Dusíš se...

29. září 2016 | 06.38 |

Dusíš se. Víš moc dobře, jak miluješ, když se nemůžeš nadechnout. Spěcháš zpátky pod vodu, protože tam můžeš doopravdy žít. Nemáš rád zemi, nemáš rád kyslík, miluješ jen mé ruce, které tě vždy do oné chladné vody hodí, abys mohl zase dýchat. Miluješ mé ruce, protože ti dávají naději, že se budeš moci zase nadechnout. Dusíš se. Mám ti pomoci? Chceš, ať tě nyní hodím zpět tam, kam patříš? Popros. Popros mě o svůj vlastní život. Klečíš přede mnou a prosíš. Jak dlouho mi trvalo, než jsi byl jenom můj? Tak dlouho a zároveň tak krátce. Přesto tě miluji a pokaždé ti slíbím, že ti dovolím se nadechnout. Proto tě i tentokrát hodím zpět tam, kam patříš – do hlubin oceánu. Plav a dýchej. Vezmi mě s sebou do těch neprozkoumaných moří. A miluj mě. Miluj mě, jako nikdo doposud jiný. Vezmi si mě, jako si tebe vzal oceán. Spoj se se mnou, jako ses tehdy spojil s mořem. Buď jen můj.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře