Sleduji lidskou rasu - Kapitola druhá

23. září 2016 | 06.52 |

"Lidé vážně netuší, co by do huby dali."

"Kdepak," opravil Fred svého přítele Baltazara a podal mu malou solničku. "Lidé jsou rozežraní tím způsobem, že žijí v modernější době. Vezmi si, za doby králů bylo tolik chudých lidí, a přesto dokázali žít. Když potom bylo najednou jídla nadbytek, začaly se poprvé objevovat nemoci jako obezita, nadváha, ale také i podváha. Kdyby lidé tak moc nezačali jíst, neuvědomovali by si, že potřebují posléze zhubnout."

Napíchl na vidličku kousek masa a vložil si ho do úst, vychutnával si jedinečnou chuť vepřového masa spojeného s dokonalou, pálivou omáčkou, kterou jenom jeho přítel Baltazar byl schopný vytvořit za pár minut díky zručným dovednostem.

"A právě proto trvám na svém prohlášení před chvílí," trval na svém Baltazar a pozvedl číši s dobrým, starým vínem, jehož chuť mohou znamenitě ocenit pouze ti, kterým bylo víno kdy nalito. Fred se uspokojil pouze s horkým čajem – na víno či jiný alkohol nemíval vždycky dobré vzpomínky a nyní potřeboval s Baltazarem mluvit, dokud je střízlivý. Jak svému příteli oznámit, že ruší svůj negativní postoj vůči jeho návrhu, a přijímá ho kvůli zvědavosti, jež mu ponoukl někdo jiný skrz dopis? A byl ten dopis vůbec pravdivý? Když se vydá s Baltazarem za oceán do neprozkoumané říše Asie, objeví tam něco, co ho zaujme a osloví po zbytek života?

Baltazar si pohrával s malým, kulatým bramborem na svém talíři a potom složil příbor, utřel si rty, odložil kapesník a opřel se o židli. Konečně se svého přítele zeptal, proč se ho rozhodl navštívit zrovna v době obědní.

"Rozhodně to není z toho důvodu, že už nemám co do huby," zasmál se Fred a prohlédl si malý, zelený hrášek, se kterým si nyní on hrál a šťouchal ho ze strany na stranu po bílém talíři. Potom i on příbor odložil a zahleděl se na svého přítele. "Řekni, Baltazare, kdyby tě někdo ponukl k nějaké šílenosti, co bys udělal?"

Baltazar trochu naklonil hlavu na stranu a snažil se zamyslet nad slovy, která mu jeho přítel zrovna řekl. Co by udělal? "To by záleželo na situaci," usmál se dokonale, jak to umí jenom on, a napil se vína.

"Kdyby to za to stálo, neváhal bych. Kdyby to nebylo nic zajímavého, nevěnoval bych tomu pozornost. Pročpak?"

Fred tiše seděl na židli a opřel se, až opěradlo tiše zavrzalo pod jeho váhou. Bude to moudré rozhodnutí? Nebude toho litovat? Nevysměje se mu jeho přítel? Ne, Baltazar není tak opovážlivý, aby se mu vysmíval. Zahleděl se na svého přítele, který pozvedl obočí s nevyřčenou otázkou, proč na něj jeho přítel tak hledí a přitom mlčí, neodpovídá mu na otázku a nechává konverzaci nedokončenou vlastní vinou.

"Do té Asie s tebou pojedu," řekl Fred Hooding odhodlaně a Baltazar na něj zamrkal, na chvíli oči složil k nedokončenému obědu a potom zase upřel zrak na Freda. "Nemysli si, že je to z mých sympatií k tobě, ale je to čistě jen ze zvědavosti. V mých pamětihodnostech by se mohla vyjímat část o tom, jak jsem se vydal do Asie a odjel se stejnými poznatky, které jsem měl předtím, než jsem na tu neobyvatelnou část světa vkročil."

"Tak to pozor!" reagoval Baltazar trochu prudčeji, než měl v plánu, odkašlal si a tiše se omluvil za svůj výbuch. Potom, jako racionální člověk, pokračoval: "Asie je vskutku zajímavá země. Vezmi si, kolik zemí jsme už takto objevili. Tato část, zatím zřejmě neobydlená, by mohla být geniální pro kolonie Západního světa, nemyslíš?"

"Prosím tě, bude to jenom pár metrů čtverečních, které najdeme neobydlené. Amerika takové věci nepotřebuje, Anglie se ti vysměje. Které další velkomocnosti máš v Západní části světa na mysli?" zeptal se Fred svého přítele pobaveně a napil se čaje. Byl sladký. Měl by si ho zředit více vodou, jinak mu přestane chutnat.

Baltazar pouze němě přikývl, jakoby přemýšlel nad přítelovou poznámkou více, než obvykle. Nakonec položil skleničku na stůl a vstal, Fred také pohotově vstal, aby správně ctil zásady etikety. "Takže tedy dohodnuto? Pojedeš se mnou? Tvé zkušenosti a tvá bystrá mysl se mi bude v cizí zemi, na cizím území rozhodně hodit," chválil Baltazar svého přítele a nastavoval mu ruku, doufaje, že jeho přítel na poslední chvíli nevycouvá.

Fred Hooding se na chvíli zamyslel, ale potom si s mužem před sebou potřásl rukou. Baltazar se spokojeně usmál. Dodal jen, že mu dopisem pošle podrobnosti ohledně vyplutí a zásob jeho lodí, zatímco mu šel otevřít dveře. Fred si vzal všechny své věci a zmizel za dveřmi. Předtím, než Baltazar zavřel dveře, zastavil ho deštníkem. Popřál mu dobrou noc, ale ještě měl v mysli jednu otázku. Musel to vědět.

"Poslal jsi někoho, aby mi doručil tvůj dopis?" zeptal se ho zvědavě.

"Teprve ti sepíšu všechny náležitosti, musím to pořádně promyslet," díval se na něj Baltazar nechápavě a potom zavřel dveře. Fred se tiše díval na dveře, které mu před nosem zavřel jeho přítel, potom si nasadil klobouk, stiskl deštník mezi prsty a vydal se domů. Přitom ho sledoval pár temných očí, zatímco v temnotě vlasy osoby naprosto splývaly s temnou rouškou. Trochu vycenila zuby. Neměla ráda cizince. Potom její oči směřovaly k domu od Baltazara Sacherina. Jak si to mohl dovolit?! Tiše zavrčel a zmizela hlouběji v lese.

Sotva Fred se dostal domů, posadil se za svůj stůl a pročítal si své pamětihodnosti. Něco jim chybělo. Byly to jen řeči kdejakého starého blázna, mládence, který sotva vystrčil nos ze svého rodného města. Pochyboval, že by toto mohl kdy někdo někdy číst. Taková snůška keců! Půlka papírů, kterou měl popsanou, skončila v ohni. Pozoroval nezkrotné plameny, které tančily v tichosti noci, ničím nerušené, svobodné.

Dalšího dne mu skutečně od jeho přítele došel seznam věcí v dopise, který mu poslal po svém sluhovi. Vyjíždět se bude brzy, půlku věcí si bude muset teprve obstarat a zkontrolovat ty, které má, zda jsou ještě funkční, nebo mu to přinese další nechtěné výdaje. A tak se tedy stalo, že přesně měsíc poté, co mu jeho přítel poprvé nabídl tuto směšnou výpravu, dle jeho vlastních slov, stál nyní Fred Hooding před majestátní lodí Algebrou, která ho vítala svou majestátností už z dálky, vítala ho na palubě a vítala ho na svém dobrodružství, které brzy změní nejen dějiny všech zúčastněných, ale především život Freda Hoodinga a jeho pohled na svět jako celek.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře