O milionáři, který ukradl slunce (naše "pohádka"?)

10. prosinec 2016 | 07.00 |

Bylo, nebylo v jednom neznámém velkoměstě, hrnulo se plno lidí, malých i velkých, vzhůru do práce. Jen jediný zavalitý muž seděl o samotě doma a pojídal jedno sousto za druhým, hltajíc všechny drobky z talíře, ignorujíc pracující lidi. Na stole bylo všechno, po čem by Vám sbíhaly sliny; kuře, doutníky, zákusky, zavařeniny, víno a plno dalšího. Muži nedělalo problém to všechno zhltnout. Tento muž měl všechno. Lidé pro něj tvrdě dřeli od rána do večera. Avšak jednoho večera tento muž, který měl doposud všechno, onemocněl a zůstal ležet v posteli, sám. Dolehla na něj tíha všeho jídla, které mezitím spořádal. Lékaři si s ním nevěděli rady. Až se mu jednoho dne zničehonic na stole objevil papír s nápisem Recept, pod nímž bylo nakreslené slunce. Muž si představil, jak svírá malé slunce v hrsti, a rozhodl se; hned si vynutil službu všech lidí v tom velkoměstě. Lidé ho poslechli – seběhli se, berouc s sebou žebříky, náčiní, utíkali na kopec, aby na slunce dosáhli. Trvalo to mnoho dní a mnoho nocí, mnoho měsíců uběhlo, než lidé sestavili přístroj podobný jeřábu. Poté stačilo jen slunce chytit a uschovat ho před světem. Nastala nekončící tma. Už se déle nepracovalo. Muž postavil kolem budovy se sluncem plot, uzavírajíc se v ní sám se sluncem. Vstoupil do místnosti se sluncem, klíč ponechal v zámku, aby ho zbytečně netížil a nechal se sluncem ozařovat. Ale po dlouhé době strávené na slunci si uvědomil svou chybu. Ve snaze otevřít dveře zapomněl, že se klíč v tak vysokém teple slunečního svitu roztekl. Cloumal s dveřmi, bušil do nich, křičel, možná i naříkal, nabízel slunci vše, co mu bylo drahé, včetně překrásného prstenu, aby ho pustilo ze svých spárů. Budova se pod tím vším tlakem rozpadla, slunce vyhaslo a rozkutálelo se po kopci dolů do městečka. Dívenka, která si zrovna hrála poblíž, všimla si jakéhosi vyhaslého míčku. A tak, tahajíc za sebou vláček s prázdným přívěsem, dala si kotouč na přívěs, kráčeje poklidným krokem pryč. Když potom lidé otevřeli oči a spatřili, že je venku světlo, továrny ze svých komínů vypouštěly černý kouř a lidé pracovali. Ale i přes temný, černý kouř slunce jasně zářilo, svítilo a visí na obloze dodnes. A jaké ponaučení z toho plyne? Kdo má hodně a chce toho víc, nakonec nebude mít nic.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře