Aréna smrti - Kapitola první (3. část)

30. červenec 2015 | 10.00 |

   "Něco jsem zjistil." ozval se Šedý a přiběhl k nim. "Zbraně nedostaneme ihned. Jsou někde pravděpodobně ukryté."

   "To je dobré vědět." řekl Fialový.

   "Kde sakra jsi?!" zeptala se Bílá zle. "Vymýšlíme jméno!"

   "Jméno?" zopakoval Šedý.

   "Ty jsi vážně magor." řekla Černá zle. Šedý se zamyslel.

   "Něco mě napadlo." řekl Šedý s mírným pohledem na Bílou.

   "Odevzdávejte, dělejte." říkali muži okolo nich zle a vyrvávali jim papíry z rukou. Bílá se usmála a přikývla.

   "To zní dobře." ušklíbl se Fialový.

   "Jo, souhlasím!" usmála se Černá.

   "Já taky.

" Řekla Bílá vesele.

   "Budiž, zní to trochu děsivě, ale možná tím někoho získáme na začátek." souhlasil nakonec Zelený. Sotva Bílá dopsala, hned jí muž sebral papír a tužku a kráčel pryč. "To by bylo. Co teď?"

   Vůdkyně se posadila do křesla a podepřela si hlavu. Muž jí podal mikrofon, který neochotně přijala a vzdychla.

   "Sponzoři!" řekla a lidé v lóžích se na ni podívali. "Poslouchejte mě. Máme zde plno nováčků." Ušklíbla se. "Zařiďte, aby jich zemřelo, co nejvíce, a ať jenom vaši favoriti zvítězí!" Lidé začali bouřlivě tleskat. Vůdkyně se ušklíbla. "Máme zde i stálé vězně, co se o to marně pokoušejí, ale dopřejme i jim stálou zábavu, nebo se snad pletu?" Lidé zase křičeli. "A nyní, bez dalšího protahování, skupiny, které vznikly!" Muž jí předal papír, který rozevřela. Dveře se otevřely a vězni postupně ve skupinách vycházeli a nesly označení podle čísel. První se jenom usmívali. "Zrození tesáků!" zasmála se Vůdkyně a lidé křičeli své nadšení z jejich odhodlání a síly, kterou hned ukazovaly na svých svalech.

   "Jo! My to vyhrajeme!" zasmál se jeden plešatý.

   "Rozbřesk labutí!" zasmála se Vůdkyně tomu směšnému názvu. Jako druhé šly samé ženy, podle všeho, všem bylo přes šestnáct let, a hrdě se nesly, stroze oblečeny, avšak vypadaly i trochu děsivě. Muži nad nimi jenom slintali. Sponzoři čekali na další skupiny, které se jim teprve měly představit.

   "Muži to nemusí vždycky vyhrát." řekla tmavovlasá žena zle, jejich Vůdkyně, která nesla vlajku s číslem dvě.

   "Úsvit!" zvolala Vůdkyně hrdě. Jako třetí šla skupinka mužů a mezi nimi kráčela, asi osmnáctiletá dívka, která se usmívala a hrdě dívala vpřed. I ona byla stroze oblečena, aby upoutala sponzory.

   "Vítězství je naše." zasmál se rudovlasý muž.

   "Kiwiové!" zasmála se Vůdkyně a lidé se zasmáli s ní. Mladší děti zle zavrčely a naháněly zbylým lidem strach.

   "Čemu se smějete?!" zakřičel chlapec s vlajkou a lidé zpozorněli. Sponzoři se někteří usmáli. Přes tváře měli masky, nebo šátky. Vůdkyně pohlédla na další skupinu a rozesmála, se jako naprostý maniak tak moc, že spadla z křesla a lidé se podivili, co se děje.

   "Prasata & Svině!" zasmála se Vůdkyně šíleně, až se válela zase na zemi, s ní se smáli i ostatní.

  "Co tam dělá ta Svině?!" zaječela dvojčata žen zle. Muži pískali, jako že o ničem neví. "Bože, jste neschopní!"

   "Koule na řetězu!" oznámila Vůdkyně další skupinu. Kupředu pochodovali lidé, co měli roztrhané oblečení, především rukávy a nohavice. Sponzoři se usmívali, když viděli jejich odhodlání. "Uškrcení hadi."

   Jako další šli poměrně zahalení lidí a nesli vlajku tmavě modré barvy. Tiše se dívali před sebe. Podle náušnic tam byly asi tři ženy. Ty se podívaly na muže a oni hned slintali blahem. Postavili se k ostatním a čekali.

   "Zjizvení potomci." řekla Vůdkyně mírně zaujata, když si pročítala jména. Jako další totiž kráčeli Šedý, Zelený, Bílá, Fialový a Černá. Tvořili nejmenší skupinu a navíc to byli všichni nováčci. Lidé mlčeli, sponzoři se jenom smáli.

   "To nemyslí vážně." řekla žena. "Nováčci se přece zabíjejí ihned, pokud nejsou s někým ve skupině. To by přece mohli vědět, ne?"

   "Asi chtějí vážně zemřít." řekl muž vedle ní. Sponzoři mlčeli a sledovali Zjizvené potomky. Především muž se zeleným šátkem ve stínu se mírně nahnul a pozoroval je. Vůdkyně pak vyjmenovávala další skupiny. Když se jí do rukou dostal po delší době nějaký papír, usmála se.

   "Tyhle nemusím dvakrát představovat!" zasmála se Vůdkyně. "Děti Arény smrti, naši skorošampioni!" Aréna se rozburácela radostnými křiky. Dovnitř vstupovali lidé oděni, jako lovci. "Naši minulí skorovítězové! Díky tomu, jak vysoce se umístili, dostali své vlastní oblečení! Sponzoři, nyní se skutečně dobře rozhodujte, které nováčky budete podporovat, nebo dáte na jistotu své předešlé skupiny, která vám jistě vyhraje!"

   "Co jsou zač?" zeptala se Černá.

   "Něco jsem o nich slyšela." řekla Bílá. "Jsou to bývalí druzí vítězové."

   "Druzí?"

   "Byli na druhém místě, trest jim však jenom zkrátili o rok. Podle všechno... Všichni dostali doživotí. Tímhle si tak svůj trest krátí. A pokud vyhrají, tak je toho trestu pochopitelně zbaví. Jsou to ti nejhorší lidé v celé Aréně smrti. Atentátníci, teroristi, nájemní vrahové. Pokud se s nimi přímo střetneme, což zřejmě nehrozí, protože hned půjdou do bloku C, minimálně, tak je po nás."

   "Říkáš to, jako bys měla strach."

   "Jejich jména jsou známá i mimo Arénu smrti. Ovšem že mám strach."

   Černá ji tiše sledovala. Netušila, že by tohle Bílá někdy přiznala. Ale i ona se polekaně podívala na své soupeře. "Těch skupin je poměrně dost."

   "Pokud správně počítám, čtyřicet jedna. Zbytek pracují samostatně, nebo ve dvojicích." řekl Šedý. "Nejvíc bychom si měli dávat pozor na ty, co už tady byli a pak taky... na Tesáky a Úsvit. Vypadají poněkud nebezpečně."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře