Gomenasai 00

17. říjen 2016 | 06.20 |

Kasumi se rychle posadila, když se jí skrz hrdlo prodíral další dusivý kašel, kvůli jejím nemocným, skoro až zničeným plicím, které díky tomu začaly bolet o to více. Když konečně kašlat přestala, vzdychla a pomalu si lehla zpět do postele.
"Kéž by už bylo vše za mnou," zašeptala si tiše pro sebe a rozhlédla se po bílém nemocničním pokoji. Už když byla Kasumi malá dívenka, doslova žila v nemocnici, protože její plíce byly poškozené již při narození.
Když se o tom její rodina dozvěděla, nikdo z ní o tom nic nechtěl podniknout, přestože věděli, že jejich dcera nebude žít moc dlouho, tak ji zradili a opustili ji.
‚Proč se to muselo stát zrovna mně?‘ pomyslela si Kasumi smutně předtím, než slyšela zaklepání na dveře. Chvíli mlčela a mnula si krk, aby mohla zakřičet: "Dále!" Krátce na to se hned rozkašlala. Sestra, která se o ni po celou tu dobu, kterou musela trávit zde, zavřená v jednom pokoji v nemocnici, vešla dovnitř a podala jí ihned sklenici s vodou, aby tak alespoň trochu utlumila bolest.
"Dobrý den, slečno Moiko Kasumi," usmála se na ni konečně. "Jak se dnes cítíte?"
"Tak, jako vždycky," povzdychla si.
"Kasumi, slibuji, že spravíme Vaše plíce tak dobře, že budete moci žít normální život," řekla sestra soucitně, než jí položila tác s jídlem na stolek vedle její postele. "Vrátím se ještě později," dodala spěšně a potom odešla, zavírajíc za sebou dveře, aby měla Kasumi trochu soukromí. Kasumi si zase povzdychla, když byla sestra pryč. Vždycky tomu tak bylo; probudí se, nají se, promluví si s doktorem nebo sestřičkou, kašle až k udušení a potom dlouze a nerušeně spí. A vše se to opakuje znovu a znovu. To je vše, co Kasumi dělá každý den, neschopna dostat se ven ze svého pokoje, natož ze svého lůžka, navěky připoutaná k přístrojům, které jí pomáhají zůstat naživu.
Kasumi zakroutila hlavou předtím, než zavřela oči a znovu usnula.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře