Aréna smrti - Kapitola šestá (1. část)

6. září 2015 | 07.04 |

Kapitola šestá: Až všichni popadají k zemi

Černá se probrala. Zmateně zamrkala a pomalu vstala. Rozhlédla se kolem sebe. "Kde to jsem?" pomyslela si nahlas a chtěla vstát, ale hned zase skončila na zemi. Pak začichala. "Zase ta látka? Giloba... Je snad možné, že už někoho zabil a jde sem?" Ertogamin se skutečně pomalu rozpouštěl do celého lesa. Vzbudil i ostatní, nasadili si masky ještě z předešlého plynu. Pak si to Černá uvědomila. "Ostatní!"

   Jen před pár dny by bylo pro ni nemyslitelné, aby se za někým rozběhla a vůbec, aby se rozběhla ho zachránit. Ale nyní popadla své dvě pistole, rozběhla se pryč, proběhla okolo žen dvojčat a zbylých Prasat. Dvojčata měla prostřelené ruce. Po chvíli se všichni probrali. Hned si nasadili masky.

   "Nám neutečeš!" zakřičela Raisa.

   "Jsi naše!" přidala se Naisa.

   "Prosím, schovejte se v čas!" pomyslela si Černá zle.

   "Jsme vytvořeni k zabíjení. Pouze smrti druhých nás činí šťastnými." pomyslel si Giloba, zatímco stál před čtyřmi těly. Poklidně držel svou kytaru na rameni a usmíval se. Pohlédl k místu, odkud utíkala Černá. Prudce se zastavila, když ho spatřila. Nedal jí ani šanci vytáhnout své pistole.

   Chytil ji za krk a přitiskl ke stromu.

"Giloba!" pomyslela si Černá zle a snažila se uvolnit si krk, ale šlo to těžko.

   "Máš strach, děvče?" zeptal se Giloba tiše a usmál se. Políbil ji na krk, za což ho kopla do břicha. Ani se nepohnul, což ji vyděsilo. "Necítíme bolest, víš?"

   Okolo nich poté proběhli další Vyjednávači, což Černou polekalo. Když spatřila na zemi i Fialového, věděla, že proti němu nemá šanci. Oči se jí mírně zaleskly ze strachu ze smrti.

   "Tady nechci zemřít!" pomyslela si, zatímco se dívala Gilobovi do očí. "Někdo, prosím! Pomozte mi!"

   "Naposledy se pomodli." řekl jí Giloba vesele a dal jí kytaru ke krku. Čepel se mu vytasila a polekala Černou. Dotýkala se jejího krku. Pramínek krve sjel po bledé kůži. Přála si všechno, jenom ne smrt. "Řekni, chceš zahrát před odchodem do pekla?"

  Rázem na něj někdo skočil, pustil Černou a jeho kytara se rozletěla na malé kousíčky. Černá, aniž by si to uvědomila, plakala a sledovala svého zachránce. Spíše zachránkyni. Měla roztažené ruce. Vesele se na ni podívala.

   "Ahoj, Černá." řekla Bílá vesele. Černá mlčela a sjela na zem. Giloba ležel na zemi, jeho kytara byla zničená. "Copak se děje?" zeptala se starostlivě a přešla k ní. "Ty pláčeš? Ale no tak. Vždyť jsi nezemřela." Fialový se probral. "Pomohla jsem ti, ne?"

   "Bílá?" pomyslel si a pohlédl na Gilobu. "To na něj skočila?" Pousmál se. "Pěkně trhlá osoba..."

   "No tak, nebreč, nebreč." plácala jí Bílá vesele po zádech.

   "Já nebrečím!" zakřičela Černá zle, přestože brečela, a nafoukla se. "Nebrečím! Nebrečím!" Začala ji mlátit rukami, spíše se praly jako děti, alespoň Černá ano. Giloba byl pořád mimo.

   Šedý a Zelený se probudili. Sotva si všimli Giloby, mírně ztuhli. "Klid, ten bude na chvíli mimo." řekl Moses, který se opíral o strom. "Přesunuli nás násilně, jak podlé..."

   "Násilně? Já jsem jenom cítila, jak se země chvěla, tak jsem se chytila." řekla Černá, kterou Bílá držela za ruce, by ji už nemlátila.

   "Jak jste nás vůbec našli?" zeptal se Fialový.

   "Instinkt." řekla Černá po chvilce ticha. "A vůbec, kdo jsi?" ukázala na Mosesa. Poklidně otevřel oči a podíval se na ni.

   "Někdo, kdo má být už dávno mrtvý." usmál se na ni Moses.

   "Moses." upřesnil Šedý. "Zachránil mě."

   "Proč jsi tam vůbec skákal?" zeptala se Bílá a počala ho mlátit do hlavy. "Pako! Pako!" opakovala pořád dokola, zatímco ho mlátila.

   "Jestli nechceš, aby skutečně zemřel, nech toho." řekl Moses klidným hlasem.

   "Paní." začal muž, ale Vůdkyně zvedla ruku, kterou ho hned umlčela. "Giloba je na zemi poměrně dlouho." pomyslel si muž. "A ona je až příliš klidná. Co se děje?" Vůdkyně se usmála. "A dokonce se usmála?! Tahle příšera se směje jen při smrti druhých..."

   Vůdkyně si podepřela hlavu. "Tak vstávej, Gilobo." řekla vesele. Hned na to se Giloba skutečně zvedl a muž otevřel pusu zaražením. Zjizvení potomci se jenom zmateně podívali, co se děje. Giloba se šíleně usmál a v ruce držel kus své kytary, která měla čepel.

   "Tos přehnala, holčičko!" zasmál se a zaútočil po Bílé. Sledovala čepel, která se k ní rychle přibližovala.

   "Jenom oddanost od něj je masivní." usmála se Vůdkyně. "Nezemře, dokud mu já sama nedám rozkaz. Takový je to člověk a sluha."

   "Budeš spasena." řekl Giloba vesele a propíchl Bílou. Ta ho zmateně sledovala a bolestně přivřela oko. "Tiše křič, hříšnice." Pohlédl jí na ruku. "Jak ďábelské." Čepel zastavila ocelová rukavice, kterou se ho Bílá snažila zastavit. "Ale i tak... zemřeš. Zahraju ti, aby tvá duše byla očištěna."

   To už se proti němu rozběhli ostatní ve snaze ho zastavit. Ale Giloba přejel rukou po kytaře. Ženy zatleskaly, protože zvuk jeho kytary je už ovládal natolik, že ho milovaly. Giloba vesele vzhlédl a zatímco k němu pomalu klesali i zbylí Zjizvení potomci, otočil se na ně. A pak, rychlostí blesku, se dostal ke každému, pořezal ho po těle a objevil se za nimi. Když zvuk kytary dozněl, vše bylo normální. Krev poletovala okolo Giloby, který se usmíval a poslouchal tu krásnou hudbu.

   "Co se stalo?" pomyslel si Šedý a polekaně se na něj podíval. "Kdy se dostal za nás?! Byl přece u Bílé!"

   "Pravidla ohledně Krvavých her určuji já sám." řekl Giloba vesele. "Protože to já jsem byl první v této Aréně smrti. To já jako první přežil a pokořil Vůdkyni. Asi nevíte, co mám na mysli, že, hříšníci?" Bílá polekaně sledovala, jak všichni dopadli na zem, a mlčela. "Prý: Postarej se o ně. Už s vámi nemám důvod se setkat. Ale..." Namířil na ni kytarou. "Pokud se vám povede projít skrz nás, rád vám své vystoupení zopakuji. Ale bude to už za poplatek vyšší, samozřejmě. Ani kuře zadarmo nehrabe. Tak zatím."

   Odešel se smíchem. Bílá se za ním polekaně dívala.

   "Co se... právě stalo?" pomyslela si. Zase začalo pršet. Ale mnohem hustěji, než předtím. Chytila se za hlavu. "Co se stalo? Co se stalo?! Co se stalo!" ptala se sama sebe pořád dokola. "Nepamatuji si. Co se stalo?" Pak vzhlédla a šíleně se usmála. "Co se stalo?" zeptala se vesele, když cenila šíleně zuby. Giloba měl práci jasnou. Když nemůže lidi zabít, musí je dovést k šílenství. Bílá se prapodivně zasmála a vstala, nemrkala. Oči měla vykulené, usmívala se. "Co se stalo?" naklonila hlavu na stranu. Většinou ti, co vidí Gilobu podruhé, umírají jenom při první vzpomínce. A pokud ne, zešílí, když vidí, jak vraždí lidi okolo něj. Bílá se vesele zasmála směrem k nebi.

   "Výborně." řekla Vůdkyně, zatímco pršelo i na lidi, kteří pomalu odcházeli. "Stejně budeme muset pro dnešek skončit. Musíme odnést mrtvá těla. Připravte noc. Sponzoři budou muset počkat."

   "Ano, paní." uklonil se jí muž. Na chodbě se minul s Gilobou a uhnul mu. Giloba za sebou dělal krvavé stopy. Usmíval se. Přišel k Vůdkyni zezadu. Chtěl ji chytit za hlavu, ale hned jeho ruku chytila ona a přehodila přes stůl, který zničil. To ho zarazilo.

   "Na co jsi myslel?!" zaječela na něj zle a kopla ho ke zdi. Chytila ho za krk. "Na co jsi myslel? Na co jsi, sakra, myslel?! Dost jasně jsem ti řekla, že je nesmíš zabít!"

   "Připletli se mi do cesty." ušklíbl se Giloba.

   "Kvůli tvé výtržnosti jsem tě tehdy neušetřila!"

   "Proč jste se teda před lety smilovala, když mohlo být po mně?"

   Ozvala se rána. Další věc se rozbila. Muž se opíral o dveře a čekal. "Vůdkyně zuří." pomyslel si. "A Giloba je proti ní skutečně bezmocný. Nebo se spíše nebrání. Proč?"

   Giloba rázem zvedl ruku a zastavil nohu od Vůdkyně. Zamračila se. Giloba poklidně vstal, pořád jí držel nohu.

   "Radši byste se měla těšit na finále. Vypadá to, že mají dostatek šílenosti, že projdou. Především Bílá." řekl vesele.

   Vůdkyně pohlédla na obrazovku a sledovala Bílou, kterou odváděli, zatímco se šíleně smála. "Jak mi zaručíš, že tam dojdou?"

   "Odstraníme zbylé potížisty."

   "Co když zemře někdo z nich?"

   "Je s nimi Moses. Nemyslím si, že by někdo zaútočil na šílené děcko, jako je on."

   "Pravda, nikdo neztratil tolik rozumu, jako ty."

   "Jak kruté." Vysmekla se mu ze sevření a přitiskla ho podpatkem ke zdi.

   "Radši si dávej pozor na toho, na koho budeš útočit příště. Jestli se to bude opakovat, budeš i ty zařazen mezi Začátečníky." Giloba se usmál.

   "Pak se vámi budu moci znovu bojovat." prohrábl jí vlasy. Vůdkyně od něj poodstoupila. "Uvědomte si to konečně. I přes tu velkou nenávist, zuřivost a sílu... jste jenom prostá žena, kterou může pokořit každý." Dal si kytaru na rameno. "A já nebudu jediný. Kolika lidem se to vůbec povedlo? Celkem dost jich bylo, co si tak nějak pamatuji." Hodila po něm vázu, to už zmizel za dveřmi. Mračila se. O čem to mluvil?

   Bílá zle vrčela a nechtěla k sobě nikoho pustit. Pokousala dokonce dva strážníky, co se jí snažili zklidnit. Oči měla úplně šílené, ale pak se hned zvesela smála.

   "Co se děje?" zeptal se muž v brýlích.

   "Nevíme." řekl muž. "Poté, co Giloba zmizel, začala šílet."

   "Každý se nějak musí zbláznit."

   "Ano, ale ona. Vždyť vydržela i první den svůj trest."

   "Zavřete ji na Samotku. Hry nebudou spuštěny, dokud nepřijde k rozumu. A pokud nepřijde k rozumu vůbec..." Nabil si pistol a předal ji muži. "Zlikvidujte ji. Monstrum, jako je ona, nepotřebujeme. Jedno nám bohatě stačí. A to drží na uzdě jenom Vůdkyně."

   "A co ji takhle odstranit a přeřadit?"

   "Na to si sjednejte povolení s jinými." prošel okolo něj muž.

   Ze samotky se ozýval jenom smích. Smích a křik lidí. Smích patřil Bílé, která, přestože dostávala elektrické šoky na zklidnění, se pořád smála, jako maniak, připoutaná k lůžku. Přestože dostávala injekce na zklidnění, vždycky to její tělo odmítlo a vypudilo pomocí Šílenství. Giloba ji s úsměvem sledoval.

   "Vývoj nezastavíš." pomyslel si vesele. Utřel si krev ze rtu. "Ani tvé rány už nejsou dostatečně silné, aby zabily někoho, jako je ona." Pohlédl na fotku před sebou. "Stačí odstranit jednoho? Proč ne všechny? Bude nám stačit ona." Usmál se. "Může být Vyjednávačkou. Má na to sil dostatek. A šílenosti nyní také. Proč toho nevyužít, Vůdkyně?"

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře