Desiderium - 11. Kapitola

1. leden 2017 | 13.00 |

KAPITOLA JEDENÁCTÁ: Dohoda
Sotva se Daisuke probral, strnul.
Polekaně hleděl před sebe.
Stiskl ruce silně v pěst a trhaně vydechl. Roztřásly se mu ruce. Místo, kam se nikdy nechtěl vrátit. Osoba, kterou nikdy víckrát v životě spatřit nechtěl. Pouta zachrastila. Ne, kdokoliv jiný, jen ne on!!
Muž před ním se nebezpečně ušklíbl. Zeptal se ho jen, zda mu chyběl, zatímco ho pohladil po tváři. Prudce mu uhnul stranou. Vzpomínky, kdy ho tento muž označil jako svůj majetek, kdy jeho a spousty, spousty dalších chlapců týral a znásilňoval, se mu draly zpátky do paměti, zatímco se třásl.
Řezník se spokojeně usmál a pohlédl někam za sebe do místnosti.
"Už jsem ani nedoufal, že tě znovu uvidím, Daisuke," zašeptal a pohlédl opět na muže před sebou. "Ani nevíš, jak jsem byl rád, když mi Haruka sdělila, že tě našla. Udržovala tě čilého a ve zdraví jenom proto, aby ses vrátil tam, kde to všechno začalo. Ano, už od samotného počátku, už od té chvíle, kdy jste se seznámili na nádraží v dešti. Jednala na můj rozkaz... Stejně tak můj drahocenný syn Kazuki," ušklíbl se a Daisukem otřáslo.
"To není pravda! Nevěř mu!" zakřičel Kazuki, kterého mezitím držela Haruka na zemi a mířila na něj pistolí.
"Ticho," přikázala mu zle a přitiskla mu zbraň na krk. Bylo jí jedno, že zbraň může kdykoliv vystřelit, když ji špatně sevře. Věděla, že žádná zbraň není bezpečná, ale to ji nezajímalo. "Sleduj pozorně, Kazuki," přikázala mu a zatahala ho za vlasy, aby ho přinutila otevřít oči, kde se pomalu tvořily slzy. "Jen sleduj, co jsi stvořil," zašeptala mu do ucha zlověstně s úšklebkem. "Není to nádhera? Otec je na tebe pyšný."
Kazuki sevřel ruce v pěst tak moc, že se mu provaz zaryl do kůže.
"Přestaňte," zašeptal tiše. "Copak si už nevytrpěl dost?"
"Ne, kdepak, ne, ne, musí trpět, ublížil našemu otci, Kazuki," zašeptala Haruka mile a usmála se. "Musí trpět, aby to odčinil. Aby si uvědomil, že otec kvůli němu šel za mříže, zatímco on si mohl v poklidu žít."
"Takže..." zašeptal Daisuke zlomeně a roztřásl se. "Kazuki... už od samotného počátku..."
"Ano," usmál se Řezník a zvedl jeho bradu k sobě. "Už od samotného počátku měl za úkol se s tebou vyspat jako prodejná děvka a dostat tě sem."
Daisuke po jeho slovech nebezpečně zavrčel."Co jsi to řekl?" zavrčel nebezpečně a sevřel ruce v pěst. "Jak se opovažuješ-..." začal, ale přerušila ho prudká rána do žeber. Rozkašlal se, aby byl schopný nějak dýchat.
"Ano, to byl jeho úkol – stát se prachobyčejnou děvkou a vylákat tě ven, přinutit tě, abys polevil v obraně, a vydat se nám na milost i nemilost. Prostý a jednoduchý úkol, který splnil dokonale."
"Mlč... když ho vůbec neznáš," zachroptil Daisuke tichým, však zlým hlasem.


"Neříkej, že by ses k tomu štěněti chtěl nějak upnout?"
"Ochráním ho... klidně i před tebou."
Řezník mlčel a pokojně ho sledoval. "I kdyby to mělo znamenat tvou smrt?" Namířil na něj pistolí a Daisuke se křivě pousmál.
"Ano... i kdybych měl zemřít, ujistím se... že on bude... volný."
Řezník se po jeho slovech rozesmál a pistol odtáhl. Haruka mlčela a pokojně Daisukeho sledovala. Přestala mířit na svého bratra.
"Slyšela jsi to, Haruko?" zeptal se Řezník pobaveně. "Prý volný! Jak dojemné!" Jeho smích v mžiku přestal, když namířil Daisukemu na čelo, připravený střílet. "Neměj mě za blázna," zavrčel nyní nebezpečně.
"Myslím to vážně..." hlesl Daisuke jen.
"Chceš, aby se stal volným a tím se stal tvou děvkou."
"Nenazývej ho tak!" zvýšil Daisuke vztekle hlas, až přiměl Řezníka o krok odstoupit. Na tváři se starci objevil úšklebek.
"Dobře, dobře," pokýval hlavou jako maniak a sklonil hlaveň k zemi. "Mám pro tebe tedy návrh, Daisuke..." Opět k němu přešel a něco mu zašeptal do ucha. Daisuke jenom vykulil oči, ale překvapený nebyl. "Když to uděláš dobře, dovolím Kazukimu odejít a žít normální život."
Daisuke mlčel. Sevřel ruce v pěst.
"Takže...?" zeptal se Řezník, skoro netrpělivě. Haruka přimhouřila oči. Toto se jí ani trochu nelíbilo.
"Co jsi mu nabídl, otče?" zeptala se jen, ale Řezník ji umlčel zvednutou rukou, v očích měl očekávání souhlasu. Daisuke těžce polkl a svěsil hlavu.
"Souhlasím," zašeptal nakonec tiše.
Rozhodl o svém osudu sám. Dobrovolně. Pokud tím zachrání Kazuki, převezme jeho místo a vykoupí ho.
I kdyby se modlil, andělé jeho hlas nikdy nevyslyšeli. Proč by se měl tedy modlit za spásu duše, která tehdy utekla stejnému vrahovi? Proč by měl utíkat i nyní, když ví, že by ho znovu chytil...?
"Na místo Kazukiho..." zašeptal Daisuke a odvážně vzhlédl. "Převezmu jeho místo já."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře