a hned se věnoval Salierimu, který na něj poklidně promluvil, ale bylo jasné, že se drží z posledních sil, aby po něm nezačal řvát, jako po malém spratkovi. Upřímně řečeno, Nicolas se ani nijak jinak nechoval. Zatímco na něj Salieri promluvil, aby si uvědomil, že by mu nevolal, pokud by to nebylo důležité, dloubal se v nose a lhostejně zíral do stropu. Pratchett se opřel o stůl a poslouchal ten, spíše jednostranný rozhovor. "Takže, koho musíme odkráglovat?"

"Konečně jsi mě začal vnímat," řekl Salieri trochu potěšeně. Po chvíli ticha opět spustil, podle tichých zvuků kolem si zřejmě zapálil doutník. "Znáte rodinu Luckyho Luciana?"

Pratchett zpozorněl. To jméno znal až moc dobře. Tak moc, že ho to i děsilo. "Myslíš toho, co zavedl Francouzkou spojku?" zajímal se, aby se ujistil.

"Ne, toho, co na nádraží prodává preclíky," odvětil Salieri sarkasticky. "Chci, abyste se dostali do jeho rodiny. Myslím si, že Vaše sestra by se na to hodila ze všech nejvíce."

"Nemyslím si, že by Elizabeth šla k takové nule," zasmál se Nicolas pobaveně. Salieri ho však přerušil s otázkou, zda mu to přijde vtipné. Informoval ho, že Lucky Luciano rozhodně bude očekávat nějaký krok z jeho strany. Nemohl si dovolit, aby se k němu dostal někdo jako on tak blízko.

"Takže, co je tedy naše práce?" zajímal se Pratchett rozumně, za což ho Salieri pochválil. Konečně mu alespoň jeden z bratří začal věnovat pozornost, o kterou se celou tu dobu snažil.

Poradil Pratchettovi, aby rozložil mapu, nebo si dobře zapamatoval ulici, kterou mu za chvíli řekne, opakovat se totiž nebude. Pratchett přikývl a vzal si raději blok s tužkou, bylo mu jasné, že Salieri nebude říkat pouze jednu věc, ale zasvětí je do celé té věci, kterou po nich bude chtít. Pokud se jedná o vraždu, rozhodně tam bude figurovat jakési jméno, ne-li několik jmen. A vzhledem k tomu, že se předtím zmínil o Lucky Lucianovi, trklo ho to okamžitě, že to bude hlavně o jeho rodině.

Tak se také skutečně stalo; Salieri jim nadiktoval přesný počet lidí, přesný název ulice a přesný čas. Měli hodně naspěch, aby je tam stihli. Pratchett se jen tak ze zvědavosti zeptal, kdo mu podal tuhle informaci, zatímco se Nicolas oblíkal, jako malé natěšené dítě, kterému bylo dovoleno, že může jít do kina na film pro dospělé.

"Elizabeth," řekl Salieri klidným hlasem a zavěsil. Oba se zarazili a sledovali zvednuté sluchátko před sebou, ze kterého se na ně doposud linul hlas Salieriho. Nakonec Pratchett zavěsil, ale to už viděl Nicolase, jak se žene pryč. Zavolal na něj, aby tolik nespěchal, jinak zase skončí v maléru. Nicolas ho poslal do háje s jeho kecy a zmizel za dveřmi, které se za ním zprudka zavřely. Pratchett si povzdychl a uhasil svou cigaretu, vzal si košili, slušivý oblek a pásku přes oko, aby lidi kolem sebe moc neděsil, pod sako si schoval dvě stříbrné pušky, na kterých bylo vyryto krásným zdobným písmem: Abi in pace, a spěšně se vydal za svým, příliš natěšeným bratrem.

Cestou se však zastavil u uličky, kde pořád stála pomlácená žena, ale podle pohledu si tím hlavu příliš nelámala. Když k němu vzhlédla, věnovala mu lhostejný pohled, hned na to pobavený úsměv a naklonila hlavu s otázkou v očích. Co tady děláš?

Nicolas mezitím dorazil do uličky, kde se mělo to pochybné setkání konat, ale nikde nikoho neviděl. Přešel o kousek dál a zastavil se, zacouval a znovu vykoukl, aby sledoval dva ozbrojené muže, jak se dívají kolem. Zatracený Salieri, měl by si pořádně zkontrolovat čísla ulic, napadlo ho a jemně se dotkl rukojeti svého meče. Podíval se nahoru a zvedl obočí. Který idiot přehodí 89 s 98? Jedině Salieri. Musel se chytit za pusu, aby se nerozesmál.

Když měl jistotu, že se nerozesměje a neprozradí se tak předem, vydal se k mužům na konci ulice. Jeden z nich si ho všiml, ale to už mu skrz rameno prošla čepel lesknoucího se meče. Nicolas si ho přitáhl k sobě a zacpal mu pusu, aby nevydal ani hlásku a druhému také ukázal, aby byl zticha. Vytáhl svůj meč pohotově a pořezal muže přes celou délku těla, ale zacpal mu pusu, aby nezařval a zbytečně ho neprozradil. Zastavil toho druhého před pádem a trochu se rozhlížel, kam by je tak mohl hodit, aby se mu nepletli pod nohy. Nehezky si mlaskl a odplivl si. Přemýšlel, kde je zatracený Pratchett, který má myslet v tomhle případě za něj, ale nakonec se na to vykašlal, zanadával si ve své hlavě na neschopnost svého bratra a hodil ty dva muže před sebe. Schoval si svůj meč zpět do pochvy, přestože byl špinavý od krve. Poškrábal se na hlavě, jaksi zapomněl, že přímo před ním probíhal nezákonný obchod, o kterém Salieri takovou dobu básnil.

"No to se na to podívejme," ozval se konečně pobaveně, když si ho doposud ti muži v kvádrech nevšímali. Jak on kvádra a košile nenáviděl! Přitom jednu košili na sobě právě měl. A to ho štvalo. Škrtila ho. "Máme tady nezákonný obchod. Copak s tím asi uděláme, hm?" Naklonil hlavu trochu na stranu a podle pohledu bylo jasné, že je to čistý maniak. Ano, tuhle práci miloval a užíval si ji víc, než bylo potřeba.

"Sakra," zaklel postarší muž. "Já Vás varoval, že nás Salieriho psi najdou!"

Nicolas trochu zavrčel. Jak on tuhle přezdívku nenáviděl. Poklidně se k nim vydal a vytasil svůj meč, zanadával na zaschlou krev, ale neměl čas na to, aby se tím déle zdržoval, protože i muži před ním byli ozbrojení a s radostí mu to potvrdili tím, že na něj všichni namířili ty roztomilé malé pistole. Jaká škoda, že zapomněli na dobré středověké meče, které napáchají více škod než taková hloupá kulka. Když kulka projde skrz, může se z toho člověk vyléčit. Když projde meč skrz bijící srdce, je jasné, že člověk zemře okamžitě. Navíc s mečem si potom můžete zahýbat do různých směrů, když ho svírá kůže, zatímco kulku už jen stěží vytáhnete. Proto Nicolas upřednostňoval meč před pistolemi. Přišly mu naprosto zbytečné. Nedávaly mu takový zážitek, jako právě meč v jeho ruce. Ale to nebyl jediný důvod, proč tolik svůj meč miloval. Pobaveně se jich zeptal, zda skutečně viděl dobře, že tady provozovali něco, co by se Panu Salierimu rozhodně nelíbilo. Muži na něj pořád mířili. Už se k nim chtěl vydat, ale zarazil se, trochu vykulil oči, když ucítil slabý pohyb poblíž svých uší, a očima pohlédl trochu za sebe, aby se ujistil, že za ním Pratchett stojí, bez saka, jen v košili a vestě, drží v ruce pistoli a počítá lidi před sebou, jakoby počítal kulky v zásobníku. Zůstal nehybně stát na místě.

Pratchett nic neřekl a začal pálit, zatímco se Nicolas očima znovu podíval před sebe, aby sledoval kulky, které našly své terče dřív, než se muži rozběhli pryč z uličky. Postarší muž spadl na zem a zakřičel bolestí, když se mu kulka prohnala skrz koleno, a svíjel se na zemi bolestí. Chvíli bylo ticho, jen výstřely tiše doznívaly, zatímco Pratchett zuby skousl cigaretu a přimhouřil oko.

"Pořád mám dobrou mušku," pochválil sám sebe hrdě a pokýval hlavou nad svým dobrým výkonem. Nicolas pokrčil palec a malíček a zvedl tři prsty. Pratchett zmateně zamrkal. Najednou ho však Nicolas surově praštil do obličeje, až mu rozbil dolní ret.

"Tři prsty, Pratchette..." zavrčel na něj Nicolas tichým hlasem a potom na něj zařval: "Kurva, tři prsty ti zbývaly, abys mi ustřelil palici!"

Pratchett se jen podrbal na hlavě, jakoby přemýšlel, zda neměl mířit přímo na jeho hlavu. "Byl by od tebe pokoj," bránil se klidným hlasem, za což si vysloužil další surovou ránu od svého mladšího bratra, div neskončil na zemi s otřesem mozku.

Aby se ujistil, že ještě žije, šlápl mu Nicolas na nohu, s čímž Pratchett trochu poskočil a praštil ho do hlavy, aby si dával bacha, kam šlape, jinak mu prostřelí palici a tentokrát nebude schválně mířit vedle. Nicolas se na něj pobaveně ušklíbl.

"To bych chtěl vidět," provokoval svého staršího bratra pobaveným hlasem. Pratchett se na něj nehezky ušklíbl a slíbil mu, že mu to s radostí může splnit. Jako by zapomněli na svůj úkol, kvůli této malé prkotině.

"Jak jste se sem dostali?" zavrčel na ně jeden muž, zamířil a vypálil. Oba bratři se otráveně podívali jeho směrem a sledovali kulku, která se k nim blížila. Ani jeden z nich neudělal nic proto, aby se jí vyhnul, nebo se ji pokusil zastavit. Pouze ji pozorovali, jak se točí ve vzduchu a míří přitom k nim.

Po chvíli spadla pistole na zem a kdosi zakřičel.

Pokud chcete další část, hlasujte nebo piště komentáře :)

Poznámka: Abi in pace = Odejdi v pokoji (latinsky)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Všichni chtějí vládnout světu 2 karolinajedes 22. 09. 2015 - 21:04
RE(2x): Všichni chtějí vládnout světu 2 spisovaterka 24. 09. 2015 - 14:49